butterfly-1698965_640Již nějakou dobu sleduji Příběhy pro Ivanu. Vaše iniciativa mi připadá skvělá. Snoubí v sobě podporu Ivany, zachování kontinuity jejích myšlenek a zároveň sdílení porodních zážitků pozitivním způsobem. Velice ráda se zapojím a přidám svůj příběh pro Ivanu a spolu s ním i veliké přání šťastného vyústění její situace. Vzhledem k tomu, že jsem byla indikovaná k císaři, rodila jsem v porodnici (v mém případě by byl domácí porod kvůli několika důvodům velice riskantní). Prosadila jsem si přirozený porod a byl to pro mě nádherný zážitek. Z této zkušenosti pak vychází i můj článek.

Porod je úžasný dar

Přirozený porod je úchvatný proces. A prožít jej, je nádherný dar. Pro prvorodičku je přirozený porod i svým způsobem iniciací. Stává se při něm matkou.

Tento článek není o domácích porodech. Žena by měla rodit tam, kde se cítí bezpečně. Jsem přesvědčená, že přirozeně lze rodit i v porodnickém zařízení. Pokud je porodnický personál této přirozenosti nakloněn a respektuje ji.

Cesty necesty

Rozumějte mi správně – uznávám lékařský zásah, jako mnohdy jedinou možnost záchrany miminka nebo maminky (případně obou). Bez císařského řezu (a dalších medicínských prostředků) by řada žen neporodila a mnoho miminek by zbytečně zemřelo. Až potud jsem ráda za takové „vymoženosti“. Otázkou však zůstává, zda-li nejsou ony „vymoženosti“ nadužívány.

Kde se nit přetrhla

Při otázkách na porod často slýchávám: „Porod dost bolí. Ale jakmile se miminko narodí, na bolest zapomeneš.“ Řada žen považuje porod za jakýsi nepříjemný zážitek. Nutné „zlo“, které je odměněno slastným zapomněním na jeho konci. Musí to tak být?

Pokud by děvčátka, dívky a ženy slýchaly: „Porod je krásný zážitek. Cítíš, jak dítě sestupuje porodními cestami. Vnímáš nádherný pocit, kdy přichází na svět. A když poprvé obejmeš miminko ve svém náručí, ucítíš nekonečnou lásku a štěstí,“ možná by přistupovaly k porodu zcela jinak. Těšily by se.

Kořeny

Celý porod by pak mohl postupovat podle docela jiného scénáře. Většinu komplikací a potíží (a to nejen porodních) si nastavíme ve své hlavě. Pokud se budu nějakého zážitku děsit a předem se stresovat komplikacemi a obtížemi, pravděpodobně nastanou. V daný moment totiž budu vynervovaná, plná strachu a napětí.

Kontinuita přirozených porodů se přerušila již dávno (i bible praví: v bolestech budeš rodit…). A přenesením porodů do porodnic ztratily dívky možnost být přímým svědkem zrození a setkají se s ním často až když samy rodí (opakuji, neprosazuji domácí porody, jen konstatuji fakt).

Dnešní maminky, bohužel, bývají zahrnovány informacemi o tom, jak porod usnadnit. Počínaje koktejlem analgetik, přes epidurální analgezii až po císařský řez (který ačkoliv to u nás není oficiálně povoleno, bývá občas prováděn i „na přání“). Tato cesta je svým způsobem jednodušší, rychlejší a výnosnější. Na jejím konci je ztráta kontroly nad vlastním tělem, pocity a přáními. Výsledkem pak často negativní zážitek.

Málokteré maminky se v průběhu těhotenství její lékař nebo porodní asistentka zeptá na obavy z porodu. A následně v případě nutnosti nabídne pomoc ve formě psychologické (nebo jiné terapeutické) podpory. To se u nás zkrátka nenosí. Maminka přeci absolvuje předporodní kurz v porodnici, tak o co jde. Tam jí vše řeknou.

Nevědomost nikoli sladká

Ano, na předporodním kurzu se maminka dozví, co s sebou do porodnice, kdy přijet, za jakých podmínek může být u porodu i tatínek, atd. Projde si porodní sál a další prostory porodnice. Tyto informace jsou potřebné (a kromě návštěvy porodního sálu by je zastoupila i přehledná prezentace např. na internetu). Ale kolik prvorodiček má po absolvování takového kurzu ponětí o tom, jak vlastně začíná porod. Jak pozná, které kontrakce vedou k porodu a které jsou jen planným poplachem. A tak bych mohla pokračovat dál.

Nejsem proti této osvětě a informování. Jen se mi zkrátka zdá, že je nedostatečná a vedená špatným směrem. Maminky se tak často obrací na kamarádky, brouzdají internetovými diskuzemi a často se jen děsí nad tím, co zjistí. Nebo si řeknou: „Radši nic nevědět.“

Není však nedostatečná a z větší části negativní informovanost maminky a její podvědomí plné dramatických (nejen) filmových porodních scén jednou z hlavních příčin nepříjemných porodních zážitků?

Životní dar

Vnímání porodu, jako přirozeného a naplňujícího procesu, s sebou přináší otevřenost. Pozitivní a emočně vyrovnaná příprava pak jde ruku v ruce s uvolněním. Kéž brzy přijde doba, kdy se dívky již od malička budou dozvídat, že porod je nádherný zážitek. Možná pak ubude porodních komplikací a nezbytných lékařských zásahů.

PS: Jsem jednou z maminek, které byly automaticky indikovány k císařskému řezu. Po celé těhotenství jsem slýchala obměny na: „Počítejte s tím, že to stejně skončí císařem“ a jednu perlu: „Počkejte, v půlce porodu o něj ještě budete prosit.“ Rozhodla jsem se této negativní masáži nepodlehnout, porodit přirozeně a bez chemického tlumení bolestí. Byla jsem samozřejmě připravena i na variantu „císař“ (nehazardovala jsem se životem svým ani svého miminka). Ale s velikým povděkem jsem přijala podporu lékařky v porodnici: „Pokud to opravdu chcete, tak porodíte. Nevidím v tom jediný problém.“ Ano, porodní proces je nastaven v hlavě, nikoliv v porodních cestách.

Samotný porod nebyl rychlý ani jednoduchý. Díky skvělé péči a pomoci porodní asistentky, lékařky a partnera jsem však prožila nejkrásnější den mého života. A už se těším, až o něm budu své dceři vyprávět.

Hana Žaneta Fleknová

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 462. Porod je úžasný dar