Po prvním porodu, který se odehrál v porodnici a na který i dnes ráda vzpomínám, jsem byla přesvědčená, že své druhé dítě bych chtěla porodit doma. Dcerka šla před dvěma lety koncem pánevním a díky pár lidem, kteří mě podporovali a mezi kterými byla i Ivana K., jsem to zvládla přirozeně s menšími odsouhlasenými intervencemi. Klid na porod, žádné nucení, partnerský přístup, který nás stál ale nemalé peníze. Porod pouze s porodní asistentkou (PA) nepřicházel v úvahu, na domácí porod jsem si netroufala a tak bylo potřeba doktora. Zpětně se na to dívám pozitivně. Během celého těhotenství jsem se na porod připravovala, ušla velký kus cesty a nakonec se zadařilo, i když se dítě rozhodlo podívat se na svět „prdelí napřed“.

Druhý porod jsem chtěla absolvovat doma. Přála jsem si mít odstup mezi dětmi cca 2 roky, takže jsme na miminku začali pracovat a brzy se zadařilo. Tušila jsem, kdy jsem měla ovulaci, udělala si test a zjistila, že jsem těhotná. V cca 6tt ale nastalo masivní krvácení, které neustávalo, a já o miminko přišla. Rozhodlo se samovolně odejít. Nechala jsem své tělo, aby se samo s touto událostí vypořádalo, a šla později jenom na kontrolní prohlídku ke své doktorce. Ta mi řekla, že by postupovala stejně a že není důvod, abych znovu neotěhotněla. No a za dva měsíce se zadařilo. Během prvního trimestru jsem si hledala svou PA. Byla jsem sice rozhodnutá chodit v těhotenství ke své doktorce, ale k porodu jsem chtěla svou PA, hlavně pokud by byl porod doma. Nakonec jsem se rozhodla pro tu, která mi během prvního porodu zpracovala placentu. Věděla jsem, že mě doprovodí jak do porodnice, tak domů. Také jsem věděla, že pokud si nenajdu svou PA teď, pak už třeba nebude mít v termínu volno. Mé těhotenství probíhalo bez problémů, což vzhledem k 1,5 ročnímu dítěti byla paráda. U své doktorky, ke které jsem zašla až v 11tt, jsem se snažila snížit počet UTZ a vnitřních vyšetření. Odmítla jsem test na cukrovku, jinak jsem se rozhodla raději podstoupit vše. Po jednom potratu jsem chtěla mít jistotu, že vše má být tak, jak má být. První schůzku s PA jsem měla až v půlce těhotenství. Po 36tt jsem už chodila na poradny jenom k ní. Měla jsem k ní naprostou důvěru a připadala jsem si, jako bych chodila ke své nejlepší kamarádce. Vždy, když jsem pochybovala, mě dokázala přesvědčit, že se tím vůbec nemám zabývat a hodit to za hlavu. Třeba poloha mého miminka KP, která se potvrdila jako mylná a v 30tt už jsem věděla, že je malý hlavou dolů. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem si tak nějak myslela, že je moje tělo schopné porodit děti jenom KP. Věděla jsem, že budeme mít chlapečka, i když jsme si mysleli, že to bude holčička. Překvapilo mě to i z důvodu, že jsem z prostředí samých holek. Ale těšila jsem se a byla jsem moc ráda, že to vím dopředu a nějak si to v sobě vnitřně srovnám. Poradny u PA probíhaly skvěle. Celé těhotenství jsem totiž absolvovala návštěvy u doktorky a své PA se svou dcerkou, což bylo někdy i docela náročné. Velké UTZ jsem naštěstí absolvovala sama, jelikož to by dcerka obrátila asi celou ordinaci naruby. Ke konci těhotenství jsme se byli podívat i v porodnici. Jako záložní jsem měla vybranou tu v Rakovníku. PA nám ji ochotně ukázala, porodní sály vypadaly jako v hotelu. Já ale stejně doufala, že budu rodit doma. Hlavně kvůli dcerce jsem si to přála. Nebyl nikdo, kdo by nám ji mohl pohlídat a já ji nechtěla kvůli této věci od nás nějak separovat. Takže pokud bych musela do porodnice, porod by byl jen s PA a malá by byla doma jen s tatínkem. Pokud by došlo na sekci, zažil by separaci patrně malý. Takovou variantu jsem si ale odmítla sama připustit. Proto jsem si přála porodit doma, rychle a během dne plná sil. A světe div se, ono se to splnilo…

Krátce před jednou hodinou odpolední jsem šla na záchod a zjistila, že mi asi odteklo trochu plodové vody. Na toaletním papíru jsem našla růžovou barvu. Takže hlenová zátka byla pryč. Zalarmovala jsem přítele, co byl v práci, a zavolala své PA, aby věděla, že se něco děje. Byla jsem 40+3tt, dle UTZ jsem měla rodit tento den. Dle poslední návštěvy u PA jsem měla porodit do konce týdne, což by odpovídalo. Byla jsem doma s dvouletou dcerkou a chystala se jí udělat něco k jídlu. Do toho jsem ještě potřebovala pověsit právě vyprané pleny. Začala jsem pociťovat bolesti břicha, které jsem znala už z poslíčků. Řekla jsem to po telefonu PA, která v tu chvíli cestovala na druhou stranu našeho velkoměsta. Nevěnovala jsem pozornost moc intervalům, byl mezi nimi odstup, času bylo dost. Bolesti se ale stupňovaly, tak jsem poprosila přítele, aby přijel domů. Snažila jsem se prodýchávat kontrakce a u toho věšet ty plíny. Malá kolem mě pobíhala. Jak se vlny stupňovaly, už jsem toho moc nezvládala. Vždy jsem se zastavila, poklekla a prodýchávala. Přítel dorazil domů, dal rychlou sprchu a věnoval se malé. Zalezla jsem do vany, začala se sprchovat a prodýchávala kontrakce. Byla to už docela jízda. S pomocí přítele jsem volala své PA, aby dorazila. Musela se ještě zastavit doma pro věci na zpracování placenty. Vzala si taxi a jela k nám se svojí kolegyní. Byl ale pátek odpoledne. Zašpuntovala jsem tedy si vanu a sprchovala se dál. Zkoušela jsem všemožné polohy, ale nic moc mi nebylo příjemné. Jen ta voda. A porod jel na plné obrátky. Kolem druhé hodiny už jsem cítila, že tělo chce tlačit. Upřímně moc nevím, zda jsem byla v pokleku či polosedu v naší oválné vaně. Neplánovala jsem rodit do vody. Začala jsem tlačit na plné obrátky a vzpomínala na závěrečnou fázi prvního porodu mé dcery, která šla v porodnici KP. Byla to stejně velká bolest, ale dala jsem do toho vše a najednou malý vyplul ven. Chytla jsem ho a byla z toho všeho celá trochu přepadlá. Nečekala jsem to tak rychlé, ale byla jsem ráda, protože několik hodin takových kontrakcí bych asi nedala. Hned jsem volala přítele. Přiběhla i dcerka, která byla evidentně trochu zaskočená, když mě našla ve vaně s miminkem. Ale neplakala (je dost citlivá). Přítel mi pomohl se přemístit do ložnice, kde jsme s malým zalehli. PA dorazily asi 20min potom. Placentu jsem měla stále uvnitř, byla jsem poraněná a krvácela. PA mi na telefonu předtím říkala, že kdybych krvácela hodně, ať voláme záchranku. Já ale chtěla počkat, protože jsem před očima viděla ten obraz té nemocnice, výsměch a narážky lékařů a separaci miminka. Preventivně jsme asi 3x dali tinkturu z kokošky pastuší tobolky. Po příjezdu PA jsme se dohodly, že raději dáme oxytocin a pomůžeme placentě ven. PA nejprve odstřihla malého. Placenta vykoukla asi do 5 min neporušená. Nakonec jsme zjistily, že to byla krev z cévky poranění, ale raději jsme to vyřešily takto. Opravdu jsem nechtěla nikam jet. PA mi zašila poranění, druhá připravila koktejl a dala sušit placentu na kapsle. Zkontrolovaly jsme miminko, napsala se zpráva pro matriku a pediatra. Malý se sám přisál. Pediatr dorazil druhý den. Třetí den tu byla PA, dodělala kapsle, pomohla mi s kojením a udělala odběr z paty. Jsem moc ráda, že to nakonec takto dopadlo. Měli jsme s malým trochu problém s kojením, ale už se nám to snad podařilo překonat. Žádný hypnoporod bez bolesti to sice nebyl, ale splnil se mi sen přivést na svět své druhé a poslední dítě doma.

Gabriela, Luboš, dcera Jolanka a syn Marek

Příběh prvního porodu najdete na Příbězích zde:
883. Můj sen o přirozeném porodu I
884. Můj sen o přirozeném porodu II
A 306. Můj sen o přirozeném porodu (opakování)