SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA

ROZSUDEK V PŘÍPADU TERNOVSZKY vs. MAĎARSKÁ VLÁDA

(Žádost č. 67545/09)

Nejdůležitější body:

Navrhovatelka uvádí v souladu s Článkem 8 v kombinaci s Článkem 14 Úmluvy, že skutečnost, že nemohla využít adekvátní odborné asistence u domácího porodu vzhledem k odpovídající maďarské legislativě – na rozdíl od žen, které chtějí porodit ve zdravotnickém zařízení – vedla k diskriminaci jejího práva na ochranu soukromí.

V době podání žádosti byla navrhovatelka těhotná a upřednostňovala  porod doma před porodem v nemocnici či porodním domě.Vzhledem k platnému ustanovení vlády č. 218/1999 (XII.28.) se jakýkoli zdravotník asistující u porodu doma vystavuje riziku obvinění kvůli porušení vyhlášky a skutečně za poslední roky došlo k minimálně jednomu takovému obvinění. Navrhovatelka soudí, že zdravotníci jsou efektivně odrazováni od asistence u domácích porodů kvůli absenci komplexní legislativy ošetřující domácí porody.

Soud se domnívá, že pokud se rozhodování týkající se  uplatňování práva na ochranu  soukromí  pohybuje v legislativně upravené oblasti, stát by měl poskytnout adekvátní právní ochranu v regulačním rámci, jednoznačně zajistit dostupnost a předvídatelnost práva tak, aby  jedinec mohl své jednání vést v souladu s tímto. Je pravda, že v tomto ohledu má stát velmi široké rozpětí výkladu, ale právní úprava by měla zajistit patřičnou rovnováhu mezi
společenským zájmem a konkrétním zákonem. V kontextu domácího  porodu, který bereme jako záležitost osobní
volby matky, toto ukazuje, že žena má právo na legislativní a institucionální prostředí, které jí umožní její volbu, kromě případů, kde jiné zákony vyžadují nezbytné omezení této. Soud míní, že právo na volbu porodu zahrnuje i právní jistotu, že je volba zákonná a není předmětem sankcí, přímo či nepřímo.Soud si je zároveň vědom, že medicínská věda hledá nezvratný dúkaz toho, zda je porod doma jako takový ze statistického hlediska výrazně rizikovější než porod v nemocnici .

V daném případě si Soud uvědomuje, že porod není regulován pouze jako záležitost týkající se veřejného zdraví, ale spadá také do  oblasti sociálního zabezpečení. Veřejné zdraví a sociální zabezpečení je dle Ústavy poskytováno institucionálními službami. Ústavní povinnost tohoto typu dle Soudu vyžaduje regulaci, která by měla brát v potaz právo matky na volbu.

Soud zaznamenává, že sekce  15 a 20 Zákona o zdravotní péči z roku 1997 uznává právo pacienta na sebeurčení v souvislosti s lékařskou péčí včetně práva odmítnout určité zásahy. Současně sekce 101(2) Usnesení vlády
218/1999 postihuje poskytovatele zdravotní péče kteří provádějí činnost v rámci své kvalifikace, která je v rozporu s vyhláškou nebo neodpovídá jejich oprávnění. Soud vidí tato ustanovení jako vzájemně si odporující  ve věci asistence u domácích porodů, což je věc jinak neupravená maďarským právem. V této souvislosti Soud dodává, že
maďarská vláda připustila, že v nejméně jednom případě bylo zahájeno stíhání zdravotníka, který asistoval u domácího porodu. Soud  také vede v patrnosti povinnost upravit podstatu předpisu  uloženou maďarské
vládě Aktem CLIV z roku 2009, což se k dnešnímu dni nestalo, ačkoli Maďarská vláda uznala její nezbytnost.

Tyto důvody umožňují Soudu dojít k závěru, že záležitosti týkající se asistence zdravotníků u domácích porodů jsou obklopeny právní nejistotou vedoucí k mnohoznačnému výkladu. Nastávající matky proto nemohou svobodně využívat takové asistence, jelikož zdravotníkům nakloněným asistenci u domácích porodů hrozí postih vyplývající z Ustanovení vlády č 218/1999  a absence komplexní legislativy upravující danou záležitost. Nedostatek právní jistoty a hrozba postihu zdravotníka omezil volbu navrhovatelky zvažující domácí porod. Soud považuje tuto situaci za neslučitelnou s pojmem „předvídatelnost“ a tudíž s pojmem „zákonnost“.

Všechny uvedené úvahy jsou dostatečné k vyjádření Soudu, že byl porušen Článek 8 Úmluvy.

Z TĚCHTO DŮVODŮ  SOUD

1. Prohlašuje
žádost za odůvodněnou, většinově

2. Domnívá
se, šesti hlasy ku jednomu,že byl porušen Článek 8 Úmluvy

3. Domnívá
se, šesti hlasy ku jednomu,

(a) že
obžalovaný stát má zaplatit navrhovatelce do tří měsíců od nabytí právní moci rozsudku ve shodě s Článkem 44 § 2 Úmluvy EUR 1,250 (jeden tisíc dvěstěpadesát Euro), plus jakoukoli daň z příjmu splatnou navrhovatelkou převedeno na maďarské forinty dle  kurzu platného v den finančního vypořádání.

(b) že od
vypršení výše zmíněné lhůty třech měsíců až do vypořádání  výše zmíněná částka úročena  dle aktuální úrokové sazby Evropské centrální banky plus tři procentní body.

Vyhotoveno dne
14. 12. 2010

Stanley Naismith Françoise Tulkens Registrar President

Děkujeme Soně Komárkové za překlad, původní zdroj zde:
http://hudoc.echr.coe.int/webservices/content/pdf/001-102254