S Ivanou Königsmarkovou jsem se poprvé setkala v A centru před 10 lety, když jsem čekala svou první dceru na kurzu předporodní přípravy. Ivana působí poněkud stroze, ale v okamžiku, kdy ji člověk pozná hlouběji, zjistí, že vrásky a přísný pohled jí do tváře vryla zodpovědnost nejen za bezproblémovou přípravu, ale také porod a následnou péči o miminka, která pomáhá přivést na svět. Kurzy byly vedeny pohodově s nádechem humoru i jasných doporučení, co dělat. Tam padlo také naše rozhodnutí porodit ve vrchlabské nemocnici. V té době by mě ani ve snu nenapadlo, že bych rodila doma. Mé další setkání s Ivanou proběhlo, když jsem byla těhotná podruhé a začala jsem uvažovat o porodu doma. Tehdy jsem však na to ještě nebyla dostatečně připravená, a proto jsem se nakonec rozhodla opět porodit v porodnici ve Vrchlabí.

Když mělo přijít na svět moje třetí dítě, rozhodnutí rodit doma jsme probírali horem dolem, přiznám se, vůbec jsem netušil, do čeho jdeme, a kdybych to věděl…

Na doporučení kamarádky jsem se tehdy domluvila s jinou porodní asistentkou. Ta však v den mého porodu měla jiné povinnosti, tak se stalo, že jsem nakonec rodila sama s manželem.

Já chodil, lítal jako utržený vagón sem tam, bez větší možnosti cokoliv udělat a poslouchal, že moje rodící žena je v pohodě a při této informaci mne obdařila i úsměvem. Musel jsem jí připadat jako blbec, který nechápe (a nechápeme to my muži), že je vlastně všecko v pořádku.

Já jsem se cítila naprosto v pohodě a cítila jsem, že je vše jak má být a že porod zvládnu. Nutno podotknout, že jsem se na porod doma řádně psychicky připravovala celé těhotenství. Protože byl manžel pěkně vyjukaný, zavolali jsme mé kamarádce, která se v té době zacvičovala na dulu. Ta přijela ve fázi konce druhé doby porodní, zkoukla situaci a požádala mne o velký ručník či osušku. Díky ní manžel včas chytil Kryštůfka, který byl na dvě zatlačení na světě 🙂 Na porod placenty již dorazila domluvená porodní asistentka, avšak zdálo se jí, že budu potřebovat poporodní ošetření a chtěla, abych jela do porodnice, což se mi nechtělo. Nevím, koho z nás napadlo, abychom požádali o pomoc Ivanu, která po krátké konzultaci rozhodla, že přijede. Ošetřila mě, spravily to dva stehy rychlé a profesionálně vedené, a vystavila všechny potřebné formuláře pro vystavení rodného listu, pro pediatra a pro gynekologa, o takovéto službě neměla její kolegyně ani potuchy. Nakonec vše proběhlo díky dokumentům od Ivany i na úřadech v pořádku, byť zůstává pravdou, že paní na matrice si pána, který přišel pro rodný list a nebyli rodit v porodnici, bude pamatovat dlouho :-).

Takže při mém čtvrtém těhotenství bylo naprosto jasné, kde a s kým budu rodit, obrátila jsem se přímo na Ivanu. Docházela jsem k ní také do poradny, kde laskavá slova a povzbuzení nikdy nechybí (na rozdíl od běžných poraden, kde jsou doktoři schopní pohodové těhotenství znepříjemnit chytrými poznámkami o možných komplikacích, dětských nemocech, očkování, genetických vadách a jiných trefných lékařských od(p)bornostech) /vlastní zkušenost/.

Merlinek si dával pěkně načas, s příchodem na svět se začal hlásit až 14 dní po termínu porodu, no bodejť by ne, věděl, do čeho jde :-). Ivana byla v klidu a vždy mě dokázala uklidnit, když jsem začínala být nervózní a měla strach, jestli je vše v pořádku a budu moct porodit doma, a tady vnímám další zásadní rozdíl mezi Ivanou a zdravotnickým zařízením, tam vládne statistika, čísla, data a další speciální a bez obalu řeknu ne lidské techniky. Všechny mé děti se narodily po termínu a vždy mě v poradně strašili vyvoláváním porodu. Zase po zkušenosti můžeme říci, že takto dlouho přenášené miminko, byť bez jakýkoliv komplikací, by bylo vyvoláno na svět, bez kouska srdce, jen díky tabulce, která říká, že už má být na světě. Kde je rozum a pochopení přírodních zákonitostí, jimž všichni podléháme?? Je nutné říci, že Ivana pokaždé, když jsem se strachovala, trpělivě vysvětlila z praxe, co miminko dělá, jak mu je a že trpělivost je velmi důležitá.

Když se Merlin rozhodl přijít na svět, volal jsem Ivaně a popsal situaci, žena volat nemohla, neměla čas 🙂 a Ivana pro změnu uklidňovala mě. Povedlo se jí to na chvilku, a přesně dle jí nadiktovaných časových pauz mezi stahy jsem jí zavolal po druhé, „jedu“ ozvalo se z telefonu a do hodiny byla u nás. Ono ve tmě je ta naše zemička nějaká větší a křižovatky jako by vedly jinam :-). Zkoukla situaci, požádala o čaj, a pochválila manželku za zdárné vedení porodu. Pak si sedla stranou, mě požádala o pár nezbytností a čekalo se na Merlina. Čaj ještě nebyl ani z poloviny dopitý a Merlin začal valit rychle do světa. Když vykoukla hlavička, Ivana se dala do díla a za okamžik Merlin ležel u mámy na břiše. Jedním slovem koncert. Ivana komunikovala s manželkou, prohlídla jí a čekali jsme na placentu, která záhy vyšla. Přestříhl jsem pupeční šňůru a pomáhal uklízet prostěradla a plíny po porodu. Manželka si s miminem lehla na gauč a obdivovala svoje miminko, Ivana dopila čaj, znovu ženu prohlédla a rozloučila se. Odpoledne ten den Ivana znovu dorazila, zvážila, změřila, prohlédla, předala mi papíry pro matriku a s konstatováním všeho dobrého odjela. Když jsme Merlina změřili a zvážili, měl 58 centimetrů a 4,8 kila vážil. Pak nás Ivana ještě několikrát navštívila v rámci poporodní péče a vždy zanechala pohodu a pár užitečných rad k dobrému.

Tímto za vše ještě jednou děkujeme a přejeme vše dobré

Lenka a Pavel Vošických

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 98. Jak jsme rodili s Ivanou