Ivana jako má inspirace, podpora a pomoc

Dlouho jsem váhala, zda můj příběh, kterým nyní přispívám, je tak úžasný jako ty všechny předchozí. Uvědomila jsem si, že však nemá jít o senzaci, ale o to ukázat, jak mi, respektive nám, byla Ivana Königsmarková pomocí, inspirací a podporou, i když nebyla mou porodní asistentkou.

Ve chvíli, kdy jsem otěhotněla jsem věděla, že si chci těhotenství a porod opravdu užít. Moje kamarádka rodila své druhé dítě doma s asistencí právě Ivany. Já jsem v té době o porodu doma neuvažovala, ale chtěla jsem získat radu, jak porod prožít, ne protrpět. Dostala jsem od ní kontakt na Ivanu. Setkaly jsme se v příjemném prostředí Acentra v Karlíně. Také jsem se začetla do knihy „Rozhovory s porodní bábou“ a začala si ujasňovat, kudy povede má cesta.

Ivana mne tehdy vyšetřila, jasně se svou jedinečností mi vysvětlila, jak to chodí v nemocnici a jak to jde i jinak. Dozvěděla jsem se, proč ji v nemocnici nechtějí a po mém dotazu, s kým mohu rodit, jsem dostala kontakt na porodní asistentky Věrku Novákovou a Miladu Barešovou. (obě byly posléze u mého porodu v Neratovicích o 8 měsíců později). To byla první velká pomoc od Ivany.

Prostředí Acentra mne zaujalo, začala jsem tam docházet i na přednášky a jógu pro těhotné. Cítila jsem se jako žena a jako někdo, kdo je velmi důležitý, protože v sobě nese dar. Ne někdo, kdo je v podstatě považován za nemocného. S manželem Tomášem jsme absolvovali logicky i předporodní kurz Ivany Königsmarkové (dodnes hrdě rozesílám své poznámky z něj). Úplně jsem díky Ivaně do sebe natáhla pozitivno a celá má mysl se nastavila na to, že porod bude úžasný. Cítila jsem se silná. To byla druhá pomoc, podpora a inspirace zároveň.
Ve chvílích, kdy na mne „útočily“ otázky typu, jak to bude s epidurálem, co všechno jím a nejím v těhotenství, a proč chci rodit s porodní asistentkou, proč si raději nezaplatíme „pana profesora“, k čemu je prý porodní plán a že ho stejně nikdo nebude následovat apod., jsem s naprostým klidem, posílena Ivaninou podporou v mé hlavě, odpovídala. Důležitý byl můj vnitřní klid a balanc. V každé této chvíli jsem na Ivanu myslela a byla ráda, že ji potkala.

Na konci ledna 2011 jsem porodila našeho stále smějícího se syna Olivierka. A za 2 dny jsme si jej odnesli domů do domácí péče.

Šestinedělí proběhlo báječně a já byla přesvědčena, že vše bude probíhat dobře. Stalo se však, že Olivierek nepřibýval na váze. Nevím, zda to bylo tím, že jsem neměla dostatek mléka nebo ho nechtěl. Možná to bylo i mou psychikou. Poprvé jsem cítila, že to nejde podle mého vnitřního plánu. Dlouho jsem se trápila. Až nakonec Tomáš, můj manžel, zavolal Ivaně a ta druhý den přijela na konzultaci. Její přítomnost mne pomohla zároveň i její ráznost a jasnost. Ivaně jsem byla vděčná, že přijela v podstatě okamžitě, podpořila mne a ukázala, jak na to. To byla další velká pomoc a podpora.

Kolikrát vás v životě kromě vašich rodičů tolikrát během pár měsíců tolikrát podpořil a pomohl?!

Ivano, nebýt Vás, nemám takovou sílu a sebedůvěru před porodem, během porodu a po porodu. Náš syn i my si vedeme skvěle. Děkuji!

Klára, Tomáš a Olivier Píchovi

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 228. Ivana jako má inspirace, podpora a pomoc

 

Chtěla bych se narodit doma

Neumím psát, nerodila jsem doma a neznám paní Ivanu osobně (a všech 3 věcí upřímně lituji 😉 )

Přesto ji obdivuji. A stejně tak všechny ženy, které našly sílu a sebedůvěru něco tak přirozeného (a zároveň tak zatracovaného) jako je porod doma podniknout!

Je mi smutno, že jsem sobě a svoji dceři tuhle cestu nevybojovala. Možná ještě nebyl ten správný čas. Možná jsem jen správným dítětem-prefabrikátem své doby (maminko to není nemoc, každá to zvládne, tak tolik neřvěte… tatínku počkejte si pod oknem – 2. zleva, 4. patro… buď ve škole hodná holčička, paní učitelka má vždycky pravdu, a když ji nemá, tak platí pravidlo č. 1… správný chlap nepláče… a tak podobně). Možná mi chyběla jen podpora… potkat správné lidi ve správný čas je veliké štěstí. Snad si to někdy odpustím. To že jsem se tak snadno vzdala, že jsem zahodila možná jedinou šanci v životě a nechala se unést proudem jen proto, abych nemusela čelit nepříjemnostem – otázkám lidí, kterým do toho vůbec nic není. Nepochopení známých a přátel. Aroganci zdravotníků. Vlastním pochybám.

Ale i kdyby porod doma vůbec nebyl mou vlastní cestou, jak přivést na svět dítě, jde přece o základní lidské právo. O svobodné a zodpovědné rozhodnutí matky, rodičů.

Kdo a hlavně proč si dovoluje ho odpírat? A proč většina z nás tak slepě následuje „autoritu“-lékaře (je jedno jak rozumného a šikovného)… proč nepřemýšlíme o tom, co chceme my a co je pro nás a naše dítě nejlepší… a proč tuhle stádovost předáváme našim dětem?

Přeji paní Ivaně velkou sílu pro boj s těmi nesouhlasícími, trpělivost s těmi pochybujícími, lásku pro všechny podporující. A konečně už taky rozumné soupeře, kteří přestanou lobovat a škodit a začnou přemýšlet a táhnout za jeden provaz – v jednoduchosti a přirozenosti je přece krása.

P.S. Kéž bych mojí dceři mohla jednou nabídnout všechny možné i nemožné varianty jak porodit, a ona si mohla sama rozhodnout jak a kde a s kým (a kéž bych u toho mohla být i já… slibuju, že budu celý ten zázrak sledovat potichu z nejzapadlejšího rohu 😉 )

Helena

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 230. Chtěla bych se narodit doma

Díky

Díky kauze paní Ivany Königsmarkové a komentářům odborníků – lékařů a politiků, kteří se v této souvislosti začali velmi nevybíravě vyjadřovat v médiích o porodních asistentkách a lidech, kteří se rozhodnou pro porody doma, jsem se rozhodl se s touto problematikou seznámit, předtím jsem se o možnostech porodů nezajímal. Přečetl jsem si knihu Nová doba porodní od Vlastimila Marka, která mě velmi zaujala a obohatila. Jsem rád, že jsem se dostal ke knize, ke které bych se bez kauzy paní Ivany Königsmarkové asi nikdy nedostal. Negativní reklama, kterou dělají v médiích porodům doma, je taky dobrá reklama, protože já díky ní jsem se začal zajímat o možnostech porodů a jsem pro svobodnou volbu místa porodu a možná i více lidí, kteří se o možnostech volby předtím nezajímali.

Lidem, kteří odsuzují domácí porody, doporučuji přečíst si nějakou knihu, která se zabývá různými možnostmi porodů, třeba výše zmiňovanou, tak jako jsem to udělal já. Doufám, že bude příbývat lékařů, kteří respektují svobodnou volbu svých klientů a nezačnou se chovat arogantně, což se často děje ve všech lékařských specializacích, jakmile pacient něco odmítne.
Podporuji paní Ivanu Königsmarkovou a všechny porodní asistentky a věřím, že brzy bude moci pokračovat ve své práci.

Karel Lukeš

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 227. Díky