Milá Ivano, posílám jako podporu svůj další porodní příběh. Popis prvního a druhého porodu najdete zde: 293. Není porodnice jako porodnice… .Třetí těhotenství jsme si naplánovali poměrně brzy a tak můžu přispět dalším příběhem. Na domácí porod jsem si netroufala, ale chtěla jsem rodit co nejpřirozeněji a bez zásahů, takže jsme se rozhodli opět pro porodnici ve Vyškově, která je od nás cca 20-30minut běžné jízdy. Kdybych věděla, jak moc přirozený a bez zásahů náš porod bude…

Termín porodu jsem měla ve středu 22.5, ale už v neděli 12.5 mi začaly odpoledne kontrakce, že jsem myslela, že pojedeme. Nakonec jsem to nějak rozchodila a kontrakce sice nepřestaly, ale byly jen tak 1-2x za hodinu. Takhle to trvalo až do úterý, kdy odpoledne začala další silná vlna i s pořádným průjmem. Na ni nezabralo ani několik van, takže jsme asi v jednu v noci volali tchýni, ať přijede hlídat a chystali se do porodnice. Tchýně přijela, kontrakce se ztlumily, až se nakonec vrátily na svou původní verzi 2x za hodinu, takže sem šla spát a z odjezdu nic nebylo. Celý následující den sem měla celkem intenzivní kontrakce a velký strach, že se porod rozjede zase na noc a já umřu, protože sem už sotva mlela z posledního :-D. Naštěstí noc byla po dlouhé době klidná a probudilo mně jen pár kontrakcí. Zbytek týdne probíhal na stejné vlně – tvrdnutí břicha i při myšlence na pohyb a tak 2-3kontrakce za hodinu, které sem musela rozdýchat… V neděli 19.5. jsem se po týdnu tohoto kolotoče probudila s tím, že už toho mám plné zuby a večer si zkusím dát ricínový koktejl i když je to trochu před termínem. Všechny jemnější a příjemnější varianty vyvolávání porodu jsme již vyzkoušeli. Horší už to moc být nemůže…

Asi v pět odpoledne sem si namíchala koktejl a vypila ho. Asi za hodinu a půl sem poprvé navštívila wc a v tomto duchu pokračovala celý večer – rozhodně sem měla spíš průjem než kontrakce. Kontrakce se sice nějaké spustily, ale spíš jen častěji než, že by byly silnější než doposud. Večer jsem celkem v klidu uspala holky, a pak začala pekelná bouřka, tak sem šla s balonem poskakovat na verandu a pozorovat blesky. Bouřka několikrát probudila nejstarší, tak sem ji ještě uspávala, chtěla, abych tam byla s ní, takže sem kontrakce vydýchávala vleže v posteli, ale i tak to celkem v pohodě šlo. Prostě nic kvůli čemu bych se po předchozím týdnu nějak rozrušovala…

Asi v jednu v noci sem šla opět na záchod, a jak sem zatlačila, tak najednou slyším lup a proud vody. Prvně jsem si říkala, že už teda fakt neovládám svěrače, pak mi došlo, že to vlastně mohla být plodovka :-D. S touhle myšlenkou jsem teda vzbudila manžela, ať zavolá tchýni, že teda teď už do porodnice fakt pojedeme. To bylo tak čtvrt na dvě. Těsně po manželovi znovu vstala i nejstarší a pronásledovala mně bytem. Po prasknutí vody najednou kontrakce dostaly pořádný spád a já jsem už tušila, že tohle bude rychle, už sem musela trochu hlučet… Tchýně dorazila asi za 15minut a hned obratem jsme vyrazili my. Nasedli jsme do auta, já už sem šla rovnou do kleku na předním sedadle. Asi v půlce cesty mi muž sdělil, že auto má asi poruchu, nejelo rychleji než 30-50km/h (později se zjistilo, že se porouchalo turbo ;-)).

Za chvilku jsem začala cítit pocit na tlačení. Manžel říká, že Vyškov je ještě 13km, naší rychlostí aspoň 10minut. Já mu na to řekla, že to asi nestihneme :-D. Muž se vyděsil a ptal se, jestli má volat sanitku. Já sem nebylo moc schopná cokoliv s ním řešit, tak jsem mu neodpovídala. Po další kontrakci sem už věděla, že tlačím a servala sem ze sebe boty a kalhoty. Muž se opět vyděšeně ptal na sanitku. Opět jsem mu neodpovídala. Další kontrakci jsem vytlačila hlavičku a říkám manželovi, že hlavička je venku. Manžel se už tentokrát neptal a zavolal rychlou :-D. Manžela nenavigovali, ať zastaví (do té doby pořád jel) a najde něco na přikrytí. Já jsem držela hlavičku a pak na další kontrakci vytlačila zbytek tělíčka. Synek vyklouzl a spadl na sedačku, manžel ho hnedka začal přikrývat a zatopili jsme v autě. Trošičku zaplakal a pak už jen frkal a tak. Hodiny na autě ukazovaly 2:05. Já sem se pak začala přetáčet na sedadle, čímž se mi podařilo si svázat nohy do pupeční šňůry (byla asi fakt dlouhá, protože i když sem se dokonale omotala, tak ještě něco zbylo…). Rychlou na telefonu muž poinformoval, že je vše asi ok a jeli jsme dál vstříc vyslané sanitce. Sjezd na Vyškov byl asi 1km od nás, pak asi 2km k porodnici. Já sem měla malého na břiše a na něm naházené bondingové osušky a plenky (čím bychom ho přikrývali, kdybych nechtěla bonding fakt netuším :-D). Sanitku jsme potkali asi půl km před porodnicí. Přišli k nám, pustili nám do auta trochu studeného průvanu a pak na moji informaci, že nikam nepřestupuju, svolili k tomu, že teda pojedou před námi k porodnici.

V porodnici chvíli přemýšleli, jak dítě na pupečníku mají odmotat, pak jsem svolila, že teda přestřihneme šňůru. Placentu už jsem porodila v porodnici, takže synáček nemusí mít místem narození dálnici :-). Po krátkém ošetření zdravotníci konstatovali, že ani miminku, ani mně nic neschází, takže jsem pouze dostala infuzi oxytocinu kvůli krvácení a mohli jsme jít ambulantně domů …

I přes to, že v mém okolí byla většina lidí z našeho porodu dost zděšená, já na něj vzpomínám jako na nejlepší zážitek svého života. Celou dobu porodu jsem věděla, že je vše v pořádku a byla v souladu se svým tělem. Ani jednou mně nenapadlo, že by mělo být něco jinak. Není nic lepšího než si sama zvednout své právě narozené miminko a nemuset řešit nic jiného. Takže já děkuji našemu autíčku, že se umělo tak dobře načasovat a porouchat, kdyby jelo jak mělo, stihneme dojet do porodnice a porod mezi dveřmi porodního sálu by jistě neprobíhal v takovém klidu…

Jinak tedy ještě pár perliček (které bohužel ukazují na stav všeobecného povědomí o porodech)
-V porodnici se úplně každý včetně vrátné zeptal, jestli rodil muž nebo kdo teda. Tuto značně blbou otázku mi nyní pokládá téměř každý, kdo se dozví o místě porodu…
-Mnohokrát jsem musela vysvětlovat, že ze mne dítko opravdu samo (omylem) nevypadlo. Otázka, proč jsem tedy s tlačením nepočkala až do porodnice, se bohužel často opakuje od žen, které již rodily (evidentně neměly tu příležitost tlačit dle svých vlastních potřeb, ale tlačily na povel)
-Když jel muž vyřizovat rodný list, zastavila ho policie a dost se podivovala nad stavem našeho vozidla. Přišla jim pravděpodobnější možnost, že někoho zavraždil, než že by se mohl přihodit porod v autě mimo zdravotnické zařízení 😉

Markéta Z.

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 548. Jak jsme nedojeli
Příběh předchozího porodu vyšel na Příbězích zde:
293. Není porodnice jako porodnice…
A 196. Různé cesty (opakování)