RůžeS Ivanou a její prací jsem se začala seznamovat mnohem dřív, než jsem měla dítě, také prostřednictvím knihy Hovory s porodní bábou. Když jsem pak otěhotněla, Ivana byla pro mne první volba, a byla jsem moc ráda, když jsem zjistila, že má v Áčku „ordinaci“ a je schopna mne přijmout.

Šla jsem za ní téměř ihned, jak jsem se tu radostnou novinu dozvěděla, a domluvily jsem se, že se ozvu za tři měsíce. Ozvala jsem se ale dřív. Měla jsem předtím špatnou zkušenost, kdy jsem jednou potratila, a teď jsem se hrozně bála, že se to může zopakovat. Zkoušela jsem zhluboka dýchat, myslet na pozitivní věci atd., strach stejně vůbec neodcházel. Místo, abych se těšila, velmi jsem se bála. Tak jsem jenom „na slepo“ zašla do Áčka, jestli tam Ivana nebude, že na ni počkám, a ona tam byla. Během minuty mne uklidnila. Řekla mi, že to, co cítím, je zcela normální a i když toto těhotenství dopadne dobře, při každém dalším se budu bát, protože už mám takovou zkušenost.  Díky ní jsem si uvědomila, že můj strach není nic nenormálního a toto poznání mi hrozně moc pomohlo.  Nějak jsem přestala proti tomu pocitu bojovat, a když znovu přišel, znovu jsem si přehrávala Ivanina slova.

Těšila jsem se pak na každou návštěvu u ní. Těhotenství probíhalo bez komplikací a návštěvy byly krátké. Bylo super, že jsem jí mohla zavolat, když jsem měla nějaké dotazy či pochybnosti. Ne všechno se děje v době, kdy jde člověk do poradny. A Ivana vždy zvedla telefon a byla připravena poradit, pomoci. Pomohla mi také velmi v rozhodování ohledně testu na cukrovku. Lékař mne docela vyděsil, když vyjmenoval, co všechno hrozí a divil se, že nechci test podstoupit, i když nic nenasvědčovalo tomu, že bych s těhotenskou cukrovkou problém měla. Navrhla mi alternativu, kdy jsem si nechala nabrat krev před a po snídani a pak jsem jí výsledky zavolala.

Rodit doma jsem nechtěla. Ivana mi poradila Neratovice a pomohla i s výběrem porodní asistentky. Chtěla, abych se po porodu ozvala. Bylo to od ní skvělé. Měla jsem svoji porodní asistentku, Ivaně jsem za péči po porodu neplatila. I tak chtěla vědět, jestli jsme v pořádku. Porod se zkomplikoval a musela jsem rodit císařským řezem. Dost jsem to oplakala. Měla jsem pocit, že jsem selhala. Ivaně jsem volat nechtěla, jenom jsem jí napsala sms, že je všechno v pořádku a že mne mrzí, že jsem musela jít na císaře. Ihned mi volala, chtěla přijít, ptala se, jestli si nechci o tom s ní promluvit a poskytla mi podporu.

Ivano, jsem moc ráda, že tu jste a že nám pomáháte! Nevím, jak to všechno stíháte, ale stíháte to 🙂 Děkuji Vám a moc přeji, ať všechno rychle dobře dopadne. Vydržte to! Myslím na Vás.

Ivana (+ Ella)