GerberyMyslím, že vše, co bych Ivaně nebo o Ivaně chtěla říct, už tady zaznělo. Je úžasné, že to tolik lidí cítí stejně. Ivana Königsmarková asistovala u mého druhého porodu. Domácí porod s její pomocí pro mě navždy bude jedním z nejsilnějších a nejkrásnějších zážitků.

Můj příběh je podobný mnoha dalším. První porod v porodnici se vším, co lze prvorodičce naivně důvěřující lékařům nabídnout. Díky zkreslené představě, že o přirozený porod se usiluje všude, a kdyby to jen trochu šlo, jistě by mi jej dopřáli, jsem odtamtud odcházela s přesvědčením, že nebýt jejich pomoci a zákroků, nikdy bych neporodila a nejspíš po pár dnech nepostupování porodu zemřela.

Během druhého těhotenství jsem naštěstí narazila i na jiné zdroje informací než před prvním porodem a hltala jsem jednu knihu za druhou. S Ivanou jsem se setkala nejdříve prostřednictvím knihy Hovory s porodní bábou, poté i osobně v poradně. Díky ní byl můj druhý porod naprosto přirozenou záležitostí.

Patří jí mé díky za naprostou profesionalitu, lidskost, laskavost, ochotu, trpělivost, klid a podporu.

Ivano, přeji hodně sil. Doufám, že se brzy dočkáte spravedlivého a rozumného posouzení celé záležitosti a budete zase moci pokračovat v tom, co umíte tak dobře a děláte tak ráda a s takovým nasazením. Ještě jednou děkuji za vše!

Zdeňka Puková

Delší dodatek: Než byl můj příběh zveřejněn, mám k němu doplnění o další čerstvou zkušenost s Ivanou a další důvod, proč nechci do porodnice. Nedávno jsem opět otěhotněla a začala přemýšlet o tom, že bych se objednala k Ivaně na konzultaci, abych zjistila, jak to teď vlastně s těmi porody doma je a na co se mám připravit. Ivaně jsem nakonec skutečně volala, ale z jiného důvodu. Těhotenství nedopadlo dobře a v nemocnici mě hned hnali na revizi. Na mou otázku, proč nemůžu nechat potrat proběhnout přirozeným způsobem, mi řekli, že to se povede tak jedné ženě do roka a navíc je zde velké riziko silného krvácení. Stejně by prý neodešlo vše a na revizi bych musela i tak.

Věděla jsem, že to jsou hlouposti (podle mnoha studií je u vyčkávací metody úspěšnost 80-90 %). Na revizi jsem nešla, vše proběhlo v pohodě doma. Jackpot pro tento rok jsem tedy pro danou nemocnici vyhrála já… Ivaně jsem volala, abych se zeptala, jak dlouho můžu vyčkávat, popř. kdy skutečně jet do nemocnice. Na rozdíl od nemocnice se mi dostalo uklidnění, lidskosti (té mají v dané nemocnici skutečný nedostatek) a nezkreslených informací.

Nevím, zda se jedná o běžný postup lékařů nebo někde alespoň připouštějí možnost volby. Objektivní materiály na toto téma v češtině se mi najít nepodařilo, Světová zdravotnická organizace doporučuje vyčkávací metodu, revizi jen v případě komplikací (např. příliš silného krvácení). Informační materiál pro ženy (myslím, že z Anglie) považuje tři možnosti (revizi, vyčkávání bez zásahů a spontánní potrat podpořený léky) za rovnocenné, záleží jen na dané ženě, která cesta ji v danou chvíli vyhovuje.

Přístup lékaře mě upřímně vyděsil a znechutil, sestřičky mě zase měly za hysterku, která se bojí narkózy a nechce si nechat vyluxovat dělohu. O zbytečných úkonech v těhotenství a zásazích při porodu jsem věděla, nějak jsem si neuvědomila, že tam to nekončí.