V mém čtvrtém těhotenství Ivana vlastně vůbec nemusela figurovat. Jako průvodkyni těhotenstvím a porodem jsem si vybrala jinou porodní asistentku, se kterou jsem se díky pracovním aktivitám spřátelila. Těhotenství probíhalo skvěle, podařilo se mi dokonce najít gynekoložku, která společnou – nebo možná střídavou 🙂 – těhotenskou péči s porodní asistentkou uvítala. Na kontrole pět dní před termínem porodu se mojí porodní asistentce nezdály ozvy miminka a vyžádala si kontrolu na monitoru CTG. Takováhle náhlá změna všeho mě naprosto vykolejila – a zde se do příběhu opět vrátila Ivana, aby mu vrátila porušený řád. Nejprve jí moje PA zavolala o radu, kam se mnou – doporučila nám a hned dala kontakt na konkrétní porodnici a konkrétního lékaře, kam jsem se mohla hned obrátit. Pak mi ještě sama volala, aby mě ujistila a podpořila, a pomohla mi neplánovanou situaci překonat. A aktivně se znovu zajímala o výsledek – ten byl naštěstí v pořádku, miminko nakonec opravdu jen tvrdě několik hodin spalo; když se ho podařilo u monitorování konečně vzbudit, reagovalo zcela fyziologicky. Ivanina péče – zcela nezištná, už jsem nebyla její klientkou – mě tehdy opravdu dojala. Osobní a lidský zájem o to, aby i toto moje těhotenství, se kterým už neměla vlastně nic společného, dobře dopadlo, mě velmi zasáhl. Ivanu jsem v té době znala už osm let, poznala jsem ji jako přísnou i rozšafnou, respektující i konající, ale tentokrát jsem ji poznala i jako vřelou a pečující.

Ivano, možná jsem to nikdy neudělala osobně dost důrazně. Tak aspoň takto: za všechny ty roky, těhotenství a děti, za Vaši péči vám upřímně děkuji. Moje tři příběhy jsou jen tři malé střípky, tři malé kostičky podpory, kterou vám oplácím vaši péči. A doufám, že takové kostičky budou na těchto stránkách stále přibývat, dokud se Vám nedostane spravedlivého zadostiučinění.

Markéta Matěchová