Milá Marcelko,
moc Ti děkuji, že jsi si mne vybrala, abych Ti byla partnerem při tvém porodu. Byl to pro mne ten nejsilnější životní prožitek a nepřebilo ho ani narození mé holčičky.
Během předporodního kurzu Ivany jsem mnohé pochopila, zvláště Tvé rozhodnutí rodit doma. S nabytými vědomostmi a především s Tvou vzrůstající sebedůvěrou jsem přestala mít strach a začala jsem si i já těšit.
V neděli mne Tvůj telefonát zastihl na Šumavě a trvalo mi to pěkně dlouho než jsem k Tobě dorazila a dodnes lituji, že jsem byla tak daleko. Ivana přišla naštěstí také včas a zavládla velmi poklidná a intimní atmosféra. Na kurzu se mi Ivana zdála velmi rázná, ale u tebe doma byla pro mne jiným člověkem, velmi empatická, tichá a trpělivá. Proseděly jsme pár chvil u čaje a štrůdlu, když jsi potřebovala být sama. Velmi ji pobavilo, jak jsem si na poslední chvíli pročítala stránky z Hovorů s porodní bábou.
Párkrát jsi mne požádala o masáž zad, ale mé ruce byly tak ledové, že to nejspíš nebylo k ničemu, alepsoň jsi se o mne mohla opřít a mačkat mi ruku.
Přišlo i pár okamžiků, kdy jsi naříkala, že to nezvládneš a já měla strach, co bude, ale pohled na Ivanu mne vždy uklidnil.
Vystřídali jsme spoustu poloh, jedno cd hrálo stále dokola a nakonec byla konečně vidět hlavička.
Pak jsi se opřela o postýlku a konečně byl Dominik na světě, ještě to stihl o pár minut a patří mezi šťastná dítka nedělňátka.
Po porodu placenty Ti Ivana pomohla vstát a já dostala Tvé krásné miminko na holé tělo, bylo to úžasné dívat se mu do očí, zase pláču dojetím …
Takové silné emoce u mne nevyvolal ani můj vlastní porod v porodnici, což mne stále překvapuje, přála bych si také si prožít porod doma a zalézt s čerstvým miminkem do své vlastní postele, snad někdy příště, Ivano, s Vámi.

Andrea

PS : U Tvého porodu jsem měla pocit, že je to ryze ženská věc a muž by tam byl nepatřičný, ale toho svého jsem pozvala k účasti stejně, člověk své názory někdy změní.