Rodila jsem normálně. Náš syn přišel na svět tam, kde jsme ho před devíti měsíci počali – v naší ložnici. Na porod vzpomínám velmi ráda a živě si vybavuji vděčnost za to, že jsem doma, v kruhu lidí, kteří mne znají a respektují. Lidí, kteří dávají prostor přirozenosti porodního procesu. Mrzí mne, že něco tak normálního, jako byl můj porod, je u nás téměř za hranicí legality. Že moje porodní asistentka, která mi při porodu byla profesionální i citlivou oporou, by v současné době přítomností u mého porodu riskovala svou bezúhonnost.

Celá ta hysterie ohledně domácích porodů v ČR by byla k smíchu, kdyby toho o nás tolik nevypovídala. O naší touze po moci a snaze stoprocentně ovládat věci, které ovládat nelze. O potřebě manipulovat a být manipulován. O neschopnosti lékařů dát zodpovědnost samotným ženám a neochotě nás žen tuto zodpovědnost přijmout. Lékaři jsou potřeba, ale ne u normálního porodu. Dle statistik Světové zdravotnické organizace jich je normálních 9 z 10 (porodů; ohledně lékařů nejsou podobné statistiky k dispozici).

Ivana a další porodní asistentky nás učí, že porod je normální a zdravý. Připomínají nám, že dokážeme samy porodit a starat se o svoje děti. Říkají nám to, co jsme vždycky věděly, ale z nějakého důvodu jsme na to zapomněly. Děkuji, že nám pomáháte znovu naleznout víru v sebe, a přeji si z celého srdce, abyste již brzo mohly svobodně vykonávat to, k čemu máte kompetence a co je tolik potřebné. Pomáhat u normálních porodů.

Bára Křížová