Jak to bývá, porodit miminko se jezdí do nemocnice. Ale v téhle chvíli žena potřebuje soukromí, pocit bezpečí a blízké lidi kolem sebe. Nemocnice byla posledním místem, které bych si představovala, proto jsme se rozhodli pro porod v teple našeho domova v Dejvicích, malého dvoupokojového bytečku.
Přiznám se, myslím si, že to byl můj nejsilnější životní zážitek, a také pro mého manžela Tomáše, který mě podporoval celou dobu. Jsem mu za to moc vděčná.
Náš syn se narodil v pátek ráno na Helloweena. Jeho narození předcházela předporodní příprava v A-centru v Praze. Je to organizace aktivní přípravy na porod pro těhulky, proto A-centrum. Rozhodli jsme se tak v červenci, věřili jsme, že to dokážeme, když se na to připravíme. Chodila jsem na speciální cvičení pro těhulky jako je cvičení na míči, břišní tance na uvolnění pánve a na gravidjogu. Od té doby rostlo moje sebevědomí porodit doma. Také jsme nakoupili vše potřebné k tomuto účelu. S manželem jsme se přihlásili do šestitýdenního kurzu předporodní přípravy pro páry, což nám také dalo hodně. Během tohoto kurzu jsme si vybrali porodní asistentku, se kterou jsme chtěli rodit doma, Ivanu Königsmarkovou. Ty kurzy vede ona. Také jsme viděli film Orgasmický porod a ověřili si, že doma je to nejlepší i pro maminku i pro miminko.
21. října bylo vše připravené na příchod nového tvorečka. Měla jsem nachystanou i tašku do porodnice, v případě komplikací bychom jeli do Motola, je to od nás 10 minut autem. Ale trvalo o deset dní déle než se Šimon narodil. Ve čtvrtek v 6 večer jsem vyprovodila svého studenta češtiny Jaimeho ze Španělska a začala jsem se cítit podivně. Musela jsem jít na záchod několikrát a cítila jsem kontrakce v dlouhých intervalech. Nevím, proč se tomu říká tak vznešeně, pociťovala jsem stejnou bolest v podbřišku a v kříži jako při menstruaci. Kontrakce se zrychlovaly a ve dvanáct už jsem byla otevřená na 5 cm, stahy byly po 3 minutách. Tak jsme se rozhodli zavolat naší porodní asistentce, Ivaně. Můj manžel byl se mnou celou dobu a objímal mě zezadu bedra svou hrudí a paží podbřišek, moc mi to pomáhalo se snadněji uvolnit. V první fázi porodu jsem klečela na čtyřech s hlavou dolů na posteli, pro mě příjemná úlevová poloha. Ivana přijela v jednu v noci. Přesunuli jsme se rodit do vany vsedě. Stahy se rozjely, kolem půl šesté jsem mohla nahmatat hlavičku miminka. Byl čas přejít zase na postel a vytlačit miminko. Znovu jsem klečela a opírala se o manžela, ve výdechu tlačila malého ven. Ivana chytila hlavičku a řekla nám, ať si sedneme. Tomáš se opřel o postel a já si sedla před něho. Pak už jen dvakrát zatlačit a miminko bylo venku. Šimon ležel na mém břichu, pupeční šňůra byla krátká, počkali jsme až dotepe. Pak ji Ivana nechala Tomáše přestřihnout a zabalili jsme malého do ručníčku a střídavě drželi na hrudi. Byl nádherný, hladký, nepomačkaný.
Placentu jsme zakopali na zahradě a na tom stejném místě zasadíme strom.
Rozhodně máme na co vzpomínat a ještě teď jsme plní dojmů z prvního setkání s naším děťátkem. Myslíme si, že takovýto zážitek se vůbec nedá srovnávat s porodnicí, i když je plná těch nejlepších doktorů…

Zdraví vás Bára, Tomáš a Šimon Hodinovi