Paní Königsmarková je pro mne symbolem přirozeně bezpečného porodu, ať už v porodnici nebo kdekoli jinde, třeba i doma, na místě záleží jen kvůli ženě, která chce přivést na svět své dítě, tam kde se ona a její dítě cítí bezpečně – opak stresu.

Já jsem se po předchozích zkušenostech v porodnicích rozhodla porodit své třetí dítě doma. A protože jsem zodpovědná osoba, tak s porodní asistentkou, která v případě blížícího se problému zavelí k odjezdu do porodnice, a ještě s dulou.

Manžel byl ze začátku dost proti, ale po návštěvě našich společných kamarádů, kteří rodili spolu doma už 2 děti, byl celkem dost nalomenej. A když viděl, že si každý večer čtu vaše porodní příběhy, tak jednou za mnou přišel a povídá: “Já vidím, že je to tvůj největší sen, tak si roď doma, ale zařiď si všechno sama, já se nebudu o nic starat.“ Tak jsem si zařídila. Nakoupila jsem vše potřebné, objednala jsem si v půjčovně porodní bazén. Porodní asistentka přijela ještě na návštěvu, aby pak cestou na naši samotu někde v okolí nebloudila. Zkontrolovala mně i miminko, zkonstatovala, že už mi břicho sestoupilo, ale že to muže být i tím, že čekám už třetí dítě, takže vlastně máme nejspíš ještě spoustu času. 3 týdny před termínem bylo vše zařízeno. Ke gynekoložce jsem jezdila už každý týden a pokaždé jsem se dozvěděla “vše je připravené, můžete porodit každým dnem“. 6.8 v den lékařského termínu porodu, už mi to říkala potřetí. Dle mých výpočtů – podle dne početí, mělo přijít mimčo na svět 1.8. Evidentně se mu ještě nechtělo 🙂

V pátek ráno 9.8. konečně začaly slabé kontrakce a hned po dvou minutách, když jsme odpočívala a byla v klidu, protáhly se intervaly na 10 minut. Kolem 10-té jsem volala porodní asistentce i dule, a protože kontrakce zatím nezesilovaly, dohodli jsme se, že dorazí spolu po poledni. Při obědě jsem zjistila, že má můj tříletý syn Tomášek horečku, pobrekával, protože mu nebylo dobře, uklidnil se jen u mě na klíně a kontrakce chvílemi nabíraly na intenzitě a chvílemi slábly a pak asi na hodinu úplně přestaly. Do toho přijely porodní asistentka s dulou.

Dcera Anička (13let) se se mnou střídala v péči o Tomáška. Holky (PA s dulou) zatím pomalu nafukovaly a pak napouštěly porodní bazén. Asi ve 4 odpoledne se vrátil z pole manžel a převzal péči o Tomáška a já se konečně mohla začít soustředit na porod. Tedy ještě asi 2 x jsem kvůli Tomáškovi vylézala z bazénku a chovala ho, protože mě v horečce volal. Asi v sedm po paralenu konečně usnul a přestal mě potřebovat. Asi v 9 večer kontrakce opravdu začínaly nabírat na intenzitě a rychlosti, tak jsem poslala Aničku vedle, abych se mohla lépe soustředit, vůbec se jí nechtělo, nevím čím, ale její přímá přítomnost mne rušila. Nechala jsem se vyšetřit PA a už jsem byla otevřená na 9cm. Voda v bazénku a přesné hmaty PA byly úžasně úlevné a kontrakce tím byly stále snesitelné. Mezi kontrakcemi jsme si stále povídaly a i žertovaly. Asi v 11 v noci šla dula spící Aničce vypnout rádio a ten klid, který tím zavládl v domě, konečně rozjel závěrečnou část porodu. Já jsem ztratila pojem o čase a jen jsem prodýchávala a prozpívávala kontrakce. V jednu chvíli se mne dula zeptala, jestli to chci stihnout ještě dnes, nebo to nechám na zítřek? V tu chvíli jsem si uvědomila, že je to jen a jen na mně. Našla jsem si tu správnou polohu na bobku mezi bazénkem a Tomáškovou postýlkou, sedící dule jsem se opřela o kolena a při kontrakcích jsem jí svýma rukama drtila ty její :-). PA seděla za mnou a vše jen s malou lampičkou sledovala zezadu. Za chvíli už jsem cítila Berunky hlavičku, jak se tlačí ven a za další chvilku už byla venku. Hladila jsem ji a byla jsem šťastná a už jsem se nemohla dočkat, až budu mít své dítě v náručí. Takže jsem se při další kontrakci, když jsem nedočkavě tlačila ramínka, trochu jsem se natrhla v místě někdejšího nástřihu :-(. Pocit, když jsem malého držela konečně v náručí je nepopsatelný. Zaplakal jen maličko a už se s námi vítal do široka otevřenýma očima. Bylo 9.8 2013, 23:48 :-). Asi dula se zeptala, jestli je to holčička nebo chlapec, tak jsem se konečně podívala a volala jsem vedle spícího manžela, že máme Matyáška. Hned přišel a mne v tu chvíli překvapila ještě jedna kontrakce, tak si malého hned pochoval a Matyáškovi vyšla placenta. Vzbudila se i Anička a úžasně se zapojila. Chtěla jsem původně lotosový porod, tak jsme pupečník tu noc nestříhali a placenta spala s námi v posteli spolu s Matyáškem. Před polednem pak přijeli tcháni a přivezli oběd a babička pak zůstala týden a vyvařovala a starala se o Tomáška a já si užívala s Matyáškem v posteli. V sobotu odpoledne nás přijela zkontrolovat PA a přestřihla pupečník (na žádost manžela, který placentu u nás v posteli nemohl unést), a také malého zvážila, měl 3,95kg. V pondělí nás přijela navštívit dětská lékařka a jen zkonstatovala, že je vše v pořádku. Kvůli matrikářce jsme museli ještě v úterý zajet na gynekologii, aby mi gynekoložka dala potvrzení, že jsem porodila. Musela jsme se kvůli tomu dát prohlídnout. Lékařka nechtěla věřit, že je vše v pořádku. Pak ještě vyběhla ven se podívat na malého, kterého zrovna tatínek přebaloval v autě. Takže dnes už máme i rodný list a dokonce jsme pozváni na vítání občánků na obecní úřad do Jistebnice :-).

Děkuji paní Königsmarkové, která mi svým jednáním a činy dodala důvěru v sebe, důvěru, že jsem silná žena, která dokáže v pořádku porodit své dítě a dokáže se o něj dobře postarat. Tímto porodem se právě ve mně tato žena narodila.

Jana, Tomáš, Anička, Tomášek a Matyášek

431. Anička
442. Tomášek
633. Berunka (tak jsem říkala Matyáškovi, dokud byl v bříšku).