Porod čtvrtého dítěte (druhý porod s Ivanou) byl pro mne tím nejkrásnějším zážitkem.
Po prvním porodu s Ivanou jsem si zase víc věřila a rady z porodnice typu:,,víc tlačte a míň křičte‘‘ už pro mne byly spíš úsměvnou vzpomínkou.
Byla jsem přesvědčená, že budu rodit ve všední den dopoledne, až budou všichni pryč a já budu mít trochu soukromí. Začalo to v neděli nad ránem, v 6.30 jsem poslala sms Ivaně, že jdu na to a v 7.00hod přišla sms ze školy, že nejde topení a děti si tudíž máme nechat doma. Pustila jsem se do luxování s tím, že se tedy uvidí. Nakonec jsme i s dětmi uklidili, nasnídali se, děti jsem vyšoupla k sousedům a Cyrila jsem porodila deset minut před příjezdem Ivany, sama ve sprše, zatímco manžel napouštěl vanu v dolní koupelně. Bylo to tak nečekané, snadné a přitom dech beroucí, endorfiny mne zaplavily od hlavy až k patě. Ostatní děti jsme zavolali hned, ještě jsem ani neporodila placentu. Docela koukaly…
Rodit ve třiceti první dítě a ve čtyřiceti čtvrté je větší rozdíl, než jsem si uměla představit, připadala jsem si už jako zkušená rodička, kterou nic nepřekvapí, ale ouvej začalo tentokrát v šestinedělí, kdy mne přepadly úzkostné stavy a problémy s nespavostí. Ivana mi byla opět povzbuzující a moudrou průvodkyní.
Ivanu obdivuji pro její osobní statečnost, lidé jako ona dělají svět lepší.

Šárka Sodomková

Příběh 1.