hibiscusPřestože nežiji v ČR, od narození svého prvního dítěte před 7,5 lety se zájmem čtu česká mateřská diskuzní fóra. A nad některými věcmi mi zůstává rozum stát.

Ale úplně nejnepochopitelnější jsou pro mě diskuze o nezodpovědných bláznivých domarodičkách a jejich spiklencích – porodních asistentkách, co je v tomto zavrženíhodném neřku-li kriminálním jednání podporují!

A případ pani Ivany Königsmarkové – k popsání mého pocitu mi chybí slova…

Tak alespoň můj porodní příběh – ten druhý (!), ze kterého snad lze můj obdiv, uznání a vděčnost za existenci porodních asistentek u domácích porodů vyčíst

Tomu druhému porodnímu příběhu, ale předcházel ten první.

A k pochopení a porozumění toho druhého, který bude zveřejněn zítra, je nutno znát i tento:

PŘÍBĚH PRVNÍ:

V roce 2006 jsem jako odpovědná perfekcionistka 38miletá prvorodička velice pečlivě vybírala místo pro narození své dcery. Vedle několika porodnic jsem navštívila i porodní dům, ale z důvodu mého „vyššího“ věku jsem se samozřejmě rozhodla pro „jistotu“ u lékařů a vybrala nemocnici Bensberg v okolí Kolína nad Rýnem.

Tato nemocnice má sice přímo v jedné budově porodní dům, ale právě v měsících před a po mém porodním termínu probíhala přestavba, jejímž cílem bylo přímé spojení z porodního domu na operační sál. Takže budu rodit pod podrobným dozorem těch nejpovolanějších – porodníků lékařů, kteří mají i pochopení pro potřeby rodiček a sjednocují tak nejlepší možnou technickou a chemickou péči s duševními potřebami člověka…. Zkraťme to. Přijela jsem 4 dny před termínem s prasklou plodovou vodou, bez kontrakcí. „Nevadí, počkáme, jestli se to samo nerozjede, může to trvat i týden, budeme vše pozorovat a kontrolovat.“

První den doktor při vizitě.
„v 90% se porod rozjede během 24 hodin“
Druhý den tentýž doktor
„v 99% se porod rozjede během 48 hodin“
Třetí den
ŽÁDNÝ doktor
Čtvrtý den
ŽÁDNÝ Doktor

Já na pokraji nervového zhroucení. Mají tam 5 porodních sálů a ty byly skoro pořád plné. Ženský tam rodily ambulantně jak na běžícím pásu, chodily hned s dítětem domu a já chodila jen sem a tam a 6x denně na CTG.

Čtvrtý den večer jsem zatelefonovala svojí léčitelce a „žebrala“ o radu. Poradila mi homeopatické globule, porodní asistentky je tam měly, ale dostala jsem je s poznámkou, že ty nejsou na rozběhnutí kontrakcí – ale když je chci…. Za 3 hodiny se to rozjelo ve velkém stylu po 6ti minutách. Za 12 hodin potom jsem měla dceru na hrudi.

ALE:

Dítě ze mě doslova a do písmene vyrvali zvonem, předtím velkoryse bočně nařízli. Při vytahování se vše kompletně roztrhlo – no co, střeva se dají sešít, že jo…

Předtím:

Chtěli dělat sekci při mém vědomí, ale já to nechtěla, říkala jim, že PDA nefunguje – no „myslím si, to bude jiná dávka, kterou mě znecitliví“. Jo, byla. Jeden a půl násobná, tedy maximálně možná, anestezioložka tohle prý ještě nezažila. Já cítila a řvala při každém testovacím píchnutí jehlou na břicho. Plná narkóza pak nešla, dítě se nějak prý „samo“ posunulo do středu pánve. No a ještě na závěr: Placenta nějak dlouho nešla, najednou křik a poplach na sále – já skoro vykrvácela – naslepo to jedna doktorka riskla, sáhla a ručně odtrhávala pevně přirostlou placentu…

Závěr:

Ty celkem čtyři doktorky (včetně zastupující primářky, která někdy během porodu přiběhla na sál v civilu) se mnou v dalších dnech jednotlivě vedly pohovor, aby tenhle porod i pro sebe nějak zpracovaly. Já ho sama nezpracovala, brečela a klepala se v šoku ještě asi 6 měsíců. Po roce skoro každodenního pláče jsem vyhledala na traumata specializovanou psychoterapeutku a s její pomocí na tom další rok dělala. Neboť jsme chtěli druhé dítě. Na porod byla oficiálně psychicky indikovaná sekce. Tělo ale nechtělo otěhotnět, ne a ne. Nakonec to po pár dalších letech vyšlo a v říjnu 2011 jsem stála s pozitivním těhotenským testem.

J.Sabbouh