771. Příběh Ivany Königsmarkové diktují i nadále represivní složky státu
Státní zástupkyně podala odvolání proti zprošťujícímu rozsudku. Rozsudek byl doručen několik týdnů po uplynutí lhůty pro doručení. Je zřejmé, že zákonnými lhůtami si soud příliš hlavu neláme.
Odůvodnění rozsudku je prakticky stejné jako původní odsuzující rozhodnutí, pouze s výhradou, že jelikož soud je vázán rozhodnutím Ústavního soudu, nezbývá mu nic jiného, než zproštění obžaloby. Obsahové stránce rozhodnutí Ústavního soudu a argumentům v něm se soud zjevně nehodlá zabývat. Místo objektivního zhodnocení je zřejmý zájem na odsouzení, což připustil až Ústavní soud, který se jako první v celém procesu řídil právními principy.
Státní zástupkyně v průběhu posledního proběhlého soudního stání nenavrhla žádné nové důkazy, ani se dále nevyjadřovala. Nakonec však pronesla závěrečnou řeč, která byla plná nenávisti a osobních útoků. Toto je významným vybočením z povinností státního zástupce.
V odvolání státní zástupkyně apeluje na odvolací soud, aby přehodnotil nález Ústavního soudu, protože pak by nebylo možné Ivanu odsoudit! Zjevně je toto pro státní moc nežádoucí. Rozsudek Ústavního soudu je ale zavazující pro všechny soudy! Dále státní zástupkyně navrhuje nové důkazy, a to je odborné vyjádření pana Velebila k věci. Pan Velebil byl součástí vládní delegace u Evropského soudu pro lidská práva, kde usiloval o to, aby porodní asistentky stály mimo systém poskytování péče, neboť by to zhoršilo na světě „nejlepší“ české výsledky.
Ivana potřebuje naši podporu, a to ve všech směrech.
Odvolací řízení se koná dne 29.4. ve 14 hodin, místnost 330/3. patro, u Městského soudu v Praze, pobočka Spálená. V souladu s principem zákonného soudce o věci rozhoduje stejný senát jako v případě prvního odvolacího řízení. Jednání je veřejné.
Překvapuje mne a zaráží, jak jednoduché je zničit jednoho člověka, podobně jako za minulého režimu. Společnost se tváří jako demokratická, ale lidé jsou uvnitř stále stejní, totalitní myšlení zůstalo. Chtěla bych napsat něco o naději, napsat Ivaně, že tohle není možné, že žijeme v právním státě, že přeci kohokoli nemůžou soudit za něco, pro co neexistuje právní rámec a že paní se přece pro porod doma rozhodla dobrovolně. Ale hlodají ve mně pochybnosti v ten právní stát. Není obvyklé, že by někdo u soudu podával odvolání proti rozhodnutí Ústavního soudu. Celý soudní proces proti Ivaně Königsmarkové postrádá aspekty práva i lidskosti vůči všem zúčastněným.
Státní zástupce vykonává úkoly státního zastupitelství. Zastupuje stát a společnost při ochraně veřejného zájmu. Tedy i mého zájmu. Ptám se, je toto ochranou veřejného zájmu? Je veřejný zájem exemplárně pranýřovat a potrestat Ivanu Königsmarkovou? Za „co by, kdyby“? Vyznačuje se toto trestní řízení dodržováním zákonnosti, na které je povinen státní zástupce dohlížet? Proč někteří svědci a některé důkazy jsou brány v potaz a některé ne? Jsem také veřejnost. Ne, není to můj zájem. Jako přínosné vidím stanovení smysluplných pravidel pro domácí porody, pro vznik porodních domů a ukončení násilí v porodnicích. Respektování evropského práva. Práva vyspělých společností.
Státní zástupce by měl zde hájit zájmy mne jako občana státu Česká republika, nicméně místo pocitu bezpečí a jistoty mne tento soudní proces naplňuje pocity masivní úzkosti. Když zavřu oči, vidím pomník obětem komunistického režimu na Petříně. Destrukci samotné podstaty lidství. Zneužití soudní moci ve prospěch České gynekologicko-porodnické společnosti, protože to je ta společnost, kterou státní zástupkyně zastupuje.
ŠJ
„Soud řekl, že jsem zproštěna viny. Stalo se tak na základě rozhodnutí Ústavního soudu. Soudu jsme navíc doplnili důkazní materiály,“ řekla iDNES.cz Ivana Königsmarková, která vede Unii porodních asistentek
„Věc pro mě definitivně nekončí, protože rozsudek není pravomocný. Běží lhůta pro odeslání odůvodnění v písemné formě a lhůta pro možné odvolání státní zástupkyně. Předpokládám ale, že žádný velký zvrat už nenastane,“ dodala.