PoporodníDnes brzy ráno mi přišla od kamarádky sms: „Viki je na světě, 4kg, 54cm. Napil se plodové vody a dcera ho nemá u sebe. Prý doktor ho musí prohlídnout“.

Kamarádky dcera se rozhodla porodit ve Vyškově. V poslední dobou opěvovaném Vyškově, kde hlásají přirozenost a vstřícnost k matkám a dětem. Tato sms je zcela běžná zpráva od rodičky, která porodí bez svého bodyguarda či právníka. Je to standardní postup, ať už dítěti něco je, nebo není. Pokud si žena opravdu prosadí neodnášení dítěte, je označena za potížistku. Vím to, doprovázím do porodnic svoje klientky. Separace dítěte bohužel není jedinou „libůstkou“ personálu. Před týdnem jsem do vyškovské porodnice doprovázela ženu, která jasně věděla, co chce, svá přání konzultovala předem, a přesto jí nakonec bylo vyhrožováno. Nechtěla, aby jí rozstřihli rodidla, nechtěla být takto zmrzačená. Miminko se rodilo pomalu, podle své potřeby a svého tempa. Všechno bylo v pořádku, jen se paní doktorce zdálo, že to moc dlouho trvá. Místo podpory, že to žena i miminko zvládnou, dostala rodička ve své nejtěžší chvilce informaci, že pokud si nenechá rozříznout pochvu, vezmou na miminko kleště, nebo vakuumextraktor, protože nyní již nejde o její přání, ale o zdraví jejího dítěte. Čisté vyhrožování, čisté zastrašování. Mezi dvěma zly volila zmrzačení svých genitálií. Děťátko se narodilo a dětská sestra usoudila, že se jí nelíbí, jak dýchá a že ho musí prohlédnout na stole. Ihned dítě odnáší do jiné místnosti, kde se novorozenci po porodu rutinně kontrolují. S dítětem jde jeho otec, já zůstávám s rodičkou. V okamžiku, kdy odtam slyším hlášení sestry o váze a míře dítěte, je mi jasné, že se žádná životzachraňující akce nekoná. Že je to jen další ukázka moci a škodlivého separování dítěte od matky.

Stejně jako u dcery mé kamarádky. Nakonec jí syna přinesli po asi dvou hodinách, po několika urgencích. Ne, v nemocnici prostě nelze zažít normální porod. Normální tzn. bez zbytečných zásahů. Minimálně je žena po porodu nechána s roztaženými nohama a zcela nešetrně vyšetřena zrcadly. Zcela zbytečně, protože pokud je ženě ponechán prostor pro její rychlost porodu, pohyb a instinktivně zvolenou porodní pozici, dítě si najde co nejšetrnější způsob narození. A pokud se i přesto stane, že si dítě udělá cestičku a je potřeba trhlinu zašít, lze to udělat šetrně a s ohledem na intimitu ženy.

Já sama můžu říct, že zrození mé druhé dcery, které proběhlo v nemocnici, bylo normální, jelikož bylo tak rychlé, že nic nestihli udělat. Ale to ponížení, kdy jsem musela půl hodiny čekat na doktora s roztaženými nohami ve třmenech a poté byl do mě vražen kovový nástroj a provedena nešetrná kontrola případného porodního poranění, to opravdu nelze považovat za součást normálního porodu.  Už bych nikdy takové znásilnění zažít nechtěla.

Je mi líto, že v České republice nemají ženy na výběr. Že když se pak nějaká nemocnice tváří vlídně, uzavře smlouvy se soukromými porodními asistentkami, které tam ženy lákají na normální porod, ale pokud vše neběží dle zde nastavených ošetřovatelských standardů, tak se stejně musí i soukromá asistentka, kterou si žena najme a zaplatí jí za její služby, držet doporučených rutinních postupů a nařízení lékaře.

Vyškov je nyní znám jako vstřícná nemocnice, kde si mimo jiné může žena přivést svou porodní asistentku, která má s nemocnicí uzavřenou smlouvu. Taková PA ale dostává od nemocnice zaplaceno za každou klientku, kterou přivede, a také se tato PA musí řídit místními ošetřovatelskými standardy a nařízením lékařů, navzdory přáním klientky. Je velmi nebezpečné, když rodící žena přijede porodit do nemocnice, která se tváří vstřícně. Když se místní porodníci prezentují, že respektují normální porod. Ano, ale součástí normálního porodu je i nenucení ženy do řízeného tlačení, neovlivňování porodního procesu zakazováním tlačit v okamžiku, kdy se ženě prostě tlačit chce, nabádání k zadržování dechu při řízeném tlačení, vmanévrovávání ženy do polohy na zádech, držení se pod koleny, s bradou na prsa a tlačením jako o život, místo aby byl ponechán čas na samovolné tlačení, které se dříve či později automaticky dostaví. Normálně se při porodu manuálně neroztahuje vagina při prořezávání hlavičky. Součástí normálního porodu je i neoddělování dítěte od matky, ovšem standardním postupem je téměř okamžité přestřižení pupečníku a poté první ošetření na přebalovacím stole. Hájení se slovy, že je to jen minutka, tuto separaci opravdu neomlouvá. Toto již není podpora bondingu, toto je jeho narušení. Pokud ošetřující zdravotník bude chtít ženě dítě odnést, byť na onu pověstnou „minutku“, nezabrání tomu nic. Ženy si někdy pořizují pomůcky na podpoření své jistoty a jako obranu před separací dítěte, jako je např. červený ručník či deka. Jedinou účinnou obranou je nepuštění dítěte ze své náruče a vyžadování jakéhokoliv ošetření na svém těle. Pokud by zdravotníci sledovali trendy ve světě, zjistili by, že i resuscitaci lze provést se zaintegrováním matky do tohoto procesu.

Je tu ještě jeden aspekt, proč porodníci nestojí o normální porody. Jsou levné. Nemůžou si na bezzásadový porod nic od pojišťovny vyúčtovat. Pokud by při fyziologickém porodu dodrželi přání mnohých žen, nepřivazovali je na monitor, nedávali žilně antibiotika, neurychlovali porod umělým oxytocinem, nedělali nástřih a poté následně šití, pokud by žena měla své dítě okamžitě u sebe, nebylo by třeba služby dětské sestry, která by dítě matce vzala a umístila do inkubátoru, nedostali by zaplaceno za péči o dítě na observačním bodu, není co účtovat pojišťovně. A pokud chce navíc žena porodit ambulantně a pár hodin po porodu odejít domů, nevyúčtují si ani za obsazené lůžko na oddělení šestinedělí. Prostě si nenaúčtují téměř nic. Proč pojišťovny nad touto variantou nejásají?  Možná zrovna toto byla příčina ukončení fungování porodnice ve Vrchlabí, které bylo také vyhlášeno vstřícným přístupem k ženám a jejich přáním.

A aby tedy měli gynekologové a porodníci práci a z fyziologických porodů se staly nefyziologické, již během těhotenství mnozí lékaři zastrašují ženy, že dítě není dokonalé, pro dokonalost potřebuje projít mnohými testy, žena je často dlouhou dobu stresována, než jsou výsledky hotové a než má zdánlivou jistotu, že je dítě dle nějakých testů v pořádku. Lékaři trvají na svých názorech ohledně možných invazivních řešení, pokud se nějaké výsledky ukážou špatně, žena není podpořena ve svém mateřství a možnostech rozhodování. Často je jí předložena jen jedna možná verze řešení. Pokud je žena tlačena např. do interrupce, je lékaři často slovně šikanována, když ji nechce podstoupit. Působený stres během těhotenství se pak podepisuje na přijímání zodpovědnosti za sebe a své dítě, často své kompetence odevzdává zdravotníkům, místo aby trvala na svých přáních a potřebách.  A pokud přes toto všechno si přece jen žena hájí svá přání a potřeby, vždycky se najde někdo, kdo jí do jejích potřeb protlačí svou potřebu, ať již mít kontrolu nad celým porodním procesem, či si potřebuje upevnit svou mocenskou pozici, nebo v horším případě se u porodu bojí. Zdravotníci si bohužel velmi často neuvědomují, že nejsou zodpovědní za to, co neudělají, ale za to, co udělají. Pokud žena jasně žádá, aby nebyla poutána na monitor, nebo pokud nechce, aby jí porodní asistentka rozstřihla rodidla, nemůže si stěžovat, že toto provedeno nebylo. Ale může si naopak stěžovat, že přes její nesouhlas ten který úkon proveden byl. Pokud si žena např. nepřála, aby její dítě bylo v prvních hodinách po porodu váženo a měřeno, ale přesto při zámince nutné kontroly a odnesení dítěte mimo dosah matky změřeno a zváženo je, má si žena prostě stěžovat. Pokud si žena nepřeje vnitřní vyšetřování, má to být respektováno, neboť cokoli jiného může být považováno za znásilňování a mocenským či zastrašovacím nátlakem v těžké chvilce.

Stydím se za všechny porodní asistentky, za všechny lékařky, které ač samy ženy, ač samy již často mají své porody za sebou, přesto neváhají mrzačit ženy psychicky i fyzicky. Co je to za empatickou podporu, kdy se ženě dostane informace, že neumí tlačit, že díky tomu má její dítě problémy a že teď už vážně se musí snažit, nebo miminko umře. Jak může v této informační hrůze normálně porodit? Proč nemůže žena ženu normálně empaticky podpořit, že to zvládne, že umí porodit své dítě, že může změnit např. polohu, nebo počkat, až její tělo bude připraveno? Protože to samy u svých porodů takto nezažily, anebo se to nenaučily ve škole? Protože zastrašováním se snaží zachránit a napravit své vlastní selhání? Protože zasahují do porodního procesu a tempa každé jednotlivé ženy od začátku porodu?

Jako cestu z tohoto kruhu ven vidím předání péče o fyziologické těhotné, rodící ženy a šestinedělky hned zpočátku zpět porodním bábám, aby tyto mohly vykonávat svou profesi v plném rozsahu svých kompetencí, aby mohly ženu bezpečně provést těhotenstvím a jít s ní tam, kde si zvolí porodit a aby lékaři v případné následné péči jim byli partnery a ne nadřízení. Toto je ale napřed podmíněno kvalitním vzděláváním porodních asistentek ve vzdělávacím systému, kde hlavní podstatou jejich oboru je pochopení fyziologického procesu zrození, učení se respektovat potřeby žen a jejich dětí, osvojování si empatie vůči rodící ženě a podporování každého porodu individuálně s ohledem na individuální potřeby každé ženy. Zatím se takto neděje, na katedrách porodní asistence se vyučují škodlivé zásahy do porodního procesu jako „zdravý“ proces. To, že se již ve škole porodní asistentky učí, že po porodu hlavičky musí páčícím manévrem z ženy vytáhnout v zápětí ramínka a celé dítě, je tristní. Ve většině případů totiž tento manévr způsobí dítěti přechodné poškození brachiálního plexu, tzv. poporodní parézu brachiálního plexu. V praxi k tomu  dochází buď zvětšením vzdálenosti hlava-rameno (což je právě tahem za hlavičku při porodu ramének), nebo při tahu za jednu ruku. V některých případech dochází ke zlomenině klíční kosti, v jednotlivých případech pak i trvalé poškození brachiálního plexu, tedy jemných nervů mezi krkem a končetinami. Přitom stačí buď dát ženě víc času, nebo změnit polohu.

Ivano, děkuji Ti, že podporuješ ženy v jejich sebevědomí, zodpovědnosti a kompetentnosti k sobě a svým dětem, že ukazuješ tuto cestu i dalším porodním bábám, přeji Ti, aby s Tvou podporu vznikla tolik potřebná škola pro porodní asistentky, kde se budou učit fyziologii porodu a zdravé postupy a těším se na dobu, až bude vaše individuální péče zahrnuta do systému a budou si ji moci zvolit všechny ženy, které budou chtít.

S úctou Jolana Novotná