Elegance žlutého květuSvým příběhem bych ráda povzbudila především ty maminky, které mají za sebou porod císařským řezem a stále touží zažít přirozený porod.

Porodila jsem dvě děti s odstupem dva a půl roku. První holčička se narodila císařským řezem. Plánovala jsem si přirozený porod doma pouze s manželem, dulou a kamarádkou. Bylo to ve Vídni. Hebamme (mylně jsem se domnívala, že působí jako duly) jsou tam spíše jako porodní asistentky a mají jiný přístup než naše duly, pro mě, více invazivní, například běžně vaginálně vyšetřují, vyplňují různé dotazníky apod. To vše jsem zjistila až posléze. Navíc při prvním porodu nelze s ničím srovnávat, je to nová velká zkušenost. V noci ze soboty na neděli mi začala odtékat plodová voda, byli jsme na víkend v Šumperku, termín jsem měla až za pět dní. Podle domluvy jsme jeli ještě tu noc do Vídně. Má Hebamme však tehdy onemocněla a poslala za sebe náhradní Hebamme, kterou jsem neznala. Po příjezdu do našeho bytu ve Vídni jsme si odpočinuli a téměř celý den jsem čekala na kontrakce, přišly kolem osmé hodiny večer v neděli. Byla jsem moc ráda, protože již od samého začátku jsem byla pod tlakem z důvodu času. Nová Hebamme mi totiž sdělila informaci, že pokud neporodím do 24 hodin od odtékání plodové vody, nebude s námi rodit doma, nýbrž v nemocnici. Také byla rozhořčená vyplněním mé české těhotenské průkazky, kde chyběl zápisek z rozboru krve HIV negativní, sestřička pravděpodobně zapomněla… Vnitřně jsem člověk pomalého založení a bylo mi jasné, že mé tělo a pravděpodobně i miminko tak rychle pracovat nebude. Takže v šest hodin ráno v pondělí jsme jeli do porodnice a tam, i přes moje protesty, najeli na rutinní postupy – antibiotika, oxytocin v kapačce, nepřetržitý monitoring srdíčka miminka. Vše bolelo fyzicky i psychicky. Oporou mi byla má kamarádka, která jela s námi, manžel vypadal ztracen. Poté mi začaly nepřirozené velmi bolestivé kontrakce, zrychlovaly se. Před druhou hodinou odpolední jsem otevřená na osm centimetrů … náhle však injekce na zastavení kontrakcí, lokální umrtvení a císařský řez, manžel mohl být naštěstí se mnou na sále. Když mě tam vezli, cítila jsem kontrakce a chtělo se mi rodit, ale už to nešlo… tento pocit, nedokončeného porodu, ve mně přetrvával ještě dlouho poté . Holčičku dali ihned po sekci manželovi do rukou a ten ji přiložil k mé hlavě, na první oční kontakt nikdy nezapomenu. Jakmile mi odkurtovali ruce, už mi ležela na prsou a začala jsem kojit, nikomu jsem ji nedala, spala se mnou v posteli. Po manželových velkých prosbách nám nakonec umožnili samostatný pokoj, který nebyl při prvních našich dotazích volný… Druhý den ráno mě odcévkovali, podepsali jsme reverz a odjeli jsme domů. Císařský řez odůvodnili tím, že monitor poukazoval na selhávání srdíčka miminka a také, že miminko mělo omotanou pupeční šňůru kolem krku…

Za necelé dva roky jsem opět otěhotněla. Druhé miminko se narodilo zcela přirozeně, i když ne doma, zvládli jsme to v krnovské porodnici. Svou dulu, tentokrát opravdovou dulu z Olomouce, jsem navštívila asi v šestém měsíci mého těhotenství. Stručně jsem jí vylíčila můj první porod a přistihla jsem se, že jsem z toho stále v slzách. Zjistila jsem, že opět nemám velkou šanci porodit doma kvůli předchozímu císařskému řezu a navíc kvůli nevelkému časovému odstupu mezi porody. Tak jsme nakonec zvolili porodnici v Krnově. První kontrakce přišly v pondělí, porodila jsem v pátek o půl desáté večer. Byl to dlouhý vyčerpávající týden, ale věděla jsem, že mě čeká. Dula mě již předem upozornila, že mé tělo si bude vše dávkovat velice pomalu a opatrně, kvůli prvnímu porodu císařským řezem. Každý den jsem čekala na zesílení a zrychlení kontrakcí, nemohla jsem spát. Se svou dulou jsem byla v kontaktu na telefonu. Rovněž velkou psychickou oporou mi byla kniha od Ingeborg Stadlemann, Zdravé těhotenství, přirozený porod, některé kapitoly jsem četla neustále dokola, popíjela jí doporučovaný čaj Těhotenskou směs střídavě s čajem z maliníku a voněla k etérickým olejům. Se svou první dcerkou jsem byla v Šumperku, manžel byl ve Vídni. Ve středu brzy ráno mně začaly pravidelné kontrakce, manželovi jsem poslala zprávu, aby se pokud možno v klidu nachystal a přijel za námi. Až v noci ze čtvrtka na pátek mi kontrakce zesílily po pěti minutách pravidelně a rozhodla jsem, že je čas odjet do porodnice. Vyzvedli jsme naši dulu v Olomouci a pokračovali do Krnova, kontrakce se během cesty nezastavily, byla jsem ráda, měla jsem obavu, aby stresem z přejezdu neodezněly. V porodnici jsme se zaregistrovali, byl pátek brzké ráno. Předložila jsem jim můj porodní plán velmi jednoduchý s přáními bez jakýchkoliv zásahů. Kontrakce neustoupily ani po úvodních problémech, které se týkaly mého odmítání čehokoliv. Měla jsem velkou podporu v dule a mém manželovi. Manžel mluví německy nebo anglicky, takže komunikační spojkou mezi námi a ostatními z porodnice, byla naše dula. Velice nám pomohla a postavila se za mě a má práva na přirozený porod. Přestože jsem odmítala četná vyšetření, musela jsem podstoupit vstupní vyšetření, zda-li je porod v procesu. Za pár hodin chtěli vyšetření znovu, zda-li porod postupuje. Poté už jsme podepsali reverz, že odmítám ostatní vyšetření a byl nám tak dopřán částečný klid. Porod postupoval velmi pomalu, ale kontrakce byly silné, pravidelné, miminku se dařilo, srdíčko docházela kontrolovat porodní asistentka pouze poslechem, dle mého přání v porodním plánu. K večeru chtěli opět další vaginální vyšetření, my další reverz… už jsem nemohla, ale dula mě tiše povzbuzovala, dodávala sílu, radila. Našim porodním místem byl roh porodního pokoje, poblíž koupelky a záchodu, kde na nás nebylo tolik vidět, ustlali jsme si na zemi na žíněnkách, kde jsem si volila různé polohy, nejvíce dřep a klek. Blížili jsme se ke konci, dula mi v zrcátku ukázala, jak ze mě vychází velká bublina – plodový vak, poté praskl a začala odtékat plodová voda. Nastala vypuzovací fáze, hlavička venku a vzápětí tělíčko, povedlo se! O půl desáté večer manžel chytl syna do svých rukou, bylo to něco neskutečného, chlapeček byl překvapením, během těhotenství jsme si nenechali říci pohlaví. A další reverz, že odmítáme ošetření miminka. Pupečník se nám podařilo dotepat tak šikovně, že porodní asistenka byla trochu rozladěná, že již neodebere pupečníkovou krev. Začala jsem kojit a čekali jsme na porod placenty, nechali nám na to dvě hodiny, pak již chtěli zasahovat. Naštěstí mně dula pomohla dojít do sprchy, kde se placenta uvolnila. Natržení druhého stupně způsobilo o něco silnější krvácení, nicméně jsem zašití odmítla (vše se zahojilo). Nechali nás ještě chvíli na porodním pokoji, než začali uklízet. Poté další reverz, že odcházíme v noci domů…
Nakonec ještě dodatečně děkovný dopis krnovské porodnici, že nám to vše bylo umožněno a hlavně, aby naše dula mohla i nadále doprovázet další rodičky do této porodnice.

P.S.: Jsem potřetí těhotná…

Můj porodní příběh věnuji naší dule Ewě a mé kamarádce Romi, která mě k ní dovedla. S vděčností a láskou.

Mé velké díky patří Ingeborg Stadlemann a VŠEM, kteří podporují přirozené porody a přirozenou péči o miminka.

Ivaně přeji vše dobré a hodně pozitivní energie v její velké práci a jejím úsilí.

Děkuji.
Vlaďka