Posílám další příběh/mail na podporu Ivany. Ten „pravý porodní“, který už (nejen sobě) slibuji dlouho, je sice rozepsaný, ale vyžaduje ještě hodně času na dokončení. Snad ho brzy dokončím a pošlu. Úplně nejraději bych však byla, kdyby ho již nebylo třeba adresovat Ivaně, kdybych ho mohla dopsat jen pro sebe a Ivana již konečně byla s definitivní platností bez možnosti jakéhokoli odvolání zproštěna viny.

Vážený pane profesore,
obracím se na Vás jako Vaše bývalá žákyně z třídy 6.F, kterou jste vedl jako třídní a učil biologii.

Na čas strávený na Vašem gymnáziu vzpomínám docela ráda. Jak už to bývá, některé hodiny, informace, okamžiky pro mne byly přínosnější, jiné méně. Z některých čerpám dodnes. Více než z faktických informací však z toho, co mi bylo předáno „mezi řádky“. Ačkoli toho dobrého a krásného, co jsem si odnesla, bylo více než toho negativního, píši Vám ohledně zážitku, který ve mně nezanechal dobrý dojem. Domnívám se totiž, že nejsem sama, koho negativně „poznamenal“ a že změna není tak těžká a je ve Vašich silách.

Kdysi, na jedné hodině biologie (resp. biologických laboratorních prací), nám bylo promítáno výukové(?) video o porodu. Žena v něm rodila na koze v poloze na zádech obklopena zdravotníky a nechyběl naturalistický detailní záběr na nástřih hráze, který jí byl proveden před samotným porodem hlavičky dítěte. Jsem přesvědčená, že nejsem sama, na koho toto video zapůsobilo značně negativně. A mám bohužel dojem, že to snad byl i záměr. Vtipkoval jste tehdy, že jste nám to měl pustit dříve, že už je pro někoho pozdě, a narážel tak na mou spolužačku Simonu, která v té době už dítě čekala či dokonce měla porod za sebou. Vyznělo to tak, že seznámení se s průběhem porodu by nás mělo řádně odradit od plození dětí.

Čas šel dál, uběhlo mnoho a mnoho let a trvalo opravdu dlouho (přišlo mi, že déle, než bylo v mém okolí obvyklé, nepřikládám to však zas až tolik tomu filmu) než se pár odvážlivců z naší bývalé třídy rozhodlo přeci jen dítě počít. I já postupně dospěla k přání mít dítě a více a více se začínala zajímat o porody a s nimi související témata. Průběh porodu, který jsem viděla v zmiňované hodině biologie, mě totiž značně děsil. Přišel mi tak chladný, nepřirozený, ponižující. Jaká úleva, když jsem zjistila, že to opravdu nic nepřirozeného není a že porod může vypadat úplně jinak. (Výzkumy mimo jiné ukazují, že poloha vleže na zádech v druhé době porodní není příliš vhodná* a že rutinní provádění episiotomie může způsobit značné škody. WHO doporučuje podporovat ženy v hledání a volbě polohy, která jim vyhovuje, a omezit provádění episiotomie.) Jsem ráda, že jsem to zjistila včas a mohla tak počít dítě i prožívat celé těhotenství bez strachu z hrůzného porodu. Můj porod byl posilujícím zážitkem a naštěstí se v ničem ani trochu nepodobal tomu z videa.

Nevím, jak je to dnes a co pouštíte v hodinách biologie Vašim současným studentům. Přála bych si, aby nebyli manipulováni strachem. Přála bych si, aby výchova k odpovědnému rodičovství nevedla přes zastrašování. Ráda bych, aby byli v takto citlivém věku, jakým adolescence bezesporu je (a nejlépe už od malička), pravdivě informováni o porodu jako o přirozeném procesu těla, na který je možné se těšit.

Vřele doporučuji zkontaktovat se s organizací Hnutí za aktivní mateřství, která pořádá citlivě vedené semináře o rodičovství, těhotenství, porodu, kojení, menstruaci a ekologické hygieně na školách, případně s Vašimi studenty navštívit festival Světový týden respektu k porodu, který se koná každoročně v květnu v Praze a v jehož rámci probíhá program pro školy. Více informací včetně kontaktů naleznete zde: http://www.iham.cz/nabizime/seminare-pro-skoly/

Děkuji za čas, který jste věnoval přečtení mého mailu.

S pozdravem a přáním těch nejlepších studentů,
Pavla

*Stewart a kol. 1983, Liddell a Fisher 1985, Chen a kol. 1987, Johnstone a kol. 1987, Gardosi akol. 1989ab, Stewart a Spiby 1989, Crowley a kol. 1991, Allahbadia a Vaidya 1992, Bhardwaj a kol. 1995

Předchozí příběhy autorky:
779. Mail pojišťovně
780. Odpověď pojišťovny