KosatceSvým příběhem bych chtěla udělat to nejdůležitější, co dělá každý den Ivana vůči těhotným, rodícím a porodivším ženám. Podpořit ji. A spolu s ní i jiné PA, které se v této době nebojí pracovat a doprovázet ženy u porodu, a to jak doma, tak i v nemocnicích. Jenom díky jejich ochotě, vstřícností, láskyplným slovům a činům jsem šťastnou matkou šťastné holčičky, která, doufám, bude mít více možností rodit přirozeně i na území České republiky.

Přestěhovala jsem se z Ruska před 7 lety. Dostala jsem se s kamarády na doktorandské studium na FF UK. Byla jsem masožravka, která měla hodně zdravotních problémů včetně neplodnosti. Čas letěl a za pár let už ze mě byla vegetariánka, hladovkářka, „rawfoodistka“, zajímající se o alternativní metody léčení. A život dohodil i lekcí Michaela Odenta, se kterou pan bývalý chirurg vystoupil v mojí alma mater – Lomonosovově Moskevské Státní Univerzitě v roce 2008. A takto se změnil můj vztah i k otázce domácích porodů a porodů do vody.

Byla jsem však sama a o dětech moc nepřemýšlela. Jen tam sem jsem něco přečetla. V roce 2011 jsem potkala svého přítele a otce mé dcery. Teď už jsem kupovala knihy o přirozených porodech a začala vyhledávat i kontakty na porodní asistentky a porodní domy. Realita však byla jiná, než jsem si představovala a tak jsem sledovala dění kolem kauzy Ivany a začala vyhledávat i kontakty na porodní asistentky a porodní domy v Německu a Rakousku. Zatím pro jistotu, jen abych věděla kam se obrátit, kdyby něco…

O tom něčem jsme promluvili s přítelem koncem roku 2013. Zkusíme to… Co kdybych byla už plodná…Co když jsem to dokázala sama, bez lékařů… Kdoví jak dlouho to bude trvat… Přítel není nejmladší.. Já taky…Co když budeme muset udělat pak „umělé dítě“… To vše chce čas a my už moc nemáme…

A v lednu nic… Ale v únoru… Tři testy to potvrdily. Huuuraaa. Budeme mít miminko. Tak rychle a bezproblémové početí. Zázrak. Tak asi je bůh na mé straně.

Objednávám se do poradny ke dvěma PA. Ptám se, zda budou ochotné přijít i k domácímu porodu. Obě naznačují, že ano. Zázrak. Bůh JE na mé stráně.

Na doporučení jedné z PA měním gynekologa. Nově mám doktorku Terezu Kosovou. Je výborná. Do ničeho mně nenutí, nezastrašuje mně, jen doporučuje, je moc vstřícná, příjemná, empatická. Vzácná. Bůh je opravdu na mé straně. Nechci nic, kromě rozboru krve. Žádné ultrazvuky, ani vyšetření. Domlouváme se však s oběma PA a doktorkou, že dojdu na sono ve 20tt.

Těhotenství probíhá bez problémů. Přihlašuji se i do nemocnice, kdyby přece se realizoval plán B. Vybírám Neratovice. Připravuji se na registraci v 36tt. Jak jim řeknu, že nechci monitor a vyšetření?.. Budou protivní?.. Musím to ustát.. U porodu být asertivní už se nenaučím… Ale Bůh je na mé stráně i tentokrát. Uvitá nás andělská Magda Ezrová.

-Jdu se zaregistrovat k porodu prosím
-Aha, jdete na monitor..
-Ne, jdu se jen zaregistrovat k porodu, monitor chtít nebudu..
-Nebudete chtít monitor?? Aha…Tak pojďte dál, vše sepíšeme.

Na vyšetření k paní primářce čekám hodinu a půl a nakonec se ptám sestřičky, zda musím čekat, když nemám monitor a ani nebudu chtít vyšetřit. Máte sepsáno? – se jen ptá. Přikyvuji. Tak běžte domů – odpovídá. Takže přece jen to jde jinak.

A tak je vše v pořádku. Chodím k mým PA a na kurzy k Ivaně. Mám podporu přítele a miminka, které se otočilo po 20 tt hlavičkou dolů a tak tam zůstalo. Cítím se skvěle. Zatím vše jde dle plánu A.

V Neratovicích nám dali papíry, které chtějí podepsat.. Prohlášení o tom a tamtom, smlouva v případě doprovodu… Aha, informovaný souhlas… Po přečtení ho odmítám podepsat, stejně jak ten novorozenecky… Přítel advokát také by to nepodepisoval… A tak rozhoduji, že je nepodepíšu, a tečka. Mám ze zákona právo. Ale doufám, že nebudu muset o to právo bojovat.

Vrásky ale mně a mým PA dělá druhý rozbor krve. Nízký hemoglobin.. 94… Homeopatika ani dieta nezabraly.. Beru železo v tabletách… Chodím na odběry do laboratoře vedle baráku.
Pondělí 2 týdny před porodem. Hurá, 106 mám. PA mně berou a budeme rodit doma.

Čtvrtek… 98… Asi nebudeme…Mám sto chutí lhát PA, že je vše v pořádku. Přece nemusím jim říkat, že jsem na tom odběru byla… Ale ne… Nemůžu je a sebe vystavovat takovému riziku. Nemocnice tak nemocnice. Nedá se nic dělat..

Ale Bůh… Ten byl přece celou dobu na mé straně.. Vše tak krásně probíhá…Teď mně v tom nesmí nechat…Musím zabojovat.. Jím už asi železo samotné, beru léky.. Musí to zafungovat…
Pondělí.. Den před termínem. Přesných 100… Huuuuurrrraaaaa, to co chtěly obě PA. Přece budu rodit doma. Chci rodit v noci ze čtvrtka na pátek, abychom byly co nejdíl spolu s tatínkem a miminkem.

Anastasia K.