V pondělí asi ve 13h volala máma na manželův mobil. Shání mě od rána z Bulovky, mám vypnutý mobil. A jo, je vypnutý 🙂 Mezitím volali mámě, to číslo ale už má můj bráška, který byl ve škole. Než se to k němu dostalo a než se to dostalo k mámě, uplynul už nějaký čas. Prý to moc spěchá. Hned … Pokračovat ve čtení →
Dnes je tomu 7. týdnů, co jsem se stala maminkou svého prvního děťátka – jmenuje se Kryštof. Příběhy pro Ivanu jsem sledovala ještě dlouho předtím, než jsem otěhotněla a jsem velice ráda, že se konečně dostávám k sepsání toho příběhu. Je to příběh s dobrým koncem 🙂 S Ivanou je můj příběh spojený pouze letmo – sleduji její kauzu a … Pokračovat ve čtení →
Potřetí jsem otěhotněla zase neplánovaně a zase mi chvíli trvalo, než jsem se s tím sžila. Přešly počáteční nevolnosti a já se musela rozhodnout, kde se zaregistruju k porodu. Rozhodla jsem se tentokrát pro jinou porodnici, vybírala jsem pečlivěji, příjemné prostředí, zkušenost s porodními plány a hlavně žádné známosti. Ideálně jsem chtěla být šedá myš, které si tam nikdo ani … Pokračovat ve čtení →
Od Mulačů jsem měla utéct hned po prvním CTG, na které mě tam raději pro jistotu ve 38tt odeslala moje gynekoložka. Byl konec listopadu, venku první sníh. Lehátko, kde mi CTG natáčeli, bylo hned pod otevřeným oknem, vedle rozpáleného radiátoru. Sestři, mohla byste, prosím vás, to okno zavřít? Táhne na mě. To je tu pak ale hrozný horko! Dám přes … Pokračovat ve čtení →
Můj porodní příběh se vlastně začal psát už před lety. Pracovala jsem tehdy jako komunitní tlumočnice v Severním Irsku a jednoho dne mi agentura zavolala, jestli můžu jet ihned do blízké porodnice tlumočit k porodu. I jela jsem. Nastávající maminka, říkejme jí Iveta, byla už druhorodička, takže to šlo velmi rychle. Do půl hodiny po mém příjezdu se miminko narodilo. … Pokračovat ve čtení →
Každý den si čtu i několik Příběhů pro Ivanu. Jsem velmi ráda za to ženské, intimní sdílení. Většinou si při každém příběhu trochu popláču. Ale to je přece normální, obzvláště v těhotenství. Čekám své druhé dítě, zase jarňátko – březňátko :-), termín mám v březnu, 18.3. Stejně jako před 6 lety jsem měla termín s dcerou 20.3. 🙂 A jak si tak čtu … Pokračovat ve čtení →
Na začátku druhého těhotenství jsem si říkala, že na touhu porodit doma můžu zapomenout, jsem přece po císaři a po císaři to přece nejde. Jeli jsme se proto podívat do Vrchlabí, tam to snad půjde co nejpřirozeněji. Líbilo se mi to tam, milá porodní asistentka nás provedla po útulném domácím prostředí, které vůbec nepůsobilo jako nemocnice. Nicméně i tak mi … Pokračovat ve čtení →
Ivana je velmi inspirativní žena. Vnímáme ji jako jednu z žen, která se rozhodla pomáhat jiným ženám ve svobodné volbě místa a způsobu porodu, tak důležitého předpokladu svobodného a zodpovědného života. Ivana pomáhá ženám v situacích, kde stát nejenom selhává, ale dopouští se neomluvitelného poškozování základních lidských práv a svobod. Většina z nás si to bohužel stále nechává líbit. A … Pokračovat ve čtení →
Před pár dny vyšel rozhovor s porodníkem Antonínem Pařízkem: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/244291/serial-rozhovoru-s-lekari-porodnik-parizek-zakazal-by-porody-doma.html Přiznávám se, že po jeho přečtení jsem nevěděla, zda byl psaný a myšlený vážně, vždyť i v takovém krátkém rozhovoru bylo hned několik do očí bijících věcí! Jak mám to naše porodnictví vnímat bezpečně, když je normou zastrašování, když se narozeným dětem říká plod a když i lékaři uznávaný porodník chápe porody … Pokračovat ve čtení →
V prosinci se nám narodila naše první holčička. Těhotenství bylo moc pěkné a naprosto bez komplikací. Cítila jsem se výborně. Byly jsme s miminkem naprosto předpisové, vycházely nám všechny tabulky a pan doktor byl spokojený ☺. Mně těch devět měsíců hodně posunulo směrem k uznání, úctě a důvěře v přírodu a své schopnosti nosit a porodit dítě. Bohužel tento příběh není o krásném a ideálním … Pokračovat ve čtení →
Nyní nastal čas zveřejnit svůj další porodní příběh. Náš druhý chlapeček je už tři měsíce s námi doma. Skoro mi připadá, že ho psal jiný člověk. U toho prvního toho moc o porodech nevěděl. Dokázal sice vyjmenovat fáze porodu a další nedůležité informace, které načetl v komerční literatuře, a tak nějak naštěstí vnitřně tušil, že se chce vydat tou nejpřirozenější … Pokračovat ve čtení →
Moje druhé těhotenství nebylo tak pohodové, jako to první. Resp. bylo o něco náročnější. Jako těhotná jsem nikdy nezvracela, ale tentokrát jsem měla žaludek pořád na vodě. Můj spánkový režim se rovnal spánkovému režimu mého synka (1,5). Ke konci druhého trimestru do konce to bylo už lepší, ale bylo znát, že tělo už je unavené. Opět jsem, až na jedno … Pokračovat ve čtení →
Těhotenství 1) Záměr S manželkou jsme si plánovali porod doma a jako záložní plán porodnici v Brandýse nad Labem. Ten jsme si vybrali díky doporučení BA, ke které jsme chodili na podstatnou část předporodních kontrol. Bohužel zhruba v listopadu se porodnice v BnL dostala do finanční tísně a další porody nepřijímala. Na doporoučení Ivany Königsmarkové jsme zvolili alternativu porodnice v Mělníku. … Pokračovat ve čtení →
Ivana pro mě byla v posledních dnech před porodem duchovní inspirací. Čtení či sledování rozhovorů s Ivanou mne zásadním způsobem podpořilo v setrvání v pozitivním postoji, když jsem se potýkala s vlastními obavami a zároveň si přála, aby druhorozený přišel na svět lépe. Proto bych jí ráda věnovala svůj porodní příběh. Po čtyřech a půl letech jsem se připravovala ke druhému … Pokračovat ve čtení →
O tom, jak probíhá porod, jsem nikdy nepřemýšlela. Ani v průběhu svého prvního těhotenství. Dítě bylo chtěné, těšili jsme se s manželem na něj, všechno bylo v pořádku. Ale tohle dítě nemělo přijít na svět. Tohle dítě mi mělo otevřít oči. Díky němu jsem začala vnímat porod, výchovu dětí, celkový přístup k životu jinýma očima… O toto děťátko jsme přišli ve 22. týdnu těhotenství. … Pokračovat ve čtení →
Svůj první porod jsem si představovala jako nádherný zážitek, přirozený, snadný, nicméně kontrolovaný v porodnici. Tenkrát jsem si nedovedla představit, že bych zvládla porodit doma. Měla jsem přeci jenom strach z možných komplikací a nechtěla své dítě ohrožovat. Kdybych jen tušila, jaká bude realita, byla bych už tenkrát více naslouchala svému muži, který se mě pár dní před porodem ptal, … Pokračovat ve čtení →
Včera mi psala kamarádka, se kterou jsem se potkala v těhotenství na cvičení gravidjógy, že už jsou z porodnice doma /porodila před více než týdnem ve středu první dítě, císařským řezem v Praze – Podolí, podrobnosti zatím nevím, psala jen o nějakých komplikacích/. A že nic nestíhá, je unavená, nejde jim kojení…, pediatrička řekla, že musí přikrmovat, protože holčička nepřibírá …. Řekla bych, … Pokračovat ve čtení →
Našla a oprášila jsem po pěti letech svou porodní historku a ráda bych jí věnovala Ivaně Königsmarkové na podporu její veškeré proporodní činnosti! Gratuluji ke zprošťujícímu rozsudku, věřím, že bude opravdu poslední. VOJTĚCH Z VANY Rodili jsme doma. Měli jsme dvě děti a čekali další přírůstek. Po dlouhých úvahách, pročtené literatuře a četných diskuzích s oponenty i příznivci jsem usoudila, … Pokračovat ve čtení →
„Vy jste neměla nástřih?!“ ptá se mě udiveně sestřička u mého pražského gynekologa: „Kde jste rodila? Aha, Vrchlabí. To byla nějaká alternativa?“ Nezmohla jsem se hned na odpověď. Udiveně jsem na ni koukala a pak upřímně řekla: „Žádná alternativa, prostě jsem chtěla porodit přirozeně, bez…“ Doříci mě to už nenechala a poslala dál k doktorovi. Tento krátký dialog přesně vystihl … Pokračovat ve čtení →
Po přečtení článku v pátek uvedeného v Reflexu jsem se konečně rozhoupala k napsání otevřeného dopisu časopisu Reflexu o mém porodu v Norsku. Ráda bych ho věnovala i paní Ivaně, která je pro mě velká bojovnice.. a chtěla bych, aby věděla, že i já patřím mezi ty, kdo jí podporují.. Vážení, v pátek 13.12.2012 jsem si přečetla článek vašeho časopisu … Pokračovat ve čtení →
Je duben 2011 a já hledám nějaký předporodní kurz. Je mi vlastně jedno jaký. Přece o nic nejde. Snad shoda náhod nebo možná osud mne dovedl na kurz do Acentra, přímo k Ivaně. Až tam jsem otevřela oči a poprvé se v době mého těhotenství nadechla. Kurz byl přesně podle mého gusta. Ivana popisovala všechny varianty, možnosti, druhy, postupy, porodnice. … Pokračovat ve čtení →
Když jsem psala svůj první příběh na podporu Ivany (Příběh mezigenerační), tak jsem doufala a také jsem to napsala, že až bude přicházet na svět naše další dítě, budou už v Praze určitě existovat porodní domy a nebudeme muset provozovat “porodní turistiku”. Leč situace se za dva roky nezměnila a pokud ano, tak leda k horšímu. Čekal nás tedy další … Pokračovat ve čtení →
Tak se mi moje obří přání porodit po prvním císaři přirozeně nesplnilo. Jsem 3 týdny po porodu a občas na mě spadne splín, že jsem neschopná, že nedokážu rodit děti, že malý plakal sám na novorozeneckém, že jsem s ním v prvních týdnech nemohla ven s kočárkem, protože bych nevyjela s kočárkem a malým po kolejničkách, vysněné nošení v šátku … Pokračovat ve čtení →
Píšu svůj příběh pro Ivanu bez háčků a čárek z počítače ze zahraničí. I můj porodní příběh se odehrál mimo Českou republiku, a proto jako většina zahraničních příspěvků na této stránce, na které jsem narazila, bude chválou zdejšího – islandského – systému péče o těhotnou a rodící ženu. Ale nebude to příběh krásného přirozeného porodu do vody, který jsem si … Pokračovat ve čtení →
Informace o novém australském výzkumu zaměřeném na péči porodních asistentek, která ve srovnaní s běžnou péčí o ženy v porodnicich vychází lépe, bezpečně a úsporněji, a to nejen pro ženy z nízkorizikových skupin. Úryvek ze shrnutí: „Using more midwives could save the Australian medical system more than $500 per birth“. Prezentace konkrétních číselných výsledků a závěrů: http://ahha.asn.au/sites/default/files/sally_tracy.pdf Abstrakt z The … Pokračovat ve čtení →
A druhý porod??? To bylo úplně o něčem jiném… I když jsem si říkala, že se to nedá srovnávat, když jsem měla první porod vyvolávaný. Poslední týden před termínem druhého porodu jsem začala pomalu tušit, že už to brzo přijde. Při poslední kontrole mi doktorka řekla, že to tam začíná být takové „měkké“, že se to pomalu chystá. Měla jsem … Pokračovat ve čtení →
Moje těhotenství bylo krásné. Bylo mi dobře, cítila jsem se skvěle a mrňousek se měl čile k světu. Užívala jsem si svoje těhu bříško, cítila jsem se výjimečně, měkce, tajemně…to překvapení v bříšku, o kterém jsem dlouhou dobu věděla jen já… Brzy jsme zjistili, že mimi bude holčička a spolu s tím k nám okamžitě přišlo i její jméno. Všechno … Pokračovat ve čtení →
Dobrý den všem, kteří budete číst můj – vlastně náš – příběh, můj a mé malé holčičky. Rodila jsem v porodnici Kadaň (všemi doporučovaná – všemi, tím myslím lékaře) v roce 2011. Jsem jednadvacetiletá maminka od dvouroční holčičky, kterou jsem rodila v porodnici. Na svůj ,,velký den“ jsem se těšila, ale i bála – samozřejmě prvorodička – a nevěděla pořádně, … Pokračovat ve čtení →
Již dlouhou dobu čtu Vaše porodní příběhy, až nakonec píšu i svůj vlastní. Rodila jsem letos potřetí, myslím, že naposledy, a můj poslední porod byl nejhezčí a nejpřirozenější ze všech, a to i přesto, že proběhl v klasické fakultní porodnici. Od prvního porodu uběhlo již téměř čtyři a půl roku a já jsem od té doby prošla dlouhou cestu osobního … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych svým příběhem podpořila Ivanu a vůbec všechny porodní asistentky a maminky, které se rozhodly rodit doma. Můj zážitek je příkladem toho, kdy moje tělo a miminko byli ve větším bezpečí v klidu domova, kde porod mohl proběhnout přirozeně, než by se stalo v nemocnici. Žádný doktor v mém okolí by mě nenechal porodit koncem pánevním, a tak by … Pokračovat ve čtení →
Vážená Ivano, moc mě potěšilo rozhodnutí Ústavního soudu, a zároveň že „Příběhy“ stále vychází. Protože jsme se nedávno zase rozrostli, posílám další. Během svého prvního těhotenství jsem zjistila, jaká je „jiný stav“ a porod v Česku kovbojka (viz příběh „Nebojte se“). Podruhé to bude jiné, rozhodla jsem se – mnohem jednodušší a po mém. No samozřejmě člověk míní… Tentokrát jsem … Pokračovat ve čtení →
Môj pôrodný príbeh venujem ako podporu pre PA Ivanu. Verím, že PA si svoju robotu spravila dobre a že chyba bola niekde inde… Ked umrie dieťatko v nemocnici, nerobí sa z toho takéto halo, a nikto nechce od zdravotného personálu takú nehoráznu pokutu… Prajem veľa síl a posielam mnoho ženskej energie tam, kde to Ivana potrebuje… Petra Nenčevová PRVÝ APRÍL … Pokračovat ve čtení →
Třetí porod, narození Benjamina, 20.6. 2013. Cesta k tomuto porodu nebyla lehká. Předcházel mu porod nejstarší dcery Helenky, v květnu 2009, z kterého jsem si odnesla malá „traumátka“. Ne, že by mi někdo úmyslně ubližoval. Ale člověk byl nakonec nenápadně natlačen tam, kde ho personál porodnice potřeboval. I přes to, že porod probíhal bez problému a naprosto hladce. Spoustu zásadních … Pokračovat ve čtení →
Leden 2013, Newport, Wales, Velká Británie. Právě jsme se přestěhovali. Miminko se mohlo kdykoliv narodit. Já doufala, že ještě počká, až se zabydlíme. Opravdu počkalo, ale ne tak dlouho… Na domácí porod bylo vše připraveno. Na klinice jsem navštívila mou porodní asistentku. S úsměvem poznamenala, že „ty její těhotné“ nerodí a nerodí. „Dětičky jsou jako ovce. Když cítí zimu, nechce … Pokračovat ve čtení →
O svém prvním těhotenství a porodu jsem psala ZDE. Dnes bych ráda pohovořila o porodu své druhorozené, Anežky. Otěhotněla jsem, když byl synovi rok. Přestože byl první trimestr poměrně náročný po fyzické stránce, po psychické jsem se cítila moc dobře. Hned na začátku těhotenství jsem vyměnila gynekologa za gynekoložku, což byl první důležitý krok, a brzy nato jsem vyhledala porodní … Pokračovat ve čtení →
Paní Ivaně držím palce, ať se vše vyřeší v její prospěch. Příběh jí posílám, protože si myslím, že rodit se má přirozeně a bez doktorů, samozřejmě pokud možno. Jsem přesvědčena, že páchají víc škody než užitku, prostě ruší. Brzy ráno v neděli 30. prosince 2012 ve 4.30 H (po hodině spánku) mi praskla plodová voda. Teď už to vím, že … Pokračovat ve čtení →
Posílám náš druhý příběh. Patří zase kromě Ivany, Zuzaně Štromerové a všem zbývajícím odvážným. Díky nim i náš druhý porod mohl proběhnout v klidu, soukromí a radosti. Druhé dítě jsme si moc přáli a mile nás překvapilo, jak brzy jsme už zase „čekali“. Pro své druhé těhotenství jsem zvolila stejnou péči, jako pro první (náš první příběh O naší zlaté … Pokračovat ve čtení →
Už i já jsem si našla čas, abych sepsala svůj porod. O miminku a o porodu jsem přemýšlela dlouho předtím, než jsem našla svého životního partnera. Podvědomě jsem si tenkrát říkala, budu moci mít děti? Do ruky se mi dostala kniha od paní Ivany. Přiznám se, že mi na první pohled nebyla moc sympatická. Po přečtení knížky a nejsem citlivka, … Pokračovat ve čtení →
Na porod mé dcery, která přišla na svět podle lékařů o 14 dnů, jsem se připravovala zhruba od poloviny těhotenství. S chutí jsem přečetla všechny příběhy pro Ivanu, které mi velice pomohly se vnitřně připravit na porod a ujasnit si mnoho ve svém nitru. Také jsem si pořídila pár knih s tématikou přirozeného porodu, hypnoporodu, včetně Hovorů s porodní bábou, … Pokračovat ve čtení →
Po mém prvním porodu poučené, ale přesto naivní prvorodička, viz „Porod v Hořovicích“ jsem toužila svůj druhý porod prožít jinak. Představu jsem měla poměrně jasnou: Porod doma pokud bude vše v pořádku a to že by vše v pořádku nebylo, jsem si ani v nejmenším nepřipouštěla. Co mne však zneklidňovalo, byla situace kolem porodů doma. Nesmyslný proces s Ivanou se … Pokračovat ve čtení →
V tomto porodním příběhu Ivana figuruje jen vzdáleně, dodala rodičům informace a sílu, že to nevzdali a byli připraveni… Nerada bych někoho děsila, MuDr. Winter je údajně velice vstřícný doktor, ale prostě se to takhle nějak z našeho pohledu sešlo. Asi neměl den? Marie, Štěpán a Ada Sehnalovi Svědectví z porodu v Nemocnici Almeda v Neratovicích z března 2013 veškeré … Pokračovat ve čtení →
S paní Ivanou jsem se setkala bohužel jen nepřímo, prostřednictvím knížky Hovory s porodní bábou. Přesto byla hnacím motorem mého druhého těhotenství a dokázala mi během tří večerů pojmenovat to, co jsem vlastně někde hluboko vevnitř už dávno cítila. Porodit, ne „být porozena“. Ale od začátku. První dítko jsme přivedli na svět zcela hravě, v porodnici, ale jen s mužem … Pokračovat ve čtení →
Třetí těhotenství přišlo před 3 lety. Na domácí porod jsem si zpočátku vzhledem ke svým blížícím se čtyřicátým narozeninám netroufala pomyslet. S přicházejícím termínem však začaly sílit vzpomínky na první porod. Navíc se ke mně dostaly informace o důležitosti podpory rané vazby mezi matkou a dítětem. S manželem jsme absolvovali přednášku paní Michaely Mrowetz o podpoře bondingu, která nás velmi … Pokračovat ve čtení →
Hned zkraje druhého těhotenství jsem se začala pídit po informacích o domácích porodech a porodních asistentkách, které asistují v domácím prostředí. Ve svém okolí jsem, bohužel, neznala nikoho, kdo by rodil doma nebo o tom vůbec uvažoval. V televizi jsem tehdy viděla dokumentární film „Domorodky„, kde jsem poprvé spatřila paní Ivanu. Film mě nadchl. Bydlet poblíž Prahy, neváhám ani minutu … Pokračovat ve čtení →
Tento svůj porodní příběh píšu jako dodatečnou omluvu a uznání Ivaně Konigsmarkové a dalším ženám, které důvěřují rodičkám a jejich schopnosti porodit. Na rozdíl od mnoha jiných autorek porodních příběhů zde na této stránce jsem před svým prvním a dosud jediným porodem víru v sebe a své tělo neměla, a ačkoliv jsem se s argumenty pro přirozený porod důkladně seznámila … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, posílám jako podporu svůj další porodní příběh. Popis prvního a druhého porodu najdete zde: 293. Není porodnice jako porodnice… .Třetí těhotenství jsme si naplánovali poměrně brzy a tak můžu přispět dalším příběhem. Na domácí porod jsem si netroufala, ale chtěla jsem rodit co nejpřirozeněji a bez zásahů, takže jsme se rozhodli opět pro porodnici ve Vyškově, která je … Pokračovat ve čtení →
S Ivanou jsem se setkala sice jen třikrát v životě, ale poslední dva roky jsem s ní myšlenkami snad každý den. Držím ji palce a pevně věřím, že se vše v dobré obrátí, že zas jednou čistý selský rozum vyhraje nad hloupostí a arogancí. Poprvé jsme se s Ivanou sešly někdy před dvěma lety v létě, hledala jsem někoho, kdo … Pokračovat ve čtení →
Moje první dítě jsem porodila v porodnici v roce 2009. Téměř vše proběhlo podle mých představ, ale moc mi vadil boj o miminko po porodu, chtěla jsem mít miminko neustále u sebe, vyšetřit ho u mě na těle. Bohužel to nešlo a tak jsme podlehli naléhání lékařů a PA a nechali miminko změřit a zvážit a prohlédnou pediatrem, takže těsně … Pokračovat ve čtení →
Moje těhotenství bylo nádherné a bezproblémové. Užívala jsem si ho na plno a snažila se moc se netrápit myšlenkami na ten jistě bolestivý a strašlivý porod, který jsem znala z vyprávění kamarádek a z rodiny. Smiřovala jsem se zkrátka s tím, že se rodí tak, jako rodily naše matky, to znamená v porodnici, kde je vše na lékařích a nastávající … Pokračovat ve čtení →
Pod hrozbou gynekológa na kontrole, že Eriku hospitalizujú, ak o týždňa neporodí, sme sa rozhodli pre prirodzené vyvolanie pôrodu. Jednou z metód je fyzická námaha a tak sme sa vydali na romantickú prechádzku do viníc aj s 2,5 ročným Miškom, užívali sme si krásneho počasia, prírodu, ticho a kľud, ďaleko od hluku mesta. Napokon prechádzka mala asi 5km a Erika … Pokračovat ve čtení →
