A 494. Moje cesta k domácímu porodu (opakování)

Tak jo. Nechci promarnit poslední šanci ke sdílení mého příběhu pro Ivanu. Byla jsem přítomna třem porodům. Dva byly moje a jeden mojí dobré kamarádky. A každý byl úplně jiný. Víc jiné by snad ani být nemohly. Jeden se odehrál ve švýcarské porodnici, jeden v české porodnici a jeden u nás doma v Německu. Mám trochu obavy ze psaní souvislého … Pokračovat ve čtení →

A 491. Porod na Fifejdách a nekojení (opakování)

Rodina spolu po porodu

Ráda bych přispěla k porodním příběhům pro Ivanu. Ve 24 letech jsem otěhotněla, s manželem jsme se na miminko moc těšili. Od začátku bylo vše pohodové, bez nevolností, otoků a jiných potíží. Během jiného stavu jsem pokračovala ve studiu VŠ, koncertovala jsem a učila zpěv. Rozhodli jsme se pro porod v nemocnici Fifejdy v Ostravě za doprovodu naší PA. Byla … Pokračovat ve čtení →

A 487. Krása domácího porodu (opakování)

Před porodem

Zrodenie Magdalénky Zdieľam svoj pôrodný príbeh, pretože viem ako mňa mnohé inšpirovali. Nie je návodom pre nikoho, je to moja cesta, ktorú som si precítila. Zdieľam ho, lebo som pochopila, že žena vie rodiť SAMA. Nemusí byť fyzicky sama, nemusí byť doma. Ale rodí ONA. Zdieľam ho preto, lebo mám obrovskú úctu ku každému pôrodu, ku každému rozhodnutiu ženy. Už … Pokračovat ve čtení →

A 482. Dobrá volba (opakování)

Dvě volby Vrchlabí  Moje cesta k přirozenému porodu začala už na střední škole, kdy nám profesor biologie (muž!) pustil film o porodu podle F. Leboyera. To téma mě tak chytlo, že jsem začala číst spoustu knih, jako Znovuzrozený porod, Nová doba porodní apod. Hltala jsem všechny články, zkušenosti maminek a dopracovala se k rozhodnutí, že můj porod bude co možná … Pokračovat ve čtení →

A 469. Moje tři příběhy (opakování)

Poporodní

Vše začalo na podzim roku 2003, kdy jsem ze zdravotních důvodů musela vysadit všechny léky a tedy i antikoncepci. Dohodli jsme se s tehdy mým budoucím manželem, že tomu necháme volný průběh. Vždyť lékaři hrozili, že to možná nepůjde díky častým zánětům vaječníků nijak lehce, jestli vůbec. Adélka Na konci zimy jsme se už mohli radovat ze dvou čárek na … Pokračovat ve čtení →

A 467. Nevzdávejte to! (opakování)

Miminko

Nevzdávejte to! První dítko jsem rodila v roce 81. Viděla jsem předem jen velice dramatický černobílý film. Tehdy nebyl žádný ultrazvuk, žádné vymoženosti, mnoho pověr a předsudků. Co vše jsem si musela vyslechnout od sousedek, spoluzaměstnankyň! Představovala jsem si to tak strašně, že jsem před porodem probděla noc a měla jsem obrovské křížové bolesti. Ráno na pravidelné kontrole slyšela, přijďte … Pokračovat ve čtení →

A 463. Jak vás v porodnici podpoří být (ne)schopným rodičem (opakování)

Rosou pokropená krása

Potřebuji si zpracovat zážitky z posledních dnů, proto jsem sepsala tenhle článek. Je to částečně moje osobní i profesní zpověď, budiž inspirací k zamyšlení všem otevřeným srdcím… Před dvěma lety jsem v hořovické porodnici porodila dceru. Na porod jsem se připravila, jak nejlépe jsem v tu dobu dovedla. Porod proběhl, jak proběhl, a já jsem byla ráda, že to máme … Pokračovat ve čtení →

A 459. Nejkrásnější porod (opakování)

Nejkrásnější porod Jsem matkou dvou synů. Michaelovi je čtyři a půl roku a Danielovi tři a půl měsíce. Po březnové bouři roku 2010 ve večerních hodinách přišel na svět Michael. V panelákovém bytě na železnobrodském sídlišti Vápenka. Porod nebyl dlouhý, ale bolel. Byli jsme s manželem sami, bez porodní asistentky a bez zkušeností, pouze s mým odhodláním a přesvědčením, že … Pokračovat ve čtení →

A 454. Dnes jako dřív jsou potřeba báby (opakování)

Mája

Jak přišla Mája na svět Moje první těhotenství bylo chtěné, plánované a přijaté s nadšením. V té době jsem s manželem bydlela v Brně, znala jsem několik „alternativních“ maminek a jejich cesta se mi velmi zamlouvala. S manželem jsme už delší dobu věděli, že chceme našim dětem dopřát dětství na venkově, jako jsme prožili sami, a proto jsme se v … Pokračovat ve čtení →

A 441. První jarní den (opakování)

Dcerka doma

Celé těhotenství jsem četla tyto příběhy a představovala si, jaký bude můj porodní příběh. Těhotenství jsem měla krásné a bezproblémové. Nejdřív jsem nevěděla vůbec nic, ale během důkladného pročtení všemožné literatury o přirozených porodech jsem v představách měla dost jasno. V přípravách jsem se dostala do takového mentálního nastavení, že jsem měla pocit, že bych to snad zvládla i sama … Pokračovat ve čtení →

A 433. O iluzích (opakování)

Poporodní

Přirozeně – nepřirozeně ve Vyškově S Ivanou Königsmarkovou jsem se setkala jen v knize Hovory s porodní bábou a v rámci těchto Příběhů a obojí pro mě bylo velmi důležitým zdrojem informací, pohledů na svět a nadějí. Na jaře jsem v ohlasech slibovala, že přidám i svůj příběh, tak slib plním – příběh je méně idealistický, zato asi poučnější, než … Pokračovat ve čtení →

A 429. „Bezpečí“ porodního sálu (opakování)

Co se týče porodů, tak v mojí rodině jde o samé traumatické příběhy – znásilnění v dětství a velký strach se (po mnoha letech poté) při porodu svléct před lékaři, díky tomu císařský řez, téměř úmrtí matky, poté psychiatrické léčení. Dále vyvolaný porod předčasně, dítě 15 dní bez matky v inkubátoru, lékaři do porodní zprávy napsali, že dítě nebude po … Pokračovat ve čtení →

A 420. Mělnické zrození (opakování)

Tímto příběhem se podělím o prožitky z našeho prvního porodu; s mužem a dulou. Díky víře v přirozený porod, díky dobré informovanosti včetně Příběhů pro Ivanu, díky předporodnímu kurzu Ivany Königsmarkové a také díky návštěvám v její těhotenské poradně, díky vybrané literatuře, díky dule a hlavně díky mému muži a miminku, se dá zažít krásný porod i v prostorách české … Pokračovat ve čtení →

A 415. Poprvé, podruhé, potřetí (opakování)

Holčička

Již nějakou dobu čtu příběhy pro Ivanu a nyní jsem se rozhodla také přispět svojí troškou do mlýna. Začala jsem tento příběh psát v průběhu svého třetího těhotenství, v době, kdy jsem stále intenzivněji přemýšlela o předchozích dvou zkušenostech a připravovala se na to, aby napotřetí všechno proběhlo jinak … Dopisuji ho po porodu, kdy už se jen raduji z toho, že se … Pokračovat ve čtení →

A 400. Manuál, který jsme v Heidelbergu nepotřebovaly (opakování)

Protože své porodní příběhy Ivaně jsem už sdílela (zde a zde) a nemám tedy už co psát, napadlo mě podělit se o svůj Manuál, jak přežít v porodnici. K tomu doplňují příběh porodu mé kamarádky, která manuál nepotřebovala 🙂 Manuál, jak přežít v porodnici Protože své porodní příběhy Ivaně jsem už sdílela a nemám tedy už co psát, napadlo mě … Pokračovat ve čtení →

A 399. Normy nejsou všude stejné (opakování)

Josefínka

O normě porodů  Poslední dobou se mi stávají takové malé náhody. Sami televizi nevlastníme, takže o pořadech dnes vysílaných mám jen malé povědomí. Vždy ale, když se kolem nějaké televize nachomýtnu, tak dávají nějaký pořad, který je buď přímo o porodech, nebo se o porodech zmiňuje, samozřejmě v tom znění, proti kterému stojíme… Nedávno jsem vyzvedávala syna u babičky, zrovna … Pokračovat ve čtení →

A 397. Porod na divoko (opakování)

kvetinova_poezie

Přestože nemám osobni zkušenost s pani Ivanou, ráda bych se podělila o svůj příběh… Žiji na jihu Španělska v horách ve vesničce, kde se lidé snaží žit v souladu s přírodou (lidé tu žijí v jurtách, týpíčkách, domech postavených ze slámy atd) a je tu více méně samozřejmostí rodit doma. Když jsem před více než dvěma lety otěhotněla, nikdo mě … Pokračovat ve čtení →

A 374. Porodní příběh, který ráda vyprávím (opakování)

O narození prvního syna jsem psala v příběhu pro Ivanu č. 305. I přesto, že porod byl bezproblémový, zůstal ve mně pocit, že vše mohlo a mělo proběhnout jinak, že mi byl porod ukraden, že synovi bylo ukradeno zdravé narození a přirozené sžívání se mnou, jako matkou. Proto, když jsem znovu otěhotněla, velmi hluboce jsem se zabývala tím, jakým způsobem … Pokračovat ve čtení →

A 254. Jedna neobvyklá babička a jedna neobvyklá záchranka (opakování)

Babička s vnukem

Jak jsem se dostala k domácímu porodu Jsem babička pěti vnoučat a z toho tři, jsou narozené doma. Dcera Katka porodila první dvě děti v porodnici v ČR. Dcera Lenka žije v Anglii. Když otěhotněla, sháněla všechny možné informace a nakonec nám oznámila, že bude rodit doma, s manželem a porodní asistentkou. O domácích porodech jsem nic nevěděla a myslela … Pokračovat ve čtení →

A 227. O strachu a kráse (opakování)

Děti se psem

Můj strach Strach z porodu se mi nedostavil, i když jsem si do poslední chvíle neuměla představit, jak se tak malým otvorem může protáhnout něco tak velkého. První porod mi ukázal, že nejen může, ale že o tom dokonce nemusím ani nic vědět. Jenže strach může mít člověk ze spousty věcí, já měla strach, že bych musela rodit v porodnici. … Pokračovat ve čtení →

A 205. Jsem jinou ženou, jsem jinou matkou (opakování)

Příběh pro paní Ivanu Paní Ivanu jsem nejdříve potkala prostřednictvím knihy Hovory s porodní bábou, která mě v těhotenství naplnila optimismem a zahřála na duši. Později jsme se s manželem přihlásili na předporodní kurzy, které paní Ivana pořádá v pražském A-centru. Musím přiznat, že její přímočarost a odpovědi bez servítků ve mně vyvolávaly respekt a trochu i obavy. Když mi … Pokračovat ve čtení →

A 187. Zblízka, z dáli (opakování)

Jak se narodil Toníček Konečně jsem se dostala k dokončení svého příběhu setkání s Ivanou. Je to alespoň minimální projev vděčnosti za její péči a hlavně vděčnost za boj, který vede. Přeji, Vám Ivano, hodně síly a energie a věřím, že pochodeň, kterou jste zažehla, už nikdo neuhasí. Ivanu jsem potkala úplně obyčejně na jejích předporodních kurzech. Na kurzy mě … Pokračovat ve čtení →

A 151. Velká inspirace (opakování)

S Ivanou

Příběh pro Ivanu Mám dvě dcery, a když jsem poprvé otěhotněla, hledala jsem všechny možné informace jen velmi těžko. Nadšeně jsem se pídila po knihách, které by mě utvrdily v tom, že já porodit zvládnu, že porod nemusí být utrpením a celoživotním traumatem. Velice intenzivně jsem však cítila, že bych své těhotenství chtěla sdílet s někým, kdo by mne podpořil, … Pokračovat ve čtení →

A 26. Střípky pro Ivanu (opakování)

Bříško

Čtyři krátká zastavení, která pro Ivanu v průběhu soudního procesu napsala Veronika Svobodná. Však my vám to zatrhneme!  Od konce loňského roku mi tato věta zní neustále v uších. Však my vám to zatrhneme! Tu větu jsem slyšela na vlastní uši. Ne z rádia či z televize. Vyřkl jí pravicový senátor Tomáš Jirsa poté, co se ujistil, že můj syn … Pokračovat ve čtení →

1008. Porod na Fifejdách a nekojení

Rodina spolu po porodu

Ráda bych přispěla k porodním příběhům pro Ivanu. Ve 24 letech jsem otěhotněla, s manželem jsme se na miminko moc těšili. Od začátku bylo vše pohodové, bez nevolností, otoků a jiných potíží. Během jiného stavu jsem pokračovala ve studiu VŠ, koncertovala jsem a učila zpěv. Rozhodli jsme se pro porod v nemocnici Fifejdy v Ostravě za doprovodu naší PA. Byla … Pokračovat ve čtení →

1006. Moje cesta k domácímu porodu

Maliny

Tak jo. Nechci promarnit poslední šanci ke sdílení mého příběhu pro Ivanu. Byla jsem přítomna třem porodům. Dva byly moje a jeden mojí dobré kamarádky. A každý byl úplně jiný. Víc jiné by snad ani být nemohly. Jeden se odehrál ve švýcarské porodnici, jeden v české porodnici a jeden u nás doma v Německu. Mám trochu obavy ze psaní souvislého … Pokračovat ve čtení →

985. Zrodenie Magdalénky

Před porodem

Zdieľam svoj pôrodný príbeh, pretože viem ako mňa mnohé inšpirovali. Nie je návodom pre nikoho, je to moja cesta, ktorú som si precítila. Zdieľam ho, lebo som pochopila, že žena vie rodiť SAMA. Nemusí byť fyzicky sama, nemusí byť doma. Ale rodí ONA. Zdieľam ho preto, lebo mám obrovskú úctu ku každému pôrodu, ku každému rozhodnutiu ženy. Už viem: „Každá … Pokračovat ve čtení →

976. Porod snů – druhorozeně

Orchideje

Svůj porodní příběh bych chtěla věnovat všem porodním asistentkám a dulám, které svou práci dělají s empatií a nadšením. Je to také příběh o tom, že všechno lze, jen je třeba si dobře vybírat, komu se svěříte do péče. Čekala jsem druhé dítě. Byla jsem už odvážnější, co se testů týče. Odmítla jsem tripl test (protože bych stejně nešla na … Pokračovat ve čtení →

949. 25.listopad – Mezinárodní den proti násilí na ženách

Násilí při porodu

Neznám dvě ženy, které by rodily stejně. Každá žena, každé dítě, každý porod, jsou jiné. Každá žena potřebuje při porodu svůj čas, trpělivost, zdravou péči. Ani jednoho se jí ovšem v našich nemocnicích nedostává. Čeho se jí tam ale dostává hojně, jsou různé zásahy, nedostatek empatie, větší či menší míra násilí, mrzačení na těle i duši. Zdravotníci se tváří, že … Pokračovat ve čtení →

942. Příběh třetí – Terezka

Poporodní

Překonala jsem zážitky z předchozího porodu, a jak Eliška odrostla batoleti a její poranění se ukázalo méně závažným, rozhodli jsme se pro třetí miminko. Od prvního plánování bylo ale zcela jasné, že k porodu nepůjdu jen s manželem, ale rozhodně chci sebou svého člověka. Nejprve jsem počítala s dulou. Znám jednu osobně z dob cvičení s miminky, a tak jsem … Pokračovat ve čtení →

931. Nevzdávejte to!

Dva krásné květy v ranním světle

První dítko jsem rodila v roce 81. Viděla jsem předem jen velice dramatický černobílý film. Tehdy nebyl žádný ultrazvuk, žádné vymoženosti, mnoho pověr a předsudků. Co vše jsem si musela vyslechnout od sousedek, spoluzaměstnankyň! Představovala jsem si to tak strašně, že jsem před porodem probděla noc a měla jsem obrovské křížové bolesti. Ráno na pravidelné kontrole slyšela, přijďte za týden … Pokračovat ve čtení →

930. Jak vás v porodnici podpoří být (ne)schopným rodičem

Rosou pokropená krása

Potřebuji si zpracovat zážitky z posledních dnů, proto jsem sepsala tenhle článek. Je to částečně moje osobní i profesní zpověď, budiž inspirací k zamyšlení všem otevřeným srdcím… Před dvěma lety jsem v hořovické porodnici porodila dceru. Na porod jsem se připravila, jak nejlépe jsem v tu dobu dovedla. Porod proběhl, jak proběhl, a já jsem byla ráda, že to máme … Pokračovat ve čtení →

909. Nejkrásnější porod

Daniel

Jsem matkou dvou synů. Michaelovi je čtyři a půl roku a Danielovi tři a půl měsíce. Po březnové bouři roku 2010 ve večerních hodinách přišel na svět Michael. V panelákovém bytě na železnobrodském sídlišti Vápenka. Porod nebyl dlouhý, ale bolel. Byli jsme s manželem sami, bez porodní asistentky a bez zkušeností, pouze s mým odhodláním a přesvědčením, že vše proběhne … Pokračovat ve čtení →

897. Oliver

Olík

Tímto příběhem bych chtěla podpořit Ivanu v její práci, ale také tento projekt, díky kterému jsem se dostala k informacím a kontaktům na osoby, které změnily můj život a ovlivnily narození našeho Olivera. Před několika lety jsem doprovázela svoji přítelkyni u porodu – a byla svědkem porodnické klasiky. Protrhnutí vaku blan, monitory vleže, necitlivé vyšetřování během kontrakcí, neosobní přístup a … Pokračovat ve čtení →

877. Druhorozená domarozená

Poporodní bonding

Mám doma 4 týdenní miminko. Starší dcera se narodila ve Vrchlabí, které je od nás docela vzdálené, ale shledali jsme to jako nejlepší možnou volbu mezi porodnicemi pro přirozený porod. V průběhu druhého těhotenství se mi ovšem myšlenka „rodit zase v horské nemocnici“ rozplynula. Vrchlabí se zavírá, co teď? Chvíli jsem to „nechala být“, zhruba pět měsíců před termínem ovšem … Pokračovat ve čtení →

869. První jarní den

Dcerka doma

Celé těhotenství jsem četla tyto příběhy a představovala si, jaký bude můj porodní příběh. Těhotenství jsem měla krásné a bezproblémové. Nejdřív jsem nevěděla vůbec nic, ale během důkladného pročtení všemožné literatury o přirozených porodech jsem v představách měla dost jasno. V přípravách jsem se dostala do takového mentálního nastavení, že jsem měla pocit, že bych to snad zvládla i sama … Pokračovat ve čtení →

859. „Bezpečí“ porodního sálu

Máky

Co se týče porodů, tak v mojí rodině jde o samé traumatické příběhy – znásilnění v dětství a velký strach se (po mnoha letech poté) při porodu svléct před lékaři, díky tomu císařský řez, téměř úmrtí matky, poté psychiatrické léčení. Dále vyvolaný porod předčasně, dítě 15 dní bez matky v inkubátoru, lékaři do porodní zprávy napsali, že dítě nebude po … Pokračovat ve čtení →

846. O vyškovské iluzi

Poporodní

Dnes brzy ráno mi přišla od kamarádky sms: „Viki je na světě, 4kg, 54cm. Napil se plodové vody a dcera ho nemá u sebe. Prý doktor ho musí prohlídnout“. Kamarádky dcera se rozhodla porodit ve Vyškově. V poslední dobou opěvovaném Vyškově, kde hlásají přirozenost a vstřícnost k matkám a dětem. Tato sms je zcela běžná zpráva od rodičky, která porodí … Pokračovat ve čtení →

845. Přirozeně – nepřirozeně ve Vyškově

Chrpa

S Ivanou Königsmarkovou jsem se setkala jen v knize Hovory s porodní bábou a v rámci těchto Příběhů a obojí pro mě bylo velmi důležitým zdrojem informací, pohledů na svět a nadějí. Na jaře jsem v ohlasech (http://www.pribehyproivanu.eu/vase-ohlasy/2014/03/01/vase-ohlasy-13/) slibovala, že přidám i svůj příběh, tak slib plním – příběh je méně idealistický, zato asi poučnější, než jsem si původně představovala. … Pokračovat ve čtení →

825. Mělnické zrození

Květina za záclonou

Tímto příběhem se podělím o prožitky z našeho prvního porodu; s mužem a dulou. Díky víře v přirozený porod, díky dobré informovanosti včetně Příběhů pro Ivanu, díky předporodnímu kurzu Ivany Königsmarkové a také díky návštěvám v její těhotenské poradně, díky vybrané literatuře, díky dule a hlavně díky mému muži a miminku, se dá zažít krásný porod i v prostorách české … Pokračovat ve čtení →

804. Potřetí

Holčička

Potřetí jsem otěhotněla zase neplánovaně a zase mi chvíli trvalo, než jsem se s tím sžila. Přešly počáteční nevolnosti a já se musela rozhodnout, kde se zaregistruju k porodu. Rozhodla jsem se tentokrát pro jinou porodnici, vybírala jsem pečlivěji, příjemné prostředí, zkušenost s porodními plány a hlavně žádné známosti. Ideálně jsem chtěla být šedá myš, které si tam nikdo ani … Pokračovat ve čtení →

794. Severní Irsko

tulips

Můj porodní příběh se vlastně začal psát už před lety. Pracovala jsem tehdy jako komunitní tlumočnice v Severním Irsku a jednoho dne mi agentura zavolala, jestli můžu jet ihned do blízké porodnice tlumočit k porodu. I jela jsem. Nastávající maminka, říkejme jí Iveta, byla už druhorodička, takže to šlo velmi rychle. Do půl hodiny po mém příjezdu se miminko narodilo. … Pokračovat ve čtení →

759. Jaro v Heidelbergu

wet_flower

Lenka od začátku věděla, že chce rodit doma. Jenže jak se ukázalo, sehnat svolnou „hebamme“ v Heidelbergu je úkol pro trpělivé.  Nakonec našla, ale v tom období nejistoty, zda to půjde, nebo bude muset do porodního domu či porodnice, jsme si slíbily, že se ke svým porodům vzájemně doprovodíme. Kdy vyrazit? Nejdřív planý poplach 3 týdny před termínem, a zároveň … Pokračovat ve čtení →

758. Porod na divoko

kvetinova_poezie

Přestože nemám osobni zkušenost s pani Ivanou, ráda bych se podělila o svůj příběh… Žiji na jihu Španělska v horách ve vesničce, kde se lidé snaží žit v souladu s přírodou (lidé tu žijí v jurtách, týpíčkách, domech postavených ze slámy atd) a je tu více méně samozřejmostí rodit doma. Když jsem před více než dvěma lety otěhotněla, nikdo mě … Pokračovat ve čtení →

712. Porodní příběh, který ráda vyprávím

rose

O narození prvního syna jsem psala v příběhu pro Ivanu č. 305. I přesto, že porod byl bezproblémový, zůstal ve mně pocit, že vše mohlo a mělo proběhnout jinak, že mi byl porod ukraden, že synovi bylo ukradeno zdravé narození a přirozené sžívání se mnou, jako matkou. Proto, když jsem znovu otěhotněla, velmi hluboce jsem se zabývala tím, jakým způsobem své … Pokračovat ve čtení →

706. Jsem v naději

sukulent

Jsem v naději. Je to nedávno, co jsem našla na těhotenském testu pozitivní výsledek. Neplánovaný pozitivní výsledek, o to více intenzivní prožitek 🙂 A tak čekám, jestli se dárek, který jsem dostala, u mě zabydlí a dotáhneme to spolu až do konce. Nicméně, přemýšlet mě to nutí a je mi smutno, když si nalévám čistého vína ohledně mého místa porodu. Jedna … Pokračovat ve čtení →

437. Konference Zdravé těhotenství, přirozený porod a péče o dítě

Péče o matku a dítě jako o jednu jednotku

Narození mého prvního syna bylo i pro mě znovu-zrozením a začátkem nové cesty, na nímž jsem se dozvídala, že rodit a vychovávat děti lze i jinak, než jak je prezentováno většinovými médii. Zároveň ve mně zrálo přesvědčení o tom, že bych ráda přispěla k tomu, aby byl tento nový pohled nabídnut i ostatním ženám, aby i ony měly možnost volby. … Pokračovat ve čtení →

413. Jak jsem se dostala k domácímu porodu

Babička s vnukem

Jsem babička pěti vnoučat a z toho tři, jsou narozené doma. Dcera Katka porodila první dvě děti v porodnici v ČR. Dcera Lenka žije v Anglii. Když otěhotněla, sháněla všechny možné informace a nakonec nám oznámila, že bude rodit doma, s manželem a porodní asistentkou. O domácích porodech jsem nic nevěděla a myslela si, že před domem bude stát připravená … Pokračovat ve čtení →

353. Druhorozený syn

narcissus

Když jsem začala psát náš druhý porodní příběh, ani ve snu mě nenapadlo, že za 2 měsíce prožiju ještě 3. porodní příběh. Ač to nebyl můj porod, byl stejně intenzivní, ne-li intenzivnější než ty moje. Ještě na sklonku mého druhého těhotenství jsem říkala těhotné kamarádce, že se pro všechny případy připravujeme i na to, že budeme u porodu sami. Poslouchala, … Pokračovat ve čtení →

342. Nejstarší povolání

Těhotenství

Jsem o deset let starší, porodila jsem čtyři děti, z toho dvě doma, aktivně se zasazuji o práva těhotných žen a porodních asistentek a bydlím kousek. To by mohly být důvody, proč si mě naše kamarádka Anna vybrala, aby se mnou čas od času konzultovala, co se zrovna v jejím prvním těhotenství vyskytlo, půjčila si pár knih a využila mou … Pokračovat ve čtení →