A 233. Třetí porod po více než 11 letech (opakování)

Miminko

Příběh věnuji Ivaně a všem „osvíceným“ porodním asistentkám. Ivanu neznám osobně, ale domnívám se, že díky její práci a osvětě může více žen rodit přirozeně. Dvě děti je přece dost, zněl racionální argument na nápad mít třetí dítě. Obtížně bychom se vešli do bytu, neměli bychom tolik času na starší děti, byli bychom omezeni v aktivitách, možná na to nemáme … Pokračovat ve čtení →

A 230. Jak Alenka v Říši divů (opakování)

Entonox

S manželem jsme dostali příležitost pracovat ve Velké Británii, do které jsem odlétala již několik týdnů těhotná. V prvním trimestru a vše nové – bydlení, jazyk, podnebí, práce… Čekala jsem, že mi bude špatně v letadle. To nepřišlo. Nevolnosti se nekonaly ani později – až do konce těhotenství (krom občasného pálení žáhy, na které vždy zabraly mandle). Měla jsem velké … Pokračovat ve čtení →

A 229. Možnost volby (opakování)

Vnoučata

Malý plod? Na Ivanu myslím často a vděčně. Díky ní mám dvě skvělé vnučky. Moje nejmladší dcera si naplánovala zcela jiný porod, než byl ten, kdy se ona rodila. Byla jsem zkušená rodička a dva předcházející porody se konaly bez traumat a díky bohu jen za přítomnosti porodních asistentek, jen ten důležitý kontakt s novorozenětem tu chyběl. Zato na průběh … Pokračovat ve čtení →

A 228. Poprvé, podruhé, potřetí (opakování)

Moje poprvé Na nejstarší dítě jsem čekala, na můj vkus, dost dlouho, rok a půl. Můj muž to moc neřešil, proto píšu, že jsem čekala já. Když jsem začala tušit, že se něco změnilo, byla jsem tak nedočkavá, že jsem si test udělala hned ráno po probuzení. Až po návratu do postele jsem zjistila, že je půl 4. Když jsem … Pokračovat ve čtení →

A 227. O strachu a kráse (opakování)

Děti se psem

Můj strach Strach z porodu se mi nedostavil, i když jsem si do poslední chvíle neuměla představit, jak se tak malým otvorem může protáhnout něco tak velkého. První porod mi ukázal, že nejen může, ale že o tom dokonce nemusím ani nic vědět. Jenže strach může mít člověk ze spousty věcí, já měla strach, že bych musela rodit v porodnici. … Pokračovat ve čtení →

A 225. Bez Ivany s Ivanou (opakování)

s dětmi

Poprvé jsem prožívala těhotenství v roce 2010, zhruba od poloviny s Ivanou, se kterou jsme pak v tichu a radosti porodili naši Zuzanku. Podruhé jsem otěhotněla na podzim 2011, špatný čas, když chcete mít u porodu opět Ivanu, a to já chtěla. Pořád jsem ale nějak nemohla uvěřit, že tam nebude, pořád jsem v to doufala… Když jsem pochopila definitivně, … Pokračovat ve čtení →

A 224. Úroda (opakování)

Fotka

Jak jsem se narodila… Jsem ráda, že jsem mohla rodit doma a nemusela prožít stejně potupný způsob porodu jako moje máma. Ve chvíli, kdy ji začaly předčasné porodní bolesti, odjela do jediné místní porodnice, kde měla mít zamluvenou „kvalitní péči“ díky známosti své tchýně s lékařkou. Doktorka se k ní však chovala velmi přezíravě a posmívala se jejímu strachu o … Pokračovat ve čtení →

A 220. Naděje (opakování)

František

Jak malý František na svět přišel Jako mladá nezkušená prvorodička jsem si pro svůj porod vybrala krajskou porodnici. V domnění, že kdyby byly při či následně po porodu nějaké komplikace s maličkým, tam o mě bude nejlépe postaráno. Sama jsem ani netušila, co přirozené porody jsou nebo že bych mohla své miminko dokonce porodit doma. Říkala jsem si, porodily ostatní … Pokračovat ve čtení →

A 219. Třetí syn – třetí porod – Porod jako mystická Cesta Vesmírem (opakování)

Rodina

Můj poslední porodní příběh je součást mé osobní cesty k úplnému, vědomému mateřství, ženství a také cesty k pochopení významu Porodu obecně pro Lidstvo – muže, ženy, děti.. Paní Ivanu Königsmarkovou znám z předchozích let  jen z internetu a měla jsem možnost s ní mluvit po telefonu. Tímto jí děkuji za podporu „na dálku“, ze které jsme čerpala o několik … Pokračovat ve čtení →

A 217. Zlé i dobré (opakování)

Sárinka

Nechť každá žena rodí tam, kde se cítí bezpečně! Nad možností porodu doma jsem přemýšlela dlouho před tím, než jsem byla těhotná. Poprvé mě téma porodů oslovilo na Zdravotně sociální fakultě, kde jsem se náhodou dostala na konferenci o porodech. Vystoupení přítomných přednášejících mě velmi zasáhlo. Stály proti sobě dva tábory. Porodní asistentky a lékaři. Lékaři na mě působili velmi … Pokračovat ve čtení →

A 216. A je nás pět aneb do třetice opět doma (opakování)

Celá rodina před porodem

Jsou čtyři dny po termínu vypočteném podle data poslední menstruace. Včerejší kontrola ve Vrchlabské porodnici, kam v posledních týdnech pravidelně docházím do poradny, dopadla dobře. „Monitor je v pořádku, miminku se daří dobře. Na nějaký náhlý porod mi to ale zatím nepřipadá. Hlavička už je docela nízko, ale odpovídá to třetímu těhotenství,“ sděluje mi doktor. „A nevíte náhodou, kdy jste … Pokračovat ve čtení →

A 215. Příběhy s Ivanou (opakování)

Magdalenka s miminkem

Náš příběh s Ivanou O Ivaně jsem v minulosti sem tam něco četla nebo slyšela. Ale nedávno se i ona stala součástí mého mateřství… Porodila jsem v porodnici v Mělníku, vyvolávaný porod byl komplikovaný a náročný, ale všechno dobře dopadlo. Chovali se ke mně hezky a bez lékařské péče bych se neobešla. Vadily mi jen některé věci. Nadstandardní pokoje byly … Pokračovat ve čtení →

A 213. Další těhotenství a porod aneb CHCI TO PROŽÍT! (opakování)

S miminkem

Uplynul nějaký čas od narození prvního chlapečka. Jasně jsem cítila, že k nám přišla holčička, která se ale po osmi týdnech rozhodla odejít. Bylo to moc bolestivé období zhoršené přístupem mé gynekoložky, která se mnou jednala jako bych ztratila knoflík a v den samovolného potratu mi nadávala, že si snad nemyslím, že budu mít ještě nějaké děti. Odešla jsem s … Pokračovat ve čtení →

A 211. Narození Valentinky (opakování)

Naše druhá dcera se nám narodila v lednu 2007. V tuto chvíli je naší temperamentní holčičce pět a půl roku. Valentinka se nám narodila doma, díky Ivaně Konigsmarkové, která mne provázela celým těhotenstvím. V tu zimní neděli odpoledne naší celé rodině i s druhou porodní asistentkou a mojí blízkou spolupracovnicí z pražského A-centra Zorkou Vymazalovou, byly obě ohromnou podporou v … Pokračovat ve čtení →

A 210. Jak si mě syn připravil na svůj příchod (opakování)

Miminko u tatínka

Jak si mě syn připravil na svůj příchod Tak píšu druhý příběh milé Ivaně o našem třetím děťátku. U prvního porodu naší dcerky Lojzinky Ivana byla celou dobu. Druhý porod byl poněkud překotný. Za hodinu a půl už Ofélka vyskočila do rukou tatínka těsně před příjezdem Ivany. U třetího porodu vzhledem ke své současné situaci Ivana být nemohla. Bylo nám … Pokračovat ve čtení →

A 208. Pocity (opakování)

Takový pocit… Můj syn se narodil ve vyhlášené pražské porodnici U Apolináře. Porod proběhl hladce a bez komplikací, syn se narodil zdravý a byl tak nádherný! Neměla jsem žádná poporodní poranění. Bezprostředně po porodu jsem měla pocit triumfu a myslela jsem si, že bych ve stejném zařízení klidně a ráda přivedla na svět další dítě. Čím delší doba však od … Pokračovat ve čtení →

A 205. Jsem jinou ženou, jsem jinou matkou (opakování)

Příběh pro paní Ivanu Paní Ivanu jsem nejdříve potkala prostřednictvím knihy Hovory s porodní bábou, která mě v těhotenství naplnila optimismem a zahřála na duši. Později jsme se s manželem přihlásili na předporodní kurzy, které paní Ivana pořádá v pražském A-centru. Musím přiznat, že její přímočarost a odpovědi bez servítků ve mně vyvolávaly respekt a trochu i obavy. Když mi … Pokračovat ve čtení →

A 203. Švýcarská inspirace (opakování)

Tento příběh není o Ivaně, ale “jen” pro Ivanu a všechny, které zajímá, jak to kde chodí. O Ivaně byl můj dřívější příběh, v tomto těhotenství a porodu figurovala jen jako „jedna z kamarádek“, se kterými jsem si dopisovala. A to proto, že tento příběh se odehrává ve Švýcarsku. Doufám, že bude inspirací k tomu, jak by to mohlo fungovat … Pokračovat ve čtení →

A 202. Narození Jonase Isaaca

Požádali jsme bloggerku Markétu Pavleje alias Kitchenette o možnost sdílet její krásné a silné vyprávění o narození jejích dětí, zejména o domácích porodech jejích synů. Příběh vyšel na jejím blogu v červenci 2016 a my jej zde uvádíme ve formě upoutávky s odkazem na původní text. Narození Jonase Isaaca Když jsem začala před čtyřmi lety psát blog, ani by mě … Pokračovat ve čtení →

A 200. Panoptikum u Apolináře (opakování)

Existence základních lidských práv definuje lidskost společnosti. Tato práva nejsou samoúčelná, neslouží k povrchní ochraně na úkor nerušeného běhu věcí, nýbrž naopak zosobňují hodnoty, jejichž popřením by došlo k eticky pauperizujícím zásahům společnosti. Respekt k základním lidským právům se tak stává nezbytným imperativem našeho bytí. Budu psát o jednom z těchto práv, o právu dítěte na rodiče, resp.o právu rodičů … Pokračovat ve čtení →

A 198. Povolání asistovat (opakování)

Zalúbenie

Povolání Vývoj člověka od početí a zrození mě fascinovaly. Dokonce ve mně začala růst touha stát se porodní asistentkou. Okolnosti mě ale vedly jinam, a tak se ze mě stala učitelka. Učit několik hodin denně, hlídat žáky u oběda, pak vést zájmové kroužky… Svou práci miluji, ale často mě bolí hlava a záda a jsem MOC ráda, že se mohu … Pokračovat ve čtení →

A 197. Nebojme se autorit (opakování)

Přiznám se, že já osobně nejsem naprostým zastáncem porodů doma, zato jsem zastáncem svobody volby. Je směšné, že právě ti lékaři a lidé, kteří nemají nic proti interrupcím (což je v naší zemi považováno za osobní rozhodnutí ženy), mají spousty argumentů proti svobodné volbě ženy, kde a s čí asistencí přivede na svět své dítě… Ivanu Königsmarkovou znám osobně, ale už je to … Pokračovat ve čtení →

A 196. Různé cesty (opakování)

Psaní z lesa Milá Ivano, často na Vás myslím, vzpomínám a v mysli si připravuji příběh pro Vás, na který dnes večer nadešel čas. Díky našim několika vlastně docela krátkým, ale nesmírně intenzivním setkáním, k Vám cítím velkou blízkost, jedinečnou a nepopsatelnou, byť jsme se již pár let neviděly. Každá nová zpráva, zmínka či vzpomínka na Vás mi ten příjemný … Pokračovat ve čtení →

A 195. Porod doma aneb… (opakování)

Jednoho dne se mě kamarádka, studentka medicíny, zeptala „proč chci rodit doma“. Zajímalo ji to z toho důvodu, že na téma domácí porody psala svou seminární práci. Její dotaz mě překvapil, sice jsem se již delší dobu zajímala o témata jako těhotenství, porod, výchova a vzdělávání dětí, ale nikdy jsem takto rezolutně neprohlásila, že budu rodit doma. Jak bych něco takového … Pokračovat ve čtení →

A 194. Kontrasty (opakování)

Stačilo jen přemýšlení! Dobrý den, po přečtení příběhu č.253 píšu tady svůj příběh. Bylo mi tenkrát 30 let, když jsem rodila první dítě. Dnes mám vlastní děti dvě. V průběhu prvního těhotenství jsem navštívila festival o porodu – první seznámení s alternativní možnosti porodu. O porodech mimo zdravotnické zařízení jsem ani netušila, možná tak z nějakého akčního filmu nebo knihy … Pokračovat ve čtení →

A 193. Malá čarodejnica (opakování)

Foto by Mishka Keinänen, www.firewaterspace.com

Môj pôrod bola krásny vďaka – dalo by sa povedať -”náhode”. Ale keďže ja na náhody neverím, tak skrátka dopadol presne tak ako mal. Koketovala som totiž s myšlienkou, že budem rodiť doma. Ale skutočne vedomo by som  sa k tomu odvážila len v prípade, že by to na pôrod stihla moja kamarátka dula z ČR. Predsa len som ako … Pokračovat ve čtení →

A 192. Těžké chvíle (opakování)

Pohled zpátky  Když jsem čekala Pavlíčka, byla jsem naprosto zdravá a nic mi nechybělo. Chtěla jsem si těhotenství užít. Bylo mi 20, šla jsem poprvé ke gynekoložce, ke které chodili všichni mí příbuzní. Byla to zároveň i má poslední návštěva u ní. Poté, co mi byl doporučen potrat, protože jsem odmítla screening v 10.tt s tím, že si dítě chci … Pokračovat ve čtení →

A 188. Chování dětí, jejich prožívání a důvěra ve svět má své kořeny u porodu (opakování)

Jsem lektorka rodičovských kurzů. Provázím rodiče na cestě k větší sebejistotě, vědomí kompetencí a zdravých vztahů s dětmi. Učím je zvládat náročné výchovné situace, vidět souvislosti a nahlížet do hloubek, kde ty situace pramení. Častokrát se dostáváme do souvislostí s porodem, porodními a poporodními traumaty a oslabeným vnímáním své měkké síly a nízké rodičovské sebedůvěry, která opět často souvisí s … Pokračovat ve čtení →

A 187. Zblízka, z dáli (opakování)

Jak se narodil Toníček Konečně jsem se dostala k dokončení svého příběhu setkání s Ivanou. Je to alespoň minimální projev vděčnosti za její péči a hlavně vděčnost za boj, který vede. Přeji, Vám Ivano, hodně síly a energie a věřím, že pochodeň, kterou jste zažehla, už nikdo neuhasí. Ivanu jsem potkala úplně obyčejně na jejích předporodních kurzech. Na kurzy mě … Pokračovat ve čtení →

A 184. Důležité setkání (opakování)

Miminko s maminkou

Porod za úplňku a jedno velké DĚKUJI Porod jsem nikdy nebrala jako něco nenormálního. Na druhé straně cítila, že je to něco zázračného a úžasného, rodí se nový život, který vznikl z lásky dvou blízkých lidí. U nás v rodině mě nikdo nestrašil, co to všechno může obnášet a čeho se mám bát. Moje maminka měla podle svého vyprávění oba … Pokračovat ve čtení →

A 182. Hledání jiné cesty (opakování)

Marie s dětmi

Jak mě poměry v českých porodnicích přiměly rodit doma Když jsem byla poprvé těhotná, hledala jsem doporučení na dobré předporodní kurzy v Brně. Na základě referencí jsem tehdy zvolila kurzy u Jarmily Kovaříkové. Jarmila mě na první lekci hodně překvapila, byla rázná a hubatá, dokázala se do nás pořádně pustit, ale její kurz mi dal přesně to, co jsem potřebovala, … Pokračovat ve čtení →

A 180. Můj druhý porod s Ivanou (opakování)

Dcerka

Dva roky od 1. porodu mé dcery velmi rychle utekly a já byla opět těhotná. První těhotenství i porod proběhly skvěle v péči Ivany, proto jsem i při druhém těhotenství chodila do poradny k Ivaně a plánovala s ní porod doma. Zašla jsem ke své nové gynekoložce na našem malém městě a nechala si udělat 1. a poslední ultrazvuk, odmítla … Pokračovat ve čtení →

A 179. O strachu a o vděčnosti (opakování)

Matouš

Čeho se bojí zdravotníci? Když se v médiích objeví zmínka o domácích a ambulantních porodech, většinou promluví kapacita z řad lékařů, která tento způsob rození označí jako riskantní a nezodpovědný. Málokdy se někdo ze zdravotníků za domácí a ambulantní porody postaví. Pokud ano, pak jde většinou o porodní asistentky, které k domácím porodům chodí, nebo o různé „psychosomatiky“, kteří ale … Pokračovat ve čtení →

A 178. Asi ne příběh… (opakování)

Velmi často když mluvím o tom, jak se narodily moje děti (předestírám, že všechny tři moje dosavadní porody byly krásné, a že jsem si je opravdu užila), většinou „šokuji“ své posluchačky či posluchače. Je pro ně těžké pochopit, že porod je něco naprosto přirozeného, krásného, druh přechodového rituálu a něco, co většina žen v přímé rodové linii dokázala vlastní silou … Pokračovat ve čtení →

A 177. Nikdy jsme se neviděly… (opakování)

Poporodní

S paní Ivanou jsem se poprvé „setkala“ prostřednictvím její knihy Hovory s porodní bábou, kterou jsem přečetla spolu se spoustou jiných knihy v rámci přípravy na svůj první porod. Nebyla jsem typická „macdonaldovská“ mamina, o kterých se v knize zmiňuje, ale po pravdě neměla jsem k ní tak úplně daleko, byla jsem poslušná pacientka své paní gynekoložky, plně jí důvěřovala … Pokračovat ve čtení →

A 175. V klidu (opakování)

Tak trochu jiný příběh

Tak trochu jiný příběh Ráda bych přispěla svým příběhem a podpořila tím paní Ivanu, kterou sice osobně neznám (a dost mě to mrzí), ale za to plně podporuji její práci a myšlenky ohledně porodnictví obecně. Paní Ivano, nevzdávejte se, brzo nastane doba, kdy všichni dobře pochopí, kudy cesta vede a kudy prostě ne. První dvě těhotenství a porody jsem si … Pokračovat ve čtení →

A 174. Když děti nosí stát (opakování)

Ivo Bystřičan

Porody mě nikdy moc nezajímaly, a ty domácí teprv ne. Bůhvíco se stane, nemocnice bůhvíkde, a vůbec ta nejistota. Bylo mi to jedno, a kvůli občasnému humbuku mi byli aktéři a aktérky potyček s doktory a podobnými autoritami docela dost nesympatičtí. I když ti doktoři taky. Uplynula dlouhá doba, stále nemám s porodem žádou osobní zkušenost. Najednou se ale kolem … Pokračovat ve čtení →

A 172. Za lepší svět (opakování)

Hinkovi

Za lepší svět Posílám jeden příběh, který není porodní, ale týká se nás všech….pro Ivanu, aby vytrvala, aby věděla, že její práce měla a má smysl…a taky jen tak, pro potěchu, pro vyplavení smutku a bolesti z té křivdy, kterou je teď nucena přijmout….věřím, že je to jen smutná etapa utkání, které nelze prohrát…. Ivanu jsem osobně poznala letos v … Pokračovat ve čtení →

A 171. Důvěra a nedůvěra (opakování)

Krajina

Dva porody, dvě rozdílné volby i bolesti Kdybych mohla vrátit čas a vybrat si jednu jedinou věc ve svém životě, kterou bych udělala jinak, byl by to porod mé prvorozené dcery. Jako jednu z prvních věcí, kterou bych na tom všem změnila, by byla ta, že bych kontaktovala už v těhotenství soukromou porodní asistentku a tu bych potom i u … Pokračovat ve čtení →

A 168. Porodní cestou (opakování)

Když jsem před 10 lety, v průběhu svého prvního těhotenství, začala navštěvovat předporodní kurzy Ivany Königsmarkové v pražském A-centru, cítila jsem, jak ke mně pronikají přesně ty informace a zkušenosti, které potřebuji slyšet. Oslovila mě její přímočarost, otevřenost i profesionalita. Přirozeně dokázala posílit důvěru žen v jejich vlastní schopnosti. Myšlenka, že jsem to já, kdo má právo aktivně vstoupit do … Pokračovat ve čtení →

A 166. „No a proč nerodíš doma?“ (opakování)

S Ivanou

Prožitek Měla jsem to štěstí a mohla svůj první (a zatím jediný) porod prožít s Ivanou. Svůj porod bych přála každé ženě, byl to porod rychlý, intenzivní, jak vystřižený z učebnice o spontánním porodu, byl pro mě náročný, ale bez zranění na těle či na duši, velmi intimní prožitek s dojmem okouzlení z přirozenosti lidského těla. Ivanu jsem znala z … Pokračovat ve čtení →

A 165. O naději (opakování)

Všechny alternativní matky skončí v Áčku   Ráda bych vám popřála hodně sil, ale také klidu a možnosti odpočinout si od starostí. Zrovna dneska probíhá debata na půdě Poslanecké sněmovny, a tak doufám, že vedle konfrontace s lékaři zavládne i snaha o dialog a naslouchání argumentů. Doufám v tom hlavně ze strany pana ministra Hegera. Můj příběh souvisí s vaším letmo … Pokračovat ve čtení →

A 164. O bolesti (opakování)

Doma bych nikdy nerodila… Doma bych nikdy nerodila. Nejsem ten typ. Nejde ani tak o ta rizika jako toho bince, co to nadělá… Taky se nikdy nevdám, a pokud se vdám, nezměním si jméno. A taky nikdy nebudu mít děti, a pokud otěhotním, nechám se uspat a dítě porodím v bezvědomí, protože mám algofobii (strach z bolesti). Omdlévám i když … Pokračovat ve čtení →

A 163. Jak k nám přišel Dalibor Jan (opakování)

Vážená paní Königsmarková, velice Vám děkuji za statečnost a vytrvalost, s jakou se věnujete přirozeným porodům, a ráda bych Vám jako poděkování za Vaši práci poslala náš porodní příběh, ke kterému vedla delší cesta. Krátce ji popíšu: První děťátko se nám narodilo v liberecké porodnici, měla jsem porodní plán a věřila, že vše půjde hezky, lékaři ale udělali, co chtěli … Pokračovat ve čtení →

A 162. „Normální“ a přirozený (opakování)

Elinka

Já vám nabízím dva svoje porodní příběhy. Ten první je „běžný“ nemocniční porod našeho prvního syna. Ten druhý je sice neplánovaný, ale přesto porod doma – a stal se nejkrásnějším a nejsilnějším zážitkem mého života. Čerpám z něj sílu, když o sobě někdy zapochybuji. Přála bych takový zážitek každé ženě! Moje první těhotenství bylo krásné. Užívala jsem si těhotenských kurzů … Pokračovat ve čtení →

A 161. Inspirace (opakování)

Olivier s mámou

Ivana jako má inspirace, podpora a pomoc Dlouho jsem váhala, zda můj příběh, kterým nyní přispívám, je tak úžasný jako ty všechny předchozí. Uvědomila jsem si, že však nemá jít o senzaci, ale o to ukázat, jak mi, respektive nám, byla Ivana Königsmarková pomocí, inspirací a podporou, i když nebyla mou porodní asistentkou. Ve chvíli, kdy jsem otěhotněla jsem věděla, … Pokračovat ve čtení →

A 159. Poděkování (opakování)

Jakub

Jakub Příběh paní Ivany jsem sledovala v médiích a měla jsem pocit, že tato paní má mnoho co říci, je velký odborník a silná osobnost, i proto jsem vyhledala její kurz předporodní přípravy. Celé těhotenství jsem poctivě navštěvovala svou gynekoložku, nechala si dělat všechna vyšetření a radovala se z toho, že je vše v pořádku. Až během kurzu s paní … Pokračovat ve čtení →

A 158. Porod v socialistickém kolektivu (opakování)

Porod v socialistickém kolektivu Milá paní Ivano, je mně smutno z toho, co se Vám přihodilo. Je opravdu hrozné, když při porodu zemře dítě a ještě horší je, že si z Vás udělal systém obětního beránka a přitom se tyto případy s naprosto stejným koncem, ovšem bez konkrétního viníka, stávají i v porodnicích. Mít znovu o třicet let méně, určitě … Pokračovat ve čtení →

A 155. O naší zlaté hodině (opakování)

I když náš příběh je o Zuzaně Štromerové, stejně tak patří Ivaně a všem statečným porodním asistentkám u nás, které zatím prošlapávají cestu a i přes nepřízeň systému hájí právo žen na svůj porod. Doufám, že také Ivana se bude brzy moci ke své práci vrátit. Vždyť „její“ maminky na ni čekají a my jí i s nimi moc držíme … Pokračovat ve čtení →

A 154. Nejkrásnější (opakování)

Nejúžasnější zážitek… S Ivanou Königsmarkovou jsem se nikdy osobně nesetkala. Přesto o ní už ledasco vím z knížek, novinových a internetových článků a osobních zkušeností mých blízkých příbuzných a přátel. Před necelými šesti týdny jsem porodila svoji první dceru, zcela přirozeně, bez jakýchkoli lékařských intervencí. Svou roli na mém krásném porodu sehrála i Ivana, i když o tom pravděpodobně ani … Pokračovat ve čtení →