Ráda bych připojila svůj příběh o příchodu nového človíčka na svět. Chtěla bych podpořit Ivanu Königsmarkovou, protože si velmi vážím jejího boje za zlidštění české porodnické praxe a za prosazování svobodné volby místa porodu dle svědomí, potřeb a odvahy každé rodičky. Míra úmrtnosti novorozenců v Norsku je ještě menší než v České republice. Ale tohoto výsledku je dosaženo úplně jinou … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, moc ráda bych Vás chtěla podpořit, a tak jsem se rozhodla sepsat a poslat Vám svůj příběh. Je to pro mě také taková terapie psaním. Rodila jsem zcela nedávno, v prosinci 2012. Celé těhotenství jsem si užívala, byla jsem v dobré fyzické kondici a na děťátko jsem se moc těšila. Toužila jsem po přirozeném porodu bez zbytečných lékařských … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, jsem nesmírně ráda, že lidé jako Vy jsou na světě. Já děti zatím nemám, ale jestli si někoho přeji u porodu, tak je to žena jako Vy nebo některá z Vašich žaček a to proto, že Vám plně důvěřuji, aniž bych se s Vámi kdy setkala. Moc bych si přála, aby mě při porodu nikdo nenutil ležet na … Pokračovat ve čtení →
Já sama se o porody a situaci okolo začala více zajímat trošku opožděně – až po svém vlastním porodu. Do té doby jsem nic z toho moc neřešila. Dokončovala jsem spoustu věcí v práci, připravovala konferenci, rozčilovala se nad kácením stromů na Šumavě, cítila se náramně, a prostě věděla, že přijde září, a já zkrátka porodím (a pak se všechno … Pokračovat ve čtení →
Druhé děťátko k nám přišlo v srpnu 2012. Těhotenství nebylo zpočátku pro mě jednoduché, přestože jsme se na miminko těšili. Začala jsem slabě krvácet a našli mi v děloze myom. S touto zprávou, že se uvidí, že se sice nic neděje, ale možnost předčasného porodu tu je, jsem se nedokázala uvolnit a plně prožívat krásné okamžiky s človíčkem v bříšku. … Pokračovat ve čtení →
Své první dítě jsem porodila v porodnici. I mé druhé dítě se narodilo ve stejném zařízení, jen v menším a osobnějším. Přesto se od sebe oba porody lišily jako nebe a dudy. A také cesta, kterou jsem mezi porody, před nimi a po nich, prošla, byla dlouhá, plná rozporů, ale hlavně zajímavá a osvobozující. Zajímavá nejvíce pro to, že se … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen z povzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v … Pokračovat ve čtení →
O Ivaně jsem se dozvěděla právě na těchto stránkách, na které jsem narazila přes facebook. Do té doby jsem žila s pocitem, že porod je dost hrozná věc. Nebýt lékařů, nezvládla bych ho. Díky nim mám tak skvělou a krásnou holku. A pak se objevily tyto příběhy. Tak jsem četla a dozvídala se, jak vlastně porod bez zásahů vypadá. Postupně … Pokračovat ve čtení →
Už dlouho přemýšlím nad tím, že také napíšu příběh pro Ivanu. S paní Ivanou jsem se nikdy nesetkala, nechodila jsem na její kurzy, vlastně jsem se o ní dozvěděla až v době, kdy probíhal soud s ní. Tou dobou jsem už měla po porodu svého prvního a zatím jediného dítěte – dcery. O porodech jsem nevěděla nic moc, jen co … Pokračovat ve čtení →
Svůj porodní příběh bych ráda věnovala nejen Ivaně, ale i všem porodním asistentkám, které stále ještě vykonávají svojí profesi a pomáhají tak ženám s příchodem na svět jejich vytouženého miminka. Poprvé jsem rodila v září 2011, už tehdy jsem věděla, že chci co nejvíce přirozený porod, ale ne vše se podařilo tak, jak jsem si přála. Hlavně kojení nám dělalo … Pokračovat ve čtení →
Vážená paní Ivano, sice Vás znám osobně jen od vidění, více z příběhů a rozhovorů, přesto Vám chci poděkovat – ovlivňujete v dobrém vidění mnoha lidí, rozhovory s Vámi byly důležité i pro můj nový pohled na porod a ženství vůbec. Sleduji Váš příběh a zalévá mne pocit bezradnosti, zvláště když vím, že zrovna rodí kamarádka ve Skotsku, kde je … Pokračovat ve čtení →
Dostala jsem na FB stránky „Podpora pro Ivanu Königsmarkovou“ zprávu od jedné ze scénáristek pořadu „Čtyři v tom“ České televize prosbu o pomoc při vyhledání těhotné ženy, která by se zúčastnila natáčení a chystala se zároveň porodit doma. Zde je má odpověď tazatelce, kterou jsem se rozhodla zveřejnit. Tento projekt nemohu podpořit. Zjistila jsem si o pořadu “Čtyři v tom” … Pokračovat ve čtení →
Protože jsem příznivcem Ivany, rozhodla jsem se přispět svým porodním příběhem, abych ji také podpořila v její nelehké situaci. Její práce si vážím a jsem přesvědčená o tom, že je smysluplná a ohromně důležitá. Zaslouží si podporu a uznání. Jsem ráda, že se téma aktivního a vědomého těhotenství a porodu pomalu ale jistě dostává mezi maminky, porodní asistenty a lékařský … Pokračovat ve čtení →
Nebýt toho, že mě kamarádka upozornila na Příběhy pro Ivanu a já se do nich začetla, byla bych stále ještě přesvědčená, že dítě může přijít na svět jedině v porodnici, obklopené bílými plášti, a i když je to nepříjemné, tak to prostě jinak nejde. Děkuju zakladatelkám těchto stránek, pisatelkám příběhů a porodním asistentkám v čele s Ivanou! Ted´ už věřím, … Pokračovat ve čtení →
Dlouho jsem váhala, jestli také napíšu svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodla, že ano, neboť teď, s odstupem času, vidím, že v něm Ivana sehrála nemalou a důležitou roli. Ivanu jsme poznali náhodou, když jsme se s manželem rozhodli navštívit předporodní kurz. Před tím jsme o ní nikdy neslyšeli a byli jsme příjemně překvapeni jejím jasným, strohým, upřímným a na … Pokračovat ve čtení →
O možnostech porodů doma jsem věděla už od střední školy, kdy jsem četla Znovuzrozený porod od M. Odenta a o paní Ivaně jsem slyšela v době, kdy jsem na zakládání rodiny ještě vůbec nemyslela. Porod kde si žena sama zvolí je možnost, která mi přišla vždy naprosto správná a přirozená a hlavně jsem vždy zastávala názor, že volba prostředí a … Pokračovat ve čtení →
Náš pôrodný príbeh je ako mnoho iných – s pani Ivanou priamo nesúvisí. Nikdy som nemala to šťastie ju stretnúť osobne, len prostredníctvom tu veľa krát spomínanej knihy Hovory s porodní bábou, v ktorej som našla množstvo odpovedí na moje otázky. Takisto aj príbehy z Vašej stránky ma uisťovali v mojom rozhodnutí porodiť svoje druhé dieťa doma a sprevádzali ma … Pokračovat ve čtení →
V roce 2010 jsem v porodnici v Benešově porodila synka Tomáška. Jen za přítomnosti mého manžela a dvou porodních asistentek. Po mém prvním dle mého názoru otřesném a nelidském porodu i po šílených 24 hodinách po té jsem podruhé už nechtěla nechat vůbec nic náhodě a velmi pečlivě jsme se na porod připravovala. Mým snem bylo porodit v klidu jen … Pokračovat ve čtení →
Ministerstvo zdravotnictví bude dál potlačovat práva žen a dětí v těhotenství, při porodu a po porodu, a také práva samostatných porodních asistentek na výkon jejich povolání. Ministr Leoš Heger vyloučil z pracovní skupiny pro porodnictví zástupkyně příjemkyň péče, porodních asistentek a zmocněnkyni pro lidská práva. Napište ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi za sebe jako příjemkyni péče, angažovanou občanku a daňovou poplatnici … Pokračovat ve čtení →
Jak vysvětlit, proč Vám vlastně píšu, když Vás vlastně ani neznám a mé porody proběhly 2 tisíce km od Vás? Už to tak někdy bývá, že se cesty nepropojují, ale ovlivňují, a tak nějak je to i se mnou. Kdysi v raném dospívání jsem se mihla před televizní obrazovkou zrovna ve chvíli, kdy vyrovnaná žena s manželem vyprávěli (a černobílými … Pokračovat ve čtení →
Narození mého prvního syna bylo i pro mě znovu-zrozením a začátkem nové cesty, na nímž jsem se dozvídala, že rodit a vychovávat děti lze i jinak, než jak je prezentováno většinovými médii. Zároveň ve mně zrálo přesvědčení o tom, že bych ráda přispěla k tomu, aby byl tento nový pohled nabídnut i ostatním ženám, aby i ony měly možnost volby. … Pokračovat ve čtení →
Strach z porodu se mi nedostavil, i když jsem si do poslední chvíle neuměla představit, jak se tak malým otvorem může protáhnout něco tak velkého. První porod mi ukázal, že nejen může, ale že o tom dokonce nemusím ani nic vědět. Jenže strach může mít člověk ze spousty věcí, já měla strach, že bych musela rodit v porodnici. Na předporodním … Pokračovat ve čtení →
Přišel březen, měsíc, kdy se nám před rokem narodila dcera. A tak vzpomínám na ten den, kdy to začalo. Je sobota ráno, konec března, pár dnů před termínem porodu. Při ranní toaletě mi odejde trochu krve, což mne mírně vyplaší a tak volám své porodní asistentce Janě, která mne uklidní, že to mi nejspíš odešla hlenová zátka. A že porod … Pokračovat ve čtení →
Nikdy jsem nerodila a nikdy jsem se osobně nesetkala s Ivanou. Ani těhotná zatím nejsem. Přestože na děti mám ještě pár let čas, o porody a vše kolem se zajímám už dlouho. A dlouho se moje bádání pohybovalo hlavně okolo témat jako nošení dětí v šátku, bezplenková komunikační metoda a podobně. Vnímá dítě, i když je maličké? Potřebuje kontakt, nebo … Pokračovat ve čtení →
Kauzu paní Ivany jsem začala pořádně sledovat, až když se mi zbarvil proužek těhotenského testu. Z nejasného doma – ne, přirozeně – ano, jsem začala konkrétně rozmýšlet, jak to vlastně celé chci. Velmi inspirativní pro mě byly právě Příběhy pro Ivanu, kde jsem se konečně dozvěděla, jak vůbec porod probíhá, či může probíhat. Zjistila jsem, že přijít do porodnice s … Pokračovat ve čtení →
V roce 2000 jsem v porodnici u Apolináře v Praze porodila s pomocí lékařů, mediků a sester dceru Aničku. Chtěla jsem rodit co nejpřirozeněji v klidu a hlavně mít své dítě neustále u sebe pokud to jen trochu půjde, trochu pozdě jsme se dozvěděla o CAPu na Bulovce, manžel však nechtěl ani slyšet o tom, že by mne vezl přes … Pokračovat ve čtení →
Můj první porodní příběh byl klasickým příběhem české prvorodičky, která se s důvěrou svěřuje do péče porodníků, kteří její důvěru chápou jako žádost, aby narození jejího dítěte proběhlo pokud možno v jejich režii. Dočkala jsem se protržení plodových obalů při nálezu 3cm, nástřihu bez souhlasu, zašívání bez umrtvení provázené chlácholivými poznámkami doktora, jen ať si zakřičím, dítě s plným Apgar … Pokračovat ve čtení →
Když jsem čekala druhé dítě, obrátila jsem se opět na malou porodnici, kde se narodilo to první. Porod doma nepřicházel v úvahu, protože můj muž byl kategoricky proti a nešlo s ním hnout. Chtěla jsem se znovu domluvit se „svojí“ porodní asistentkou, ale ta už tam bohužel nepracovala. Dohodla jsem se tedy s jinou asistentkou (také zde zaměstnanou) a bylo … Pokračovat ve čtení →
Posílám příběh, který se Vás, Ivano, dotýká jen letmo. Chtěla jsem první dítě rodit doma, protože po několika podivných zkušenostech s nemocnicemi z nich nemám dobrý pocit. Bohužel, můj muž byl zásadně proti a bez něj bych do toho nešla. Konzultovala jsem toto s Vámi, v rámci Vašeho předporodního kurzu v A-centru a Vy jste mi doporučila porod v porodnici … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →
Sepsat příběh pro Ivanu pro mne bylo a je těžké. Jednak časově, protože mám již téměř dvouletého caparta, který se právě ve vedlejším okně kouká na Myšku Mickey (vhodná atmosféra pro silný příběh, že ano 🙂 Druhak proto, že nevím, čím bych vlastně přispěla. O první miminko jsem přišli ve dvanáctém týdnu. Můj porod byl děsivý, moje těhotenství také .. … Pokračovat ve čtení →
Slovenská televize Joj vysílala dne 15.3.2013 pořad o porodech. Hovořilo se zejména o porodech doma. Odkaz na tento pořad nám poslala paní Andrea Lackovičová, která své druhé dítě porodila doma a s rodinou se zúčastnila přímého přenosu: „Na Slovensku TV JOJ vysiela každý pracovný deň po obede reláciu Supermama, kde sa každý deň rozoberá iná téma týkajúca sa detí, rodičov… … Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, jsem se od kolegyně v práci dozvěděla, že porodit doma, podle sebe, je fajn. Nijak jsem se tehdy o porody ani děti nezajímala. Jediné, co jsem o této části života slyšela z vyprávění ženské části příbuzenstva a starších kamarádek, byly vrcholně dramatické zážitky plné nepříjemné bolesti. Když se mě toto téma začalo týkat osobně, na scénu plnou silou … Pokračovat ve čtení →
Mala som 17 rokov (čo bolo pred siedmimi rokmi) a môj lekár povedal, že možno budem mať problém otehotnieť, alebo možno žiadne deti nebudú…Bola som v šoku, deti som mala rada a vždy som si predstavovala, že jedného dna budem môcť mat malé voňavé klbko aj ja… Strašne ma ta myšlienka zožierala a kysla vo mne v každom mojom vzťahu… … Pokračovat ve čtení →
Je to 19 měsíců a kousek, co se nám narodila Kristýnka, a celý příběh začal ještě o 9 měsíců dříve. Když jsem otěhotněla, začala jsem se o problematiku přirozených porodů a přirozeného kontaktního rodičovství zajímat. Kamarádka, která rodila doma, mi půjčila spoustu literatury, mezi jinými i Hovory s bábou. To je jediná cesta, kterou jsem se s Ivanou setkala. Vím, … Pokračovat ve čtení →
Jsem babička pěti vnoučat a z toho tři, jsou narozené doma. Dcera Katka porodila první dvě děti v porodnici v ČR. Dcera Lenka žije v Anglii. Když otěhotněla, sháněla všechny možné informace a nakonec nám oznámila, že bude rodit doma, s manželem a porodní asistentkou. O domácích porodech jsem nic nevěděla a myslela si, že před domem bude stát připravená … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych věnovala své příběhy nejen paní Ivaně, ale také všem ženám, které chtějí rozhodovat o svých dětech a porodech. Na svůj první porod jsem se připravovala celé těhotenství. Brala jsem porod jako přirozený děj, nebála se bolesti, a současně jsem chtěla vědět, jak porod probíhá. Nechtěla jsem spoléhat na to, že doktoři ví, co mají dělat, a že to … Pokračovat ve čtení →
Je zvláštní, co pojem “normální porod” znamená u nás v České republice a o pár set kilometrů dál už je to zase úplně jinak. Žiji už sedmým rokem v Nizozemí a mám dvě děti. Obě jsem tu porodila tím zde méně praktikovaným způsobem, a to v porodnici. Tady se totiž většinou rodí doma a porodnice je až na druhém místě. … Pokračovat ve čtení →
Mám „v kapse“ dva příběhy s paní Ivanou, začnu odzadu, od prvního úsměvu. Ten (před)porodní si nechám na příště. Už potřetí během prvního měsíce od porodu našeho synka Lukáše se mi rozbíhal zánět prsu. Věděla jsem to hned – bolesti svalů jako při chřipce, horečka, bolestivé místo na prsu… Skoro s pláčem (už jsem dobře věděla, co mě čeká) jsem … Pokračovat ve čtení →
Když jste počtvrté těhotní má okolí pocit, že vše máte na háku… ale není to tak. Zejména, když se rozhodujete, jaký bude váš porod. Zvažujete vše, co se v předešlých porodech líbilo a hledáte jak eliminovat to, co se nepovedlo. První porod byl dlouhý a můj muž byl pro mě překvapivě úžasný parťák, který vzápětí bojoval s personálem o naši … Pokračovat ve čtení →
Aniž bych znala Ivanu a aniž bych cokoliv bližšího věděla o těhotenství a porodu, „najednou“ jsem byla těhotná. Za pochodu jsem se učila chápat své tělo, pocity i studovat odbornou literaturu. Byla jsem přesvědčená, že rodit budu jedině v prostředí bezpečné porodnice. Ale jak šel čas a já studovala více a více, začala jsem vnímat, že mnohem bezpečněji se cítím … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, moje porodní historie je tak podobná tolika dalším, že mi dlouho bylo hloupé je psát. Máme tři děti. Čas okolo těhotenství i porodů je v mých vzpomínkách časem velmi vzácným, výjimečným. Úplně se vidím, jak jednou, slepá, hluchá na kolečkovém křesle, s filipínskou pomocnicí po boku vzpomínám a přehrávám si ty chvíle, kdy se lámaly ledy a měnil … Pokračovat ve čtení →
Věřím, že věci se nestávají úplně náhodou, takže to tak všechno mělo nejspíš být… S kamarádkou jsme se hodně dlouho neměly čas sejít. Ale po několika měsících se nám povedlo najít společný termín :-). Bylo to jednou v pondělí. Byla jsem v sedmém měsíci a strašně moc se těšila na miminko. Samozřejmě jsme probíraly hlavně těhotenství a věci kolem. Pomalu … Pokračovat ve čtení →
Neverila som. Neverila som svojmu Tatkovi (žijúcemu v Čechách), keď mi rozprával o kontroverzne diskutovaných domácich pôrodoch v Čechách. Že politici a doktori sú toho názoru, že domáci pôrod ohrozuje životy dieťaťa aj matky. Uverila som, keď som sa dočítala o Ivane a jej príbehu. Nemôžem tomu uveriť. Žijem v Nemecku. Voľba mamičky ohľadne miesta pôrodu je tu samozrejmosťou. Univerzitná … Pokračovat ve čtení →
Můj táta se narodil doma v posteli v jedné středočeské vísce. Bylo to v roce 1949 a babička si porod doma prosadila hlavně proto, že měla špatné zkušenosti z předchozího porodu v porodnici. Tehdy se s porody v nemocnicích teprve začínalo, takže pokud vím, babičku nikdo nevinil z toho, že hazarduje se svým životem, pokud chce podruhé rodit doma. Táta … Pokračovat ve čtení →
Letos v poslední lednový den k nám přišlo vytoužené miminko. Máme pětiletou dceru, ale dva roky po jejím narození jsme přišli o dvojčata v pátém měsíci těhotenství a před rokem moje třetí těhotenství skončilo jako zamlklé. Ve 12. týdnu totiž doktor k mému šoku na ultrazvuku zjistil, že miminku už nebije srdíčko (víc o tom píšu na www.ztratamiminka.cz). Ale štěstí … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu mi doporučila ke čtení kamarádka, když jsme se, už obě těhotné, bavily o tom, jak by asi měl vypadat náš porod. Já vyprávěla o porodech mojí sestry. Sestra si z prvního porodu odnesla trauma. Byl dlouhý, miminko čtyřkilové, tlačení na břicho, uvázané nohy, nepříjemný personál, odnesené miminko. Její druhý porod byl úplně jiný. Strach, který z něj … Pokračovat ve čtení →
Paní Ivany si velmi vážím, bohužel jsem nikdy neměla možnost jí poznat osobně při její práci. Sama jsem s přála rodit doma, vím, jak se k tomu okolí staví, sama jsem zažila takový malý boj o porod, jaký chci. Ráda bych, aby se tento, pro mne velmi intimní příběh, stal inspirací pro ty, co tuší, že běžná porodnická praxe není … Pokračovat ve čtení →
Ženy rodící doma jsou přeci hazardérky. Bezpečí = přítomnost lékaře. Proč jsem si to ještě před rokem a půl myslela? Nevím, ale chybami se člověk učí. Ivanu neznám a do Prahy to mám sakra daleko. Před otěhotněním a ani moc po něm jsem se o porod nezajímala. Na předporodní kurz chtěl jet manžel, mě 5-denní výprava do tajů porodních s … Pokračovat ve čtení →
