205. Kurz s Ivanou

Modrý kosatec

Když jsem otěhotněla a začala přemýšlet o tom, jak by měl asi probíhat porod, inklinovala jsem k přirozeným porodům. V té době jsem žila v Praze, takže jsem se začala zajímat i o Acentrum, ve kterém probíhaly programy pro rodiny, a také předporodní kurzy s Ivanou. Velice jsem uvítala možnost se tohoto kurzu i s partnerem zúčastnit. Ivana nám přiblížila … Pokračovat ve čtení →

201. Vždy tu byla…

Rozrazil

Je to dlouhý příběh složený z mnoha drobných příběhů… převážná většina z nich je spojena s pohodou, radostí a blízkostí, některé z nich jsou komplikovanější – ostatně jak to mezi všemi matkami a jejich dcerami bývá. Kdyby tomu tak nebylo, tak by to snad šlo proti přírodě. Na své nejranější dětství si zas až tak nepamatuji, ale vím, že tu … Pokračovat ve čtení →

200. Je to zrovna 40 let

Ivana Königsmarková

Je to zrovna 40 let, co jsem úspěšně udělala zkoušky k dvouletému pomaturitnímu studiu na porodní asistentku. Tenkrát se tomu říkalo „ženská sestra“. Dovedla jsem si jen matně představit, co to znamená, i když jsem před tím už byla na letní brigádě na oddělení gynekologie a porodnictví jedné malé nemocnice. Studium bylo trochu sci-fi. Mnoho teorie, podivná praxe – porodní asistentka … Pokračovat ve čtení →

198. Třikrát jinak

Gerbera

Přejeme si rodit bezpečně a zdravě, na hezkém klidném místě v přítomnosti nám milých důvěrně známých lidí, se kterými budeme moci náležitě přivítat své děťátko. Naše miminko, se kterým sdílíme celých devět měsíců jedno tělo, a nyní dychtíme si ho konečně pořádně prohlédnout, osahat, po svém ošetřit a nakrmit a kterého se rozhodně nechceme ani na minutu vzdát. Střih pupeční … Pokračovat ve čtení →

197. Příběh naší Dominiky

S Ivanou

Ivanu jsem poznala již před několika lety, kdy pomáhala mé sestře po ambulantním porodu, a následně za dva roky na to asistovala při domácím porodu mé druhé neteřinky. Měla jsem to štěstí, že jsem na vlastní oči viděla příchod mé druhé neteře na svět. Tento zážitek zcela změnil můj pohled na porod jako takový. Stejně jako většina nezkušených a neinformovaných … Pokračovat ve čtení →

195. Jak k nám přišla Nellinka

Rodiče s Nellou

Čekali jsme naše první miminko a já byla nadšená, jak dnes všechno krásně funguje. Těšila jsem se, jak normálně porodím, celou dobu se mnou bude moci být můj manžel a po porodu si budeme všichni tři užívat ty krásné společné první chvíle a dny. Postupně jsem začínala z referencí dalších maminek zjišťovat, že realita je trošku jiná než se píše … Pokračovat ve čtení →

194. Příběh pro Ivanu

Jarní květy

Ivanu Königsmarkovou jsem poprvé potkala na zasedání České ženské lobby, reprezentovala Unii porodních asistentek. Tenkrát jsem byla ještě docela mladá holka, pro kterou bylo mateřství jen těžko představitelnou hudbou vzdálené budoucnosti. Ale přesto mi to nějak dávalo smysl, že žena by měla mít právo rozhodovat o svém těle a o tom, jak chce, aby probíhal její porod. A že porodní … Pokračovat ve čtení →

193. Králíci, ptáci a hvězdy

S Ivanou

Když jsem byla těhotná poprvé, fungoval na Bulovce CAP. Dejme tomu. Navíc tam fungoval doktor Dvořák, který nám daroval první přirozený porod. Bez jeho schopných rukou bych musela na plánovanou sekci, protože dítě se jevilo nadměrné na pokus o přirozený porod koncem pánevním. Nakonec se projevilo jako rozumná osoba a po otočení už setrvalo hlavou dolů… Přesto mi není zrovna … Pokračovat ve čtení →

190. Kryštof

Gerbery

Na Ivanu Königsmarkovou si vzpomínám v souvislosti s porodem našeho syna Kryštofa, i když nepřímo, ale zasáhla do něj. Byla jsem po prvním porodu císařským řezem, dle doktorů jsem měla dalšího syna přivést na svět dalším tentokráte plánovaným císařským řezem. To jsem zcela odmítala, těhotenství bylo naprosto v pořádku. Začala jsem tedy řešit, co bude. Čerpala jsem z různých kníih … Pokračovat ve čtení →

189. Porod mého syna

Štěpa

Na začátku je nechápali. „Ona si chce vzít Rusáka!“ „On si chce vzít cizinku! Copak v Rusku není dost hezkých holek?“ Ale oni byli šťastní, a jejich pohoda se přenesla i na ostatní, kteří ten původ brzy přestali řešit. Po nějaké době těm dvěma jakoby něco chybělo. Ale nedařilo se. Zakopaný pes ležel v ní, to ona se nervózně trhala … Pokračovat ve čtení →

188. Ďjó, porod!

Gerbery

Kde začít? Od začátku nebo snad od konce? Co takhle dneškem? „Děti, pamatujete si den, kdy se narodil Filípek?“ ptám se u večeře. „Jóóó!,“ zazní trojhlasně. „A co si pamatujete?“ „Pamatuju si, že jsem šel večer spát a ráno jsem se vzbudil a nesměl jsem do kuchyně a dostal jsem k snídani do postele kakao a sušenky,“ spustí nadšeně Jáchym. … Pokračovat ve čtení →

187. Porod s Ivanou

Gerbery

Myslím, že vše, co bych Ivaně nebo o Ivaně chtěla říct, už tady zaznělo. Je úžasné, že to tolik lidí cítí stejně. Ivana Königsmarková asistovala u mého druhého porodu. Domácí porod s její pomocí pro mě navždy bude jedním z nejsilnějších a nejkrásnějších zážitků. Můj příběh je podobný mnoha dalším. První porod v porodnici se vším, co lze prvorodičce naivně … Pokračovat ve čtení →

182. Nejkrásnější porod dosud!

Porod

Ivanu jsem osobně potkala jen jednou, až nyní, kdy je exemplárně v klatbě… Ivana je pro mě jako sen. Ivana ženy a děti respektuje a zkušeně a přiměřeně přikládá ruce k dílu. /tolik ze zprostředkovaných zkušeností/ A Ivana tu donedávna pro nás byla a teď /snad dočasně/ není. A s ní – a šílenstvím ve vládnoucí vrstvě rozpoutaným – zmizelo … Pokračovat ve čtení →

181. S Ivanou

S Ivanou

S Ivanou jsem se prvně potkala už v roce 2000, když jsem čekala své první dítě. Vyhledávala jsem už tehdy místo pro přirozený porod. Porody doma mé maminky a sestry v Anglii, knihy o přirozených porodech a vše s tím související mě přivedly k Centru Aktivního Porodu na Bulovce. C.A.P. však v té době končil a nebylo vůbec jasné, zda … Pokračovat ve čtení →

180. Porodnice zdravé dítě nezaručí

Bílé gerbery

Když jsem poprvé otěhotněla, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Celé těhotenství bylo velmi pohodové, vše probíhalo skvěle a nic nenasvědčovalo tomu, že by snad někde mohl vzniknout problém. Těšila jsem se, až své miminko uvidím, pochovám. Porod proběhl v nemocnici, před 14 lety by mě jiná alternativa ani nenapadla. Narodila se mi zdravá, krásná dcera. Problém ale přeci … Pokračovat ve čtení →

176. Také chci rodit přirozeně

Modrožluté

Vždycky jsem se bála porodu a poté, co porodila má nejbližší kamarádka, jsem se ho přímo hrozila. (Oni do člověka STŘÍHAJÍ?? To mi nikdo neřekl!). Protože jsem ale po dítěti toužila, i když prozatím pro něj nebyly podmínky, přečetla jsem snad všechny dostupné články a diskuse týkající se rození a malých dětí dostupné na českém webu (tehdy před 10 lety … Pokračovat ve čtení →

175. Nejcennější okamžik

Modrožluté

V kalendáři se píše datum 20. 4. 2012, je pátek a budík na mém mobilu ukazuje čas 5:30. Probouzím se s myšlenkou, že k nám dnes na návštěvu přijede má milovaná (těhotná) sestra se svým synkem a manželem a společně strávíme část nadcházejícího víkendu. Jaké je mé překvapení, když naleznu na mobilu sms se jménem a fotografií mého čerstvě narozeného, … Pokračovat ve čtení →

174. Hledání bezpečí

Děti

Milá Ivano, nikdy jsme se neviděly, ani nejsem zvyklá příliš často mluvit o svých porodech, teď ale tak nějak tuším, že by to k něčemu dobrému bylo. Vždycky jsem spíše toužila po přirozeném a bezpečném porodu. Bezpečné ale nevnímám pouze v kontextu nejmodernější lékařské techniky, ale také v intimitě, porozumění a lidskosti. V případě mého prvního porodu, ale bohužel má … Pokračovat ve čtení →

167. K mezinárodnímu dni porodů doma

Gloriosa

Dnešní den, 6.června, je mezinárodním dnem porodu doma. 24.června to bude přesně půl roku, co můžete číst každý den v šest hodin večer jeden příběh, který je zachováním kontinuity práce Ivany Königsmarkové. Porod doma je ve vyspělých zemích jednou z možností svobodné volby místa porodu, plně respektovanou. Je platnou součástí systému péče o ženu před, při i po porodu, pro své přínosy … Pokračovat ve čtení →

164. Přeji sobě i ostatním možnost volby

Spolu

Od mládí, možná dokonce dětství, jsem věděla, že bych své potomstvo chtěla porodit někde v klidu a ústraní. Tak jak mi bude velet moje nitro, tak jak to budu cítit. V září roku 2011 se nám v ústecké porodnici narodila druhá dcera. Myslela jsem si, že napodruhé to bude jednodušší. Že to půjde samo. Že si ustojím svá předsevzetí, že … Pokračovat ve čtení →

162. Porod nanečisto aneb každá to máme v sobě

gaillardia

S paní Ivanou se osobně neznám, pouze přes internet – články, různá videa a z Vašich příběhů. Poprvé se mi paní Ivana zdála přísná, ale stačilo, aby promluvila a přísnost byla rázem ta tam. Vnímám ji jako velmi modrou, milou a ochotnou Ženu. Maminky, které se rozhodnou rodit doma nevnímám jako nezodpovědné, je to spíše přesně naopak… Tu zodpovědnost nechávají … Pokračovat ve čtení →

161. Příběh mezigenerační

betka

Ráda bych vám pověděla svůj příběh, ale jelikož ještě neumím mluvit, natož psát, bude to za mě muset udělat moje maminka. S Ivanou Königsmarkovou jsem se potkala zhruba před rokem, když k ní moji rodiče chodili na předporodní kurz. V té době už chtěli, abych se narodila v porodnici ve Vrchlabí, i když bydlíme v Praze. Probírali to s několika … Pokračovat ve čtení →

156. Porod s Ivanou v CAP

Tak tedy taky napíšu svůj příběh pro Ivanu 🙂 : Začnu něčím jiným: Mám velmi ráda matematiku, vystudovala jsem MFF, zajímá mne i jak matematiku učit. Jak vypadá tradiční výuka matematiky asi každý ví. Není to přístup nejlepší. Souhlasím se způsobem výuky matematiky, jak jej propaguje na příklad prof. RNDr. Milan Hejný, CSc. Nechte mne tady zacitovat jen malou část z metodické … Pokračovat ve čtení →

155. Nemyslete, kojte

apple_blossom

Můj příběh bude o tom, že Ivana a jí podobné porodní asistentky*** mají přínos nejen pro „nezodpovědné ženské, co rodí doma“, ale i pro ty „normální“, co by se k takovému kroku neodhodlaly. Text v uvozovkách neuvádí můj názor, ale bohužel stále většinou přijímané dogma. Na úvod zkonstatuji, že mám 3 děti, všechny se narodily v porodnicích (Neratovice a 2xBenešov), … Pokračovat ve čtení →

151. Jonášku, pojď už rychle ven

violet_flower

Ivanu jsem potkala jen jednou a to čirou náhodou na svatbě společných přátel. Já tou dobou byla už pořádně těhotná. Když jsem ze svatby odjížděla, Ivana mi popřála, aby na nás byli v Podolí hodní. Milé gesto. Napadlo mě, že když mi to popřála „samotná Ivana K.“, tak to prostě nemůže dopadnout jinak. Okolnosti tomu přály, že jsem až do … Pokračovat ve čtení →

150. Tvaroh

apple_blossom

Anička mi právě usnula v šátku a tak bych i já ráda vyjádřila podporu Ivanině práci. Moje vzpomínka na Ivanu je spojená s tvarohem. I když jsme se setkaly pouze jednou, tak kdykoliv ho kupuji nebo ho vidím v obchodě, vzpomenu si na ni. Rodila jsem v jedné velké pražské nemocnici, porod samotný byl na prvorodičku velmi rychlý (do dvou … Pokračovat ve čtení →

149. Porodem nic nekončí

violet_flower

Asi v polovině svého prvního těhotenství jsem došla k myšlence na porod doma s porodní asistentkou. Studovala jsem dostupnou literaturu a s manželem nás přihlásila na předporodní kurz s Ivanou. Prožívala jsem nové pocity i informace a vše podvědomě směřovala k vyvrcholení svých snah, přirozenému porodu, pokud možno nějak podobně jako u domácích porodů, o kterých jsem četla. V průběhu … Pokračovat ve čtení →

148. Bez Ivany by bylo všechno jinak

agnes

Rodila jsem v porodnici v lednu 2011. Chtěla jsem, aby mě Ivana Königsmarková provázela posledním měsícem těhotenství a také po porodu. Události se ale seběhly trochu jinak a Ivana výrazně zasáhla i do průběhu samotného porodu. Ještě že tak! Dejte si ruce na břicho Nepříjemný zážitek, který jsem si odnesla z těhotenské prohlídky v porodnici u Apolináře, mě přiměl k … Pokračovat ve čtení →

145. Moje cesta k životu

Ivana s dětmi

Moje maminka se narodila doma, na posteli, která stála pod oknem, podobně jako její tři starší bratři. Maminčin nejstarší bratr při porodu zemřel. Narození mé maminky byl jediný porod, kterému byl přítomen také její otec. Vztah mezi nimi byl po celý život ze všech vztahů mezi otcem a jeho dětmi vztahem nejsilnějším. Když můj dědeček zemřel a moje maminka ho … Pokračovat ve čtení →

144. Dokumenty na faře: Svoboda volby

Ivana Königsmarková u Husitů o porodech

8.2.2012 S paní Ivanou Königsmarkovou jsem se osobně poprvé potkala až letos, když jsem jí pozvala k nám na husitskou faru v Břevnově, do diskuze v rámci pravidelných dokumentárních večerů k aktuálním společenským tématům, které pořádáme. O její práci v CAPu, A-centru i asistenci u domácích porodů jsem ale věděla už dlouho, četla jsem, v rámci teoretické přípravy na své … Pokračovat ve čtení →

143. Zbavit se strachu

Gerbery

Už roky pracuji s migranty. Více či méně intenzivně, podle toho, jak moc mne potřebují mé malé či ještě menší děti. S paní Königsmarkovou jsem se osobně seznámila právě díky ženě, jejíž zemí původu je Ukrajina. Ale abych začala od začátku. Kamarádi, kteří ve svém okolí zaregistrují člověka z cizí země, který má potíže, obvykle dospějí k závěru, že bych … Pokračovat ve čtení →

141. Telefonát září 2007

Gerbera

Během dvou dnů mi teplota stoupla na 38 stupňů Celsia. Kojím rok. Připisuji to chřipce. Beru si paralen a teplota neklesne ani o kousíček. Bezradným maminkám v této situaci doporučuji paní Königsmarkovou, registrovanou porodní asistentku. Ano. Paní Ivana Königsmarková mi rovnou říká, vidím to na problém s prsy. Protestuji a tvrdím, že problém s prsy jsem již měla při narození holčičky, … Pokračovat ve čtení →

140. Ivanka a Ivana

Gerbera

S Ivanou K. jsem se potkala – jak jinak – při svém těhotenství. Chodila jsem tenkrát – v roce 2001 to bylo – ještě tak trochu do školy a termín porodu se mi – jako naschvál – překrýval s termínem obhajob. Tak jsem se snažila stíhat školu a to své první těhotenství tak trochu flákala…, no prostě, nehledala jsem si … Pokračovat ve čtení →

126. Šťastná ruka lékařova, která nestihla včas zasáhnout

Stella

Celé mé těhotenství bylo nádherné, pohodové, a to především díky lidem, kterými jsem se v tomto období obklopila. Když nebudu zmiňovat manžela, rodinu, kolegy, kamarády, tak to byli především Zorka Vymazalová – úžasná ženská z A-centra, na jejíž cvičení jsem chodila každé pondělí. Nebylo to jen o cvičení, ale o spoustě praktických rad, krátkých meditacích, vizualizacích, krásném povídání a naslouchání…., … Pokračovat ve čtení →

121. Pohádka o spokojeném šestinedělí

Už dlouhou dobu se chystám poděkovat Ivaně Königsmarkové za klid a pohodu, se kterou jsem díky ní mohla prožít šestinedělí a období následující. Činím tak alespoň nyní. Můj syn Vojta se narodil v jedné velké pražské nemocnici císařským řezem. Jednou z důležitých věcí pro mne bylo, abych mohla Vojtu kojit a užít si vzájemné blízkosti, o kterou jsme byli kvůli … Pokračovat ve čtení →

119. První narozeniny podruhé

Štěpán a Mikuláš

Bylo toho napsáno už tolik, že mám pocit, že nemohu napsat nic nového. Ale snad další příběh ku příležitosti mých 1. druho-porozenin Ivanu podpoří a udělá ji alespoň trošku radost…. 20. dubna tomu bude rok od mého druhého porodu a Ivana byla u nás na počátku celé naší pouti mateřstvím. Díky ní mám zkušenost, že je možné porodit krásně a … Pokračovat ve čtení →

117. Porodní asistentka nám chyběla

jarní_kvet

Bohužel nemohu napsat žádný podobný příběh o Ivaně a s Ivanou, co jsem si zde mohla už přečíst. S paní Ivanou Königsmarkovou jsem měla možnost setkat se pouze 2x při příležitosti Týdne respektu k porodu v našem městě. Nejen, že mi ono setkání vždy dodalo v mé slabosti sílu nenechat se hnát k něčemu, s čímž vnitřně nesouhlasím, ale byla … Pokračovat ve čtení →

116. Ivana v mém životě

Adrianek

Když jsme v roce 1999 čekali naši první dceru, věděla jsem, že chci rodit jinak než moje švagrová či starší kamarádky. Ale doba nebyla tenkrát příliš nakloněna a informací bylo pomálu. Naštěstí moje kolegyně, která odešla na mateřskou přede mnou, to měla postavené dost podobně a pověděla mi o existenci CAPu (Centrum aktivního porodu, které se později v područí Bulovky změnilo na … Pokračovat ve čtení →

114. Jak jsem chtěla rodit s Ivanou

Judovi

S Ivanou jsem se seznámila na předporodním kurzu v Aperiu v roce 2005. Bylo to 2 měsíce před porodem mého prvního dítěte, a tak jsme se dohodly pouze na poradně – moje gynekoložka šla na nějakou operaci a já nechtěla na kontroly do porodnice. Byl to krásný, klidný závěr těhotenství. (O to víc jsem byla rozčarovaná z reality porodnice Na … Pokračovat ve čtení →

106. Mařenka pod stromeček

proIvanu01

V prosinci 2007 jsem porodila své první dítě – syna Františka ve FN Motol. Překotný porod, 14 dní před „termínem“, málem jsem porodila v autě, na sále v podstatě 10 minut, pár stahů a malý byl venku – nicméně navzdory porodnímu plánu (na který se prý nestačili ani podívat, čemuž věřím, byl to fakt fofr 🙂 „rutinní“ zákroky – nástřih, … Pokračovat ve čtení →

105. Milá Ivano

Vašíček s Ivanou

Milá Ivano, Ani jsem se nemusela dlouho rozhodovat, zdali napsat nebo nenapsat svůj porodní příběh. Jen díky Vám jsem v klidu porodila své třetí dítě, našla v sobě netušené schopnosti a nadobro změnila svoje životní postoje. Jsem Vám za to nesmírně vděčná. Celá moje rodina vzpomíná na krásné chvíle strávené s Vámi u nás doma. Myslím na Vás v této … Pokračovat ve čtení →

104. Nechte ženy rodit, jak chtějí

Růže

Chodila jsem k Ivaně do předporodního kursu, když jsem čekala první dítě před čtyřmi roky. Vybrala jsem tento kurs kvůli ní, protože jsem slyšela, jak je skvělá jako porodní asistentka. Moc se mi ten kurs líbil. Ivana nám dala moc užitečných informací o porodu a porodnicích v Česku. Varovala nás před nepříjemným jednáním personálu vůči rodičce a miminku a někdy … Pokračovat ve čtení →

103. Porodem to teprve začíná

Jára

Že chci rodit doma a přirozeně jsem věděla dlouho předtím, než jsem vůbec otěhotněla.  Pod vlivem mnoha přednášek, článků a knih jsem nabyla dojmu, že díky tomu budu já i mé dítě nejšťastnější na světě, že je to ta nejsprávnější věc, kterou žena může ve svém životě udělat, že tím zachráním světový mír 🙂 Když jsem pak čekala své první … Pokračovat ve čtení →

99. I slovo umí pohladit

Růže

Můj příběh bude asi začínat jinak než většina ostatních. Na rozdíl od mnoha jiných mně nikdy porod v nemocnici nepřišel na mysl, pro mě vždy bylo jasné a přirozené zůstat v tuto chvíli doma. Neměla jsem žádných pochyb o tom, že něco jako porod zvládne každý živočich stejně jako početí či vylučování. Takže jsem nikdy neuvažovala o čtení literatury nebo … Pokračovat ve čtení →

96. Záchrana

Růže

V tom nádherném období, období, kdy miminko je již na světě, ale stále spojeno s maminkou zvláštním silným poutem byla Ivana častou mou jedinou záchranou. Připadala jsem si jako blázen, človek jenž vypadl jakoby z normálního života. Najedenou jsem se zabývala jen sebou, svou malou Eliškou a tím, co se vytvářelo kolem nás. Snad jsem měla tu prapodivnou poporodní depresi … Pokračovat ve čtení →

94. Příběh k zamyšlení

Růže

S ohledem k situaci, která v současné době panuje v ČR,  vede tento příběh, který se stal minulý rok, minimálně k zamyšlení. Má kamarádka potřetí otěhotněla, miminko bylo chtěné a celé těhotenství probíhalo v pořádku. Všechna vyšetření i „nadstandardní“ byla bez problému. Při monitorování plodu ke konci těhotenství lékaři zjistili, že miminku klepe srdíčko nějak moc rychle a rozhodli se, … Pokračovat ve čtení →

92. Silná žena

Báječný porod

Kdybych žila v zemi, kde má jeden k druhému respekt, v zemi, kde dítě nepatří státu, v zemi ve které zdravotníci za vlády komunistů neodcizili kompetence porodních asistentek, mohla by si každá rodící žena svobodně zvolit místo porodu. Kdybych alespoň žila v zemi, která by měla dost odvahy tento stav napravit, měla bych šanci na vaginální porod po CS nerovnající … Pokračovat ve čtení →

90. S Ivanou bez Ivany aneb O možnosti volby

Růže

S paní Ivanou nemám osobně nic společného, neznám ji, na vlastní oči jsem ji viděla pouze jednou a to na Světovém týdnu respektu k porodu 2011, kde jsem byla jako vystavovatel/prodejce těhotenského oblečení. Její práci a příběh znám z médií. Letos oslavím 33 let, své první a zatím jediné dítě jsme zplodili pod vánočním stromečkem roku 2007, kdy jsme byli … Pokračovat ve čtení →

87. Příběh nejen pro Ivanu

Růže

Když jsem otěhotněla, začala jsem asi jako většina nastávajících maminek hledat informace o porodu, věcech s tím spojených a péči o dítě. O přirozeném porodu jsem se dozvěděla z úst kolegy, který se stal čerstvým otcem již potřetí a vyprávěl mi o porodu své ženy ve Vrchlabí. Dost mě to zaujalo a říkala jsem si, že v Praze, kam jsem … Pokračovat ve čtení →

85. Porod si můžete užít i v porodnici, ale musíte být na to dobře připraveni

Prokůpek

Můj příběh není ničím zvlášť výjimečný a tím se vlastně liší od většiny příběhů zde zmiňovaných. Patřím k maminkám, které si porod doma moc představit nedovedou. Mě taková myšlenka naplňuje pocitem většího stresu než představa porodnice, bílých plášťů a trochu narušeného soukromí. Ať už za to může podnájem, vekterém bydlíme, nebo stolitrový bojler, ve kterém po jedné koupeli dojde teplá … Pokračovat ve čtení →