Pro Ivanu Nevím, zda můj příběh patří do víceméně porodních příběhů, ale čím si jistá jsem je to, že Ivaně vděčím za podporu ve chvíli, kdy jsem jí potřebovala nejvíc, a možná i za své duševní zdraví. V roce 2002 jsem čekala své druhé dítě. Za předpokladu fyziologického těhotenství jsem plánovala porod doma, což jsem konzultovala právě s Ivanou a … Pokračovat ve čtení →
Hodně dlouho se rozmýšlím jestli napsat svůj příběh, jako asi hodně žen, ale už opravdu píšu… První těhotenství (před sedmi lety) jsem prošla bez problémů, ukázkově, jen konec se začal komplikovat. Byla jsem již několik dní po termínu (po termínu určeném lékaři podle tabulek!!!) a 7.den po termínu mě hospitalizovali a začali se zátěžovými testy, oxytocinem atd, každý den něco, … Pokračovat ve čtení →
Porod za úplňku a jedno velké DĚKUJI Porod jsem nikdy nebrala jako něco nenormálního. Na druhé straně cítila, že je to něco zázračného a úžasného, rodí se nový život, který vznikl z lásky dvou blízkých lidí. U nás v rodině mě nikdo nestrašil, co to všechno může obnášet a čeho se mám bát. Moje maminka měla podle svého vyprávění oba … Pokračovat ve čtení →
Svého prvního syna Michala jsem porodila v roce 1989, v listopadu, v pražské porodnici U Apolináře. Venku zuřila revoluce, ale já jsem měla trochu jiné starosti. Ten den byla zrovna generální stávka, takže skoro všichni lékaři byli pryč. Syn si dával docela na čas, ležela jsem na „hekárně“ skoro dva dny (přenášela jsem), a mezitím se rodili samí kluci, celkem … Pokračovat ve čtení →
Jak mě poměry v českých porodnicích přiměly rodit doma Když jsem byla poprvé těhotná, hledala jsem doporučení na dobré předporodní kurzy v Brně. Na základě referencí jsem tehdy zvolila kurzy u Jarmily Kovaříkové. Jarmila mě na první lekci hodně překvapila, byla rázná a hubatá, dokázala se do nás pořádně pustit, ale její kurz mi dal přesně to, co jsem potřebovala, … Pokračovat ve čtení →
Pochopení Zasílám vymyšlený příběh, který jsem sepsala poté, co jsem si pročetla diskuzi k článku od Ivany Königsmarkové. Všímám si, jak často se k tématům ohledně porodů vyjadřují muži, kteří nedokážou pochopit, proč ženy mohou mít problém rodit v porodnici. Tak třeba tento příběh pomůže k pochopení. Bezpečí Píše se rok 2030. Lékařství už je tak daleko, že i nebezpečný … Pokračovat ve čtení →
Dva roky od 1. porodu mé dcery velmi rychle utekly a já byla opět těhotná. První těhotenství i porod proběhly skvěle v péči Ivany, proto jsem i při druhém těhotenství chodila do poradny k Ivaně a plánovala s ní porod doma. Zašla jsem ke své nové gynekoložce na našem malém městě a nechala si udělat 1. a poslední ultrazvuk, odmítla … Pokračovat ve čtení →
Čeho se bojí zdravotníci? Když se v médiích objeví zmínka o domácích a ambulantních porodech, většinou promluví kapacita z řad lékařů, která tento způsob rození označí jako riskantní a nezodpovědný. Málokdy se někdo ze zdravotníků za domácí a ambulantní porody postaví. Pokud ano, pak jde většinou o porodní asistentky, které k domácím porodům chodí, nebo o různé „psychosomatiky“, kteří ale … Pokračovat ve čtení →
Velmi často když mluvím o tom, jak se narodily moje děti (předestírám, že všechny tři moje dosavadní porody byly krásné, a že jsem si je opravdu užila), většinou „šokuji“ své posluchačky či posluchače. Je pro ně těžké pochopit, že porod je něco naprosto přirozeného, krásného, druh přechodového rituálu a něco, co většina žen v přímé rodové linii dokázala vlastní silou … Pokračovat ve čtení →
S paní Ivanou jsem se poprvé „setkala“ prostřednictvím její knihy Hovory s porodní bábou, kterou jsem přečetla spolu se spoustou jiných knihy v rámci přípravy na svůj první porod. Nebyla jsem typická „macdonaldovská“ mamina, o kterých se v knize zmiňuje, ale po pravdě neměla jsem k ní tak úplně daleko, byla jsem poslušná pacientka své paní gynekoložky, plně jí důvěřovala … Pokračovat ve čtení →
Příběh č. 211 mě konečně rozhoupal k napsání toho mého. Na podporu Ivaně a všem statečným lidem. Ačkoliv jsem, BOHUŽEL, s žádnou ženou nikdy o porodu nemluvila, už jako malá holka jsem chovala pevné přesvědčení, že porod mě děsit nemusí. Vzpomínám jak jsem ve třinácti letech málem zkolabovala při odběru krve. Tehdy mi řekla sestra, která mě nabírala: “Holka, vždyť … Pokračovat ve čtení →
Tak trochu jiný příběh Ráda bych přispěla svým příběhem a podpořila tím paní Ivanu, kterou sice osobně neznám (a dost mě to mrzí), ale za to plně podporuji její práci a myšlenky ohledně porodnictví obecně. Paní Ivano, nevzdávejte se, brzo nastane doba, kdy všichni dobře pochopí, kudy cesta vede a kudy prostě ne. První dvě těhotenství a porody jsem si … Pokračovat ve čtení →
Porody mě nikdy moc nezajímaly, a ty domácí teprv ne. Bůhvíco se stane, nemocnice bůhvíkde, a vůbec ta nejistota. Bylo mi to jedno, a kvůli občasnému humbuku mi byli aktéři a aktérky potyček s doktory a podobnými autoritami docela dost nesympatičtí. I když ti doktoři taky. Uplynula dlouhá doba, stále nemám s porodem žádou osobní zkušenost. Najednou se ale kolem … Pokračovat ve čtení →
Vážená Ivano, neznám Vás bohužel osobně, ale musím Vás podpořit, byť i jen příběhem. Lidí, kteří oddaně a dobře dělají svou práci, kterou považují za potřebnou a důležitou, a nenechají se zastrašit a nesehnou se, takových lidí není moc a já jsem za ně vděčná. Váš příběh na mne sem tam z médií vykukuje už léta. Už dávno, kdy jsem … Pokračovat ve čtení →
Za lepší svět Posílám jeden příběh, který není porodní, ale týká se nás všech….pro Ivanu, aby vytrvala, aby věděla, že její práce měla a má smysl…a taky jen tak, pro potěchu, pro vyplavení smutku a bolesti z té křivdy, kterou je teď nucena přijmout….věřím, že je to jen smutná etapa utkání, které nelze prohrát…. Ivanu jsem osobně poznala letos v … Pokračovat ve čtení →
Dva porody, dvě rozdílné volby i bolesti Kdybych mohla vrátit čas a vybrat si jednu jedinou věc ve svém životě, kterou bych udělala jinak, byl by to porod mé prvorozené dcery. Jako jednu z prvních věcí, kterou bych na tom všem změnila, by byla ta, že bych kontaktovala už v těhotenství soukromou porodní asistentku a tu bych potom i u … Pokračovat ve čtení →
Rozednívá se a já, přestože se nemůžu pohledem odrhnout od těch dvou blonďatých hlaviček, co leží vedle mě a tak blízko jeden druhému, zanechám Díků směřujících k Bohu, letmo políbím manžela chránícího ty naše dva drobečky objetím, z nějž se jen tak snadno nedostanou a zapínám počítač. Ještě několikrát se při tom ohlédnu za těmi, již jsou živými zázraky mého … Pokračovat ve čtení →
Když jsem před 10 lety, v průběhu svého prvního těhotenství, začala navštěvovat předporodní kurzy Ivany Königsmarkové v pražském A-centru, cítila jsem, jak ke mně pronikají přesně ty informace a zkušenosti, které potřebuji slyšet. Oslovila mě její přímočarost, otevřenost i profesionalita. Přirozeně dokázala posílit důvěru žen v jejich vlastní schopnosti. Myšlenka, že jsem to já, kdo má právo aktivně vstoupit do … Pokračovat ve čtení →
Prožitek Měla jsem to štěstí a mohla svůj první (a zatím jediný) porod prožít s Ivanou. Svůj porod bych přála každé ženě, byl to porod rychlý, intenzivní, jak vystřižený z učebnice o spontánním porodu, byl pro mě náročný, ale bez zranění na těle či na duši, velmi intimní prožitek s dojmem okouzlení z přirozenosti lidského těla. Ivanu jsem znala z … Pokračovat ve čtení →
Všechny alternativní matky skončí v Áčku Ráda bych vám popřála hodně sil, ale také klidu a možnosti odpočinout si od starostí. Zrovna dneska probíhá debata na půdě Poslanecké sněmovny, a tak doufám, že vedle konfrontace s lékaři zavládne i snaha o dialog a naslouchání argumentů. Doufám v tom hlavně ze strany pana ministra Hegera. Můj příběh souvisí s vaším letmo … Pokračovat ve čtení →
Doma bych nikdy nerodila… Doma bych nikdy nerodila. Nejsem ten typ. Nejde ani tak o ta rizika jako toho bince, co to nadělá… Taky se nikdy nevdám, a pokud se vdám, nezměním si jméno. A taky nikdy nebudu mít děti, a pokud otěhotním, nechám se uspat a dítě porodím v bezvědomí, protože mám algofobii (strach z bolesti). Omdlévám i když … Pokračovat ve čtení →
Vážená paní Königsmarková, velice Vám děkuji za statečnost a vytrvalost, s jakou se věnujete přirozeným porodům, a ráda bych Vám jako poděkování za Vaši práci poslala náš porodní příběh, ke kterému vedla delší cesta. Krátce ji popíšu: První děťátko se nám narodilo v liberecké porodnici, měla jsem porodní plán a věřila, že vše půjde hezky, lékaři ale udělali, co chtěli … Pokračovat ve čtení →
Já vám nabízím dva svoje porodní příběhy. Ten první je „běžný“ nemocniční porod našeho prvního syna. Ten druhý je sice neplánovaný, ale přesto porod doma – a stal se nejkrásnějším a nejsilnějším zážitkem mého života. Čerpám z něj sílu, když o sobě někdy zapochybuji. Přála bych takový zážitek každé ženě! Moje první těhotenství bylo krásné. Užívala jsem si těhotenských kurzů … Pokračovat ve čtení →
Ivana jako má inspirace, podpora a pomoc Dlouho jsem váhala, zda můj příběh, kterým nyní přispívám, je tak úžasný jako ty všechny předchozí. Uvědomila jsem si, že však nemá jít o senzaci, ale o to ukázat, jak mi, respektive nám, byla Ivana Königsmarková pomocí, inspirací a podporou, i když nebyla mou porodní asistentkou. Ve chvíli, kdy jsem otěhotněla jsem věděla, … Pokračovat ve čtení →
Poprvé jsem Ivanu Königsmarkovou viděla a slyšela při diskuzi po promítaní dokumentu o stavu českého porodnictví při Respektu k porodu. Tehdy jsem ještě nebyla těhotná a musím říci, že jsem za to byla opravdu ráda. Nedokázala jsem si představit, že bych po zhlédnutí dokumentu šla rodit do porodnice. Ale stejně tak jsem si nedokázala představit, že bych rodila doma. Cítila … Pokračovat ve čtení →
Jakub Příběh paní Ivany jsem sledovala v médiích a měla jsem pocit, že tato paní má mnoho co říci, je velký odborník a silná osobnost, i proto jsem vyhledala její kurz předporodní přípravy. Celé těhotenství jsem poctivě navštěvovala svou gynekoložku, nechala si dělat všechna vyšetření a radovala se z toho, že je vše v pořádku. Až během kurzu s paní … Pokračovat ve čtení →
Porod v socialistickém kolektivu Milá paní Ivano, je mně smutno z toho, co se Vám přihodilo. Je opravdu hrozné, když při porodu zemře dítě a ještě horší je, že si z Vás udělal systém obětního beránka a přitom se tyto případy s naprosto stejným koncem, ovšem bez konkrétního viníka, stávají i v porodnicích. Mít znovu o třicet let méně, určitě … Pokračovat ve čtení →
Posílám Vám svůj příběh, i když s Ivanou Königsmarkovou zdánlivě nemá nic společného. Jsem ze severní Moravy, o jiném porodu než v porodnici jsem nikdy neuvažovala, ale příběhy na Vašich stránkách a také celá kauza kolem paní Königsmarkové mi tak trochu otevřely oči. Díky za tu možnost. A díky za informace. Bylo mi 25, když se mi narodila první dcera. … Pokračovat ve čtení →
Děkuji Ivaně za její ochotu vyšlapávat cestu, po které se mě samotné dvakrát a možná že ne naposledy líbilo kráčet. V době těhotenství jsem čelila podezřívavým pohledům na vzdouvající se bubínek a dohadům o počtu Rudů, které v něm poponáším světem. Mávala jsem nad tím rukou a sebevědomě tvrdila, že tam mám jedno poměrně malé miminko, velkou placentu a spoustu … Pokračovat ve čtení →
I když náš příběh je o Zuzaně Štromerové, stejně tak patří Ivaně a všem statečným porodním asistentkám u nás, které zatím prošlapávají cestu a i přes nepřízeň systému hájí právo žen na svůj porod. Doufám, že také Ivana se bude brzy moci ke své práci vrátit. Vždyť „její“ maminky na ni čekají a my jí i s nimi moc držíme … Pokračovat ve čtení →
Nejúžasnější zážitek… S Ivanou Königsmarkovou jsem se nikdy osobně nesetkala. Přesto o ní už ledasco vím z knížek, novinových a internetových článků a osobních zkušeností mých blízkých příbuzných a přátel. Před necelými šesti týdny jsem porodila svoji první dceru, zcela přirozeně, bez jakýchkoli lékařských intervencí. Svou roli na mém krásném porodu sehrála i Ivana, i když o tom pravděpodobně ani … Pokračovat ve čtení →
Jsem člověk, který věří doktorům. Respektive má vštěpený obecný přístup, že když je nemocný, dělá, co mu jeho lékař řekne. Mám dvě krásné dcery. Otěhotněla jsem plánovaně, tři měsíce po svatbě v 31 letech. S mým mužem jsme spolu chodili dlouho a děti jsme samozřejmě plánovali, ale když se to povedlo, byla jsem z toho zmatená. Jsem na to připravená? … Pokračovat ve čtení →
Příběh pro Ivanu Mám dvě dcery, a když jsem poprvé otěhotněla, hledala jsem všechny možné informace jen velmi těžko. Nadšeně jsem se pídila po knihách, které by mě utvrdily v tom, že já porodit zvládnu, že porod nemusí být utrpením a celoživotním traumatem. Velice intenzivně jsem však cítila, že bych své těhotenství chtěla sdílet s někým, kdo by mne podpořil, … Pokračovat ve čtení →
Jak být sebejistým rodičem Milá Ivano, potkala jsem se s Vámi před osmi lety, kdy jsem čekala své první dítě. Jsem člověk, který potřebuje mít vše, co se týká jeho těla, pod silnou kontrolou, a k tomu potřebuje hodně informací. Sbírala jsem je všude možně, vážila a třídila, a tak jsem se dostala k vašim předporodním kurzům. Už jen to, … Pokračovat ve čtení →
Porod v Hořovicích, 2010 Dlouho jsem napsání svého porodního příběhu odsouvala, neboť nejsem zrovna spisovatelský typ. Nicméně pokud tímto způsobem mohu alespoň trochu podpořit Ivanu a ostatní lidi, kteří bojují vlastně za moje přání a za moji svobodu, tak nemohu jinak než okamžitě psát. Navíc je tomu dnes přesně dva roky, kdy se příběh udál. Během mého prvního těhotenství jsem … Pokračovat ve čtení →
Porody jsem začala řešit dávno před tím, než jsem otěhotněla. Impulz tehdy přišel skrze dva porody v mé blízkosti, oba v porodnici, jeden vyvolávaný, posléze trvající 27 hodin. Ten druhý byl snad rychlý, ale nastalo při něm výrazné krvácení, které bylo nutno řešit infuzí, což rodička vysvětlovala nepoměrem mezi její velikostí a velikostí miminka. Místo toho, aby mi tyto porody … Pokračovat ve čtení →
Na své první těhotenství, porod a vše co s tím souvisí, jsem se začala připravovat přibližně 4 roky před početím miminka. Přišlo to samo. Začalo to nepříjemným, stále se opakujícím snem o porodu. Tento sen jsem měla asi dva roky. Během těchto dvou let jsem dokončila školu, změnila partnera, začala pracovat v obchodě s ekologickým zbožím nejen pro maminky a … Pokračovat ve čtení →
Nad druhým miminkem jsem začala přemýšlet, když prvorozené dcerce byl přibližně rok a půl. Jenže to nebylo jen tak. Dceru jsem kojila zcela podle jejích potřeb a stále jsem od porodu neměla menstruaci. Otěhotnění tedy nebylo možné (měřila jsem BT a věděla jsem, že nemám ani ovulaci). Po nějaké době jsem začala zkoušet pít bylinkové čaje na podporu cyklu a … Pokračovat ve čtení →
Je to zrovna 40 let Je to zrovna 40 let, co jsem úspěšně udělala zkoušky k dvouletému pomaturitnímu studiu na porodní asistentku. Tenkrát se tomu říkalo „ženská sestra“. Dovedla jsem si jen matně představit, co to znamená, i když jsem před tím už byla na letní brigádě na oddělení gynekologie a porodnictví jedné malé nemocnice. Studium bylo trochu sci-fi. Mnoho … Pokračovat ve čtení →
Kurz s Ivanou Když jsem otěhotněla a začala přemýšlet o tom, jak by měl asi probíhat porod, inklinovala jsem k přirozeným porodům. V té době jsem žila v Praze, takže jsem se začala zajímat i o Acentrum, ve kterém probíhaly programy pro rodiny, a také předporodní kurzy s Ivanou. Velice jsem uvítala možnost se tohoto kurzu i s partnerem zúčastnit. … Pokračovat ve čtení →
Následující řádky už jsou 10 let staré, ale byly sepsány měsíc po mém druhém porodu. Jde totiž o porod, který byl díky Ivaně úžasný a nevím o ničem, co bych na něm chtěla pro příště vylepšit (snad jen tu kulisu fotbalového zápasu bych vyřadila :-)… Díky Ivaně jsem už prvního syna porodila doma bez problémů a jsem za porody obou … Pokračovat ve čtení →
Kruh se uzavřel Začnu trochu zeširoka. Vše začalo tím, že jsem otěhotněla 🙂 Kamarádka mi doporučila chodit na těhotenské cvičení a já si našla na internetu jedno mateřské centrum, které jsem záhy navštívila. Ač je poměrně známé, na mě příliš nezapůsobilo, bylo neosobní a necítila jsem se tam dobře. A tak jsem hledala dál a věrný kamarád google mi našel … Pokračovat ve čtení →
Přejeme si rodit bezpečně a zdravě, na hezkém klidném místě v přítomnosti nám milých důvěrně známých lidí, se kterými budeme moci náležitě přivítat své děťátko. Naše miminko, se kterým sdílíme celých devět měsíců jedno tělo, a nyní dychtíme si ho konečně pořádně prohlédnout, osahat, po svém ošetřit a nakrmit a kterého se rozhodně nechceme ani na minutu vzdát. Střih pupeční … Pokračovat ve čtení →
Ivanu jsem poznala již před několika lety, kdy pomáhala mé sestře po ambulantním porodu, a následně za dva roky na to asistovala při domácím porodu mé druhé neteřinky. Měla jsem to štěstí, že jsem na vlastní oči viděla příchod mé druhé neteře na svět. Tento zážitek zcela změnil můj pohled na porod jako takový. Stejně jako většina nezkušených a neinformovaných … Pokračovat ve čtení →
Čekali jsme naše druhé miminko, a protože první porod v porodnici proběhl v celku příjemně, znovu jsme zvažovali variantu, zda nedát rovnou šanci pouze zdravotnickému zařízení, když už jednou jsme to tam zvládli. Střet s realitou však přišel hned na začátku těhotenství. Lékař mi ve 12. týdnu potvrdil těhotenství a ve 14. týdnu mě pozval na další prohlídku. Tam jsem … Pokračovat ve čtení →
Když jsem byla těhotná poprvé, fungoval na Bulovce CAP. Dejme tomu. Navíc tam fungoval doktor Dvořák, který nám daroval první přirozený porod. Bez jeho schopných rukou bych musela na plánovanou sekci, protože dítě se jevilo nadměrné na pokus o přirozený porod koncem pánevním. Nakonec se projevilo jako rozumná osoba a po otočení už setrvalo hlavou dolů… Přesto mi není zrovna … Pokračovat ve čtení →
Kryštof Na Ivanu Königsmarkovou si vzpomínám v souvislosti s porodem našeho syna Kryštofa, i když nepřímo, ale zasáhla do něj. Byla jsem po prvním porodu císařským řezem, dle doktorů jsem měla dalšího syna přivést na svět dalším tentokráte plánovaným císařským řezem. To jsem zcela odmítala, těhotenství bylo naprosto v pořádku. Začala jsem tedy řešit, co bude. Čerpala jsem z různých … Pokračovat ve čtení →
Rozhodla jsem se také sepsat svůj porodní příběh a doufám, že pomůže jak Ivaně tak i ostatním ženám. Jsem odjakživa přírodnější typ a takový byl i můj porod. Povoláním jsem zdravotní sestra, před otěhotněním jsem pracovala v jedné větší porodnici. Díky této práci jsem se začala zajímat o to, jak to vlastně funguje přirozeně, protože mnoho zásahů mi přišlo zbytečných … Pokračovat ve čtení →
Když jsem poprvé otěhotněla, tak jsem si představovala, že si to mimino nechám nějakým elegantním způsobem z břicha vytáhnout, třeba takovým bezpečným a bezbolestným způsobem jako je císař. Ale děs z nemocnic a doktorů, který mám od dětství, na mě čím dál víc dotíral a říkal něco o tom, že to asi není nejlepší nápad. A tak mi díky němu … Pokračovat ve čtení →
Na začátku je nechápali. „Ona si chce vzít Rusáka!“ „On si chce vzít cizinku! Copak v Rusku není dost hezkých holek?“ Ale oni byli šťastní, a jejich pohoda se přenesla i na ostatní, kteří ten původ brzy přestali řešit. Po nějaké době těm dvěma jakoby něco chybělo. Ale nedařilo se. Zakopaný pes ležel v ní, to ona se nervózně trhala … Pokračovat ve čtení →
