Přestože jsem se porodu asi jako každá žena bála, zároveň jsem se na něj velmi těšila. Věřila jsem svému ženskému tělu, vždyť je pro porod stvořené. Věřila jsem moudrosti přirozených instinktů – tedy že v danou chvíli budu přesně vědět, co dělat. Žádné zvíře v přírodě nepotřebuje, aby mu někdo říkal, jak má rodit. Prostě to ví. V tu chvíli … Pokračovat ve čtení →
Kdo se bojí, nesmí do porodnice Náš příběh je celkem prostý, a Ivana v něm figuruje nevědomky jako psychická podpora. Bojím se doktorů a nemocnic. Přijde mi, že nemocnice není to pravé místo pro přivedení zdravého potomka na svět. Celé těhotenství mi strašně vadily gynekologické prohlídky – mužská ruka na mém posvátném území, fuj. Čím víc jsem v těhotenství o … Pokračovat ve čtení →
Jak je v českých porodnicích vše v naprostém pořádku Svoje první dítě jsem rodila už v prvním desetiletí 21. století. Bez potřeby hledat informace, s absolutní důvěrou ve zkušené lékaře a porodní asistentky, bez potřeby mít s sebou doprovod, porodit přece zvládne každá a já jsem statečná holka. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Strach, bezmoc, samota, chemický koktejl, bolest, … Pokračovat ve čtení →
Když jsem vloni na začátku listopadu zjistila, že jsem těhotná, zavládl v mé hlavě nejprve zmatek. Jak to všechno zvládneme? S přítelem jsme byli ani ne půl roku spolu. Miminko jsme chtěli, ale ne tak rychle. Navíc ještě chvilku předtím, než jsem se dozvěděla o svém těhotenství, jsem byla z důvodu ukončení projektu ve výpovědní lhůtě. No ze začátku mě … Pokračovat ve čtení →
Michael „Opu“ a já aneb torzo mého životního příběhu jako začátek mé literární tvorby 🙂 – možná z toho jednou vyjdou ucelené paměti… Milá Ivano, už velice dlouho mám chuť napsat příběh narození Michaela Opu, našeho synka. Slibuji si to už od jeho narození… A konečně mám důvod… Chci ti tento příběh věnovat do Tvé krásné sbírky… Sama jsi v … Pokračovat ve čtení →
Prebudenie našej prirodzenej dokonalosti Okolo roku 2010 sme si s manželkou prežili vážnu krízu po všetkých stránkach, vytrval jedine náš vzťah, všetko ostatné šlo dolu vodou. Ťažké udalosti, pri ktorých sa strácal zmysel života, sa napokon ukázali ako ten najlepší učiteľ života. Uvedomil som si význam a hĺbku samotného bytia, že môžeme byť šťastní bez ohľadu na to, kde sme, … Pokračovat ve čtení →
S láskou Už od začátku tohoto projektu jsem si v hlavě připravovala svůj příběh pro Ivanu. Zažily jsme toho spolu tolik, že jsem nevěděla kde začít. S Ivaninou staří dcerou jsme totiž chodily do jedné třídy. První setkání proběhlo, když mi bylo asi 11 let. Takže ji znám od dětství. Začalo to víkendy na jejích chalupě a tajné noční útěky. … Pokračovat ve čtení →
21:1 Na své první miminko jsem čekala několik let. Když se konečně na testu objevily dvě fialové čárky, měli jsme s manželem velkou radost a já jsem si užívala těhotenství. Žádné problémy, žádné komplikace. Jak šel týden za týdnem, začínal se můj gynekolog stále méně usmívat. Plod měl svoji hlavu a to stále nahoře. O císařském řezu jsem nechtěla ani … Pokračovat ve čtení →
Zdravím moc Ivanu, i když ji osobně neznám, a všechny ženy, které budou číst tyto řádky. Doufám, že i můj příběh přispěje k tomu, aby víc žen bylo silnějších, než jsem byla já. Z mých předporodních přání o neinvazivním porodu bez chemie se stal vyvolávaný porod s akutním císařským řezem s použitím všech dostupných medikamentů a s prvním pohledem na … Pokračovat ve čtení →
Můj porodní příběh začal zjištěním, že čekám miminko. Prvotní nadšení vystřídalo zděšení, co se stane s mým životem. Takže první 3 měsíce jsem prožila v různých obavách. Porodu ani péče o dítě jsem se nicméně nebála, byla jsem si jistá, že to zvládnu. Už dříve jsem inklinovala k přirozenému porodu, zvažovala domácí porod. Když jsem to doma nadhodila, tak manžel … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, moc ráda bych Vás chtěla podpořit, a tak jsem se rozhodla sepsat a poslat Vám svůj příběh. Je to pro mě také taková terapie psaním. Rodila jsem zcela nedávno, v prosinci 2012. Celé těhotenství jsem si užívala, byla jsem v dobré fyzické kondici a na děťátko jsem se moc těšila. Toužila jsem po přirozeném porodu bez zbytečných lékařských … Pokračovat ve čtení →
Moje vlastní zkušenost s porodem je velmi silná a nyní chápu, že jsem se musela dostat až na vlastní dno, abych si ujasnila své životní priority. Porod mi vzal naivní iluze o životě, porod mě oddělil od dítěte na 48 hodin, porod mi zjizvil tělo i duši. Porod mi dal obrovskou životní facku, porod mi ukázal, že musím začít být … Pokračovat ve čtení →
Ludvík Já sama se o porody a situaci okolo začala více zajímat trošku opožděně – až po svém vlastním porodu. Do té doby jsem nic z toho moc neřešila. Dokončovala jsem spoustu věcí v práci, připravovala konferenci, rozčilovala se nad kácením stromů na Šumavě, cítila se náramně, a prostě věděla, že přijde září, a já zkrátka porodím (a pak se … Pokračovat ve čtení →
Druhé děťátko k nám přišlo v srpnu 2012. Těhotenství nebylo zpočátku pro mě jednoduché, přestože jsme se na miminko těšili. Začala jsem slabě krvácet a našli mi v děloze myom. S touto zprávou, že se uvidí, že se sice nic neděje, ale možnost předčasného porodu tu je, jsem se nedokázala uvolnit a plně prožívat krásné okamžiky s človíčkem v bříšku. … Pokračovat ve čtení →
Pro Ivanu Své první dítě jsem porodila v porodnici. I mé druhé dítě se narodilo ve stejném zařízení, jen v menším a osobnějším. Přesto se od sebe oba porody lišily jako nebe a dudy. A také cesta, kterou jsem mezi porody, před nimi a po nich, prošla, byla dlouhá, plná rozporů, ale hlavně zajímavá a osvobozující. Zajímavá nejvíce pro to, … Pokračovat ve čtení →
Je brzy ráno. Neděle. Chalupa. Den se probouzí k novému životu. Za okny leží sníh. A já tu sedím a píši tento příběh. Příběh, který jsem již jednou napsala, ale jeho konec byl jiný. Naše životy se po jeho dopsání změnily. Změnily tak, že je z něj jiný příběh. A tak tu sedím znovu a zamýšlím se nad tím, jaké … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen z povzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v … Pokračovat ve čtení →
Podruhé už ambulantně Svůj porodní příběh bych ráda věnovala nejen Ivaně, ale i všem porodním asistentkám, které stále ještě vykonávají svojí profesi a pomáhají tak ženám s příchodem na svět jejich vytouženého miminka. Poprvé jsem rodila v září 2011, už tehdy jsem věděla, že chci co nejvíce přirozený porod, ale ne vše se podařilo tak, jak jsem si přála. Hlavně … Pokračovat ve čtení →
Vážená paní Ivano, sice Vás znám osobně jen od vidění, více z příběhů a rozhovorů, přesto Vám chci poděkovat – ovlivňujete v dobrém vidění mnoha lidí, rozhovory s Vámi byly důležité i pro můj nový pohled na porod a ženství vůbec. Sleduji Váš příběh a zalévá mne pocit bezradnosti, zvláště když vím, že zrovna rodí kamarádka ve Skotsku, kde je … Pokračovat ve čtení →
Skrytý smysl Příběhy pro Ivanu sleduji již několik měsíců a pravidelně čekám na každý nový příběh a těším se, co přinese. Je zajímavé také pozorovat, jak se příběhy postupně proměňují. Na počátku jsou většinou příběhy čistě „porodní“, tj. popisující průběh porodu. Většinou je to porod doma, nebo velmi dobře připravený a vyjednaný přirozený porod v porodnici. Postupně se objevují příběhy … Pokračovat ve čtení →
Dlouho jsem váhala, jestli také napíšu svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodla, že ano, neboť teď, s odstupem času, vidím, že v něm Ivana sehrála nemalou a důležitou roli. Ivanu jsme poznali náhodou, když jsme se s manželem rozhodli navštívit předporodní kurz. Před tím jsme o ní nikdy neslyšeli a byli jsme příjemně překvapeni jejím jasným, strohým, upřímným a na … Pokračovat ve čtení →
O možnostech porodů doma jsem věděla už od střední školy, kdy jsem četla Znovuzrozený porod od M. Odenta a o paní Ivaně jsem slyšela v době, kdy jsem na zakládání rodiny ještě vůbec nemyslela. Porod kde si žena sama zvolí je možnost, která mi přišla vždy naprosto správná a přirozená a hlavně jsem vždy zastávala názor, že volba prostředí a … Pokračovat ve čtení →
Příběh první Milá paní Ivano, píši na Vaši podporu. Protože to, co Vás potkalo (soud, nemožnost pracovat, nutnost splácet obrovskou finanční částku), cítím tak, že se odehrálo i za mě a „pro mě“, pro naše děti, pro naši rodinu. Proto jsem se rozhodla napsat tři příběhy. Příběhy našich dětí, ve kterých jste jako porodní asistentka sehrála a sehráváte důležitou roli. … Pokračovat ve čtení →
Nastal čas na druhé dieťa. To ale znovu neprichádzalo. Po dlhom prehováraní mojim gynekológom som pristúpila znovu na hormonálnu stimulačnú liečbu, ktorú som ale po mesiaci odmietla (aj poučená knihou Nežiaduci účinok smrť). Jedna vnímavá bytosť mi objasnila dôvod, neschopnosti počať dieťa – niekto z nás nie je pripravený na dieťa. Rýchlo som pochopila, že som to ja – neustále … Pokračovat ve čtení →
Náš pôrodný príbeh je ako mnoho iných – s pani Ivanou priamo nesúvisí. Nikdy som nemala to šťastie ju stretnúť osobne, len prostredníctvom tu veľa krát spomínanej knihy Hovory s porodní bábou, v ktorej som našla množstvo odpovedí na moje otázky. Takisto aj príbehy z Vašej stránky ma uisťovali v mojom rozhodnutí porodiť svoje druhé dieťa doma a sprevádzali ma … Pokračovat ve čtení →
Když má za sebou žena tři porody, ale hlavně když se o ty své tři ratolesti denodenně řádně stará, tak jí čtvrté těhotenství zaskočí daleko méně než veškeré okolí. No tak se to všechno ještě o dva roky protáhne, přibude talíř a hadry do pračky, no co! Změna poměru už není taková. Nicméně od chvíle, kdy si mé drahé starší … Pokračovat ve čtení →
Jak vysvětlit, proč Vám vlastně píšu, když Vás vlastně ani neznám a mé porody proběhly 2 tisíce km od Vás? Už to tak někdy bývá, že se cesty nepropojují, ale ovlivňují, a tak nějak je to i se mnou. Kdysi v raném dospívání jsem se mihla před televizní obrazovkou zrovna ve chvíli, kdy vyrovnaná žena s manželem vyprávěli (a černobílými … Pokračovat ve čtení →
Příběh – nepříběh Nikdy jsem nerodila a nikdy jsem se osobně nesetkala s Ivanou. Ani těhotná zatím nejsem. Přestože na děti mám ještě pár let čas, o porody a vše kolem se zajímám už dlouho. A dlouho se moje bádání pohybovalo hlavně okolo témat jako nošení dětí v šátku, bezplenková komunikační metoda a podobně. Vnímá dítě, i když je maličké? … Pokračovat ve čtení →
Anička V roce 2000 jsem v porodnici u Apolináře v Praze porodila s pomocí lékařů, mediků a sester dceru Aničku. Chtěla jsem rodit co nejpřirozeněji v klidu a hlavně mít své dítě neustále u sebe pokud to jen trochu půjde, trochu pozdě jsme se dozvěděla o CAPu na Bulovce, manžel však nechtěl ani slyšet o tom, že by mne vezl … Pokračovat ve čtení →
Lucinka Moc mě zaujaly vaše příběhy o domácích porodech, všechny jsou tak krásné plné lásky a odhodlání, víry, že můžeme věci kolem nás změnit. Všem, které měly tu odvahu a dokázaly porodit doma, patří můj velký obdiv. Mě to také napadlo, už je to 11 let, co jsem čekala dceru Lucku, že by to bylo krásné porodit v klidu doma … Pokračovat ve čtení →
Můj první porodní příběh byl klasickým příběhem české prvorodičky, která se s důvěrou svěřuje do péče porodníků, kteří její důvěru chápou jako žádost, aby narození jejího dítěte proběhlo pokud možno v jejich režii. Dočkala jsem se protržení plodových obalů při nálezu 3cm, nástřihu bez souhlasu, zašívání bez umrtvení provázené chlácholivými poznámkami doktora, jen ať si zakřičím, dítě s plným Apgar … Pokračovat ve čtení →
Dítě jiskřivých závějí Posílám příběh, který se Vás, Ivano, dotýká jen letmo. Chtěla jsem první dítě rodit doma, protože po několika podivných zkušenostech s nemocnicemi z nich nemám dobrý pocit. Bohužel, můj muž byl zásadně proti a bez něj bych do toho nešla. Konzultovala jsem toto s Vámi, v rámci Vašeho předporodního kurzu v A-centru a Vy jste mi doporučila … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →
Sepsat příběh pro Ivanu pro mne bylo a je těžké. Jednak časově, protože mám již téměř dvouletého caparta, který se právě ve vedlejším okně kouká na Myšku Mickey (vhodná atmosféra pro silný příběh, že ano :)) Druhak proto, že nevím, čím bych vlastně přispěla. O první miminko jsem přišli ve dvanáctém týdnu. Můj porod byl děsivý, moje těhotenství také … … Pokračovat ve čtení →
Slavka Mala som 17 rokov (čo bolo pred siedmimi rokmi) a môj lekár povedal, že možno budem mať problém otehotnieť, alebo možno žiadne deti nebudú…Bola som v šoku, deti som mala rada a vždy som si predstavovala, že jedného dna budem môcť mat malé voňavé klbko aj ja… Strašne ma ta myšlienka zožierala a kysla vo mne v každom mojom … Pokračovat ve čtení →
František Ivanu znám z doby, kdy jsem pracovala na projektu, na kterém se podílela i ona. Pamatuju se, že jsme se tehdy na čemsi neshodly, a já si říkala, že doufám, že s tvrdohlavou Ivanou už nebudu muset spolupracovat 🙂 Střih, o pár let později, bylo mi 38 let a čekala jsem svoje první dítě. Špatně snáším direktivní a paternalistický … Pokračovat ve čtení →
Je to 19 měsíců a kousek, co se nám narodila Kristýnka, a celý příběh začal ještě o 9 měsíců dříve. Když jsem otěhotněla, začala jsem se o problematiku přirozených porodů a přirozeného kontaktního rodičovství zajímat. Kamarádka, která rodila doma, mi půjčila spoustu literatury, mezi jinými i Hovory s bábou. To je jediná cesta, kterou jsem se s Ivanou setkala. Vím, … Pokračovat ve čtení →
Během uplynulých třech let jsem porodila tři krásné zdravé dcery. Moje cesta vedla od porodu k porodnici až k vytouženému porodu doma. Ivana Konigsmarková mi na začátku této „pouti“ pomohla při předporodních kurzech v A-centru ujasnit si, co při porodu chci a co ne. A dále i s postupujícími roky (další těhotenství, kojení, poslední těhotenství…) jsem čerpala z jejích rad, … Pokračovat ve čtení →
Paní Ryndová žije v Německu a poslala Příběhům čtyři vyprávění: od poznání, sdíleného i rodinného, že rodit žena dokáže sama, po přípravu na porod doma s porodní asistentkou v Německu až po samotný porod. Příběhy pro Ivanu jí byly v jejím vlastním příběhu zásadní inspirací. Jak jsem se narodila já Nebýt toho, že mě kamarádka upozornila na Příběhy pro Ivanu … Pokračovat ve čtení →
Jan: Máme týden po dalším domácím porodu Máme týden po dalším domácím porodu, který mě opět přesvědčil, že pro život je podstatná nepředpojatá vlastní zkušenost, nikoliv zažité způsoby vnímání, ač jsou sebesugestivnější. A právě proto se chci o tuto vlastní zkušenost se čtenáři podělit. Tentokrát se nám jako místo pro porod nabízely dvě možnosti. První představovala porodnice v Příbrami. S … Pokračovat ve čtení →
Naše miminko jsme s manželem počali v květnu v Krkonoších. Bylo tak teplo, že jsme mohli v přírodě chodit nazí, šli jsme lesem až k potůčku a tam už na nás čekala dušička. Tenkrát jsem ale nebyla tak citlivá, takže jsem její příchod ještě necítila a odjeli jsme domů už ve třech, ale nevědomě. Zanedlouho jsme oba měli narozeniny a … Pokračovat ve čtení →
O pár set kilometrů dál Je zvláštní, co pojem “normální porod” znamená u nás v České republice a o pár set kilometrů dál už je to zase úplně jinak. Žiji už sedmým rokem v Nizozemí a mám dvě děti. Obě jsem tu porodila tím zde méně praktikovaným způsobem, a to v porodnici. Tady se totiž většinou rodí doma a porodnice … Pokračovat ve čtení →
Už v průběhu svého prvního těhotenství jsem věděla, že nechci rodit standardně v porodnici jako většina žen a všechny mé kamarádky, které do té doby porodily. Hledala jsem informace a ze zahraničních zdrojů jsem zjistila, že vhodnou alternativou je porodní dům. Jeden jsem objevila i u nás, ale jak jsem se dozvěděla, možnost porodu tam byla zakázána, stejně tak jsem … Pokračovat ve čtení →
Zavřete oči, odcházím… Kristian Když jste počtvrté těhotní má okolí pocit, že vše máte na háku… ale není to tak. Zejména, když se rozhodujete, jaký bude váš porod. Zvažujete vše, co se v předešlých porodech líbilo a hledáte jak eliminovat to, co se nepovedlo. První porod byl dlouhý a můj muž byl pro mě překvapivě úžasný parťák, který vzápětí bojoval … Pokračovat ve čtení →
Sepisuji svůj třetí příběh pro Ivanu, přidávám svou kapku k moři, které se snaží pohnout českým porodnictvím. Jsem skoro 4 měsíce po porodu a pořád mám v hlavě zmatek. Vlastně jsem skoro všechno zapomněla. Tentokrát jsem byla vyzbrojená porodním plánem, načtenými informacemi, poučeným manželem a odhodláním rodit přirozeně, bez zásahů, zbytečného stresování v závěru těhotenství, odnášení miminka a podobně. Úspěšná … Pokračovat ve čtení →
Věřím, že věci se nestávají úplně náhodou, takže to tak všechno mělo nejspíš být… S kamarádkou jsme se hodně dlouho neměly čas sejít. Ale po několika měsících se nám povedlo najít společný termín :-). Bylo to jednou v pondělí. Byla jsem v sedmém měsíci a strašně moc se těšila na miminko. Samozřejmě jsme probíraly hlavně těhotenství a věci kolem. Pomalu … Pokračovat ve čtení →
Pohled z druhého břehu Ženy rodící doma jsou přeci hazardérky. Bezpečí = přítomnost lékaře. Proč jsem si to ještě před rokem a půl myslela? Nevím, ale chybami se člověk učí. Ivanu neznám a do Prahy to mám sakra daleko. Před otěhotněním a ani moc po něm jsem se o porod nezajímala. Na předporodní kurz chtěl jet manžel, mě 5-denní výprava … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu mi doporučila ke čtení kamarádka, když jsme se, už obě těhotné, bavily o tom, jak by asi měl vypadat náš porod. Já vyprávěla o porodech mojí sestry. Sestra si z prvního porodu odnesla trauma. Byl dlouhý, miminko čtyřkilové, tlačení na břicho, uvázané nohy, nepříjemný personál, odnesené miminko. Její druhý porod byl úplně jiný. Strach, který z něj … Pokračovat ve čtení →
Paní Ivany si velmi vážím, bohužel jsem nikdy neměla možnost ji poznat osobně při její práci. Sama jsem s přála rodit doma, vím, jak se k tomu okolí staví, sama jsem zažila takový malý boj o porod, jaký chci. Ráda bych, aby se tento, pro mne velmi intimní příběh, stal inspirací pro ty, co tuší, že běžná porodnická praxe není … Pokračovat ve čtení →
Normální porod, na jaký má právo každý Chtěla bych podpořit Ivanu svým stručným příběhem. Nejsem moc konkrétní, porod je pro mne hodně intimní zážitek a neumím se o něj dělit tolik veřejně. Věřím ale, že i tak je to alespoň malý příspěvek k Vaší práci. Děkuji Vám za to, co děláte. Náš stát, jeho právní řád i nastavení společnosti je … Pokračovat ve čtení →
