123. Zkušenosti jsou cenné

Diplom - výuční list PA

Již pár let se snažím dostat na studium porodní asistence. Bohužel jsem zatím nepokořila záludné přijímačky z chemie. Tak zatím působím alespoň jako dula. Moje poslední klientka, druhorodička, si přála zůstat co nejdéle doma, protože s prvním dítětem rodila v nemocnici dva dny. Když už jsme ale byly na odchodu do nemocnice, miminko se rozhodlo již nečekat ani chvilku a … Pokračovat ve čtení →

122. Příběh děťátka Estel

Eva s miminkem

Eva měla termín porodu 2. Dubna 2012. Její holčička Estel se narodila 8. dubna chvilku před půlnocí. Doma, jen s pomocí tatínka a duly, ačkoli by si Eva i její muž přáli mít u porodu i porodní asistentku. Ale neměli, protože byl duben a ačkoli využili všech možností (viz třeba http://www.ferovanemocnice.cz/aktuality/pravni-rady-pro-zeny-ktere-nemohou-sehnat-porodni-asistentku-k-porodu-doma-2582.html), jak porodní asistentku získat, neuspěli. Přesto jim v tu … Pokračovat ve čtení →

121. Pohádka o spokojeném šestinedělí

Už dlouhou dobu se chystám poděkovat Ivaně Königsmarkové za klid a pohodu, se kterou jsem díky ní mohla prožít šestinedělí a období následující. Činím tak alespoň nyní. Můj syn Vojta se narodil v jedné velké pražské nemocnici císařským řezem. Jednou z důležitých věcí pro mne bylo, abych mohla Vojtu kojit a užít si vzájemné blízkosti, o kterou jsme byli kvůli … Pokračovat ve čtení →

120. Pomoc

Pampelišky

Ivanu jsem poznala na jaře roku 1998, když jsem čekala první dítě. Tehdy zrovna zakládala spolu s dalšími porodními asistentkami Centrum aktivního porodu v Praze na Bulovce a já se rozhodla jejich služeb využít. Absolvovala jsem u nich předporodní kurz a posléze tam porodila dceru, právě s Ivaninou pomocí. Porod proběhl naprosto hladce a ukázkově a jsem přesvědčená, že to … Pokračovat ve čtení →

118. Bezpečí, ochota, humor a klid

kvetouci_strom

Jsem dula a měla jsem doprovodit už k druhému porodu svou slovenskou klientku a jejího amerického manžela. Po porodnici v Podolí, před dvěma lety, si tentokrát vybrali porodnici v Neratovicích. Jeden večer kolem 18.00 volala, že mám přijet, že má slabé kontrakce. Dorazila jsem asi okolo 19.00, doma bylo velmi živo, běhal dvouletý synek, americká tchyně žehlila, televize naplno… a … Pokračovat ve čtení →

117. Porodní asistentka nám chyběla

jarní_kvet

Bohužel nemohu napsat žádný podobný příběh o Ivaně a s Ivanou, co jsem si zde mohla už přečíst. S paní Ivanou Königsmarkovou jsem měla možnost setkat se pouze 2x při příležitosti Týdne respektu k porodu v našem městě. Nejen, že mi ono setkání vždy dodalo v mé slabosti sílu nenechat se hnát k něčemu, s čímž vnitřně nesouhlasím, ale byla … Pokračovat ve čtení →

116. Ivana v mém životě

Adrianek

Když jsme v roce 1999 čekali naši první dceru, věděla jsem, že chci rodit jinak než moje švagrová či starší kamarádky. Ale doba nebyla tenkrát příliš nakloněna a informací bylo pomálu. Naštěstí moje kolegyně, která odešla na mateřskou přede mnou, to měla postavené dost podobně a pověděla mi o existenci CAPu (Centrum aktivního porodu, které se později v područí Bulovky změnilo na … Pokračovat ve čtení →

115. Nezapomenutelná noc

Pampelišky

O porody jsem se nikdy moc nezajímala. Bohatě mi stačily historky mých kamarádek a známých – nevzpomínám si na žádnou, která by na porod vzpomínala jako na úžasnou chvíli, spíš se na něj snažily zapomenout. Příběhy byly skoro jako přes kopírák – vyvolání porodu v nějakou vhodnou dobu (hlavně ne víkend!) s úvodním ceremoniálem (dotazník, holení, klystýr), mnoho hodin strašlivá … Pokračovat ve čtení →

114. Jak jsem chtěla rodit s Ivanou

Judovi

S Ivanou jsem se seznámila na předporodním kurzu v Aperiu v roce 2005. Bylo to 2 měsíce před porodem mého prvního dítěte, a tak jsme se dohodly pouze na poradně – moje gynekoložka šla na nějakou operaci a já nechtěla na kontroly do porodnice. Byl to krásný, klidný závěr těhotenství. (O to víc jsem byla rozčarovaná z reality porodnice Na … Pokračovat ve čtení →

113. Theo

Pampelišky

Byla jsem těhotná s mým prvním klukem, teď je mu rok. Žijeme v Madridu (manžel je Španěl), ale domů jezdím poměrně dost často. Věděla jsem, že rodit v porodnici s tím vším, co to obnáší, bych prostě nemohla, nejen kvůli mému názoru na celý systém, jinému přístupu k životu, ale také “díky” mé zkušenosti s pobytem v nemocnici, ikdyž to … Pokračovat ve čtení →

112. Příchod Valeriánka

Valeriánek s maminkou

Dnes, 13. dubna 2012, jsou tomu přesně 4 roky, co se narodil náš Valeriánek. Byl to nezapomenutelný zážitek, na který moc ráda vzpomínám, a významnou roli v něm hrála Ivana. Když jsem zjistila, že čekáme miminko, ani jsem nepřemýšlela o tom, že by byla jiná varianta, než ho přivést na svět v porodnici. Přiznávám, že tehdy se mi porod doma … Pokračovat ve čtení →

111. Všude dobře, doma nejlíp

Miminko

Můj první porod před 6ti lety jsem po akci vnímala jako krásný, ukázkový – dostalo se mi různých vymožeností lékařské péče – tabletka na vyvolání, píchnutá voda, epidurál, oxytocin, na monitoru bez přestání snad 5 hodin – aspoň že to byly ty „mírnější“ zásahy. Ano, byla jsem neznalá možností, brala jsem to tak, jak to bylo a spokojená jsem tehdy … Pokračovat ve čtení →

110. Kde mám rodit?

kvetouci_strom2

Rodit doma nechci. Netroufám si, nemám v sobě tolik odvahy. Potřebuji okolo sebe někoho zkušeného, kdo se o mě a o mé miminko postará. Především ale potřebuji zdravotníka, který pochopí, že svůj porod chci zvládnout co možná nejvíce sama. Když jsem otěhotněla, začala jsem o toto téma živě zajímat. O to více mě překvapilo, jaký je problém najít místo, kde … Pokračovat ve čtení →

109. Příběh, který nemůže být napsán

jarní květ

Můj příběh pro Ivanu je vlastně příběhem, který nemůže být napsán. Tedy ne jako příběh o porodu doma vedeném porodní bábou Ivanou Königsmarkovou…. Když jsem si uvědomila, že v mém lůně vyrůstá nový život, věděla jsem, že až příjde správný čas, obrátím se právě na ni, aby byla průvodkyní mým těhotenstvím a porodem. To, co jsem o ní věděla, četla, … Pokračovat ve čtení →

108. Díky, že bojujete

Nemám žádný speciální příběh, ale chtěla bych Ivaně poděkovat a podpořit ji. Chodila jsem k ní na předporodní kurz, díky kterému jsme si poprvé připustila, že jsem schopná sama a ve zdraví porodit. Byla jsem hrdá na to, že jsem těhotná, že upřímně a s láskou přebírám zodpovědnost za děťátko, které nosím. Ivany rady byly praktické, jasné a laskavé. Jejich … Pokračovat ve čtení →

107. Hledání ztraceného porodu

kvetouci_strom2

Šplouchnutí a mokro, někdo mne snad vypustil! Zírám do tmy a ohmatávám prostěradlo kolem sebe. No jo, je tu mokro. Snažím se zorientovat, nahmatám své ohromné bříško a pak zašátrám vedle sebe, až ucítím kštici teplých vlasů. Lukáši? Jedem, odtekla mi asi plodová voda. Jakže to říkala Ivana? Když odteče voda, je čas jít do porodnice. A jak to poznáme, … Pokračovat ve čtení →

106. Mařenka pod stromeček

proIvanu01

V prosinci 2007 jsem porodila své první dítě – syna Františka ve FN Motol. Překotný porod, 14 dní před „termínem“, málem jsem porodila v autě, na sále v podstatě 10 minut, pár stahů a malý byl venku – nicméně navzdory porodnímu plánu (na který se prý nestačili ani podívat, čemuž věřím, byl to fakt fofr 🙂 „rutinní“ zákroky – nástřih, … Pokračovat ve čtení →

105. Milá Ivano

Vašíček s Ivanou

Milá Ivano, Ani jsem se nemusela dlouho rozhodovat, zdali napsat nebo nenapsat svůj porodní příběh. Jen díky Vám jsem v klidu porodila své třetí dítě, našla v sobě netušené schopnosti a nadobro změnila svoje životní postoje. Jsem Vám za to nesmírně vděčná. Celá moje rodina vzpomíná na krásné chvíle strávené s Vámi u nás doma. Myslím na Vás v této … Pokračovat ve čtení →

104. Nechte ženy rodit, jak chtějí

Růže

Chodila jsem k Ivaně do předporodního kursu, když jsem čekala první dítě před čtyřmi roky. Vybrala jsem tento kurs kvůli ní, protože jsem slyšela, jak je skvělá jako porodní asistentka. Moc se mi ten kurs líbil. Ivana nám dala moc užitečných informací o porodu a porodnicích v Česku. Varovala nás před nepříjemným jednáním personálu vůči rodičce a miminku a někdy … Pokračovat ve čtení →

103. Porodem to teprve začíná

Jára

Že chci rodit doma a přirozeně jsem věděla dlouho předtím, než jsem vůbec otěhotněla.  Pod vlivem mnoha přednášek, článků a knih jsem nabyla dojmu, že díky tomu budu já i mé dítě nejšťastnější na světě, že je to ta nejsprávnější věc, kterou žena může ve svém životě udělat, že tím zachráním světový mír 🙂 Když jsem pak čekala své první … Pokračovat ve čtení →

102. Ondrášek

Ondrášek

3. porodní příběh rodiny Veselých V neděli ráno za mnou do postele přišly obě děti, sluníčko za oknem svítilo a já se cítila plná sil. Napadlo mne, že je tu jedna z posledních možností vyrazit někam do přírody, než se na svět vyklube naše miminko, a tak jsem navrhla, že bychom si mohli udělat výlet na Svatého Jána pod Skalou. … Pokračovat ve čtení →

101. Verunka

Verunka

2. porodní příběh rodiny Veselých Když bylo mé prvorozené dcerce půl roku, otěhotněla jsem znovu. Velice jsme se tomu radovali a těšili se na nové miminko. Netušili jsme ještě, jaká bude Barča dračice, že v 9 měsících začne chodit a vehementně zkoumat svět. Začala jsem pravidelně navštěvovat A-centrum, a to hned dvakrát týdně, jednou na světýlka pro Barunku a podruhé … Pokračovat ve čtení →

100. Narodila jsem se doma před sedmdesáti lety

Orchidej

Narodila jsem se doma v době druhé světové války, jako třetí dítě. Vážila jsem čtyři a tři čtvrtě kila a v rodině se říkalo, že jsem byla tak mastná, že když mne koupali, tak se mne ani voda nedržela. Přede mnou se doma narodili i mí dva bratři. Ten nejstarší zemřel v roce na záškrt. Jeho velkou fotku jsme měli … Pokračovat ve čtení →

99. I slovo umí pohladit

Růže

Můj příběh bude asi začínat jinak než většina ostatních. Na rozdíl od mnoha jiných mně nikdy porod v nemocnici nepřišel na mysl, pro mě vždy bylo jasné a přirozené zůstat v tuto chvíli doma. Neměla jsem žádných pochyb o tom, že něco jako porod zvládne každý živočich stejně jako početí či vylučování. Takže jsem nikdy neuvažovala o čtení literatury nebo … Pokračovat ve čtení →

98. Jak jsme rodili s Ivanou

Růže

S Ivanou Königsmarkovou jsem se poprvé setkala v A centru před 10ti lety, když jsem čekala svou první dceru na kurzu předporodní přípravy. Ivana působí poněkud stroze, ale v okamžiku, kdy ji člověk pozná hlouběji, zjistí, že vrásky a přísný pohled, jí do tváře vryla zodpovědnost nejen za bezproblémovou přípravu, ale také porod a následnou péči o miminka, která pomáhá … Pokračovat ve čtení →

97. Tři roky a dva porody

Děti

Mnata S Ivanou jsem se seznámila před třemi lety, když jsem byla poprvé těhotná. Věděla jsem, že chci rodit doma, a hledala jsem porodní asistentku. Dvě kamarádky již s Ivanou rodily a tak mi ji doporučily. Co se mi na Ivaně od prvního chvíle nejvíc líbilo, byla přirozenost, se kterou ke všemu přistupovala. Byla rázná, hovořila se mnou na rovinu, … Pokračovat ve čtení →

96. Záchrana

Růže

V tom nádherném období, období, kdy miminko je již na světě, ale stále spojeno s maminkou zvláštním silným poutem byla Ivana častou mou jedinou záchranou. Připadala jsem si jako blázen, človek jenž vypadl jakoby z normálního života. Najedenou jsem se zabývala jen sebou, svou malou Eliškou a tím, co se vytvářelo kolem nás. Snad jsem měla tu prapodivnou poporodní depresi … Pokračovat ve čtení →

95. Porod a skvělá spolupráce porodnice s porodní asistentkou

Růže

Od raného těhotenství jsem byla rozhodnutá rodit doma. Přečetla jsem si mnoho zahraniční i tuzemské literatury na toto téma, shlédla filmy, zúčastnila se diskuzí, setkala se s ženami, které doma porodily a po tom všem jsem neviděla důvod, proč tento komfort neposkytnout již prvnímu dítěti. Ivanu jsem si vybrala díky doporučení mých kamarádek, po četbě jejích článků a knihy a … Pokračovat ve čtení →

94. Příběh k zamyšlení

Růže

S ohledem k situaci, která v současné době panuje v ČR,  vede tento příběh, který se stal minulý rok, minimálně k zamyšlení. Má kamarádka potřetí otěhotněla, miminko bylo chtěné a celé těhotenství probíhalo v pořádku. Všechna vyšetření i „nadstandardní“ byla bez problému. Při monitorování plodu ke konci těhotenství lékaři zjistili, že miminku klepe srdíčko nějak moc rychle a rozhodli se, … Pokračovat ve čtení →

93. Krátké zamyšlení o víře

Růže

Drahá Ivano, lidé věřili, že Země je placatá. Lidé věří, že nejlepší a nejméně komplikovaný porod je v moci lékaře. Lidé už tuší, že neporučíme větru dešti. No a Vy věříte, že každá rodíme především sama. Za to a za provozování Vašeho přesvědčení v praxi Vám moc děkuji a obdivuji za odvahu jít, i v historii vždy nelehkou, cestou proti … Pokračovat ve čtení →

92. Silná žena

Báječný porod

Kdybych žila v zemi, kde má jeden k druhému respekt, v zemi, kde dítě nepatří státu, v zemi ve které zdravotníci za vlády komunistů neodcizili kompetence porodních asistentek, mohla by si každá rodící žena svobodně zvolit místo porodu. Kdybych alespoň žila v zemi, která by měla dost odvahy tento stav napravit, měla bych šanci na vaginální porod po CS nerovnající … Pokračovat ve čtení →

91. Tento člověk zachránil život mého dítěte

Růže

V roce 2008 jsme čekali Prokůpka, měla jsem vybranou porodnici na Kladně, a když se schylovalo k porodu, začala jsem docházet na prohlídky tam.  Vždy jsem měla v sobě upřímnou dávku odporu k nemocničnímu prostředí, vše se ve mně napnulo a prostoupila mě zvláštní nervozita. Myslím si, že právě proto můj první porod trval 2,5 dne, naštěstí bez komplikací. Mysl … Pokračovat ve čtení →

90. S Ivanou bez Ivany aneb O možnosti volby

Růže

S paní Ivanou nemám osobně nic společného, neznám ji, na vlastní oči jsem ji viděla pouze jednou a to na Světovém týdnu respektu k porodu 2011, kde jsem byla jako vystavovatel/prodejce těhotenského oblečení. Její práci a příběh znám z médií. Letos oslavím 33 let, své první a zatím jediné dítě jsme zplodili pod vánočním stromečkem roku 2007, kdy jsme byli … Pokračovat ve čtení →

89. Můj porod doma s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou

Můj syn

V půl páté to začalo. Vlastně to začalo už v noci, pak přestalo a ráno se slabě vrátilo. Moje dítě se rozhodlo, že už je čas, kdy chce do světa. Počkalo na sobotu, kdy je v domě klid a nikde nikdo cizí okolo. Ještě jsem vyvenčila psy. Přinesla domů kytky. Vyjela na výlet s mužem, nedaleko. Celou dobu, co jsem … Pokračovat ve čtení →

88. Dvoudílný příběh pro Ivanu, druhý díl nedokončený

Matěj

Díl první. První setkání s Ivanou se pro mne a mou ženu Hanku uskutečnilo prostřednictvím knihy „Hovory s porodní bábou“ v raném stadiu těhotenství. Po přečtení několika dalších „uvědomělých“ knih týkajících se těhotenství a přirozeného porodu, jsme se na ni přibližně v polovině těhotenství obrátili a začali navštěvovat její poradnu. K těmto setkáním jsme přidali i předporodní kurz. Celý kurz … Pokračovat ve čtení →

87. Příběh nejen pro Ivanu

Růže

Když jsem otěhotněla, začala jsem asi jako většina nastávajících maminek hledat informace o porodu, věcech s tím spojených a péči o dítě. O přirozeném porodu jsem se dozvěděla z úst kolegy, který se stal čerstvým otcem již potřetí a vyprávěl mi o porodu své ženy ve Vrchlabí. Dost mě to zaujalo a říkala jsem si, že v Praze, kam jsem … Pokračovat ve čtení →

86. Tiché přivítání

Zuzanka

Už strašně dávno jsem se na porod těšila, zhruba 10 let předtím, než jsem nakonec otěhotněla. Koumala jsem vše kolem něj mnoho let, měla jsem nastudovanou literaturu. Když jsem pak otěhotněla, pořád jsem se snažila najít skutečně přátelskou porodnici. Přátelskou nejen přirozenému porodu, ale hlavně miminku. Porodnici, která není přátelská jen ve vlastních proklamacích, ale i ve skutečnosti. Jenže vždycky … Pokračovat ve čtení →

85. Porod si můžete užít i v porodnici, ale musíte být na to dobře připraveni

Prokůpek

Můj příběh není ničím zvlášť výjimečný a tím se vlastně liší od většiny příběhů zde zmiňovaných. Patřím k maminkám, které si porod doma moc představit nedovedou. Mě taková myšlenka naplňuje pocitem většího stresu než představa porodnice, bílých plášťů a trochu narušeného soukromí. Ať už za to může podnájem, vekterém bydlíme, nebo stolitrový bojler, ve kterém po jedné koupeli dojde teplá … Pokračovat ve čtení →

84. Knižní poradna

Růže

První setkání s Ivanou bylo jen velmi krátké, ale intenzivní. V té době už jsme měla půlročního syna a v rámci konference aktivního rodičovství jsem navštívila i její přednášku věnovanou péči o ženu v těhotenství a během porodu. Bohužel jsem zůstala jen chvilku, protože synek už měl jiné zájmy než být trpělivé miminko. I těch pár minut, kdy jsem měla … Pokračovat ve čtení →

83. Jsem mámou dvou nedonošenců

Soňka, Honzík a malá Kačenka

První své dítě jsem porodila v perinatologickém centru v Plzni Lochotíně. O 18 měsíců později jsem porodila svou dcerku v malé městské nemocnici v Kyjově. Přístup tamního personálu byl otřesný. Dodnes si pamatuji otřesnou větu primáře: „Ženská jedna bláznívá, vy chcete, aby vaše dítě zemřelo? Neotvírejte ten inkubátor ,vaše dcera ja na kyslíku a když jí budete inkubátor otevírat, bude … Pokračovat ve čtení →

82. Příběh o tom, proč je dobré míti Ivanu

Růže

Rodit „přirozeně“ mi připadalo něco tak přirozeného, že jsem si pod tím pojmem nedokázala ani nic představit. Měla jsem za to, že až nadejde „moje hodina“, prostě pojedu do porodnice a tam přirozeně porodím. V Podolí jsem absolvovala předporodní kurz, kde jsem se dozvěděla cenné informace o tom, že je nutné přijet do porodnice do 2 hodin po odtoku plodové … Pokračovat ve čtení →

81. Doma nebo v porodnici, hlavně přirozeně

Bříško

Ještě před tím, než jsem poprvé otěhotněla, věděla jsem, že budu chtít jednou prožít, pokud to bude možné, přirozený porod, bez zasahování zvenčí a bez medikace. K porodu jsem zvolila menší porodnici kousek za Prahou. Porod byl nakonec indukován, zda to, bylo nezbytně nutné, nedokážu posoudit, ale mohu o tom pochybovat. Vzhledem k tomu, že jsem byla po většinu času … Pokračovat ve čtení →

80. František

František s maminkou

Dnes je to rok, kdy k nám přišel František, a je tedy dost dobrý důvod ke  vzpomínkám na události, na kterých má svůj podíl i paní Ivana. Neznáme se osobně, přesto významně ovlivnila život naší rodiny. Dnes si s úsměvem vybavuji svou větu z doby, kdy mateřství pro mě bylo z říše galaktických dálav: Nechápu, jak někdo může rodit doma, … Pokračovat ve čtení →

79. Dlouhé čekání na miminko aneb David

Růže

S Ivanou jsem se setkala před několika lety a nebylo to primárně kvůli těhotenství. Tou dobou jsem už 6 let neměla menstruaci… Nutno říci, že menstruaci jsem ztratila během léčení jisté dlouhé nemoci, kdy jsem odmítla lékařský přístup a zvolila přírodní postupy. Léčení probíhalo sice dlouho, ale o to efektivněji a vím, že to byla správná cestra. Nicméně mé tělo … Pokračovat ve čtení →

78. Kdysi, dnes

Dcery

Starší dcerku jsme počali na pracovním pobytu v Izraeli. Protože jsem se cítila bezpečně a svému tělu jsem důvěřovala, vrátili jsme se domů až v 6. měsíci a já poprvé šla na lékařskou prohlídku. Paní doktorku hlavně zajímalo, jestli už mám obnovené zdravotní pojištění… Tehdy jsme ještě bydleli v Praze a já jsem „náhodou“ zjistila, že při porodnici Na Bulovce … Pokračovat ve čtení →

77. Druhý příběh M.Š.

Růže

Moje první těhotenství bylo prostě takové, jaké by se u prvního těhotenství dalo čekat: Byla jsem ze všeho vykulená jak Alenka v říši divů. Kam mne lékařka poslala, tam jsem poslušně nacupitala. Ačkoliv jsem třeba byla hluboce přesvědčená, že i v případě pozitivních genetických testů bych si děťátko nechala, jako správná poslušná ovečka jsem je přesto absolvovala. Nakonec se moje … Pokračovat ve čtení →

76. Lukášovo narození

Leona

Milá Ivano, chystám se k napsání svého příběhu už delší dobu, moc mi záleží na tom, abych Vás podpořila, snad je to takto vhodné. Času však se dostává málo – 3 děti, nemoce, domácnost, zaměstnání… Tak tedy dnes: O tom, že budu rodit doma, jsem uvažovala až během svého třetího těhotenství, které následovalo téměř jednu generaci po narození mých prvních … Pokračovat ve čtení →

75. Vzpomínka na setkání

Růže

S Ivanou a její prací jsem se začala seznamovat mnohem dřív, než jsem měla dítě, také prostřednictvím knihy Hovory s porodní bábou. Když jsem pak otěhotněla, Ivana byla pro mne první volba, a byla jsem moc ráda, když jsem zjistila, že má v Áčku „ordinaci“ a je schopna mne přijmout. Šla jsem za ní téměř ihned, jak jsem se tu … Pokračovat ve čtení →

74. Ivana je hlavně úplně normální

Růže

Když jsem otěhotněla, začala jsem se u kamarádek, co už mají děti, zajímat o to, jak jim proběhlo těhotenství, jaký měly porod a poporodní péči. Přišlo mi, že jsem na to vlastně děsně sama, ačkoliv mám super manžela, se kterým se dá hodně povídat, ale on těhotenství nikdy nezažil a já toužila mít nějakou spásnou duši. Chtěla jsem poznat někoho, … Pokračovat ve čtení →

73. Zuzana a Ágnes

Růže

Email č. 1.: Milá Deniso, vzpomněla jsem si, že Tvoje maminka bydlí v Budapešti. Chtěla bych potěšit svou přítelkyni Ágnes, která je v domácím vězení, ale nemám se za ní jak dostat. Myslíš si, že bys mohla požádat svou maminku, aby Ágnes zanesla květiny a pozdrav od přítelkyň? Jistě ji to v těžkých chvílích potěší. Moc děkuji za všechny ženy, … Pokračovat ve čtení →