Vážené ženy.

Dnes po téměř dvou letech od napsání svého příběhu pro Ivanu přišel rychlý impulz spolu s odvahou zveřejnit to nejintimnější z ženina života – porodní příběh.

Děkuji Vám moc, za to, jaký unikátní projekt jste vytvořily. Je oporou První dámě českého porodnictví – Ivaně a je oporou obrovskému množství žen i mužů v Čechách a na Slovensku.

Jsem za Vaši práci nesmírně vděčná a mám velkou radost za tu naději pro další a další ženy prožít porod jako normální a tím i posvátný akt se všemi pozitivními důsledky pro ně, jejich děti i jejich muže.

Přeji Vám mnoho štěstí.
Halka Kohoutková

Dobrý den,

posílám své tři příběhy „pro Ivanu“. Popisují moje zážitky z těhotenství, porodu a oddělení šestinedělí. Paní Ivana si podporu skutečně zaslouží. Myslím. že stojí na začátku změny k lepšímu. Doufám, že se podaří naplnit její sen o škole pro porodní asistentky.

Ovšem velký dík patří také Vám dámy, které vedete web příběhů pro Ivanu. A to nejen za podporu Ivany, ale i za podoporu sebevědomí nás ostatních žen. Vytvořily jste místo pro sadu příběhů, které nám přirozeně chyběly. S tím, jak společnost uzavřela porody za zdi porodnic, udělala z porodů záležitost, o které se nemluví, generace našich maminek a babiček se chovala podle hesla „přetrp to a tuto kapitolu navždy uzavři“. Došlo k přerušení sdílení porodních příběhů. Když jsem se ptala svojí babičky, jak se narodil tatínek, tak mi řekla jen „hrozně jsem se omlouvala panu doktorovi u Apolináře, že křičím“. Proto mám velmi rozporuplné pocity – na jednu stranu si moc přeji, aby už Ivana Vaší podporu nepotřebovala, na druhou stranu budu ráda, když bude tato stránka dál nabízet příběhy ke sdílení :-).

Klára Kučerová

Milé tvůrkyně Příběhů pro Ivanu,

v prvé řadě Vám chci poděkovat za tento skvělý projekt, příběhy jsem četla už v době, kdy jsem na tom byla podobně jako autorka dnešního textu „Je to normální“ – nedařilo se nám otěhotnět a už padaly zmínky o umělém oplodnění.

Vše ale dopadlo jinak, a to mimo jiné i díky Vašemu projektu – na základě tolika povzbuzujících příběhů jsem se rozhodla jít s kůží na trh a promluvit si nejen s paní gynekoložkou (což nikam nevedlo), ale taky s někým „alternativním“. Moje volba padla na Majku Staňkovou, hybnou sílu Centra pro těhotné a rodinu Majka. Stačilo jedno poradenské sezení, abych nabrala novou naději, že to přece půjde přirozenou cestou a že se vše v dobré obrátí… a během dvou měsíců jsem byla těhotná :-).

Teď se už značně kulatím, dál čtu vaše příběhy a těším se, že vám v létě jeden přidám :-).

Zatím chci jen takto vyjádřit svoji podporu, Vám i paní autorce zmíněného příběhu. Ať nevzdává naději a moc jí přeju, aby si našla někoho tak šikovného, empatického a zároveň „oběma nohama na zemi stojícího“, jako je Majka. Paní neznám a nevím, co už má za sebou, ale leckdy stačí jen dát řeč, aby se ledy daly do pohybu.

Ať Vás štěstí provází :-).
Anka