64. Setkání s Ivanou

Růže

Mé setkání s Ivanou Königsmarkovou se uskutečnilo pouze prostřednictvím knihy Hovory s porodní bábou, ale i tak to bylo setkání vskutku převratné. Své první dítě jsem porodila v porodnici a i když to byl podle mínění porodníků porod bezproblémový a pěkný, já ho tak docela nevnímala. Ve své nezkušenosti jsem se nechala vmanipulovat do užití medikace, po níž jsem zbytek … Pokračovat ve čtení →

63. Z deníku Tey aneb Zrození

Tea

Milá Ivano, děkuji, že jste mě (nás) moudře provázela v čase, kdy jsem čekala Teu, že jste byla přítomna a pomohla nám při jejím narození. Děkuji za podporu a návštěvy po porodu. Za pomoc se všemi papíry a úkony, které bylo potřeba ve spojení s domácím porodem vyřídit. Děkuji za všechny ženy a děti, které mohly, také díky Vám, přivést … Pokračovat ve čtení →

62. Bez informací by to nešlo

Růže

Když jsem zjistila, že čekáme miminko, uvědomila jsem si, že je pro mě nesmírně důležité, abychom já i miminko společně prožili jeho příchod na svět co nejpříjemněji a nejpřirozeněji, ačkoliv nemám odvahu ani zázemí pro to, abych porodila doma. Jako prvorodička jsem samozřejmě neměla téměř žádnou představu o tom, co všechno průběh těhotenství a porod obnáší, a tak jsem se … Pokračovat ve čtení →

61. Pár slov

Růže

Chodila jsem k paní Ivaně Königsmarkové na předporodní kurz. Byla jsem prvorodička, odmala zvyklá poslouchat, a jako rázovité a důrazné porodní báby jsem se jí i trochu bála 🙂 Vybavila nás množstvím informací a nabídkou, že kdyby něco, můžeme jí kdykoli, i po porodu zavolat. Svoji holčičku jsem i díky Ivaniným radám šťastně porodila, v nemocnici, když jsme překonaly všechny … Pokračovat ve čtení →

60. Tři příběhy nepříběhy

Růže

S Ivanou jsem nerodila, a tak jsem měla dlouhou dobu pocit, že žádný „příběh“ s ní vlastně nemám. Nakonec jsem ale přišla na to, že možná mám, a to hned tři… První není příběhem v pravém slova smyslu. Nedá se vyprávět jako veselá historka – chybí mu jasná linka i pointa. Je to vlastně spíš vyznání. Ivana pro mě představuje … Pokračovat ve čtení →

59. Každá žena má právo na péči porodní asistentky. I porodní asistentka.

Růže

VY NEPOSLOUCHÁTE OZVY?!?!?!?!…………….., křičela na mě Ivana přes celý porodní sál před třiceti lety. Nejhorší bylo mít praxi v době její služby. Když jsme jí to s mou bývalou spolužačkou o mnoho let později, dodávajíce si vzájemně odvahu řekly, že pro nás byla postrachem, neřekla: To mi je líto, nebo cokoliv jiného, konejšivě omluvného. Nehnula ani brvou, rozhodila rukama a … Pokračovat ve čtení →

58. Pohádka o narození se

Růže

Ahoj všichni, to jsem já, maličké miminko Eriček. Moc Vás zdravím a hodně se na Vás všechny těším!!! Posílám Vám pusu a zítra ráno se po prvé potkáme, to bude žůžo! Víte, já jsem miminko v bříšku své maminky. Mám ji moc rád, protože mě nejenom nosí, ale dělá pro mne to, co nedělá každá maminka – normálně se mnou … Pokračovat ve čtení →

57. Milá Ivano

Lenka Trochová s dětmi

Milá Ivano, nikdy jsem se s Vámi nesetkala, a přesto se mě Váš příběh velice dotkl. Je nám upírána svobodná volba, na kterou bychom měli mít právo. A už nezáleží na tom, zda se jedná o domácí porody či něco jiného. Proto mi velmi vadí přístup našeho státu – upřít těm, co chtějí rodit jinde, než v porodnici, nárok na … Pokračovat ve čtení →

56. Ivana mi pomohla v těžkých dobách. I když nemusela.

Růže

Můj příběh s Ivanou Königsmarkovou je skoro 7 let starý. Navštěvovala jsem její předporodní kurzy v Aperiu a byla moc spokojená, že konečně přestávám být nervózní z neznámého a z toho, že „to nezvládnu“. Během kurzu dokázala neskutečně dobře a citlivě vyvážit stránku odborně-poradenskou s tou druhou, pro nás snad ještě důležitější, totiž s dovedením k psychickému uvolnění, zbavení se … Pokračovat ve čtení →

55. Jak se narodila Ellen

Ellen s maminkou

I já bych ráda napsala pár řádků o svém setkání s Ivanou. Ač jsem původně věřila, že spolu projdeme i mou první porodní zkušeností, nakonec tomu bylo jinak. O Ivaně jsem slyšela mnohé od svých přátel, kteří v jejím doprovodu přivedli své děti šťastně na svět doma. Sama jsem rozhodnutí o tom, kde se moje děťátko narodí, nechávala dlouho plynout. … Pokračovat ve čtení →

54. Setkání

Kubíkovo narození

Prvního syna jsem porodila v porodnici. Toho druhého jsem takových zážitků chtěla ušetřit, a proto jsme se s manželem rozhodli pro porod doma. Našla jsem si tu „svou“ porodní asistentku a chodila jsem i na kontroly ke své gynekoložce. Pro pocit jistoty jsem si říkala, že by bylo fajn mít „v záloze“ ještě jednu PA, kdyby náhodou ta má nemohla. … Pokračovat ve čtení →

53. Porod doma

Generálka v bazénu u kachlových kamen

Popsala jsem svůj porod doma pro Respekt, do rubriky Jeden den v životě, ale myslím, že to nakonec neotiskli :-)… Budu moc ráda, pokud příběh Ivaně pomůže. S úctou k Vaší práci, Martina Kamenská-Turečková, um. kovářka, magistra biologie, lektorka týmové spolupráce Zadání „jeden den“ nesplním, ale do 24 hodin se vejdu. Po odpoledním spaní s dvouletou dcerkou Ladou, o půl … Pokračovat ve čtení →

52. Rodili jsme normálně

Spící Sára

Na začátku bylo slovo. To slovo bylo porod. Znamenalo pro mě a mou těhotnou manželku, že se jede do porodnice, tam se porodí a pak se jede domů. Normálně. Rádi víme o věcech, které se nás týkají, dostatečné množství informací tak, aby nám zapadaly do schématu, kterým si popisujeme svět. Proto jsme začali zjišťovat, jak se normálně rodí a co … Pokračovat ve čtení →

51. Můj lidský vzor Ivana Königsmarková

Růže

Po 2 bezproblémových porodech jsem myslela, že mě u třetího nemůže nic překvapit. Mé třetí děťátko bylo ale neposedné a nechtělo se otočit hlavičkou dolů. Můj klid a jistota byly pryč, když mi pan doktor ustaraně sděloval, že budu muset rodit koncem pánevním anebo císařským řezem. Napadlo mě vyrazit na poradu do smíchovské ordinace paní Königsmarkové. Byla jsem tam jen … Pokračovat ve čtení →

50. Rodný dům

Oliver s tátou

Nevědomě jsem se jako dobrovolník ocitl před 5 lety na festivalu „Světový týden respektu k porodu“. Samozřejmě, že porod doma byla pro mne tehdy naprosto vyloučená věc. Další náhodou mne zaujala přednáška s Ivanou, na které profesionálně a fundovaně odpovídala na dotazy rodiček. Pouze jsem poslouchal. Až dnes mohu zpětně konstatovat, že mne Ivanina přirozenost doprovázená jasnými  fakty bez sugestivních … Pokračovat ve čtení →

49. Ágnes Geréb

Růže

Dnes, 10.2.2012, byla maďarská porodní asistentka Ágnes Geréb pravomocně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody, 10 letům zákazu vykonávání povolání a peněžitému trestu 300 tisíc forintů, a to nepodmíněně a bez možnosti odvolání. Zatím nebylo stanoveno místo a datum nástupu trestu. Ágnes dostane předvolání během 2 týdnů až 2 měsíců.   V běžných demokratických právních systémech není obvyklé, aby odvolací soud zvýšil … Pokračovat ve čtení →

48. Rodí (se) žena

Veronika a Oliver

Již delší dobu přemýšlím, co vlastně o Ivaně napsat. Jak důstojně, věrohodně a bez zbytečného a zdlouhavého vychvalování popsat, jak moc mi zasáhla do života. Protože zasáhla. Aniž by to zřejmě vůbec kdy tušila, ovlivnila pro mě to zatím nejdůležitější a nejkrásnější. Můj první porod. Mohla bych nyní popsat, jak moc mi otevřely oči její četné přednášky v rámci Světového … Pokračovat ve čtení →

47. Herna jako porodní místnost

Miminko

Ten den, kdy jsem porodila doma naše třetí dítě, bude pro mne jednou z nejkrásnějších vzpomínek. I první dva porody pro mě byly krásné, vždyť jsem na svět přivedla dvě úžasné dcery, ale… je tam zkrátka to ALE. Doma jsem si dělala jen to, co jsem chtěla, všichni poslouchali mě a nemusela jsem nikoho poslouchat já, nikdo mě nepřesvědčoval, co … Pokračovat ve čtení →

46. Porod s asistentkou

Měsíček zahradní

Posílám svůj příběh pro Ivanu. Je tam zmíněná jen okrajově, ale pokládám za důležité ji i ostatní porodní asistentky podpořit. Když mi moje těhotná kamarádka vyprávěla, že chodí na předporodní kurzy, přišlo mi to skvělé. Až budu těhotná, taky budu nějaký navštěvovat, napadlo mě. Když mi řekla, že by chtěla rodit doma, tak už to ve mně takové nadšení neprobudilo. … Pokračovat ve čtení →

45. Jak jsem dal dohromady ministra s porodní bábou

Orchidej

Zbývalo jen pár měsíců do svobodného nadechnutí se. Lidé si začali připravovat své klíče, aby jimi mohli definitivně zazvonit komunistické totalitě. Mráz se pomalu vracel zpátky do Kremlu a všichni si povolili o jednu dírku svěrací kazajku. Zbýval ještě jeden rok, než je mohli zahodit úplně. Psal se rok 1988. Stál jsem tehdy před nevzhledně vyhlížející asi pětipatrovou budovou, jejíž … Pokračovat ve čtení →

44. A bude lepšie

Měsíček zahradní

S Ivankou som sa zoznámila cca pred desiatimi rokmi, necelý rok po pôrode prvého syna. Po nepríjemnej nemocničnej skúsenosti som sa totiž pevne odhodlala, že moje ďalšie tehotenstvo a pôrod budú na rozdiel od prvého krásne, bez stresu a v pohode. Myslela som si, že k tomu potrebujem hlavne to, aby som o problematike vedela čo najviac. Prihlásila som sa … Pokračovat ve čtení →

43. Díky Penny!

Měsíček zahradní

Velice si vážím osobní statečnosti paní Königsmarkové a úsilí, které věnovala na zlepšení stavu porodnictví v ČR. Tímto jí věnuji svůj příběh, který vyšel v knize Porodní příběhy/Rodíme se jen jednou, Díky Penny! Zdenka Pšeničková   … Pokračovat ve čtení →

42. Rodili jsme doma, placentu jsme zakopali na zahradě

Měsíček zahradní

Jak to bývá, porodit miminko se jezdí do nemocnice. Ale v téhle chvíli žena potřebuje soukromí, pocit bezpečí a blízké lidi kolem sebe. Nemocnice byla posledním místem, které bych si představovala, proto jsme se rozhodli pro porod v teple našeho domova v Dejvicích, malého dvoupokojového bytečku. Přiznám se, myslím si, že to byl můj nejsilnější životní zážitek, a také pro … Pokračovat ve čtení →

41. Můj šílený příběh

Měsíček zahradní

Přidávám se k napsání příběhu pro Ivanu, po přečtení prvního příspěvku se mi vybavil můj porod. První a poslední, zatím, i když už je to víc jak 23 let. Kdysi jsem i já chtěla být porodní bábou, ale člověk míní a život mění. Napsáním příběhu o mém porodu jsem chtěla vyjádřit podporu paní Ivaně, její práce si velmi vážím a … Pokračovat ve čtení →

40. Telefon

Třešeň květ

Porodila jsem. Dítě je tady. Radost. Chlapec, chlapec je tady. Je svatý Václav, jedna hodina ráno. Radost, radost, radost! Teplé, těžké tělíčko, náruč, prsa. Všechno je tu. Klid, teplo. Tiché hlasy. Hodina, dvě. Radost. Tři hodiny, kde je placenta? Cože? Placenta? Další hodina. Vzpomínka – bolest, tahání, bolest. Placenta tady není. Co uděláme? Volejte Ivanu. Co poradí? Pojedeš do porodnice? … Pokračovat ve čtení →

39. S důvěrou

Vincent a Valerie

Rodila jsem v porodnici a paní Ivana se naším životem vlastně jen mihla, ale jak už to u osob podobného formátu bývá, zanechala po sobě nesmazatelnou stopu. Ráda bych vylíčením našeho nedlouhého příběhu vyjádřila svou podporu této úžasné ženě a také všem, kteří se zasazují za právo ženy porodit přirozeně, intimně a s důvěrou. Když jsem čekala své první dítě, … Pokračovat ve čtení →

38. Dva výjimečné zážitky s Ivanou

Děti s Ivanou

V roce 2008 jsem byla poprvé těhotná a četla jsem knihu Hovory s porodní bábou. Ta kniha mi dala odpovědi na spoustu otázek a také na tu, koho bych chtěla za svou porodní asistentku. Kontaktovala jsem Ivanu a začala k ní docházet do poradny a později také na předporodní kurz. Bylo domluveno, že porod proběhne za přítomnosti Ivany a mého … Pokračovat ve čtení →

37. Laura

S Ivanou

Je konec října, prší, je zima a vošklivo. Jsem celá omrzelá, rozbolavělá a chtěla bych strávit den v horký sprše. Jenomže zjišťuju, že ta báječná věc, která mě vždycky tak povzbudí a zahřeje, dneska vůbec nefunguje. Otráveně lezu ven, balím se do županu a jdu drandit na net. A pomalounku polehounku se vtírá tušení, že se začíná něco dít – … Pokračovat ve čtení →

36. Jak se Roza doma narodila

Sedmikráska

Vítek se narodil v porodnici. Jela jsem tam s představou přirozeného porodu, ale nebyla jsem nijak bojovně naladěná, říkala jsem si, nebudu přece trvat při prvním porodu na něčem, co by mohlo dítěti ublížit, a sestry tam odrodily takových dětí…a na předporodním kurzu to bylo samé „bude to hlavně podle vás, maminky“… Jenže jsem přijela do nemocnice a ztratila půdu … Pokračovat ve čtení →

35. Doma s porodní bábou

Toník s Ivanou

O svém prvním porodu jsem měla celkem jasnou představu – pokud bude těhotenství i vlastní porod probíhat bez komplikací, chtěla bych porodu nechat volný průběh. Chtěla jsem se vyhnout zbytečným lékařským zásahům a medikamentům. Byla jsem přesvědčena o tom, že příroda příchod miminka na svět zařídila nejlépe, jak mohla a průběh porodu není třeba nijak „vylepšovat“ či „opravovat“, pokud vše … Pokračovat ve čtení →

34. Darja

Sedmikráska

Už své první dítě jsem chtěla rodit doma. Jenže tenhle nápad se u manžela nesetkal s kladnou odezvou. Tak jsem se důkladně připravila na porod v porodnici. Snažila jsem se poznat personál, prostředí, možnosti… Nicméně až u porodu jsem poznala, že mi mazali med kolem pusy, porodní plán nerespektovali (možná ho četla alespoň dětská doktorka, která se při vstupu představila) … Pokračovat ve čtení →

33. Nebojte, žádný dítě se ještě nikdy nevstřebalo!

31.7.2007 ráno, kdy se Vítek narodil

S podporou Ivany Königsmarkové jsme s manželem přivedli doma na svět posledního července roku 2007 naše druhé dítě, syna Vítka. Byl to jeden z nejkrásnějších dní mého života. Jako poděkování Ivaně za tento skvostný, slavnostní, soukromý, rodinný zážitek bych ráda popsala několik důležitých okamžiků před porodem, při porodu i po porodu. Proč jsem se podruhé s naprostou důvěrou ve své … Pokračovat ve čtení →

32. Verunka

Bílá lilie

Jmenuji se Katka, bude mi 36 let a mám již 2 velké děti (12 a 8 let). Obě děti jsem rodila v Pardubické porodnici. Je to již dlouho, ale že bych na porod vzpomínala s láskou, či něčím, co by mne obohatilo, to rozhodně ne. Neměla jsem v těhotenství žádné problémy a i při porodu vše probíhalo hladce, obě děti … Pokračovat ve čtení →

31. Jak to vlastně všechno bylo?

Jonáš a Tobiáš dnes

Připadala jsem si jako šíleně stará matka, první dceru jsem měla ve třiceti, normálně v porodnici, respektive nenormálně, protože pan primář dostal od mých rodičů po porodu tátův pracovní kufřík šampaňského a whiskey, ještě dnes si vzpomínám, jak jsem se smála, když mi táta v pokoji kufřík otevřel… no byl to protekční porod, naši nenechali nic náhodě, ví jak to … Pokračovat ve čtení →

30. Vědomé mateřství

Rhododendron

Moje první těhotenství začalo návštěvou A-centra v Karlíně. Ano, až tam jsem si v pátém týdnu těhotenství uvědomila, že jsem těhotná, a pomalu mi začalo docházet, co se se mnou děje. Do té doby jsem dvakrát navštívila svého gynekologa a byla jsem naprosto rozčarovaná jeho přístupem k těhotným. Neuvědomila jsem si nikdy před tím, jak obrovský je rozdíl mezi tím, … Pokračovat ve čtení →

29. Porod v Krnově s dulou

Gerbera

Po čtení „Nové doby Porodní“ od Vlastimila Marka jsem se pevně rozhodl, že náš porod proběhne společně s dulou, které budeme důvěřovat, v nějaké alternativním porodům nakloněné porodnici. Pak jsem jednoho dne svolil, že navštívím předporodní kurz, kam už manželka měsíc chodí. Nemusela mne přemlouvat, šel jsem rád. A zde jsme se seznámili se Zuzkou Sobčíkovou. Byla mi sympatická na … Pokračovat ve čtení →

28. Náš porodní příběh

Aňa, Vojta, Ivana

Toužili jsme prožít si náš první porod co nejpřirozeněji, bez zbytecného zasahování do jeho průběhu. Rozhodli jsme se tedy v den D zůstat co nejdéle v bezpečí domova, do porodnice odjet pouze v případě, přestanu-li se cítit bezpečně nebo konstatuje-li porodní asistentka sebemenší komplikace. Plodová voda začala odtékat brzy ráno, první kontrakce se dostavily až před půlnocí. Měli jsme tedy … Pokračovat ve čtení →

27. Devět měsíců pro vývoj mého syna i mě samotné

Vojta s maminkou

Vojta nebyl plánované dítko. Vlastně jsem se do té doby o téma těhotenství ani porodu vůbec nezajímala, protože jsem si myslela, že času je ještě spoustu. Najednou to však bylo tady, naprosto aktuální. Nebyly důvody, proč nepřivítat tuto skutečnost s radostí, vždyť s mužem se milujeme a víme, že patříme jeden k druhému, chceme spolu strávit celé naše žití. Naplnila … Pokračovat ve čtení →

26. Barborka

Gerbera

1. porodní příběh rodiny Veselých Poprvé jsem se s Ivanou potkala během těhotenství své první dcery. S klidem mohu říci, že toto setkání významným způsobem ovlivnilo nejen můj život. Poprvé jsem otěhotněla, aniž bych o těhotenství a rození dětí cokoliv věděla. Otěhotnění byl spontánní akt, který se přihodil na cestách po Jižní Americe. Oba já i můj muž jsme cítili … Pokračovat ve čtení →

25. Však my vám to zatrhneme!

Milouš Jakeš

Od konce loňského roku mi tato věta zní neustále v uších. Však my vám to zatrhneme! Tu větu jsem slyšela na vlastní uši. Ne z rádia či z televize. Vyřkl jí pravicový senátor Tomáš Jirsa poté, co se ujistil, že můj syn Oliver je ten domorodec. Ten, který v jeho vidění jistě jen zázrakem přežil domácí porod. A domácí porod … Pokračovat ve čtení →

24. Můj přerod

Gerbera

Nechci psát o svém porodu, ale o přerodu. O tom, co jsem pro sebe díky paní Ivaně objevila. Od malička jsem měla velice nejasnou představu, čím chci být jako velká. Sny o budoucím povolání jsem střídala jako ponožky, žádný nebyl dost výrazný. Co jsem ale věděla určitě: Chci být máma, a to dobrá máma se spoustou dětí. Jsem prostřední ze … Pokračovat ve čtení →

23. Ako sme rodili v nemocnici i doma

Gerbera

1. časť Počas prvého tehotenstva v roku 2008-09 som pravidelne navštevovala pražské A-centrum, kde som sa prvý krát stretla s možnosťou rodiť doma. Rozhovory s maminkami, ktoré sa pre pôrod doma rozhodli, boli zaujímavé, ale v praxi som si nedokázala sama seba v tejto úlohe predstaviť. Registrovala som sa v pôrodnici, chodila k lekárovi na pravidelné prehliadky a poctivo som … Pokračovat ve čtení →

22. Porod jako přirozená věc? Ano, ale za určitých podmínek …

Gerbera

S Ivanou jsem se setkala po pro mne velice nepříjemné zkušenosti. Vyhledala jsem jí totiž po porodu mé první dcery v jedné z nejznámějších pražských porodnic. Tento první porod, jak jsem si později plně uvědomila, skončil dle mého názoru zbytečně operací, tedy císařským řezem. Měli jsme zaplacenou přítomnost otce u porodu, který ale u porodu být nemohl, vzhledem k dalším … Pokračovat ve čtení →

21. Pomáhat a chránit léta Páně 2009

Pomáhat a chránit

Volá mi manžel mé známé, o které vím, že se bojí jít porodit po dvou předchozích zkušenostech do porodnice a taky se bojí rodit doma, ale tam se bojí méně. Po celou dobu těhotenství byla ve velkém stresu z toho, že má na vesnici jisté postavení, se staršími dětmi chodí k místní pediatře, ale byla přesvědčená, že když jí po … Pokračovat ve čtení →

20. Dlouholetá známost

Růže

Napadlo mě, že bych také mohla uveřejnit svůj příběh s Ivanou. Chtěla bych jí tímto vyjádřit svou podporu a ujistit ji, že za ní stojím. Dlouho jsem přemýšlela, o čem mám napsat, jelikož celý příběh by byl moc dlouhý a rozsáhlý… S Ivanou se známe již velmi dlouho a máme k sobě blízko. Věděla jsem a vím, že kdybych cokoli … Pokračovat ve čtení →

19. Pokaždé jinak

Rozárka a Toník

Mé první těhotenství neskončilo šťastně. O to větší bylo mé překvapení  a také trochu zděšení, když jsem po necelých 2 měsících zjistila, že  jsem opět těhotná. Bohužel se znovu opakovalo slabé krvácení v prvních  měsících – dnes již díky Ivaně vím, že určité procento žen má každý  průběh těhotenství takovýto a já patřím mezi ně. Tehdy jsem se ale  tolik, … Pokračovat ve čtení →

18. Narození Ondřeje

Gerbera

Ivano, dobrý večer, poprvé jsem se s Vámi setkala prostřednictvím knížky Hovory s porodní bábou. Tenkrát jsem už měla Františka, pod srdcem Ondru a vyhledala jsem Vás s jasným cílem porodit doma za Vaší asistence. Poradny s Vámi byly milé a zklidňující. V den D jsem za Vámi měla přijít do poradny, ale místo toho jsem začala rodit. Volala jsem … Pokračovat ve čtení →

17. Klid a pohoda

Gerbera

Po narození svého prvního syna jsem bojovala s kojením. Dva měsíce mně to stále bolelo. Zavolala jsem si k sobě domů laktační poradkyni, která mně naučila takové nepřirozené polohy na kojení, že se mi bolesti ještě zhoršily. Dostala jsem doporučení na I. K., že kamarádce zachránila kojení. Zavolala jsem jí, domluvily jsme se, přijela. Podívala se, jaké kejkle vyvádím s … Pokračovat ve čtení →

16. Dotek

Můj poklad

Svůj porodní příběh píšu již poněkolikáté. Poprvé ne pro sebe, ne pro kamarády, ne pro neznámé čtenáře. Píšu příběh pro Vás, Ivano. Pro člověka, díky kterému jsem po druhém porodu nepropadla zoufalství, díky kterému jsem našla cestu, kterou jsem mohla jít dál. Jakkoliv to může znít paradoxně. Co vlastně může mít dvojnásobná císařovna společného se soukromou porodní asistentkou? První porod … Pokračovat ve čtení →

15. Příběh M.S.

Gerbera

Když jsem se měla poprvé s Ivanou setkat, byla jsem nervózní víc než před prvním rande. Hodně jsem o ní slyšela, málo jsem si ale uměla reálně představit. A současně málokdy mi tolik záleželo na tom, aby schůzka „dopadla dobře“ – abych nebyla odmítnuta. Vlastně si nemohu vzpomenout na žádnou jinou obchodní či soukromou schůzku za posledních deset let, před … Pokračovat ve čtení →