Pohádka o spokojeném šestinedělí

Už dlouhou dobu se chystám poděkovat Ivaně Königsmarkové za klid a pohodu, se kterou jsem díky ní mohla prožít šestinedělí a období následující. Činím tak alespoň nyní.

Můj syn Vojta se narodil v jedné velké pražské nemocnici císařským řezem. Jednou z důležitých věcí pro mne bylo, abych mohla Vojtu kojit a užít si vzájemné blízkosti, o kterou jsme byli kvůli operaci zpočátku ochuzeni. Z Ivanina předporodního kurzu jsem věděla, že v drtivé většině jsou ženy schopny své děti bezproblémově kojit. Ivaniny kurzy ani jiné podobné evidentně nenavštěvovaly dětské sestry z porodnice, které mi s kojením nepomohly téměř vůbec, popřípadě podávaly naprosto protichůdné informace. Při odchodu z porodnice mi pak bylo doporučeno dítě uměle přikrmovat (to už tak jako tak dělaly sestry v porodnici), protože váhově neprospívá.

Jenže já měla to štěstí, že jsem měla kontakt na Ivanu, vytočila její číslo a domluvila si schůzku s ní. Během hodiny jsme spolu kromě otázek kojení probraly i jiné praktické záležitosti týkající se péče o miminko a stihly vypít čaj. Vojta již týden po Ivanině návštěvě lámal rekordy ve váhových přírůstcích (a to bez kapky umělého mléka) a výtečně prospíval i nadále. Ivana ve mně navíc zasela velikou pohodu a sebedůvěru, takže mé šestinedělí proběhlo naprosto hladce a v pohodě. Čeho nyní lituji je, že se mnou Ivana nebo její kolegyně nebyly již v porodnici.

Ivano, děkuji za plné hrsti (sebe)důvěry, které zaséváte mezi lidmi.

Klára Fillová

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 121. Pohádka o spokojeném šestinedělí

 

Zkušenosti jsou cenné

Již pár let se snažím dostat na studium porodní asistence. Bohužel jsem zatím nepokořila záludné přijímačky z chemie. Tak zatím působím alespoň jako dula.
Moje poslední klientka, druhorodička, si přála zůstat co nejdéle doma, protože s prvním dítětem rodila v nemocnici dva dny. Když už jsme ale byly na odchodu do nemocnice, miminko se rozhodlo již nečekat ani chvilku a velmi rychle se začalo tlačit na svět. Rodička jen stihla sundat kalhoty a pokleknout v koupelně. Těsně před prořezáním hlavičky praskly plodové obaly a vystříkla zelená kašovitá plodová voda. Lekla jsem se, protože z nemocničních reakcí porodních asistentek a lékařů jsem věděla, že to není dobré. Nicméně miminko se narodilo v zápětí a bylo celé růžové. Jen jsem otřela obličej a ouška od kašovité hmoty a hned si ho jeho maminka vzala do náruče. Začalo pěkně dýchat a spokojeně se vrtělo v náruči.

Později toho dne jsem přemýšlela, jak to tedy se zakalenou plodovou vodou je, když se miminko narodilo v klidu a pohodě, jen trochu rychleji. Napadlo mne zavolat Ivaně Königsmarkové, protože kdo jiný, než právě ona zná tak dobře porodní mechanizmy při porodu doma. Dobře zná, jak takový porod bez medicínských zásahů probíhá a co může být známka patologie a co ne. Ujistila mě, že při tak rychlém porodu to může být normální, že to dítě jde ven tak rychle právě proto. Že je jen potřeba dítěti otřít obličej, aby se nenadechlo rozpuštěné smolky.  Vysvětlila mi, že když dítě prochází porodními cestami, dojde ke stlačení hrudníku a případná plodová voda, kterou může dítě mít v dýchacích cestách, se tak dostane ven. Říkám si, jak je to přírodou tak důmyslně vymyšlené!

Ivano, díky za cennou informaci, za informaci, kterou bych se zřejmě jinde jen tak nedozvěděla. Kdyby to bylo jen trochu možné, ráda bych se od Tebe dozvídala ještě víc informací a na porodní bábu studovala u Tebe. Učila bych se od Tebe jako se dříve porodní báby učily od svých starších a zkušenějších kolegyň. Ráda bych se z celého srdce podílela na normálních porodech stejně jako Ty, chci podporovat ženy v jejich přirozeném umění normálně porodit a poskytovat ženám a jejich dětem péči jako o jednu nedělitelnou jednotku nejen před porodem, při porodu, po porodu, ale i v šestinedělí. Chybí mi spousta zkušeností s normálním porodem a vím, že v porodnici se to prostě nenaučím.
Ivano, děkuji za to, že jsi a velmi doufám, že jednou budou Tvoje zkušenosti žádány i mezi odborníky v nemocnicích.

Jolana Hamáková, matka tří dětí

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 123. Zkušenosti jsou cenné

 

Proč podporuji Ivanu Königsmarkovou

Protože je s IK veden nespravedlivý soudní proces. Viděla jsem přímo v soudní síni 21.9.2011, před začátkem jednání, jak byla paní soudkyně naladěná, spíše již rozhodnutá o výsledku. Musela jsem soudní síň opustit, protože jsem s sebou měla spící dítě v šátku.
Podporuji IK a současně s ní ty, kteří usilují o otevřený, nezaujatý dialog mezi lékaři-porodníky a svobodnými porodními asistentkami. Přeji si nalezení smíru mezi nimi a plodnou spolupráci. Přeji si také ustanovení pravidel pro porody doma.
Jsem přesvědčena, že při léčení člověka a také při pomáhání člověku nelze vnímat jen jeho fyzické tělo, člověk má také duši, nehmotnou a nezměřitelnou.
Okolnosti případu IK by měly být posuzovány celistvě.
V neposlední řadě je proces nespravedlivý vzhledem k úmrtím novorozenců v nemocnicích, kdy není nikdo takto tvrdě odsouzen.
Pozorovala jsem IK při práci s rodiči očekávajících příchod dítěte v mateřském centru, několikrát jsem s ní také osobně mluvila o svém porodu i o jiných porodních příbězích. Jsem přesvědčená, že je to zodpovědná žena.
Byla jsem těhotná dvakrát, obě těhotenství skončila plánovaným císařským řezem, na základě rozhodnutí lékařů podle ultrazvukového vyšetření, kdy vyhodnotili, že jsou miminka ohrožena. Jsem šťastná, že mám dvě zdravé děti.
První těhotenství jsem absolvovala jen v péči gynekologů – lékařů. V druhém těhotenství jsem si vedle gynekologů přizvala k přípravě na porod také porodní asistentku, která pro mě byla oporou a díky které jsem si mohla tento stav prožít hlouběji a více si uvědomit svůj život.

Iva + Lukáš (09/2009) a Miriam (08/2011)

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 127. Proč podporuji Ivanu Königsmarkovou

 

Proč? Mají strach!!!

Jak jsem se k Ivaně dostala ani sama pořádně nevím. Vím jen, že jsem byla vystrašená prvorodička cca kolem 5. měsíce těhotenství (vystrašila mě moje Mudr gynekoložka..)…

Očekávala jsem bytost andělskou, která ke mě bude přistupovat jako moje maminka – nejspíš mi to chybělo a potřebovala jsem to. Jenže v tom přede mnou stojí Ivana… Můj první dojem byl.. tak s touto paní rodit nebudu, to nedám… Přede mnou stála silná žena, která ví co dělá, zná a umí.. .Naštěstí mi rychle došlo, že anděla strážného už mám a žádného jiného v lidské podobě už nepotřebuji. Ba co víc.. .on v lidské podobě porodní báby není ani co u porodu platný. Týdny šly dál, s manželem jsme hledali pro a proti varianty porodu doma a v nemocnici. Objeli jsme pražské porodnice i mimopražské. Mluvili s lékaři i s Ivanou. Měsíc před porodem jsme se s manželem rozhodli pro porod doma, v případě, že nebudou žádné zdravotní a jiné komplikace. Dcera se narodila v červnu. Porod nebyl krátký. Ivana odvedla naprosto profesionální práci jak v péči před porodem, v průběhu porodu, tak i v 6-ti nedělí. Na vyšetření u ní jsem se těšila, užívala si je, stejně tak i po porodu.

Tato úžasná dáma má v sobě obrovské fluidum, sílu, lidskost a hlavně um porodní báby, který by někteří páni doktoři rádi zašlapali. A je obrovská škoda, že tyto lidi ničíme a odháníme.
Ivaně přeji, aby soud vyhrála, aby se nedala zlomit, našla v sobě sílu a ustála všechnu bolest, hloupost, zaslepenost a mamon lidí, kteří se jí bojí. Je to jen strach lidí, kteří proti ní vytáhli do boje.

V současné době čekám 2. miminko, jsem v péči porodní báby ( už na Moravě ) a pokud bude vše v pořádku budeme opět rodit doma. Cítím povinnost nebýt ovcí, komunikovat s gynekology a vést dialog a ustát si svoje stanoviska a přání. Je to jediná cesta, jak ukázat, že porod doma může být přáním některých žen a je potřeba od okolí ho respektovat.

S úctou k práci porodních bab a především Ivany Königsmarkové. Děkuji, že jsem mohla mít tu zkušenost…

Alexandra Holečková – Znojmo

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 129. Proč? Mají strach!!!

 

Ivano, díky, jste profík!

Ivano, tímto příspěvkem Vám chceme poděkovat za vše dobré, co jste pro nás během dvou těhotenství a dvou porodů udělala. Poporodní péče byla taky nadstandardní! Děkujeme za profesionální přístup a normální lidské jednání, které je v dnešní době vzácné. Umíte skvěle poradit a uklidnit, zkušeně vysvětlit problém a zbytečně nestresovat.

Během svého prvního těhotenství jsem neměla čas být těhotná, pořád jsem byla někde rozlítaná, a to do slova a do písmene. Proto jsem obzvláště ráda, že jsem na Internetu objevila A-centrum, kde mne pak doporučili Váš předporodní kurz. Vlastně na návštěvu a prohlídku porodnice jsme pak s manželem už ani nenašli čas. Sepisování porodního plánu mi taky přišlo zbytečné, protože bych stejně neměla jistotu, že ho v porodnici někdo bude číst, a hlavně, že ho dodrží. K nemocnicím obecně nemám nějak dobrý vztah a manžel má dokonce syndrom bílého pláště… Zkrátka, těhotenství probíhala v naprostém pořádku a možnosti porodu doma nic nebránilo. Jediný „problém“ byl termín. Už dle ultrazvuku vycházelo, že porody budou později, a kluci opravdu nespěchali…

Zajímavé je, že o předčasných porodech se všude mluví hodně, ale o přenášení jsem se dozvěděla víc až ve chvíli, kdy jsem přenášela sama… Ivano díky, že jste na nás nespěchala a umožnila nám prožít oba porody v klidu domova. Ten druhý proběhl tak hladce a bezprostředně jako by se jednalo o naprosto běžnou a každodenní záležitost. Bráškové se seznámili pár minut po porodu: starší měl upřímnou radost!

Natalia a Martin, Akim, Radim Sklenkovi

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 128. Ivano, díky, jste profík!