Ivana, rozum a cit

Moje milá Ivanko,
dlouho jsem přemýšlela, jak napsat příběh pro Tebe, abych vyjádřila jednoduše a srozumitelně svůj obdiv k Tobě a Tvé práci a svojí úctu k Tvému povolání = poslání. Nebude to příběh, bude to jen pár zamyšlení, otázek, které se mi honí hlavou a na které si snažím odpovědět a nedaří se mi to.

Rozum:

1. Tvůj rozsudek odsuzuje a uráží všechny dospělé jedince, kteří o způsobu příchodu svých potomků na náš svět, přemýšlejí více a zodpovědněji, než ostatní.
2. Pokud má být trest spravedlivý, pak by mu mělo předcházet prokázání viny.
3. Pokud má být trest smysluplný, tak je nutné pochopit, co trestáme a jak trest povede k nápravě, která má být cílem.
4. Pokud jde ‘pouze o peníze’, pak je nutné především umět počítat (kdyz nebudeš příštích několik let provozovat svoji praxi, musela bys být nesmrtelná, abys splatila tak velkou částku).
5. Pokud jde o princip, tak jde především o právo svobodné volby každého jedince.
6. Pokud jde o precedent, tak už nerozumím vůbec ničemu.
   Vychází mi z toho totiž jediné: někdo se obává, že se bude muset začít chovat k pacientovi, jako ke svému klientovi, jinak mu PA odlákají klientelu?
7. Podruhé k precedentu: Co tímto prapodivným rozsudkem chce sdělit světu naše justice? To uniká zřejmě úplně všem, kromě paní soudkyně.
   Bohužel tento rozsudek šmahem odsoudil Tvoje celoživotní snažení a vyslal malému národu nesmyslnou zprávu ve formě velkého strašáka z přirozeného porodu. To nemluvím o podtextu ve smyslu: Nebudeš o sobě a svém dítěti rozhodovat Ty. My jsme tu, abychom ochránili Tvoje ještě nenarozené dítě před Tebou a Tvou nezodpovědností.
   V době interrupcí jak na běžícím pásu je tohle naprosto absurdní, paradoxní, irelevantní, hloupé, krátkozraké,………….

Vzdávám to. Mám v tom chaos. Jak vidíš, rozumem to nepoberu a nedopracuji se závěru, takže přichází na řadu

Cit:

1. Kdyby všichni, kteří jdou proti Tobě, byli takoví profici ve svém oboru, jako jsi Ty v tom svém, k žádnému soudu by pravděpodobně vůbec nedošlo.
2. Každopádně velmi dobrá zpráva pro Tebe: Tvoje snažení má obrovský smysl (nesmyslnost rozsudku to jednoznačně potvrzuje).
3. Mám velkou radost ze všech Příběhů pro Ivanu. Kdo může předložit tolik osvědčení o své profesionalitě, tolik doporučení a ještě tak krásných?
4. Jsem velká klikařka, protože mi život dopřál, abych Tě poznala!!!!
5. Kdyby všichni měli tuhle životní ‘kliku’, byli by šťastnější, lepší a vyrovnanější.
6. Držím palce a věřím, že zvítězí zdravý rozum a cit a Ty budeš dál vykonávat svoje poslání k radosti stovek dalších lidí, kteří tak budou moci svobodně rozhodnout o sobě a svých dětech!

Ivanko, jsem tu, kdykoli budeš potřebovat.
Martina Protivová

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 184. Ivana, rozum a cit

 

Ivana bojuje hlavně za nás

Na Ivanu jsem poprvé narazila v její knize Hovory s porodní bábou a její přístup k těhotenství a k porodu mi byl hned sympatický. Posléze jsem začala navštěvovat její poradnu a předporodní kurz, který nadchl nejen mě, ale i manžela. Na porod doma jsem nikdy nesebrala odvahu, ale plánovali jsme ambulantní porod v Neratovicích s Ivaninou následnou péčí doma. Vše samozřejmě nakonec dopadlo jinak, porod byl narychlo císařským řezem a na Ivanu zbylo jen vytažení stehů a léčba mého pošramoceného sebevědomí (že jsem nedokázala porodit přirozenou cestou). Moc mi také pomohla s kojením, asi jen díky ní dokážu v noci kojit tak, že netrpím spánkovým deficitem. Doufám, že ještě alespoň jednou vložím sebe i našeho zatím nezplozeného potomka do Ivaniny péče a konečně využiji té post-ambulantní péče 🙂

Většina z nás Ivanu potřebuje jen jednou, dvakrát, maximálně třikrát za život. A i když těch třikrát devět měsíců a porodů patří mezi nejdůležitější okamžiky života, čas běží, s novorozencem je spousta práce a na Ivanu si člověk už nevzpomene. Maximálně se tak vzmůže na poděkování, když ji náhodou potká na chodbě Acentra. Její práce je sice krásná, ale dost nevděčná. Mrzí mne, do jak nepříjemné situace se Ivana dostala a přeji jí, aby si i v tak napjaté době udržela dobrou náladu, energii a odvahu. Stanout tváří v tvář zaběhnutému systému není vůbec jednoduché a Ivana bojuje nejen za sebe, ale hlavně za nás a naše právo svobodně se rozhodnout, kde přivést na svět potomky.

Děkuji,
Kateřina Moravcová

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 185. Ivana bojuje hlavně za nás