Tento příběh přeložila ŠJ z Lyra’s Birth Story, se souhlasem autorky příběhu. Tento příběh jsme vybrali v roce 2012 jako ukázku porodu s porodními asistentkami v porodním domě (porodním centru) a v rodinném kruhu, jakož i pro jeho silný emoční náboj.

Noc před termínem jsem pocítila opravdu nepříjemnou bolest na levém boku. Bolest byla intenzivní, když jsem si zkoušela lehnout, ale když jsem seděla nebo stála, nebylo to tak zlé. Netřeba říkat, že jsem tu noc skoro nespala. Usnula jsem až k ránu, když bolest polevila, a to jen na dvě hodiny než se vzbudila Avery.  V porodním centru jsme měli schůzku v poledne. Mojí porodní asistentkou ten den byla Sarah Grace. Během návštěvy v porodním centru jsem musela absolvovat nezátěžový test (Non-Stress Test), protože jsem byla ve 40. týdnu. Ráda jsem si lehla do velkého pohodlného křesla na těch 30 minut, které test trval, protože jsem byla vyčerpaná, jak jsem skoro celou noc nespala. Test vyšel dobře a dítě bylo v pořádku.

Po testu jsem se rozhodla pro odstranění blan (pozn. překl. Hamiltonův hmat) v naději, že porod brzy začne. Sarah Grace odstranila blány (bolelo to mnohem více, než si vzpomínám u Avery!) a řekla mi, že kdyby se mělo něco dít, pravděpodobně to bude v následujících 24 hodinách. Po odchodu z porodního centra jsem cítila křeče. Potřebovala jsem vyzvednout ještě pár věcí pro dítě, proto jsme s Avery zamířily na nějaké pochůzky. Věděla jsem, že je to naposledy před příchodem dítěte a chtěla jsem to mít z krku. Zatímco jsme byly venku, křeče zintenzivněly a začala jsem se cítit hrozně. Kombinace křečí, nevyspání, obrovského břicha a nakupování s pětiletou dcerou ze mě rychle učinily hroznou matku! Ukončily jsme náš výlet a zamířily domů.

Když jsme dorazily domů, lehla jsem si na gauč s Avery a dívaly jsme se na pohádku. Klimbala jsem. Když přišel manžel domů, bylo mi zle. Něco jako chřipka. Měla jsem zimnici a bolelo mě tělo. Říkala jsem si, že je to dobré, a že to může být příprava na velkou událost. Kolem deváté večer jsem se cítila strašně a rozhodla jsem se změřit si teplotu. Měla jsem horečku 38,8 st. Celsia. Uh. Vážně? Opravdu začínám rodit a nemocná? Zavolala jsem do porodního centra pro radu. Sarah Grace měla tu noc pohotovost na telefonu. Řekla, že za posledních 24 hodin mluvila se třemi dalšími ženami se stejným problémem a vypadá to, že se kolem něco potlouká. Řekla mi, abych si vzala Tylenol a zkusila odpočívat a volala, kdyby to bylo horší, nebo jsem měla nějaké jiné obavy. Připomněla mi, že porod může začít brzy.

Poslala jsem textovku mojí přítelkyni Kate. Měla být naší dulou pro tento porod. Řekla jsem jí o svých obavách z porodu s horečkou, a že se cítím opravdu hrozně! Uklidnila mě a požádala, abych se jí zase ozvala. Avery se na mě přišla podívat a zeptat, jestli mi může dát na hlavu studený hadr. Moje nejsladší holčička. Asi hodinu poté, co jsem psala Kate, jsem šla do koupelny a zjistila, že odchází hlenová zátka. Byla jsem vzrušená a zároveň jsem se bála. Těšila jsem se na dítě, ale chtěla jsem být odpočinutá a cítit se dobře! U Avery odešla hlenová zátka tři dny před tím, než se narodila, tak jsem si myslela, že by to tak mohlo být zase. Pořád jsem trochu šílela a textovala Kate novinky. Myslím, že si myslela, že to bude tuto noc. Konečně mi šlo usnout, ale probudila jsem se kolem půlnoci. Bylo mi lépe a horečka byla pryč. Znovu jsem usnula kolem jedné hodiny ráno. Probouzela jsem se každou hodinu (možná to bylo více, ale byla jsem mimo a nedívala jsem se na hodiny) a cítila jsem nepříjemný tlak v pánvi a nucení na malou. Po každé cestě do koupelny moje bolest ustoupila. Myslím, že to byla hlavička dítěte sunoucí se pánví. Takto to pokračovalo celou noc.

Kolem půl páté ráno jsem zjistila, že tlak přichází pěkně pravidelně. Myslela jsem si, že by to mohly být kontrakce, ale nebyla jsem si jistá. Nebolelo to tak moc a necítila jsem to, co jsem si myslela, že jsou kontrakce. U Avery to bylo jiné, protože jsem byla na piscinu. V pět hodin jsem se rozhodla počítat kontrakce aplikací na telefonu. Přicházely po pěti minutách. Lehla jsem si do postele doufajíc, že je to opravdu ten den. Byl to původní termín porodu a dokonce i sudé číslo (mám tajemnou neurotickou obsesi sudými čísly, ha), tak jsem se rozhodla, že je to velký den pro porod dítěte. Cítila jsem se lépe než noc předtím. V šest ráno zazvonil manželův budík. Řekla jsem mu, že si nemyslím, že dnes půjde do práce. Vstal se mnou a udělal mi snídani, zatímco jsem hopsala na balónu a houpala boky. Kontrakce s konečnou platností zesílily, ale stále byly zvladatelné. Rozhodla jsem se jít do sprchy a zjistit, jestli mi pomůže relaxovat. Evan počítal kontrakce, zatímco jsem byla ve sprše. Ve vodě jsem se cítila báječně a zůstala bych tam navždycky, kdyby se mi nezačalo chtít spát. Lehla jsem si a Evan začal chystat všechny věci, probudil také Avery, aby jí řekl, že dneska je velký den. Okolo osmé jsem zavolala Sarah Grace a domluvily jsme se, že v devět se uvidíme v porodním centru.

Bylo devět hodin a já jsem ještě byla v posteli. Horečka se vrátila a kontrakce sílily. Nakonec jsem sebrala sílu a byli jsme na cestě. Cesta trvá jen asi 5-10 minut, ale v autě jsem měla opravdu intenzivní kontrakce (díky bohu, že byly jen tři).  Přijeli jsme a byli jsme zavedeni do „vodního porodního pokoje (ulevilo se mi, že tam nikdo jiný není). Sarah Grace mě vyšetřila, byla jsem na 4cm. Byla jsem ráda. Poslala jsem hromadnou textovku celé tlupě, která měla být součástí této velké události. Pak jsme šli nahoru do rodinného pokoje. Chůze mi dělala dobře a v pokoji bylo hodně místa. Přála jsem si, abychom nebyli uprostřed vlny veder, abych mohla jít ven. Kolem půl jedenácté přijela Kate. Byla jsem ráda, že je tady a cítila jsem, že jsme připraveni zahájit show. Kontrakce sílily a Kate mi s nimi pomáhala. Byla úžasná od doby, co přišla. V poledne se Sarah Grace zeptala, jestli chci jít dolů a připravit se do vany.  JASNĚ!

Vana byla úžasná. Nemohla jsem uvěřit, jak voda rozpustila nepohodlí. Vzpomínám si, že jsem se po chvíli ptala Sarah Grace, jestli si je jistá, že porod postupuje, protože jsem cítila, jakoby kontrakce nepracovaly, byly teď tak snadné! Chvíli poté, co jsem vlezla do vany, přijela má drahá přítelkyně Sam. Krátce po jejím příjezdu tu byl průvod návštěvníků. Moje matka, otec, macecha, sestřička, tchýně, švagrová, švagr, všichni přijeli za námi v tento zvláštní den. Mezi kontrakcemi jsem psala přátelům a povídala si s ostatními v pokoji. Cítila jsem se příjemně, ale to se všechno mělo brzy změnit. Kontrakce v bedrech byly velmi silné. Nepřekvapilo mě to, protože dítě bylo většinu posledních týdnů těhotenství v zadní pozici (přes mou houževnatou snahu ji otočit). Za chvíli už kontrakce byly velmi intenzivní a přicházely rychle. Jediné, co pomáhalo, bylo, když mi Kate tlačila vší silou na záda. Ukázala Evanovi, jak to má správně dělat a vyměnili se (přesto Kate udělala většinu práce). Evan je veselý chlapík a udržoval mě veselou. Kate hlídala, abych pila. Ona i Sarah Grace mluvily ke mně během kontrakcí. Byla jsem ráda za tyto dvě ženy.

Požádala jsem Sarah Grace o další vyšetření. Cítila jsem, že by už to mohlo být, bylo to téměř k nevydržení. Když mi řekla, že je to jen 6-7cm, ztratila jsem ten pocit. Měla jsem emoční propad, prohlásila jsem, že to nezvládnu a plakala jsem jako dítě. Ti, kteří mě znají dobře, vědí, že pláčů zřídka a ještě vzácnější je vidět mě plakat. Sarah Grace se zeptala, jestli chci protrhnout vodu. Pokoušela se protrhnout vodu mezi kontrakcemi, ale bylo to velmi bolestivé. Bylo to pro ni velmi obtížné, protože jsem se ji pořád snažila zastavit. Nebyli jsme si jistí, jestli se to povedlo nebo ne, ale mysleli jsme, že ano, nemohla jsem vydržet bolest, tak přestala.  V tu chvíli přišla moje přítelkyně Kim (říkám jí Kim Báječná, protože je úplně báječná). Vzpomínám si, jak jsem se dívala do její tváře a ona vypadala jako by právě vstoupila do pouště a uviděla polárního medvěda v růžové sukénce. Z nějakého důvodu mě to přinutilo postavit se na nohy. Je to nejvíce podporující a energizující osoba, jakou znám. Její přítomnost mě přinutila pokračovat. Následující dvě hodiny byly bídné. Každá kontrakce byla, jako kdyby mě někdo lámal dozadu a lámal mi páteř. Kate a Sarah Grace mě podporovaly ve vokalizaci hlubokých zvuků s každou kontrakcí. Toto mi v kombinaci s masáží zad od Kate velmi pomohlo.

Sarah Grace (porodní asistentka) věděla, že dítě je v zadní pozici a jak obtížné je porodit dítě v této pozici. Přinutila mě vystoupit z vany, lehnout si na postel, abychom vyzkoušely obrácení dítěte. Když jsem vylézala, ohromný proud vody vyšel ven a já jsem věděla, že nyní skutečně odešla plodová voda. Následujících 30 minut bylo nejhorších 30 minut v mém životě. Cítila jsem, jako kdyby mě Evan a Kate zabíjeli. Mačkali moje boky tak, že jsem byla vepředu tak plochá, jak jen těhotná dáma může být. Svíjela jsem se a křičela a dokonce zvracela. Nakonec jsem už nemohla a vyžebrala jsem si návrat do vany.

Ve vaně jsem byla mnohem šťastnější, ale mělo to krátké trvání. Kontrakce byly dlouhé a šly rychle za sebou. Bylo pár kontrakcí, při kterých jsem seděla kompletně tiše a obrácená dovniř. Poslouchala jsem, jak hraje hudba od „Florence and the Machine“. Ohromilo mě, jak jsem dokázala jít z úplného chaosu do totálního ticha. Hudba byla úžasná a nabila mě neskutečnou silou. Čas šel nyní pomalu. Cítila jsem potřebu jít v kontrakcích dolů, tak jsem to udělala. Nevím, jak dlouho jsem to dělala, než se mě Sarah Grace zeptala, jestli mě má znova vyšetřit. Když mě vyšetřila, řekla, že jsem na 10cm. Plakala jsem štěstím. Byl čas porodit dítě. Řekla jsem Evanovi, aby přivedl Avery a zbytek přátel a rodiny.

Všichni se nahrnuli do malého pokoje (15 lidí!) a koukali a smáli se na mě. Myslela jsem, že budu tlačit ještě dlouho, protože u Avery jsem tlačila 3,5 hodiny a nakonec byla vexem. Cítila jsem, jak s každým tlakem dítě postupuje. Bylo to neuvěřitelné. Nakonec jsem začala cítit „ohňový kruh“. Bolelo to, ale bylo to rychlé. Vydala jsem pár výkřiků, pár zatlačení a Sarah Grace řekla: „Sedni si a vezmi si své dítě“. Byla jsem na čtyřech, proto jsem změnila pozici a během toho jsem zvedla své dítě tak, jak řekla. Neexistují slova, kterými bych ten okamžik mohla popsat. Cítila jsem úlevu. Cítila jsem štěstí. Cítila jsem ohromné štěstí. Cítila jsem sílu. Cítila jsem hluboké spojení k ženě tísíce let zpět, která dala život stejným způsobem. Bylo to dokonalé…“  Veškeré zvuky byly jen rozmazaný bzukot v mé hlavě, a pak jsem slyšela někoho se ptát: „Co máte?“ Byla jsem zmatená, ale brzy jsem zjistila, že jsem vlastně ještě nevěděla, jestli je dítě chlapec jak si KAŽDÝ (včetně mě) myslel. Rozevřela jsem nožičky a byla jsem v šoku! „Je to DĚVČE!!!!!“, zakřičela jsem. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem tak šťastná! Avery je velkou sestrou pro malou sestru. Jak sladké!

Poté jsem vylezla z vany. Byla jsem ráda, že si mohu lehnout s mou novou holčičkou do postele. Naše přítelkyně Jacke přišla chvíli poté, co jsem vlezla do postele. Bylo to tak milé mít tolik milujících lidí, přivítat s nimi naši novou malou lady a sdílet tento zážitek s nimi. Zabralo nám několik hodin, než jsme se shodli na jméně, protože jsme žádné neměli vybrané, mysleli jsme, že to bude chlapec! Nakonec jsme se rozhodli pro jméno Lyre Keaton. Lyra Keaton vážila 8 liber a 10 uncí a byla 22 palců dlouhá. Tlačila jsem jen 19 minut a celý porod trval 12,5 hodiny. Měla jsem velikou nádhernou placentu, kterou jsme uschovali. Kim Báječná přinesla šampaňské s růžovou dětskou stopou na etiketě (Bare Foot Bubbly, moje oblíbené). Připili jsme si. Peggy, ošetřovatelka, se o nás láskyplně starala po následujících několik hodin a poté nás poslala domů. Je to takový miláček, byla jsem ráda, že byla u našeho porodu. Domů do své postele jsem se dostala po 13-ti hodinách od doby, co jsem ji ráno opustila. Jaký neobyčejný den!

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 10. Jak se narodila Lyra