V bříšku

Paní Königsmarková je pro mne symbolem přirozeně bezpečného porodu, ať už v porodnici nebo kdekoli jinde, třeba i doma, na místě záleží jen kvůli ženě, která chce přivést na svět své dítě, tam kde se ona a její dítě cítí bezpečně – opak stresu.

Já jsem se v porodnici v Benešově při mém druhém porodu, cítila téměř bezpečně, bohužel mi po porodu Tomáška odnesli (prý byl moc modrej, ale to přece není důvod k separaci!) a tím ztratili mou důvěru, stejně tak i PA, kterou jsem si sebou do porodnice přivezla a to proto, že mi tvrdila, že má krevní skupina 0 rh- ve spojení s manželovou A rh- je problém a velké zvýšení pravděpodobnosti novorozenecké žloutenky a že bychom po domácím porodu nakonec stejně nejspíš museli do porodnice kvůli žloutence malého. Bohužel až dodatečně jsem zjistila, že je to naprostý nesmysl. Tomáškovi budou za chvilku 3 roky a 3 hodiny separace jsou znát, i když rozhodně je na tom líp než Anička, kterou jsem viděla po porodu až po 24 hodinách a důsledky této separace vidím dnes silněji než kdykoli před tím – v únoru se odstěhovala do Prahy ke svému otci.

Tento příběh je zatím bez konce a já se pomalu připravuji na svůj třetí porod. Otěhotněla jsem začátkem listopadu, takže mám rodit začátkem srpna, takže na sebe s Berunkou máme ještě relativně hodně času, který si pěkně užíváme. Ale zatím nemám domluvenou PA. Té, co jsem si ji vezla do Benešovské porodnice, nevěřím a PA z Benešovské porodnice, která mi u porodu moc pomohla, má zrovna v době termínu porodu dovolenou :-(. Tak uvidíme, jak to dopadne a koho mi Berunka nebo osud nebo náhoda přivede do cesty :-).

Vlastně už před porodem Tomáška jsem se dozvěděla, že existuje i „bezbolestný porod“, ale už jsem tehdy nestihla sebrat více informací. Teď se na mně tyto informace sypou z více stran, jen si vybrat :-). Absolvovala jsme přednášku o bezbolestném porodu a možná je to opravdu reálné, no uvidíme. Po týdnu respektu k porodu v ČB jsem zase o něco chytřejší a pomalu se chystám na kurz bezbolestného porodu. Už jsem dostala relaxační nahrávky a tak pilně relaxuju, je to nádhera, jak si u toho odpočinu. Dokonce jsem získala i kontakt na dvě PA, které přes všechny nástrahy našich zákonodárců jsou ochotné přijet k domácímu porodu (i na samotu u lesa)… hurá 🙂

Ještě nám zbývají cca 3 měsíce s Berunkou pohromadě, ale já mám pocit, že to bude dřív. Taky mám pocit, že to bude holčička, už dvakrát jsem se trefila :-). Tak spolu pěkně relaxujeme a já se snažím udržet v kondici, aby se nám ten porod pěkně vydařil.

Paní Ivano, škoda, že nám ten oběd v ČB nevyšel, tak snad někdy příště. Moc Vám děkuju co pro nás těhotné, rodící i porodivší ženy děláte. Zase jsem se teď nedávno dozvěděla od známých, že jim před 4mi lety v porodnici v Ostravě zemřelo čerstvě narozené dítě, čistě vinou lékařského personálu a souzen ani potrestán nebyl nikdo, jen rodiče mají navždy smutek v duši. Moc Vám, paní Ivano, držím palce, i proto, že vím, že jste v tom nevinně.

Doma

Po předchozích zkušenostech v porodnicích jsem se rozhodla porodit své třetí dítě doma. A protože jsem zodpovědná osoba, tak s porodní asistentkou, která v případě blížícího se problému zavelí k odjezdu do porodnice, a ještě s dulou.

Manžel byl ze začátku dost proti, ale po návštěvě našich společných kamarádů, kteří rodili spolu doma už 2 děti, byl celkem dost nalomenej. A když viděl, že si každý večer čtu vaše porodní příběhy, tak jednou za mnou přišel a povídá: “Já vidím, že je to tvůj největší sen, tak si roď doma, ale zařiď si všechno sama, já se nebudu o nic starat.“ Tak jsem si zařídila. Nakoupila jsem vše potřebné, objednala jsem si v půjčovně porodní bazén. Porodní asistentka přijela ještě na návštěvu, aby pak cestou na naši samotu někde v okolí nebloudila. Zkontrolovala mně i miminko, zkonstatovala, že už mi břicho sestoupilo, ale že to muže být i tím, že čekám už třetí dítě, takže vlastně máme nejspíš ještě spoustu času. 3 týdny před termínem bylo vše zařízeno. Ke gynekoložce jsem jezdila už každý týden a pokaždé jsem se dozvěděla “vše je připravené, můžete porodit každým dnem“. 6.8 v den lékařského termínu porodu, už mi to říkala potřetí. Dle mých výpočtů – podle dne početí, mělo přijít mimčo na svět 1.8. Evidentně se mu ještě nechtělo 🙂

V pátek ráno 9.8. konečně začaly slabé kontrakce a hned po dvou minutách, když jsme odpočívala a byla v klidu, protáhly se intervaly na 10 minut. Kolem 10-té jsem volala porodní asistentce i dule, a protože kontrakce zatím nezesilovaly, dohodli jsme se, že dorazí spolu po poledni. Při obědě jsem zjistila, že má můj tříletý syn Tomášek horečku, pobrekával, protože mu nebylo dobře, uklidnil se jen u mě na klíně a kontrakce chvílemi nabíraly na intenzitě a chvílemi slábly a pak asi na hodinu úplně přestaly. Do toho přijely porodní asistentka s dulou.

Dcera Anička (13let) se se mnou střídala v péči o Tomáška. Holky (PA s dulou) zatím pomalu nafukovaly a pak napouštěly porodní bazén. Asi ve 4 odpoledne se vrátil z pole manžel a převzal péči o Tomáška a já se konečně mohla začít soustředit na porod. Tedy ještě asi 2 x jsem kvůli Tomáškovi vylézala z bazénku a chovala ho, protože mě v horečce volal. Asi v sedm po paralenu konečně usnul a přestal mě potřebovat. Asi v 9 večer kontrakce opravdu začínaly nabírat na intenzitě a rychlosti, tak jsem poslala Aničku vedle, abych se mohla lépe soustředit, vůbec se jí nechtělo, nevím čím, ale její přímá přítomnost mne rušila. Nechala jsem se vyšetřit PA a už jsem byla otevřená na 9cm. Voda v bazénku a přesné hmaty PA byly úžasně úlevné a kontrakce tím byly stále snesitelné. Mezi kontrakcemi jsme si stále povídaly a i žertovaly. Asi v 11 v noci šla dula spící Aničce vypnout rádio a ten klid, který tím zavládl v domě, konečně rozjel závěrečnou část porodu. Já jsem ztratila pojem o čase a jen jsem prodýchávala a prozpívávala kontrakce. V jednu chvíli se mne dula zeptala, jestli to chci stihnout ještě dnes, nebo to nechám na zítřek? V tu chvíli jsem si uvědomila, že je to jen a jen na mně. Našla jsem si tu správnou polohu na bobku mezi bazénkem a Tomáškovou postýlkou, sedící dule jsem se opřela o kolena a při kontrakcích jsem jí svýma rukama drtila ty její :-). PA seděla za mnou a vše jen s malou lampičkou sledovala zezadu. Za chvíli už jsem cítila Berunky hlavičku, jak se tlačí ven a za další chvilku už byla venku. Hladila jsem ji a byla jsem šťastná a už jsem se nemohla dočkat, až budu mít své dítě v náručí. Takže jsem se při další kontrakci, když jsem nedočkavě tlačila ramínka, trochu jsem se natrhla v místě někdejšího nástřihu :-(. Pocit, když jsem malého držela konečně v náručí je nepopsatelný. Zaplakal jen maličko a už se s námi vítal do široka otevřenýma očima. Bylo 9.8 2013, 23:48 :-). Asi dula se zeptala, jestli je to holčička nebo chlapec, tak jsem se konečně podívala a volala jsem vedle spícího manžela, že máme Matyáška. Hned přišel a mne v tu chvíli překvapila ještě jedna kontrakce, tak si malého hned pochoval a Matyáškovi vyšla placenta. Vzbudila se i Anička a úžasně se zapojila. Chtěla jsem původně lotosový porod, tak jsme pupečník tu noc nestříhali a placenta spala s námi v posteli spolu s Matyáškem. Před polednem pak přijeli tcháni a přivezli oběd a babička pak zůstala týden a vyvařovala a starala se o Tomáška a já si užívala s Matyáškem v posteli. V sobotu odpoledne nás přijela zkontrolovat PA a přestřihla pupečník (na žádost manžela, který placentu u nás v posteli nemohl unést), a také malého zvážila, měl 3,95kg. V pondělí nás přijela navštívit dětská lékařka a jen zkonstatovala, že je vše v pořádku. Kvůli matrikářce jsme museli ještě v úterý zajet na gynekologii, aby mi gynekoložka dala potvrzení, že jsem porodila. Musela jsme se kvůli tomu dát prohlídnout. Lékařka nechtěla věřit, že je vše v pořádku. Pak ještě vyběhla ven se podívat na malého, kterého zrovna tatínek přebaloval v autě. Takže dnes už máme i rodný list a dokonce jsme pozváni na vítání občánků na obecní úřad do Jistebnice :-).

Děkuji paní Königsmarkové, která mi svým jednáním a činy dodala důvěru v sebe, důvěru, že jsem silná žena, která dokáže v pořádku porodit své dítě a dokáže se o něj dobře postarat. Tímto porodem se právě ve mně tato žena narodila.

Jana, Tomáš, Anička, Tomášek a Matyášek

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde:
633. Berunka (tak jsem říkala Matyáškovi, dokud byl v bříšku).
634. Matyášek (Berunka) doma

Příběhy předcházejících porodů:
431.Anička
442. Tomášek
A 269. Anička a Tomášek (opakování)