Ivaně

Známe to z vlastního zrození. O našem životě rozhoduje povolaná autorita. Nejdříve lékař, ten nás pro naše dobro oddělí od matky, protože dítě je matkou ohrožené a musí být v péči kvalifikované osoby, která odborně kontakt dávkuje v předem vyměřených a návykem posvěcených spanilých jízdách na nemocničních tácech.
Jak rosteme, pečují o naše blaho další lidé, třeba učitelé. Naučili nás, že existují jen odpovědi, otázka je zbytečnou zátěží. Otázka nám nedává jistotu, ohrožuje nás, stejně jako kdysi matky, je nežádoucí. Klást si otázky je troufalé, asociální a nebezpečné. Jsou jen odpovědi, přesněji jedna odpověď.

Jak lákavá je představa vzdát se vlastní odpovědnosti a přijímat odpovědi. Je to ceněná disciplína. A ovládá ji většina z nás. Vydat se cestou otázek je po mnoha stránkách bolestné a cílem je prosté zjištění, že odpovědí zůstává pouze jen otázka. To není zrovna ta nejpřitažlivější představa. Je to však způsob, jak dát vlastnímu životu obsah.

Nechtěli jsme, abychom naše druhé dítě přivedli do světa odpovědí. Chtěli jsme pro něj svobodu. Přáli jsme si bezpečí. Přáli jsme si lásku. Chtěli jsme, aby od samého počátku vědělo, že má svou rodinu. Aby se v životě mohlo postavit rovně a s jistotou. A proto jsme vyhledali Ivanu Königsmarkovou.
Pro její hlubokou odbornost, lidství a respekt, s nímž přistupovala k našim rozhodnutím a k intimitě rodiny.
Těhotenství, kterým nás Ivana doprovázela, bylo veselé a šťastné. Když se naše dítě rozhodlo, že přijde na svět, Ivana stála poblíž, pro nás všechny. Až zpětně jsme si plně uvědomili, jak citlivě o nás pečovala. Jak cele respektovala niternost této chvíle. Byla součástí prostoru, který byl zároveň pouze náš a byl pro nás zachován.
Narodil se nám syn. Ke svým rodičům a své sestřičce. Dostal do vínku ještě něco cenného navíc, svou porodní ochránkyni Ivanu.
Vybral si jméno Aron, podle muže, který kdysi jako první spolu se svým bratrem vykročil na cestu svobody a vedl k ní všechny ostatní. Je to dlouhá cesta. A toto je začátek.

Ivana jde po této cestě dlouho a statečně, je také první. A proto čelí těm, kteří nechtějí a možná jen neumějí položit Otázku.
Ivano, jsme s Tebou. Stala ses navždy součástí naší rodiny.

Máme jedno velké přání. Až naše dcera Debora bude těhotná, chtěli bychom, aby o ni pečoval člověk, který jako Ivana Königsmarková vytváří pro druhé jistotu bezpečnou znalostí své práce, a s tak samozřejmou vnímavostí k člověku.

Ivaně s láskou,

Adéla a Richard Hořejší