Po 2 bezproblémových porodech jsem myslela, že mě u třetího nemůže nic překvapit. Mé třetí děťátko bylo ale neposedné a nechtělo se otočit hlavičkou dolů. Můj klid a jistota byly pryč, když mi pan doktor ustaraně sděloval, že budu muset rodit koncem pánevním anebo císařským řezem. Napadlo mě vyrazit na poradu do smíchovské ordinace paní Königsmarkové. Byla jsem tam jen chvilku, ale odcházela jsem úplně klidná. Nevím, čím mě vlastně paní Königsmarková jako mávnutím čarovného proutku uklidnila. Jen se na mě podívala, usmála se a řekla mi s naprostou jistotou, ať jdu klidně domů, že je více než pravděpodobné, že se děťátko těsně před porodem otočí a že u 3. dítěte (kdy je svalstvo již povolené) je takovéto chování děťátka běžné. Že je to málo? Pro mě to tenkrát bylo hodně. Já byla klidná, děťátko se otočilo a porod proběhl hladce. Dnes je Matějovi šest.

To je mé krátké setkání s paní Königsmarkovou. Tento prosinec jsem ji viděla podruhé. Míjela mě na náměstí I.P. Pavlova. Ohlédla jsem se za ní, za tou klidnou a silnou ženou, která je pro mě velkým lidským vzorem.

Máme v našich dějinách osobnosti, které se dokázaly odvážně postavit proti většinovému způsobu myšlení a jednání, které dokázaly žít a jednat originálně, humánně, podle svého svědomí: Jan Hus, Tomáš G. Masaryk, Milada Horáková, Přemysl Pitter, Václav Havel. A mnoho bezejmenných statečných Čechů. Vy už, paní Königsmarková, nejste bezejmenná. Děkuji Vám za to, že svým životem dáváte vzor mladým lidem, aby měli, jako Vy, odvahu postavit se proti předsudkům, jednat individuálně a pomáhat měnit dnešní svět. Přeji Vám i nám všem hodně síly, budeme ji potřebovat.

S úctou

Pavla Bejšáková