Milá Ivano,

bydlím sice v Rakousku, ale na českou hranici to mám, co by kamenem dohodil. Myšlenková vzdálenost obou území je však v některých oblastech velmi vzdálená. Když si jen vzpomenu na občasné katastrofické zprávy v českých novinách, pojednávající o náhlých porodech rodiček v domácnosti a takřka akčních výjezdech záchranných služeb, které ve formě rychlého komanda vpadnou do domácnosti a urychleně zachrání dítě a rodičku co nejtryskovějším převozem na specializované pracoviště, je mně podivně. To je doopravdy zapotřebí každé, byť i normálně donošené a zdravé dítě se zdravou rodičkou, okamžitě odtransportovat a nedat jim ani chvíli na rozkoukání a klidné vzájemné sžití? „Záchranáři úspěšně odrodili dítě…,“ dočteme se potom (nejen) v bulvárním tisku a já po podobných vyjádřeních marně přemýšlím, jaký prostor měla u porodu rodička sama, měla-li nějaký.
Asi před čtrnácti dny se ve zdejší oblasti také odehrál neplánovaný a překotný porod doma, ke kterému vyjeli záchranáři. Dítě bylo v pořádku a rodička také. „Bylo nám po všech těch nehodách ctí, že můžeme VYPOMÁHAT u něčeho tak krásného, jako je vstup do nového života,“ stála v místních novinách citace záchranáře. Pod krátkým článkem byla fotka záchranářů i čerstvě narozeného dítěte v náruči u své matky – a to evidentně doma, nikoliv v nemocnici, kam se na kontrolu a pro svůj klid vypravila matka s dítětem o něco později. Dostali však od záchranářů velmi cenné dary – rozvahu, úctu k porodnímu procesu a potřebný čas, který nebylo nutné honit. Proč to takhle nejde vždycky?

Hana Ackermann

Bezirks Blätter
http://www.meinbezirk.at/gaenserndorf/chronik/hausgeburt-die-kleine-annika-hatte-es-besonders-eilig-d399262.html

Neplánovaný porod doma proběhl bez komplikací, matka i dítě byli v pořádku, a proto zůstali doma. Lékaři ze záchranky společně s porodní asistentkou později navštívili rodinu a přinesli jim dárky.