Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen z povzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku:), některé mají podobné zážitky nemocniční i domácí. A tak mě inspiroval nápad oslovit některé, zda by svým vyprávěním nechtěly doplnit mozaiku a pomoct uchovat kontinuitu Příběhů. Zalovila jsem na francouzských stránkách a fórech o domácích porodech a brzy přišly první ohlasy. Získala jsem souhlas tří matek, které uveřejnily rozhovor o svých domácích porodech na stránce magazínu Top Santé. Jedna z nich dokonce oslovila své další kamarádky, takže už se mi sešlo několik příběhů. Většina jich přišla 8.3., jaký krásný dárek ke dni žen 🙂 Byla jsem opravdu dojatá z reakcí od žen, které vlastně vůbec neznám, jak nadšeně a se zájmem chtějí podpořit tento projekt, rády budou sledovat, jak se u nás situace vyvíjí, a drží nám palce.

Marie Fareh

Děkujeme Marii za získání a překlad příběhu a zde je další příběh z Francie:

Můj první porod proběhl před více než deseti lety v porodním domě. Mé druhé dítě se narodilo doma.

Považuji za zásadní, aby toto právo bylo respektováno.

Porod v domácím prostředí je nevýslovně pohodlný, bezpečný a jeho průběh byl pro mne o mnoho snazší, než u porodu v nemocnici. Za doprovodu porodní asistentky a za podmínek, že je dostupná tekoucí voda a zdravotně nezávadné a pohodlné prostory, je to skutečně možnost, která musí i nadále existovat. Porodní asistentky, které se specializují na domácí porody, by měly být podporované a školené stejně a neměly by mít vyšší výdaje na pojištění než ostatní porodní asistentky, ani být stíhané jen pro to, že asistují u domácích porodů.

C., Francie