Chci podpořit Ivanu Königsmarkovou a přispět další troškou do mlýna tím, že popíšu, jak se připravuju na svůj první porod. Žiju v Německu a situace v sousední zemi je určitě zajímavá pro srovnání.

Ačkoli se v Čechách o péči v těhotenství a při porodu, jak je nyní v Německu běžná, mezi těmi, kdo se o porody zajímají, hodně ví. To hlavní – nikdo se nevzrušuje a vůbec nezabývá spory o to, kde má žena porodit. Jestli v klinice, v porodním domě nebo doma, je to její věc a většina zdravotních pojišťoven hradí všechny tři možnosti. (Ovšem lékaři jsou i v Německu většinou opatrní, když jsem gynekoložce řekla, že chci rodit doma, pokusila se mě přesměrovat na porodní dům.)

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, nechala jsem si napřed ověřit u gynekoložky, že je všechno v pořádku. Ve třetím měsíci jsem začala s pomocí internetu vybírat tu pravou, důvěryhodnou a zajímavou porodní asistentku a sdělila partnerovi, že chci rodit doma. Moc mě potěšil, řekl bez rozmýšlení, že i podle něj to je ta nejlepší možnost, a pak jsem hned tu vyvolenou porodní asistentku, Marii, kontaktovala.

S Marií jsem se prvně setkala u mě doma. Sympatická a přirozeně sebejistá asi 30- letá žena přišla, zrovna když jsem byla trochu ve stresu, ale během krátké chvilky v její přítomnosti to ze mě spadlo a cítila jsem se výborně. Marie chtěla vědět, proč jsem se rozhodla pro porod doma, porozuměly jsme si hned. Taky jsem jí zdůraznila, že pokud se jí něco nebude zdát v pořádku a pošle mě k lékaři nebo do porodnice, samozřejmě tam půjdu. Vypsala si, jaké jsem kdy mela zdravotní problémy a jaké nemoci jsou běžné v mé rodině, vyptala se i na partnera, na to, jak žiju, a vyprávěla mi o sobě. U porodu byla poprvé v 16 letech. Po vyučení se porodní asistentkou pracovala krátce na klinice, kde se kvůli nedostatku času a místa porody urychlují, a brzy zatoužila po jiném prostředí, po porodech doma.

A Marie mi i popsala, jak bude její péče o mě vypadat. Potřebuje ode mě, abych absolvovala dvě ultrazvuková vyšetření, z nichž jedno už mám za sebou, a o zbytek se postará ona – a její kolegyně. Teď přijde to, co mě nejvíc překvapilo, Marie pracuje v týmu.

Nevím, jestli tak pracují všechny německé porodní asistentky, ale Marie je členkou týmu jednoho porodního domu, ačkoli taky chodí, spíš jezdí k domácím porodům. Úzce spolupracuje s jednou další členkou týmu, s Lenou, a proto se s ní časem taky seznámím. Většinu jejich práce tvoří návštěvy v šestinedělí, potom předporodní kurzy, nakonec porody, a o ty se dělí. Jeden týden dojíždí k porodům jedna z nich, druhá má volno, a potom naopak. Ale ještě tu jsou víkendy a víkendová pohotovost. A tehdy se střídá všech devět porodních asistentek, které v tomto porodním domě pracují.

Napřed jsem se lekla, když mi došlo, že jsem si sice vybrala Marii a ráda se seznámím i s Lenou, ale nakonec může být u porodu úplně někdo jiný. Marie to asi tušila předem a ujišťovala mě, že jsou velice stejnorodý tým a výborně si rozumějí. Ale nemám výhrady, porodní asistentka by jinak ani nemohla mít čas sama pro sebe a vlastní rodinu.

A co v Německu stojí porod doma? Jsem pojištěná u běžné zdravotní pojišťovny a ta zaplatí skoro všechno. Plně uhradí kontroly před porodem, které jsou do 32. týdne každé 4 týdny, pak po 2 týdnech, a po odhadovaném termínu každé 2 dny. Zrovna tak pojišťovna zaplatí přímo porod a návštěvy porodní asistentky doma po porodu, které mohou být prvních 10 dní až dvakrát denně, a od 11. dne ještě 16 návštěv po dobu 8 týdnu…. jen zčásti pojišťovna hradí nepřetržitou pohotovost asistentky mezi 38. a ukončeným 42. týdnem těhotenství. Za tu se platí 400 €, pojišťovna přispívá 250 €. Takže za porod doma vydám všehovšudy 150 €.

Pokud žena nakonec porodí v klinice, její porodní asistentka ji může doprovázet jen ke vstupním dveřím sálu, dále se na porodu nesmí podílet. Ale i to je srozumitelné, je to pro ni cizí prostředí, patří někomu jinému.

Doufám, že se porodní asistentky brzy i v Česku stanou součástí zdravotního systému. Stačilo by trochu dobré vůle a vzít si příklad ze západního zahraničí…

Hanka Ryndová