Milá Ivano,

setkala jsem se s Vámi pouze nepřímo – v Hovorech s porodní bábou, které jsem v těhotenství s nadšením přečetla a které značnou měrou přispěly k tomu, že jsem se na porod těšila. Věřila jsem sobě, svému tělu i miminku. S díky jsem odmítla oxytocinový zátěžový test a nechala jsem naši holčičku narodit se, jak byla připravená ona.

Ano, bolelo to – bolelo to mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit a některé věci taky nebyly přesně takové, jak jsem si přála. Ale mnohokrát to převažuje pocit, jak úžasné to bylo po emocionální stránce!

Že jsem se celou dobu cítila respektovaná. Že se mnou byl manžel od začátku až do konce a byl mi obrovskou podporou. Že mi naši holčičku po porodu položili na břicho, hladila jsem ta sametová zádíčka a zpívala jí Černé oči, jděte spát. Že jsem – při své tělesné konstituci – dokázala porodit čtyřkilové dítě! Předtím bych nevěřila, že něco takového půjde a pořád jsem v úžasu z toho, jak si mé tělo samo poradilo! Připadám si hrdá a obrovsky silná a nikdy předtím jsem se necítila víc jako žena!

Za to díky i Vám. A posílám obrázek od sedmiměsíční Bělinky vytvořený speciálně pro Vás 🙂

Edita