Ráda bych svým příběhem podpořila Ivanu a vůbec všechny porodní asistentky a maminky, které se rozhodly rodit doma. Můj zážitek je příkladem toho, kdy moje tělo a miminko byli ve větším bezpečí v klidu domova, kde porod mohl proběhnout přirozeně, než by se stalo v nemocnici. Žádný doktor v mém okolí by mě nenechal porodit koncem pánevním, a tak by můj příběh skončil pro mě i moji dceru dosti stresujícím císařským řezem. Jsem nekonečně vděčná za možnost domácího porodu a velmi doufám, že takovou možnost budou mít všechny nastávající maminky, které po něm touží.

Ráda bych se podělila o svůj příběh nádherného domácího porodu.

Že se k nám miminko chystá, jsem věděla hned :-). Užívala jsem si těhotenství a ze začátku se moc nezměnilo. Ještě jsem opatrně vylezla několik skal v Adršpachu, jezdila na kole a běhala. Potom moje tělo chtělo, abych trochu zpomalila a tak jsem více odpočívala, chodila na procházky a plavala. Dokonce jsem několik dní před porodem lyžovala, ale nebylo lehké na sebe obléct (i když naprosto rozepnuté) lyžařské kalhoty a obout si lyžáky 😉

Celé jsme si to s miminkem užívali. Zpívali jsme si, vyprávěli pohádky a starší tříletá dcera hladila bříško a každý den se ptala, kdy už miminko vyleze ven.

Moje blízká kamarádka byla těhotná o 5 měsíců déle a připravovala se na domácí porod. Setkali jsme se s manželem s její porodní asistentkou a vyptali se na vše o porodu doma. Dali jsme si chvíli na rozmyšlenou a dohodli se na ceně za předporodní prohlídky, porod a návštěvy v šestinedělí. Jelikož naše pojišťovna nic z tohoto nepokrývá (žijeme v USA a je tu opravdu strašidelný zdravotnický systém), porodní asistentka nám vyšla vstříc tak, abychom si mohli domácí porod dovolit.

Moje první dcera byla podle doktorů narozená o měsíc dřív, i když vše bylo v naprostém pořádku a vážila vcelku normálních 2,4 kg, doktoři mě hned po prvním porodu strašili, že se druhé miminko určitě musí narodit ještě dříve, ještě menší, bude potřebovat kyslík (žijeme v 3000 m.n.m) a že mi začnou od poloviny těhotenství píchat progesteron.

Porodní asistentka nad tím vším mávla rukou a řekla, že tohle miminko se narodí v termínu a dohodli jsme se, že bychom zvolili domácí porod, i kdyby se narodilo ve 36 týdnu.

Alli (jak se naše asistentka jmenuje) začala chodit na návštěvy každý měsíc a ke konci každý týden. Bylo to úžasné. Dcera se na ni vždy už moc těšila. Mohla s ní poslouchat miminko, měřit dělohu a podílela se na všem, co Alli dělala.

Nella se narodila ve 39 týdnech a 5 dnech. Já už se nemohla dočkat. Byla jsem připravená rodit už od 35 týdne :-).  Přiletěli mi na pomoc rodiče a jejich pobyt už se krátil. V neděli v 10:30 mi praskla voda 🙂 Jaká radost a nadšení, že za chvíli budu držet svoje miminko v náruči.

Byl to přesně takový den, jaký jsem si vysnila. Blížila se sněhová bouře. Venku byl vítr. Žluté lístečky z osik a sněhové vločky poletovaly oblohou.

Zapálila jsem krb a svíčky a manžel začal napouštět bazén horkou vodou. Děda nám pomohl všechno nachystat, dcera mi polévala záda vodou, když jsem si vlezla do bazénu a užívala si nádherně teplé koupele. Babička vařila ve vedlejším vchodu kuřecí polévku a pekla placku.

V poledne jsem uspala Nikolku, ale sama jsem už usnout nemohla. Tak jsem se těšila na miminko.

Během odpoledne přicházely silnější kontrakce. Většinu jsem jich protancovala takovým zvláštním břišním tancem, který moje tělo samovolně a radostně tancovalo.

Znovu jsem si šla odpočinout do bazénu. Když jsem pak šla na záchod všimla jsem si, že se miminko uvnitř pokakalo. S plodovou vodou teď odtékalo i mekonium. To mě zneklidnilo a zavolala jsem porodní asistentku. Ta asi za hodinu přijela, poslechla miminko a konstatovala, že je vše v pořádku. To už bylo mezi 15-16 odpoledne a přišla i moje kamarádka a dula Michelle.

Některé kontrakce byly stále silnější, ale moje tělo je vždy uvítalo. Mezi nimi jsme si povídali a smáli se, Michelle mě občas masírovala.

V 19 hodin šla dula vedle pro polévku, aby se mohli všichni najíst, a když se za 5 minut vrátila, miminko už se chystalo na svět.

Vlezla jsem do bazénu, porodní asistentka vzala zrcátko a dívala se, jak vše pokračuje. Najednou mi říkala, že musím vylézt ven. Rychle jsem z bazénu tedy vyskočila a šla na všechny čtyři. Miminko bylo najednou zadečkem napřed. Nečekané překvapení. Mezitím co moje tělo tlačilo miminko ven, jsem se ptala Alli, jestli už někdy miminko koncem pánevním rodila. Prý jednou. Ale i to mě uklidnilo. Nechali jsme tělo a miminko spolupracovat. Nakonec, když už byla venku hlavička a nosánek mi porodní asistentka řekla, abych zatlačila a Nellinka byla na světě (19:30). Chvíle ticha a pak pláč, protože to bylo asi i pro miminko velké překvapení. Hned jsem si ji na sebe přitiskla a cítila nekonečné štěstí. Za chvíli jsme si lehli do nachystané postele. Pupečník jsme nechali dotepat a odstřihli ho asi po hodině. Všechno bylo klidné a úžasné a měli jsme čas jenom na sebe. Zavolali jsme babičku, dědu a Nikolku. Nikolka přinesla sestřičce dárek a na oplátku dostala dárek od miminka.

Alli s námi byla asi do 23 hodin. Zvážila a změřila Nellinku a odvezla domu placentu na usušení.

Přesto, že mě většina lidí od domácího porodu odrazovala, můj příběh je naprosto úžasný. Kdyby se tento porod odehrál v nemocnici, skončil by císařským řezem, jelikož tu koncem pánevním nikdo z doktorů nerodí. Tudíž jsem nesmírně vděčná za moje rozhodnutí, za sílu, kterou jsem v sobě našla, za podporu manžela, dcery i mých rodičů. Jsem nekonečně zaplavená štěstím a důvěrou ve své tělo. Tento zážitek mě změnil. Mohu teď důvěřovat sama sobě a činit rozhodnutí založená na lásce, nikoli na strachu.

Přeji všem, aby se dokázali ztišit a najít svoje odpovědi v sobě. Jsme vyjádřením nekonečné lásky. Jen na to někdy v tomto bláznivém světě zapomínáme.

Lenka Lesmerises