Při narození mé dcery se potvrdilo, že líná huba je holé neštěstí a že štěstí v české porodnici přeje připraveným. Paní Ivana v něm sehrála roli prostřednictvím své knížky “Hovory s porodní bábou” a prostřednictvím osvěty, kterou šíří. Kromě toho je dobré si přečíst třeba příručku Světové zdravotnické organizace o péči u normálního porodu (ke stažení např zde: http://www.aperio.cz/247/who-pece-v-prubehu-normalniho-porodu-prakticka-prirucka)

Vybrala jsem si nejmenší brněnskou porodnici, protože jsem nechtěla být jen číslo v dlouhé řadě. Navíc jsem měla informace, že tam do porodů méně zasahují.

Babička i máma mi říkaly, že porodily první dítě za 2 resp. 4 hodiny, ale to jsem si myslela, že už si to nepamatují, že to přece není možné. Kontrakce jsem měla hned od začátku po třech minutách a porod nakonec trval 3 hodiny.

Měla jsem promyšlený postup a věděla jsem, co chci a nechci, ale v porodnici jsem nebyla schopná ničemu odporovat. Nechala jsem si natáčet monitor vsedě, bolelo to jako čert, muže jsem při tom nechala čekat na chodbě (přístě bude pořád u mě). Podepsala jsem souhlas se všemi myslitelnými zákroky, se kterými jsem nesouhlasila. Naštěstí se mě nikdo neptal na klystýr, možná bych souhlasila i s ním. Pro PA (pí Lazarová) to celé byla naprostá rutina, žádná podpora, žádný úsměv, hlavně chtěla, abych podepsala souhlas se všemi zákroky. Doktorka mě přišla jen vyšetřit po monitoru a pak zase odešla, naprosto mi to tak vyhovovalo.

Domluvená dula stihla přijít až po monitoru a hned se mi zvedlo sebevědomí. PA se mě ještě zeptala, jestli budu přece jen ležet na koze (no to bych si dala), ale pak už vůbec nemluvila. Dula posadila mého muže na velké křeslo, aby mě podpíral v zádech, já před ním v sedě na porodní stoličce porodila naše první dítě. PA mezitím odešla, ale dula jí zavolala zpět, že se rodí. Nenápadně přišla i dětská doktorka a sestra. Nečekala jsem, jestli se mě PA milostivě zeptá, jestli souhlasím s nástřihem hráze. Prostě jsem jí řekla, že ho nechci (protože podle českých zákonů nesmí být žádný zákrok proveden bez souhlasu pacienta, pokud někdo tvrdí opak, vyhrožujte soudem). PA mi začala hráz natahovat svými prsty, ale to bolelo víc než celý porod, tak jsem jí řekla, aby toho nechala. Pak už byla venku hlavička, celé dítě vzápětí a hned potom placenta. Celá vypuzovací faze trvala asi 5 minut.

Doteď nevím, jak se při porodu správně tlačí, protože já jsem netlačila, moje tělo tlačilo samo od sebe. Taky mi dost pomohla gravitace, protože jsem seděla na porodní stoličce. Když jsem pak přelezla na kozu, dali mi malou nahou na břicho, přehodili přes ni náš červený ručník a dula jí dala čepičku a ponožky. Dula mi pomáhala s prvním přiložením k prsu. Asi hodinu mi ji tak nechali. Pak ji zabalili do zavinovačky a vzal ji do rukou šťastný otec.

Moje hráz se potrhala a měla jsem dost šití, protože malá přišla na svět tak rychle. Doktorka přišla až po porodu a hráz mi vzorně s umrtvením sešila. Den poté jsem mohla sedět a nepotřebovala k tomu nafukovací kolo jako maminky s nástřihem hráze. O nástřihu hráze viz příručka Světové zdravotnické organizace.

“U Miloušů” velmi pečovaly o kojení našich dětí, sestřičky společně s námi děti poprvé koupaly a věnovaly se nám jednotlivě, žádná skupinová ukázka. Byla to idylka, dětská primářka na mě udělala velmi dobrý dojem.

Mně se ten porod libil. Má dcera je spokojené dítě a jednou jí budu ukazovat fotku křesla, před kterým se narodila.

Šťastná máma