Našla a oprášila jsem po pěti letech svou porodní historku a ráda bych jí věnovala Ivaně Königsmarkové na podporu její veškeré proporodní činnosti! Gratuluji ke zprošťujícímu rozsudku, věřím, že bude opravdu poslední.

VOJTĚCH Z VANY

Rodili jsme doma.

Měli jsme dvě děti a čekali další přírůstek.

Po dlouhých úvahách, pročtené literatuře a četných diskuzích s oponenty i příznivci jsem usoudila, že porod není diagnóza ani žádná operace, nýbrž naprosto přirozený fyziologický jev, který bez vnějších zásahů běží, pokud jsou všichni zdraví, sám. Vydrželo mi to i přes občasné pochybování manžela (velké plus ale bylo, že zkrátka chtěl respektovat, jak to já chci, protože já to rodím, že) a nechápavé, k smrti vyděšené pohledy některých známých. Myšlenku porodu doma jsme přísně tajili před všemi prarodiči, abychom tak zamezili infarktům, obavám a naléháním. 
Porodní asistentku a její náhradnici jsem rozvážně vybírala, až jsem se rozhodla pro Ivanu Königsmarkovou.

Byla to pro mě dobrá volba.

V onen den od časných ranních hodin mi bylo jasné, že se něco děje. Děti byly doma, byly prázdniny – školka skončila. Bylo horko. Zavolala jsem Ivaně, jak to vypadá, ta mě uklidnila a poslala do vany, že uvidíme. Ve vaně nastal úplný klid. Manžel jel do práce a byl na telefonu. Děti koukaly chvilku na televizi, tak já pak vylezla z vany, dovařila oběd. Ovšem před polednem to zas přišlo, docela silné bolestivé stahy. Zavolala jsem na pomoc s hlídáním dětí švagrovou. Šli všichni po obědě spát. Vlezla jsem zase do vany a relaxovala a funěla. Nějak po poledni jsem usoudila, že bolestivé stahy po pěti minutách jsou důvodem k zavolání osazenstva – zavolala jsem manželovi a Ivaně. Ve vaně byla pohoda, horká voda ok. Pak nějak přišly dvě silné kontrakce po sobě, tak volám Ivaně a ona teda, že už opravdu jede. Dorazil manžel. Záhy přijela Ivana. Zcela nenápadně vjela vozem s obrovským nápisem „AKTIVNÍ POROD“ bez povšimnutí o patro níže bydlících rodičů na zahradu. Prohlédla mě a řekla „Prima, rodíme.“ – to byla skvělá zpráva! Muž byl téměř v šoku a koukal, jaká je to pohoda. Já ve vaně, oni dva klečeli před vanou, podávali mi občas pití a mokrý studený hadr na hlavu, přihřívali vodu. Pak už mě to fakt docela štvalo, strašně mě bolelo v kříži. Nakonec jsem se do té úzké vany zapříčila i s kruhem za zády na štorc-na krátko. Bylo to tak ok – muž mě držel za ruku a Ivana sledovala mé úpěnlivé dýchání a moje břicho a jinak tam prostě jen byla – byl to pro mě obrovský pocit bezpečí a jistoty.

Pak nějak ve čtyři hodiny mi teprve praskla voda a záhy jsem tedy s vypětím všech sil na dva stahy porodila to naše dítě do vody. Doba mezi první kontrakcí, kdy vylezla hlava, a druhou kontrakcí, kdy jsem vytlačila zbytek, se mi zdála nekonečná. Mezi kontrakcemi jsem odmítala tlačit,chtěla jsem si zbaběle ještě chvilku ulevit…Manžel se jen v mezičase zeptal, jestli se ta čouhající hlava neutopí nebo neudusí..ale neutopila ani neudusila. Ivana vylovila fialového tvorečka z vody a dala mi ho na břicho…to bylo ÚŽASNÝ! Kdo rodil to zná, obrovská radost a úleva! Tiskli jsme to dítě děsně dlouho, až se muž nedočkavě zeptal :“Co to teda je?“ A já, že to je jedno! A nechtěla jsem ho ani na chvíli pustit, tak musel ještě počkat. Pak jsem tedy nakonec zapátrala a byl tam. Pinďour! Vojtěch!

Pak Ivana Vojtíška trochu otřela, zabalila do ručníku, dala manželovi. Vojta měl uzel na pupeční šňůře a ještě šňůru kolem krku a zjevně mu to k velkému podivení všech „lékařů porodníků“ nevadilo, ostatně hadici s proudící vodou pod tlakem prostě neutáhnete!

Pak jsem se uvelebila v posteli a přiřítil se manžel se všemi našimi třemi dětmi – ti dva se akorát probudili z odpoledního spánku.

Takhle jsem si to nějak představovala….žádný špitál s kachlíky a dítě unesené nepříjemnou sestrou do inkubátoru…



Druhý den přišly dětská doktorka i Ivana na kontrolu, vše bylo ok. Až tento den jsme na kalibrované váze navážili 3,5 kg. Následující dny jsem si s Vojtou hověla v posteli, manžel měl týden dovolenou a zastával funkci dětské i ženské sestry, ale hlavně pečoval o ty dva raubíře, kteří vždy neřízeně vtrhli domů se špinavýma rukama, sypal se z nich písek a psí chlupy, a hurá skočmo do postele, pomazlit se s Vojtíškem…sterilita škodí ☺.

Barbora Zálohová s rodinou