vcelka_na_kvetineProtože své porodní příběhy Ivaně jsem už sdílela a nemám tedy už co psát, napadlo mě podělit se o svůj Manuál, jak přežít v porodnici:

Taky vás bije do očí ten kontrast mezi prožitky z porodů doma a v porodnici? Netvrdím, že to někomu k něčemu bude, sestavila jsem si tak sama pro sebe takový „manuál“, jak zvládnout přirozený a v rámci možností i hezký porod v porodnici. A protože i já jsem se inspirovala od jiných, nabízím někomu k případné inspiraci i svoje tipy. Musela jsem přečíst stohy literatury včetně odborných porodnických článků, mluvit s řadou lékařů, porodních asistentek i dul, vyslechnout přednášky a spousty porodních příběhů a porodit dvě děti (v porodnici), abych došla k závěru, že to vlastně nemusí být nic až tak složitého. Stačí dodržet pár jednoduchých bodů.

(1) MUSÍTE MÍT NĚKOHO, KOMU VĚŘÍTE
Nejdůležitější je věřit sobě. Leckdo to má tak nějak automaticky a nemusí to vůbec řešit. V ostatních ale hlodá nějaký ten červíček. Vyplatí se si ho přiznat a vyřešit (samostudiem, kurzem, konzultací, povídáním s kamarádkami které umí hezky porodit, stanovit si detailní strategický plán pro situace, kterých se nejvíc bojíte…). V konečném důsledku je to mnohem efektivnější, než nad ním mávnout rukou, a pak napravovat následky nevyřešeného červíčka.
Pokud věříte zdravotníkům, že mají stejný cíl jako vy – přivést na svět zdravé děťátko – a udělají pro to všechno, pak je vše v pořádku a nemusíte číst dál 🙂
Vezměte si doprovod, o který se budete moct opravdu opřít (i fyzicky). Ujistěte se, že ví, o co vám jde, bude stát při vás a neztratí nervy. Často není nejlepší volbou otec, ale třeba otrlá kamarádka, sestra nebo dula.

(2) DĚLEJTE TO, CO CHCETE A POTŘEBUJETE
Což samozřejmě vychází z bodu jedna, a sice, že vůbec víte, co vlastně chcete a potřebujete (anebo věříte doktorům). Pokud na vás chtějí nesmysly, které vás jen zbytečně ruší od porodu, ignorujte je – dá se to. Protože to považuju za důležité, vypíchla bych specificky 3 věci:

NENECHTE SE VMANIPULOVAT DO POLOHY NA ZÁDECH
Počítejte s tím, že budete muset být aktivní. Nikdo vám pravděpodobně neřekne: „Zkuste si třeba kleknout“. Spíše to probíhá stylem: „Tak si lehněte na záda, natočíme monitor/ vyšetříme… Á výborně, tak už tu můžete rovnou zůstat a tlačit, už to bude…“
Proč je poloha na zádech (nebo v polosedu) špatná? Tak třeba:
Děloha stlačuje cévní zásobení rodičky i dítěte, snadněji dochází k tísni plodu.
Porodní kanál je užší, protože se opíráte o kostrč, a ta tak nemůže miminku uhnout,
tlačíte proti gravitaci, takže miminko méně ochotně vstupuje do porodních cest a tlačení je namáhavější.
Zdravotní rizika plynou i z toho, že největší vládu nad touto situací mají porodníci – diktují vám jak tlačit (totální nesmysl, představte si, že by vám to někdo diktoval při konání potřeby na WC), mají sklon zbytečně za dítě tahat (rizika poranění např. brachiálního plexu) nebo nastřihávat hráz.

NEDISKUTUJTE
Je to zbytečné a nikam, skutečně NIKAM to nevede. Jestli si zakládáte na tom, že jste přehádali i učitelky na základce, v porodnici na to nespoléhejte. Je to zbytečné rozčilování a ztráta energie a času, který patří porodu nebo péči o dítě. Jděte si prostě za tím, co chcete, a nic nevysvětlujte. Pokud toužíte komunikovat, hodí se mít připravené 2 typy odpovědí. „To nejde“ – pro případ, že vás nutí do něčeho, co nechcete (třeba do polohy na zádech, odpovídání nesmyslných dotazníků…). V opačné situaci, kdy vám tvrdí, že například nemůžete zůstat ve sprše nebo mít dítě u sebe, zvolte odpověď „Ale můžu“.
Duševně se obrňte proti výhrůžkám smrtí vašeho dítěte od „Copak vám nezáleží na zdraví vašeho miminka?“ až po „Chcete to dítě živý nebo mrtvý?“ Mnoho zdravotníků je bohužel ráda používá, protože jsou tak účinné! Opět záleží, komu víc věříte. Obě moje děti takto během porodu a hospitalizace zemřely hned několikrát.

NEDÁVEJTE DÍTĚ Z RUKY
Novorozeně patří k matce. Nikam jinam. Novorozeně oddělené od matky se zoufale a ze všech sil snaží matku přivolat, protože instinktivně „ví“, že bez ní umře. Strach o život neprospívá vývoji orgánů, imunity, o duši nemluvě. Opravdu se nepotřebuje „prohřát v inkubátoru“ a vy si nepotřebujete „odpočinout“; první minuty a hodiny kontaktu s miminkem ženě dodají nesrovnatelně víc energie, než jakýkoliv „odpočinek“ bez něj. Nemusíte svoje dítě nikomu dávat, je vaše. Jak ho máte v náručí, chovejte ho a nepouštějte. Pokud ho od vás vylákají, dostaňte ho zpátky, třeba i „jen na chvilinku“ a už ho nedávejte do ruky nikomu, komu nevěříte.

Zita

247. Nebojte se
628. Proč rodíte v porodnici, když si pak stejně děláte, co chcete?