The Lotus Birth CampaignDnešní příběh je poslední z příběhů pro Ivanu. Od napsání a publikování prvního příběhu uběhly více než tři roky. Příběhy vznikly jako podpora pro Ivanu v době, kdy nesměla pracovat, kdy byla souzena, jako ukázka a připomínka Ivaniny práce, zviditelnění případu a nakonec i jako podpora pro ženy a jejich rodiny. Inspirovaly jsme se v Maďarsku, kde publikují příběhy na podporu porodní asistentky Ágnes Geréb (http://tortenetek.szules.hu/).

Ivana byla definitivně zproštěna viny a může opět provázet ženy těhotenstvím, porodem i šestinedělím. Může tedy tak, jako všechny ostatní samostatné porodní asistentky, omezeně, v unifikovaném systému péče, který nabízí Česká republika, protože toto je další velký problém zde. Jsou potlačována práva všech samostatných porodních asistentek ve výkonu profese. Rodiny, které se rozhodnou využít kontinuální péči porodní asistentky a/nebo porodit jinde než v porodnici, jsou postaveny mimo systém zdravotní péče. Vyčleňování samostatných porodních asistentek, těhotných, rodících a porodivších žen a jejich dětí politikou Ministerstva zdravotnictví ze systému zdravotní péče stanovováním iracionálních podmínek, jakož i vyčleňování mediální štvanicí, stále pokračuje. V současné době jedinou nadějí jsou žaloby jednotlivců u Evropského soudu pro lidská práva ve Strasbourgu, uvolnění systému péče, zahrnutí kontinuální péče soukromých porodních asistentek do systému, podpora péče v terénu a vznik porodních domů.

Represivní systém vždy poskytuje široké pole pro vznik šedé zóny, kdy všichni se snaží přežít, jak můžou. Neexistuje tu vzdělávací rámec pro poskytování komunitní péče, obory s tímto názvem se zpravidla věnují zase jen zásahům a možné patologii. Poptávka po soukromých porodních asistentkách stoupá, tyto, které jsou, jsou často přetíženy a bez vlastní supervize. Pro vzdělání našich porodních asistentek, které chtějí poskytovat kvalitní kontinuální a terénní péči, by mohla být řešením praxe v zahraničí.

Čím transparentnější systém je, tím méně příležitostí má nekvalitní péče, proto musíme stále vyžadovat kvalitní služby a podporovat ty, kteří je poskytují, a zveřejňovat své zkušenosti.

Špatná spolupráce systému a návaznost péče je rizikem pro ženy rodící doma i jejich děti, a to i pro ženy, které doma porodní neplánovaně.

Příběhy pomohly Ivaně, aby věděla, že v tom není tak úplně sama. Příběhy ukázaly lidem, jak vlastně taková Ivana pracuje. Příběhy pomohly ženám i rodinám ukázat, že rodit je možné jinak než zdrogována na zádech, s použitím násilí na ženě i dítěti, s hromadou cizích lidí, se zraněními na těle i duši obou účastníků porodu, ženy i čerstvě narozeného dítěte. Jsem ráda, že jsem mohla pomoci alespoň takto.

GorilyDěkuji všem, kteří jste poslali svůj příběh pro Ivanu nebo podporovali Ivanu jakkoliv finančně či osobně.

Děkuji manželům Hořejším za to, kolik buldočí práce dali do obhajoby Ivany proti hysterickému apriornímu odsuzování domácích porodů.

Děkuji Lence a Jolaně za pomoc s praktickými záležitostmi okolo fungování webu, i ostatním, které pomohly s fyzickou přípravou příběhů i cennými radami.

Děkuji všem, kteří vyvíjejí jakékoli aktivity ke zlepšení porodnictví.

Děkuji všem, kteří nenechají páchat porodní násilí na sobě ani svých dětech a kteří jej identifikují. Každá taková žena, dítě, rodina je nadějí pro lepší fungování systému péče.

Děkuji za všechny vaše milé reakce k příběhům a věřím, že ženy si zdravou cestu najdou, ať už je systém jakýkoli.

Rodině zemřelého chlapce přeji, aby se vzpomínkami na chlapečka mohli jít dál životem klidně.

Děkuji Ivaně za to, že tak dlouho stojí v první palebné linii, kdy se vše ohledně porodnictví snáší na její hlavu a za to, že to vydržela. Ivano, přeji Ti, mnoho dobrého, hodně zdraví, sil stát dál rovně, přátel a úspěchů.

ŠJ

Připravila jsem pro názornost volný překlad dvou internetových článků o porodní asistenci. První z nich je o tom, jak bychom chtěly, aby to vypadalo, tedy o kontinuální péči porodní asistentky. Kurzívou je vždy překlad původního textu, normálním písmem případně text mnou vložený.

Umění porodní asistence

http://www.mothersnaturally.org/midwives/index.php

Práce porodní asistentky přesahuje práci pouhého zdravotnického pracovníka. Porodní asistentka poskytuje těhotné ženě, její rodině a po porodu novorozenému dítěti nejen zdravotní péči, ale také širší podporu.

Péče porodní asistentky je opravdová umělecká forma. Kombinuje průvodcovské a léčivé ruce nejdůvěryhodnějšího poradce a pečovatele s dnešními znalostmi, vědou a medicínou. Toto spojení je to, co odlišuje porodní asistentky od většiny lékařů.

Péče porodní asistentky je založena na myšlence, že žena je ta hlavní, kdo rozhoduje o otázkách jejího porodu a dítěte. Porodní asistentky odpovídají matkám jako pečující a spolupracující partnerka, vysoce kvalifikovaná pro individuální práci v každé jednotlivé situaci. Jejím cílem je zdraví a blaho pro matku a dítě. Má zdroje, moudrost a profesionální trénink bezpečně provázet cestou těhotenství.

Kvalifikovaná porodní asistentka poskytuje komplexní předporodní péči, provází porodem a ošetřuje novorozence. Nicméně její unikátní hodnota spočívá v jejím spojení se ženou a rodinou, čímž nabízí hlubší úroveň péče. Během před- a poporodních návštěv, které jsou tři až desetkrát delší než běžná návštěva lékaře, porodní asistentka naslouchá tomu, co je potřeba v každém kroku procesu. Může pak nabídnout příslušné informace, fyzickou, emocionální nebo vědeckou podporu a možnosti volby.

Bezpečí a přínosy péče porodní asistentky byly znovu a znovu ověřeny mnoha zeměmi světa. Statistiky WHO (Světová zdravotnická organizace) ukazují, že porody za účasti porodní asistentky mají nižší výskyty infekcí, nižší počet císařských řezů, méně komplikací a zdravější výstupy – tedy i celkově nižší náklady na zdravotní péči – než nemocniční porody s účastí lékaře. Navíc kojenecká úmrtnost u porodů nízkorizikových žen je stejná při asistenci lékaře i porodní asistentky. Země jako Holandsko, Nový Zéland a Švédsko, které mají nejlepší porodní statistiky na světě, mají péči porodní asistentky jako primární.

Proč se ptáme lékařů, jestli by ženy měly mít porodní asistentky?

(volný překlad některých částí textu)
http://birthmonopoly.com/midwives/, Cristen Pascucci

Článek je o situaci ve Spojených státech amerických, nicméně je velmi přínosný i pro nás, protože stejný problém se opakuje ve všech zemích, které brání kontinuální péči porodní asistentky.

Autorka textu byla požádána národní rozhlasovou stanicí, aby se zúčastnila jako zástupkyně příjemkyň péče panelu, který měl být složen z prezidenta národní organizace porodníků, dalšího porodníka, porodní asistentky a reportéra. Téma bylo vybráno v reakci na nové pokyny ve Velké Británii vybízející k tomu, že pro nízkorizikové ženy je péče porodní asistentky a mimonemocniční porod bezpečnější alternativa k nemocničnímu porodu (zpráva je z 3.12.2014 a je zde). Nakonec byl pořad odložen, „protože jiná témata dostala přednost“.

„Ženy jsou dost chytré na to rozhodnout. Ženy mají právo toto rozhodnout. Ženy chtějí porodní asistentky.“ Zdá se logické, že pokud mluvíme o péči porodní asistentky, měly by diskuse být vedeny se ženami a porodními asistentkami. Ale je tu jedna věc, které veřejnost a média nerozumí, když neustále toto téma předkládají lékařům, a to, že lékaři jsou hlavním důvodem, proč nemají ženy péči porodní asistentky.

Co vlastně porodní asistence obnáší?

V létě byla v mezinárodně uznávaném lékařském časopise The Lancet publikována série ohledně porodní asistence. Výsledkem je pobídka směrem k posunu v systému směrem od modelu založeném na patologii (medicinský model) k modelu založeném na multidisciplinární týmové spolupráci s porodními asistentkami. [6] Porodní asistence jako model péče předchází a překrývá medicínu. Má vlastní specifikum, a to je podpora žen k využití vlastních těl, mozků a síly k porození dítěte. V porodní asistenci porod závisí méně na intervencích a více na schopnostech ženy. Porodní asistentky mají klientky, nikoli pacientky, a hlubokou úctu k ženám jako autoritám nad sebou samým a jako srdcím svých rodin. Péče je osobní.

Porodní asistentky zachycují problémové situace mnohem více s využitím manuálních dovedností než technologických. Pokud potřebují ženy nebo děti specializovanou péči, odkazují je k příslušnému specialistovi. Zde se potkávají a překrývají s porodníky-lékaři.

Obě profese jsou absolutně nezbytné a pro rodiny je nejlepší, pokud lékaři a porodní asistentky spolupracují uceleně jako tým. Ženy a děti profitují z bezvadné prenatální péče a nejlepší šance na zdravý nekomplikovaný porod s bezpečnou sítí specializované chirurgie pro vzácné, ale reálné komplikace, které mohou vzniknout.

Bizarní nicméně je, že Spojené státy využívají péči vysokorizikového specialisty (porodníka) téměř pro každou ženu, včetně obrovského množství těch, které by mohly profitovat ze služeb porodních asistentek. Tyto množství zahrnuje zdravé ženy, ale také jsme viděli, že porodní asistence může pomoci zmírnit riziko ve skupinách, kde jediným rozdílem mezi malým, nemocným a předčasně narozeným dítětem a dítětem zdravým a narozeným v termínu je informovaná a podporovaná matka (přečtěte si o tom, jak jedna porodní asistentka na Floridě snižuje množství předtermínových porodů a císařských řezů v rizikové komunitě) nebo v porodním centru ve Washington D.C. pro nízkorizikové ženy obdobně zde.

Model péče s porodními asistentkami Lékařský model péče
Primárním aktérem je žena (žena rodí dítě jako klientka) Primárním aktérem je poskytovatel (lékař rodí dítě z pacienta)
Porod je podpořen jako přirozená součást životních událostí S porodem je nakládáno jako s patologií
Intervence jsou použity jen v nutném případě Intervence jsou rutina
Porod se koná v souladu s preferencemi a potřebami ženy Porod se koná v souladu s preferencemi a rutinou poskytovatele/instituce.
Zdravotní zájem o emoční, mentální a fyzické bytí Zdravotní zájem je cílen na záchranu
Ženy přijímají riziko za svá rozhodnutí Poskytovatel přebírá riziko za rozhodnutí

Pro nás ve Spojených státech je koncept autonomie pro porodní asistentky a ženy neznámý. Je těžko představitelné, že si žena vybere porodní asistentku, která pracuje nezávisle sama na sebe ve své praxi, a spolu se mohou rozhodnout kdy nebo zda budou potřebovat péči porodníka.

Konflikt zájmů

Na začátku 20.století byla vzkvétající medicínská lobby téměř úspěšná v zadupání toho, co oni viděli jako konkurenci a co Časopis americké lékařské asociace a další nazývali „the midwife problem“, prostřednictvím špinavé cílené kampaně. Mimochodem, abych nezapomněla, ve článku o „midwife problem“ Dr.J.Whitridge Williams, profesor porodnictví na Johns Hopkins University, že podle pozorování profesorů porodnictví po celé zemi „velká část z nich přiznává, že průměrný praktik může kvůli nedostatečné přípravě z porodnictví může poškodit své pacienty stejně tak jako tolik kritizované porodní asistentky“. S použitím rasistických a sexistických témat vylíčila tato skupina porodní asistentky jako nekvalifikované a špinavé ignorantky. Proti strategickému úsilí bohatých bílých mužů učinit porody součástí institucionalizované péče, neměly porodní asistentky šanci, protože byly zbaveny hlasovacího práva, nikdo se jich neptal. V polovině století se porody v Americe přesunuly z domova do nemocnice pod autoritu lékaře, porodní asistentky, chudé, venkovské a černé ženy byly ponechány stranou.

Příběh tohoto posunu je překvapující, fascinující a doporučuji každému, kdo se o to zajímá, aby prozkoumal, jak smělá lékařská profese přesvědčila ženy, aby rodily v institucích a staly se předmětem medicínského experimentu: „na všech úrovních předpokládaného porodního rizika byla vždy perinatální úmrtnost mnohem vyšší pro porody v nemocnici než doma“. [7]

Od té doby porodní asistence musí škrábat a procházet cestu zpět k současnému mišmaši různých typů porodních asistentek, s různými dovednostmi a praxí, a směsicí státních zákonů a pravidel, které se pohybují od „Jistě! Jděte a buďtě porodní asistentkou!“ až k „Jak vás chytíme s porodní asistentkou, zavřeme ji“. Stejně tak je široká škála postojů v lékařské komunitě stran porodních asistentek, od krásné představy spolupráce porodní asistentka – lékař, až k sankčnímu modelu pro porodní asistentky i jejich klientky, včetně lékařů, kteří by se odvážili nějak zapojit. Tento článek se nezabývá těmi oblastmi, kde systém spolupráce funguje, ale těmi, kde nefunguje.

Je to lepší, než to bylo, ale zdaleka ne takové, jaké by to mělo být. V současné době odmítá Americká asociace gynekologů a porodníků (ACOG) uznat porodní asistentky, které jsou přítomny asi 80% porodů mimo nemocnici [8] („ACOG nepodporuje programy, které obhajují nebo jednotlivce, kteří poskytují péči u domácího porodu“ [9]. Teprve nedávno uznali „akreditovaná porodní centra“ jako akceptovatelná místa, neboť jejich dlouhodobou politikou je, že všechny porody by se měly konat v nemocnici (v prohlášení z roku 2008 se skutečně vyhrožovalo, že „Porození dítěte doma… je postavení procesu porodu nad cíl mít zdravé dítě“ (tj. stejně jako u nás se říká, že ženy preferují vlastní pohodlí před zdravím dítěte) [10]. Neakceptují, že místo, kde žena porodí, si rozhoduje žena sama. Je zde jedna pravda, a to, že praxe a vzdělávání pro malé množství těchto porodních asistentek není standardizováno, nicméně porodní asistentky a jejich klientky neočekávají od porodníků souhlas. A postavením těchto porodních asistentek do undergroundu k lepšímu tréninku ani bezpečnějším porodům nepovede.

Certified Nurse Midwife (CNM) je v lékařské komunitě lépe přijímaná, ale tento model porodní asistence už vůbec nepřipomíná původní ženy na koňských hřbetech, které poskytovaly excelentní péči v domovech jiných žen na venkově Kentucky. Nyní pracuje 95% porodních asistentek v nemocnicích jako porodní asistentky lékaře.

 Ženy nerodí s porodní asistentkou, kterou si najaly, pracují s porodní asistentkou lékaře, která pracuje v mezích instituce a toho, co jí instituce a lékař dovolí.

Je těžší než si dovedete představit najít místa, kde si ženy mohou vybrat nezávislou porodní asistentku.

Žádná cesta ven

Ano, většině žen se stále říká, jak mají rodit. Jsou předmětem praktik, které byly po desetiletí považovány za poškozující: odpírání jídla a pití při porodu (60%), omezování na postel (76%) na záda (92%), kontinuální fetální monitor (94%), který je tak poruchový, že U.S.Preventive Services Task Force vydalo doporučení proti němu. V některých zařízeních se dokonce používají násilné praktiky . Císařské řezy se pohybují v číslech epidemie, protože směrnice na podporu prevence nejsou dodržovány nebo neexistují (viz zde).

Co se stane, když si ženy vyberou mimoklinický porod? Může být obtížné najít lékaře přístupného pro předporodní konzultaci. Některé ženy raději nakonec neporodí doma ze strachu z šikany ze strany zdravotnického zařízení, pokud by byl potřeba převoz do porodnice. Mluvila jsem se ženami z celé země, které říkaly, že byly šikanovány, že jím byla odmítána péče nebo byly podrobeny násilí za to, že přijely v souvislosti s domácím porodem. Louisianská matka Andrea Davis používá slova jako „násilí“, „znásilněná“ a „zahanbená“ pro popis své zkušenosti po převozu do St.Tammany Hospital jednoduše proto, že byla vyčerpaná po 24 hodinách porodu (svědky byla porodní asistentka, dula, manžel a sedmnáctiletá dcera). Její zkušenost není ojedinělá a není těžké pochopit, proč se ženy a porodní asistentky budou tomuto chtít vyhnout. Není těžké pochopit, proč si žena nevybere takové místo jako místo bezpečné pro porod.

Rodinní lékaři a porodníci, kteří podporují porodní asistentky a jejich klientelu, mohou také čelit ostrakizaci jejich kolegy. Někteří lékaři, kteří kontaktovali „Improving Birth“, jsou vyděšeni, že by mohli přijít o licenci, pokud budou spolupracovat s terénními porodními asistentkami. Přitom právě tato spolupráce činí porod mimo nemocnici bezpečným.

Seznam odkazovaných dokumentů:

[6] Renfrew, M., McFadden, A., Bastos, M. (2014). Midwifery and quality care: findings from a new evidence-informed framework for maternal and newborn care.  The Lancet, 384(9948), 1129 – 1145  (Abstract here. Download Executive Summary for series here.)

[7] Tew, M. (1998). Safer childbirth? A critical history of maternity care. (3rd Ed.). New York, NY: Free Association.

[8] MacDorman, M., Mathews, T.J., Declercq, E. (2014). Trends in out-of-hospital births in the United States, 1990–2012. NCHS data brief, no 144. Hyattsville, MD: National Center for Health Statistics. (Link here.)

[9] American College of Obstetricians and Gynecologists. (2008, February 6). ACOG Statement on Home Births. Retrieved from MedScape.com (Link here.)

[10] American College of Obstetricians and Gynecologists. (2008, February 6). ACOG Statement on Home Births. Retrieved from MedScape.com (Link here.)

V podstatě celý dokument jako by byl psaný o situaci v České republice, nikoli o některých částech USA. Podobnosti jsou zjevné. Od britského systému péče se máme mnoho co učit.

Ženy jsou schopné rozhodnout, jak, kde a s kým porodit své dítě. Není možné diktovat, jak a kde máme utrácet své peníze a peníze zdravotní pojišťovny, není možné říkat, že tato možnost, která u nás je, tedy rodit v porodnici, je ta jedna jediná správná a vhodná pro všechny stejně.

Kdo chce, hledá cestu, kdo nechce, hledá, proč to nejde. A to platí v jakékoli oblasti života, porodnictví nevyjímaje. Britská královská asociace gynekologů doporučuje, česká varuje.

Hledejme pro své děti a rodiny ty nejbezpečnější a nejzdravější cesty.

Na úplný závěr video „Proč je porod doma 500x bezpečnější