Naše první slůně jsem porodila v domácím prostředí v Praze v bytě svého nejlepšího kamaráda s manželem, porodní asistentkou a dulou. Byla to tedy hurá akce, protože jsem vše měla vymyšleno tak, že se kolem 19.9. přesunu do Prahy, kde jsem měla zajištěný byt bratra dulí kolegyně, tedy cca 3 týdny před plánovaným termínem, ale malý se ohlásil v 37. … Pokračovat ve čtení →
Popsala jsem svůj porod doma pro Respekt, do rubriky Jeden den v životě, ale myslím, že to nakonec neotiskli :-)… Budu moc ráda, pokud příběh Ivaně pomůže. S úctou k Vaší práci, Martina Kamenská-Turečková, um. kovářka, magistra biologie, lektorka týmové spolupráce Zadání „jeden den“ nesplním, ale do 24 hodin se vejdu. Po odpoledním spaní s dvouletou dcerkou Ladou, o půl … Pokračovat ve čtení →
Ani šílená, ani bio, jen matka.. Přeji dobrý den, s paní Ivanou jsem se sice nesetkala, ale nějaký čas čtu příběhy pro ni, až ve mě uzrála myšlenka napsat můj vlastní a vyjádřit tak paní Königsmarkové a všem, kteří se snaží o změnu našeho porodnictví, velkou podporu. Nejsem šíleně uvědomělá a řvoucí mimina mi nikdy nepřipadaly jako absolutní zázrak. Díky … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, připojuju se k zástupu gratulantů a moc Ti blahopřeju k tvým krásným narozeninám a současně sdílím radost nad rozhodnutím Ústavního soudu ohledně tvého případu. Už mnohokrát jsem se chystala pro Tebe napsat svůj příběh, ale nikdy jsem nevěděla kudy do toho, myšlenky se mi rozbíhaly mnoha směry, sklouzávala jsem do patosu. I dnes mi naskakuje lehce patetický tón … Pokračovat ve čtení →
Náš příběh je celkem prostý, a Ivana v něm figuruje nevědomky jako psychická podpora. Bojím se doktorů a nemocnic. Přijde mi, že nemocnice není to pravé místo pro přivedení zdravého potomka na svět. Celé těhotenství mi strašně vadily gynekologické prohlídky – mužská ruka na mém posvátném území, fuj. Čím víc jsem v těhotenství o porodech zjišťovala, tím víc jsem se … Pokračovat ve čtení →
Posílám Vám, paní Ivano, svůj příběh a dopis do Krnova. Jsem přesvědčená, že žena má mít právo si vybrat svou porodní asistentku a místo porodu. Věřím, že se budete moci vrátit ke své práci a my budeme moci s Vaší pomocí zažívat jedinečné kouzlo zrození. „Porod není jen o rození miminek. Porod je o matce, která se stává silnější, zdatnější, … Pokračovat ve čtení →
Svoje první dítě jsem rodila už v prvním desetiletí 21. století. Bez potřeby hledat informace, s absolutní důvěrou ve zkušené lékaře a porodní asistentky, bez potřeby mít s sebou doprovod, porodit přece zvládne každá a já jsem statečná holka. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Strach, bezmoc, samota, chemický koktejl, bolest, vleže na zádech, s pocitem marnosti a vlastní neschopnosti … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen z povzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v … Pokračovat ve čtení →
Na své první miminko jsem čekala několik let. Když se konečně na testu objevily dvě fialové čárky, měli jsme s manželem velkou radost a já jsem si užívala těhotenství. Žádné problémy, žádné komplikace. Jak šel týden za týdnem, začínal se můj gynekolog stále méně usmívat. Plod měl svoji hlavu a to stále nahoře. O císařském řezu jsem nechtěla ani slyšet, … Pokračovat ve čtení →
Já sama se o porody a situaci okolo začala více zajímat trošku opožděně – až po svém vlastním porodu. Do té doby jsem nic z toho moc neřešila. Dokončovala jsem spoustu věcí v práci, připravovala konferenci, rozčilovala se nad kácením stromů na Šumavě, cítila se náramně, a prostě věděla, že přijde září, a já zkrátka porodím (a pak se všechno … Pokračovat ve čtení →
Už od prvního okamžiku kdy jsme zjistili, že jsem těhotná, jsme se snažili dělat všechno nejlepší pro miminko. Byla jsem těhotná poprvé, takže všechno bylo nové. Každou návštěvu u gynekologa jsem očekávala s napětím a těšila se, že se zase dozvím něco víc o svém miminku. Všechna vyšetření jsem podstupovala jako velice dobře vychovaná pacientka. Protože jsem vždycky o všem … Pokračovat ve čtení →
Protože jsem příznivcem Ivany, rozhodla jsem se přispět svým porodním příběhem, abych ji také podpořila v její nelehké situaci. Její práce si vážím a jsem přesvědčená o tom, že je smysluplná a ohromně důležitá. Zaslouží si podporu a uznání. Jsem ráda, že se téma aktivního a vědomého těhotenství a porodu pomalu ale jistě dostává mezi maminky, porodní asistenty a lékařský … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu mi doporučila ke čtení kamarádka, když jsme se, už obě těhotné, bavily o tom, jak by asi měl vypadat náš porod. Já vyprávěla o porodech mojí sestry. Sestra si z prvního porodu odnesla trauma. Byl dlouhý, miminko čtyřkilové, tlačení na břicho, uvázané nohy, nepříjemný personál, odnesené miminko. Její druhý porod byl úplně jiný. Strach, který z něj … Pokračovat ve čtení →
Na začátku února to bude už pět let, co se s Ivanou narodila u nás doma moje dcera Berenika. Jsem vděčná, že jsem měla možnost to prožít, s čím dál větším časovým odstupem to považuji za zázrak a čerpám z toho sílu doteď. Poslední dva měsíce těhotenství jsem docházela k Ivaně do poradny (to mě vždycky uklidnilo) a na kurz, … Pokračovat ve čtení →
Než jsem mohla porodit svoje třetí dítě, trochu se nám změnily okolnosti. Třetí těhotenství nás totiž zastihlo v přípravách na přestěhování do Brazílie. Manžel tam dostal práci, a protože kluci byli ještě malí, řekli jsme si, že to zkusíme. Do Brazílie jsme se přestěhovali zhruba v půlce těhotenství, a tak ultrazvuky a další odběry proběhly ještě v Čechách. Naivně jsem … Pokračovat ve čtení →
Přečetla jsem snad všechny příběhy, které se tu od začátku otiskly. Teď po porodu (11 týdnů) Jsou pro mě jakousi terapií. Některé se dost podobají mému porodnímu příběhu. Nikdy jsem se o porodnice a porody nezajímala. Jako malá jsem všechny strašila větou: „To je v pohodě, mnohem horší je porod.“ Ani nevím, odkud jsem tu větu vzala, ale pamatuji si, … Pokračovat ve čtení →
Tento příběh navazuje na předchozí tím, čím ten první končil tedy hledáním, proč se první porod zkomplikoval, proč jsem nebyla připravená na to chladné prostředí v porodnici atd. Uběhlo několik let a já studovala – často i mimochodem – téma porodu – především už přirozeného porodu – a přestávala jsem se porodu bát. Mnohé jsem pochopila, přijala, odpustila a o … Pokračovat ve čtení →
Když jsme v roce 2007 čekali naše první miminko, byla jsem plná obav z porodu, jak vše asi proběhne, hlavně kvůli zažitým přístupům velké části lékařů… A nemusíme myslet jen na porodnictví – každý z nás to jistě zažil, kdy si před doktorem připadal jako tupec, kterému je vydán napospas, bez možnosti o sobě rozhodnout, a tady se navíc mělo … Pokračovat ve čtení →
S Ivanou jsem se setkala v roce 2007 na výcviku pro duly. Po zjištění, že jsem původní profesí porodní asistentka, mi Ivana položila jednoduchou otázku: “Proč se neosamostatníš?“ Odpověď byla také jednoduchá: “Protože se bojím“. Měla jsem za sebou stovky odvedených porodů v porodnici a bála jsem se. Čeho? Celou dobu studia jsem poslouchala, že porod je jedna velká patologie… … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, často na Vás myslím, vzpomínám a v mysli si připravuji příběh pro Vás, na který dnes večer nadešel čas. Díky našim několika vlastně docela krátkým, ale nesmírně intenzivním setkáním, k Vám cítím velkou blízkost, jedinečnou a nepopsatelnou, byť jsme se již pár let neviděly. Každá nová zpráva, zmínka či vzpomínka na Vás mi ten příjemný pocit blízkosti oživuje. … Pokračovat ve čtení →
Môj pôrod bola krásny vďaka – dalo by sa povedať -”náhode”. Ale keďže ja na náhody neverím, tak skrátka dopadol presne tak ako mal. Koketovala som totiž s myšlienkou, že budem rodiť doma. Ale skutočne vedomo by som sa k tomu odvážila len v prípade, že by to na pôrod stihla moja kamarátka dula z ČR. Predsa len som ako … Pokračovat ve čtení →
Nikdy jsem se s Ivanou Königsmarkovou osobně nesetkala. „Jen“ jsem si před porodem přečetla knížku Hovory s porodní bábou. A abych na něco důležitého snad nezapomněla, dělala jsem si tenkrát výpisky. Ten soubor jsem dnes – po třech letech – otevřela. A běhá mi mráz po zádech. Jakkoli jsou ty poznámky chaotické a po nocích psané, každé slovo, které jsem … Pokračovat ve čtení →
Ivana si běžně nebere servítky a někdy mi její chování připadalo nepochopitelně drsné. Nesedí úplně každé mamince, ale teď chci vyprávět, jak jsem pochopila, proč ji tolik žen zbožňuje. Byl to můj první doprovod u porodu doma. Cítila jsem se velmi poctěná, když mě Lenka požádala, abych byla její dulou. Byla domluvená s porodní asistentkou Ivanou, takže se jednalo o … Pokračovat ve čtení →
Paní Ivana je oporou pro naše přání a naplněné sny. Po přečtení některých příběhů ostatních šťastných maminek se s radostí přidávám. K paní Ivaně jsem začala chodit již na těhotenské prohlídky cca od 7. měsíce těhotenství a hned jsem věděla, že pokud by bylo nějaké příště, tak v případě přirozeného těhotenství lékařů není třeba – to je čistě můj názor. … Pokračovat ve čtení →
Ivanu jsem potkala jen jednou a to čirou náhodou na svatbě společných přátel. Já tou dobou byla už pořádně těhotná. Když jsem ze svatby odjížděla, Ivana mi popřála, aby na nás byli v Podolí hodní. Milé gesto. Napadlo mě, že když mi to popřála „samotná Ivana K.“, tak to prostě nemůže dopadnout jinak. Okolnosti tomu přály, že jsem až do … Pokračovat ve čtení →
Eva měla termín porodu 2. Dubna 2012. Její holčička Estel se narodila 8. dubna chvilku před půlnocí. Doma, jen s pomocí tatínka a duly, ačkoli by si Eva i její muž přáli mít u porodu i porodní asistentku. Ale neměli, protože byl duben a ačkoli využili všech možností (viz třeba http://www.ferovanemocnice.cz/aktuality/pravni-rady-pro-zeny-ktere-nemohou-sehnat-porodni-asistentku-k-porodu-doma-2582.html), jak porodní asistentku získat, neuspěli. Přesto jim v tu … Pokračovat ve čtení →
Jsem dula a měla jsem doprovodit už k druhému porodu svou slovenskou klientku a jejího amerického manžela. Po porodnici v Podolí, před dvěma lety, si tentokrát vybrali porodnici v Neratovicích. Jeden večer kolem 18.00 volala, že mám přijet, že má slabé kontrakce. Dorazila jsem asi okolo 19.00, doma bylo velmi živo, běhal dvouletý synek, americká tchyně žehlila, televize naplno… a … Pokračovat ve čtení →
Popsala jsem svůj porod doma pro Respekt, do rubriky Jeden den v životě, ale myslím, že to nakonec neotiskli :-)… Budu moc ráda, pokud příběh Ivaně pomůže. S úctou k Vaší práci, Martina Kamenská-Turečková, um. kovářka, magistra biologie, lektorka týmové spolupráce Zadání „jeden den“ nesplním, ale do 24 hodin se vejdu. Po odpoledním spaní s dvouletou dcerkou Ladou, o půl … Pokračovat ve čtení →
S Ivankou som sa zoznámila cca pred desiatimi rokmi, necelý rok po pôrode prvého syna. Po nepríjemnej nemocničnej skúsenosti som sa totiž pevne odhodlala, že moje ďalšie tehotenstvo a pôrod budú na rozdiel od prvého krásne, bez stresu a v pohode. Myslela som si, že k tomu potrebujem hlavne to, aby som o problematike vedela čo najviac. Prihlásila som sa … Pokračovat ve čtení →
Po čtení „Nové doby Porodní“ od Vlastimila Marka jsem se pevně rozhodl, že náš porod proběhne společně s dulou, které budeme důvěřovat, v nějaké alternativním porodům nakloněné porodnici. Pak jsem jednoho dne svolil, že navštívím předporodní kurz, kam už manželka měsíc chodí. Nemusela mne přemlouvat, šel jsem rád. A zde jsme se seznámili se Zuzkou Sobčíkovou. Byla mi sympatická na … Pokračovat ve čtení →
