522. Braňte se, má to smysl!

chamomiles

Přestože jsem se porodu asi jako každá žena bála, zároveň jsem se na něj velmi těšila. Věřila jsem svému ženskému tělu, vždyť je pro porod stvořené. Věřila jsem moudrosti přirozených instinktů – tedy že v danou chvíli budu přesně vědět, co dělat. Žádné zvíře v přírodě nepotřebuje, aby mu někdo říkal, jak má rodit. Prostě to ví. V tu chvíli … Pokračovat ve čtení →

518. Kdo se bojí, nesmí do porodnice

S tatínkem

Náš příběh je celkem prostý, a Ivana v něm figuruje nevědomky jako psychická podpora. Bojím se doktorů a nemocnic. Přijde mi, že nemocnice není to pravé místo pro přivedení zdravého potomka na svět. Celé těhotenství mi strašně vadily gynekologické prohlídky – mužská ruka na mém posvátném území, fuj. Čím víc jsem v těhotenství o porodech zjišťovala, tím víc jsem se … Pokračovat ve čtení →

506. Můj příběh listopad 2010 = dopis do Krnova

red_day_lily

Posílám Vám, paní Ivano, svůj příběh a dopis do Krnova. Jsem přesvědčená, že žena má mít právo si vybrat svou porodní asistentku a místo porodu. Věřím, že se budete moci vrátit ke své práci a my budeme moci s Vaší pomocí zažívat jedinečné kouzlo zrození. „Porod není jen o rození miminek. Porod je o matce, která se stává silnější, zdatnější, … Pokračovat ve čtení →

495. Tři dcery – příběh druhý – z domova do porodnice

Poupě

Můj druhý porod je jakýmsi přechodem, přerodem v mém myšlení, v důvěře v sebe sama a ve svou sílu… Druhou holčičku jsme počali, když té první bylo sedm měsíců. Historky o tom, že když jsou dvě děti rychle po sobě, porod bývá většinou velice rychlý, jsem neposlouchala. Raději jsem přemýšlela, v jaké porodnici budeme rodit nyní. S litomyšlskou porodnicí, která … Pokračovat ve čtení →

488. Náš Toníček – František

Slunečnice

Už několik let jsem se zajímala o přirozené porody, ledacos přečetla, našla si „svou“ porodní asistentku. Ivana K. pro mě byla průkopník, bez kterého bych se o spoustě věcí asi vůbec nedozvěděla. Díky ní jsem uvěřila, že porod je ženská záležitost, kterou jako žena můžu zvládnout. Nevěděla jsem, jaký je přesně můj příběh a zda ho vůbec psát, ale po … Pokračovat ve čtení →

487. 21:1

Spolu

Na své první miminko jsem čekala několik let. Když se konečně na testu objevily dvě fialové čárky, měli jsme s manželem velkou radost a já jsem si užívala těhotenství. Žádné problémy, žádné komplikace. Jak šel týden za týdnem, začínal se můj gynekolog stále méně usmívat. Plod měl svoji hlavu a to stále nahoře. O císařském řezu jsem nechtěla ani slyšet, … Pokračovat ve čtení →

480. Porod v Norsku podle „české“ režie (epidural, oxytocin, nástřih)

Ráda bych připojila svůj příběh o příchodu nového človíčka na svět. Chtěla bych podpořit Ivanu Königsmarkovou, protože si velmi vážím jejího boje za zlidštění české porodnické praxe a za prosazování svobodné volby místa porodu dle svědomí, potřeb a odvahy každé rodičky. Míra úmrtnosti novorozenců v Norsku je ještě menší než v České republice. Ale tohoto výsledku je dosaženo úplně jinou … Pokračovat ve čtení →

451. Pár správných slov ve správný okamžik, to, co Ivana umí…

Konvalinka

Dlouho jsem váhala, jestli také napíšu svůj příběh. Nakonec jsem se rozhodla, že ano, neboť teď, s odstupem času, vidím, že v něm Ivana sehrála nemalou a důležitou roli. Ivanu jsme poznali náhodou, když jsme se s manželem rozhodli navštívit předporodní kurz. Před tím jsme o ní nikdy neslyšeli a byli jsme příjemně překvapeni jejím jasným, strohým, upřímným a na … Pokračovat ve čtení →

440. Čtyři naděje a nějaké to zklamání

Tři holčičky

Jak vysvětlit, proč Vám vlastně píšu, když Vás vlastně ani neznám a mé porody proběhly 2 tisíce km od Vás? Už to tak někdy bývá, že se cesty nepropojují, ale ovlivňují, a tak nějak je to i se mnou. Kdysi v raném dospívání jsem se mihla před televizní obrazovkou zrovna ve chvíli, kdy vyrovnaná žena s manželem vyprávěli (a černobílými … Pokračovat ve čtení →

423. Francie – první příběh Maryline

Krokusy

Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen zpovzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku … Pokračovat ve čtení →

350. Svátek nebo připomenutí

narcissus

4. 4. má svátek Ivana. 4. 4. začala rodit kamarádka Petra, které jsem slíbila doprovod k porodu, původně plánovanému jako domácí. Plán se změnil posledního března, protože po tomto datu již nebylo možné sehnat porodní asistentku, které by za asistenci u domácího porodu nehrozila pokuta. Tedy změna plánu, pojede se do údajně vstřícného Vrchlabí, kde má domluvená PA Jana smlouvu. … Pokračovat ve čtení →