Zbavit se strachu

Už roky pracuji s migranty. Více či méně intenzivně, podle toho, jak moc mne potřebují mé malé či ještě menší děti. S paní Königsmarkovou jsem se osobně seznámila právě díky ženě, jejíž zemí původu je Ukrajina. Ale abych začala od začátku.
Kamarádi, kteří ve svém okolí zaregistrují člověka z cizí země, který má potíže, obvykle dospějí k závěru, že bych k problému mohla mít co říct, pomoci ho řešit či především předat potřebné informace; a já sama dělám totéž – zjistím si alespon jak na tom daný člověk je, zda  ví, jak svůj problém řešit, zda má  kontakty na poradny a zda není manipulován nějakým „dobrotiskem“, který z jeho neštěstí těží.

Takto jsem se seznámila i s výše zmíněnou  budoucí maminkou – spoustu dobrých lidí jí pomohlo řešit její nezaslouženou tíživou sociální situaci, poskytlo právní rady a na mne nic nezbylo :-). Vlastně ano, ukázalo se, že za svůj  život  vyslechla  množství hororových porodních příběhů obsahujících ukrutné bolesti, strach a křik personálu v ukrajinských porodnicích – opravdu si nemyslím, že je to objektivní zhodnocení informací, které  budoucí maminka získala, ale tak to prostě cítila. Z porodních vyprávění si nepamatovala jedinou kladnou emoci. Prosila mne, jestli jí poradím nějakého gynekologa, kam by mohla jít na těhotenskou kontrolu a vcelku nepřekvapivě se zajímala pouze o to, bude-li na ní lékař/ka křičet, případně zda ji udá, pokud jí propadne pracovní povolení.

Usoudila jsem, že nastávající maminka potřebuje kromě těhotenské kontroly také ztratit předsudky o nutně děsivých porodech a tudíž dozvědět se něco o těhotenství a porodu.

Zkontaktovala jsem paní Königsmarkovou a společně jsme přišly na první konzultaci. Byla skvělá, ale to už jste asi někde slyšeli. Jen jsem z uctivé vzdálenosti sledovala, jak se ty dvě ženy spolu baví, gestikulují, poslouchají jedna druhou a nemohla uvěřit tomu, jak se mi moje spolupříchozí mění před očima. Z vystresované ženy, na kterou se valí problémy  rychleji než je stihne odbavovat, se během konzultace a těhotenské kontroly vyklubala přemýšlivá mladá žena, která připustila možnost, že den kdy se její dítě narodí nemusí být nejpříšernějším  dnem jejího života, z kterého se bude dlouho vzpamatovávat. S paní Königsmarkovou se pak setkala ještě i sama a po porodu mne v první sms-ce žádala, ať nezapomenu paní Königsmarkové vyřídit, že to přežila a že jí pozdravuje 🙂

Paní Königsmarková, mám ráda lidi jako jste vy, erudované odborníky, nebagatelizující existující rizika ani nemlžící o těch neexistujících. Lidi, kteří druhé nezastrašují svou mocí a respektují jejich odlišnosti. Lidi, kteří nevnucují svůj pohled jen proto, že je pro ně pohodlnější, že je to jejich vyšlapaná cesta. Vaše číslo mám stále uložené a doufám, že ho ještě mnohokrát někomu předám.

Eva Pavlíková

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 143. Zbavit se strachu

 

Telefonát září 2007

Během dvou dnů mi teplota stoupla na 38 stupňů Celsia. Kojím rok. Připisuji to chřipce. Beru si paralen a teplota neklesne ani o kousíček. Bezradným maminkám v této situaci doporučuji paní Königsmarkovou, registrovanou porodní asistentku. Ano. Paní Ivana Königsmarková mi rovnou říká, vidím to na problém s prsy. Protestuji a tvrdím, že problém s prsy jsem již měla při narození holčičky, a vím, jak to vypadá. Že problém s prsy nemám. Ona se znovu ptá, nebolej vás prsa? Říkám, že ne. Ona však znovu, opravdu vás nebolí prsa? No možná pravý, vyleze ze mě. A pani Königsmarková, zkušená porodní bába mi radí recept k nezaplacení, dejte si na prsa tvaroh. Přesně na místo, kde vás to bolí. Tvaroh do plínky, plínku do sáčku a sáček do podprsenky. Teplota jako zázrakem klesá ještě to odpoledne o půl stupně, do druhého dne o další půl stupeň dolů a vzápětí je normální. Ano, můžete protestovat, ne vždy to tak musí být. Ale pani Königsmarková vám řekne, většinou, když kojící mamince takto vyskočí teplota nahoru, je to od prsou a tedy neváhejte a volejte mi!

Děkuji Vám, Ivano.

Porod byl zážitek!
Rodila jsem v místnosti se záclonkami
Muž mě hladil

A já zpívala

Křičela

Řvala

Pojď už ven!

pojď už ven!

pojď už!

Až nakonec

holka

vytancovala

Katarína Fiala

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 141. Telefonát září 2007

 

Pravda nakonec zvítězí

Také bych se tímto ráda připojila k podpoře paní Ivany a tomu že si velice cením její životní práce.

Téměř před rokem se nám narodil chlapeček při nádherném a snadném porodu doma, vedený Johankou – skvělou porodní asistentkou z jižních Čech.

V rozhodování, zda rodit doma mi pomohla právě kniha paní Ivany – Hovory s porodní bábou, která mě velmi podpořila a dala pocit, že by to celé šlo zvládnout. Původně jsem také si ji chtěla vybrat za naši porodní asistentku, ale nakonec jsem pochopila, že je to k nám z Prahy přeci jenom poměrně daleko.

Jinak si myslím, že to, že Vám stanovili takový tvrdý trest je samozřejmě zlé, ale na druhou stranu to znamená, že jste důležitá, že z Vás někdo má strach a snaží se Vás zastrašit. Ale to se mu nemůže podařit. Kola se točí, všechno se dalo do pohybu a Vy jste určitě jednou z důležitých postav v historii svobody českých žen a jejich práva rodit děti způsobem, jaký si sami zvolí. To je podle mě velká věc a nakonec tím vším co se teď děje třeba pomůžete změnit zákony, změnit myšlení a tak přijde na svět daleko více dětí přirozeně a láskyplně, než jak by jste to sama zvládla za celý svůj život.

K tomu ještě krátký citát z filmu o Gándhím, který jsem nedávno viděla a moc mě oslovil:

„V dějinách se hojně vyskytovali tyrani a vrazi
…a někdy se zdáli být nepřemožitelní.
Ale nakonec musí vždy padnout.
Pamatuj na to.
Vždy.
Kdykoliv začneš pochybovat, že
je to Boží vůle…
…jakým směrem se svět ubírá…
…vzpomeň si na to…
…a pak se snaž udělat to,
co si přeje On. “ … Mahatma Gandhi

Děkuji Vám,

Zdenka Broukalová

České Budějovice

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 139. Pravda nakonec zvítězí