Můj druhý porod 7.7. 2015 Ústí nad Labem – Brná (Fotky zde)

Pár dní před porodem – proč jsem nešla na vyvolávání

28.6.2015 jsem měla určený termín dle poslední menstruace. Bylo 4.7.2015 a já jsem navštívila svoji porodní asistentku. Probíraly jsme termín porodu, protože jsem chodila ke známému gynekologovi, který respektoval má přání, ale věděla jsem, že v brzké době již zřejmě bude chtít mluvit o vyvolávání tabletami. Shodou okolností moje spolužačka měla termín 12.6.Také šla po 10 dnech na preindukci. Tabletami jí vyvolávali porod dva dny. Pak měla celý den kontrakce, ale vůbec se neotvírala. Samozřejmě to skončilo císařským řezem pro nezdařenou indukci. Řekla jsem si … STOP … tohle nikdy. Znovu jsme to propočítali. Těhotenství trvá 267 dní od oplodnění. Zjistili jsme, že v době, kdy by už chtěli vyvolávat, tak bych byla sotva v termínu z hlediska skutečného otěhotnění. Jejich určený termín byl tedy pouze velice orientační. Pokud bych skutečně přenášela, pak bych vyzkoušela akupunkturu. Měla jsem již domluveného specialistu.

Probíraly jsme různá témata a musím říct, že jsem poprvé za dlouhou dobu před někým plakala. Nějak to na mne dolehlo. Hlavně to, že muž je celý den v práci a že jsem dost často sama. Po této návštěvě jsme se jeli s mužem projet do nedalekých hor a večer jsme pozorovali srnky. Dohodli jsme se, že na prodloužený víkend někam vyrazíme, aby se nám trošku změnily myšlenky. Úplně jsem už vypustila monitory a nemocnici … Necítila jsem to. Ty dny bylo neskutečné vedro. Koupili jsme 2 dny v pensionku v Úštěku. Chodili jsme na jídlo a na pláž. Já už jsem se opravdu jen valila a do toho vedro 38 °C. Druhý den jsme si raději našli místo v lese a strávili jsme tam celé odpoledne (z toho vznikly fotky). Nahatí jsme chodili po lese, bylo to skvělé, přirozené, přírodní, klidné, ale plné očekávání. Už jsem cítila první poslíčky.

Náš porod

Prvorozená letěla s druhou babičkou a dědou k moři. Po návratu domů z Úštěka v noci na 7.7. jsem se pobudila a nemohla jsem spát. Byl to takový divný pocit, do toho slušné noční teplo. Byla čtvrtá hodina ráno. Šla jsem do koupelny a pak sezobnout alespoň přesnídávku. Muž pospával. Kolem sedmé jsem psala PA, že se přesouváme k našim na zahradu, kde připravíme vířivku. Kolem osmé jsme se přesouvali asi 12 km z našeho bytu na zahradu k našim. V autě to bylo dost nepohodlné a pamatuji si, že zrovna hráli Brouky z májové louky. Sebou jsem měla tašku do porodnice (kdyby náhodou něco) a porodní přání (jeho znění v odkazu na konci článku). Věci na porod doma už jsme měli připravené u našich (seznam na konci článku).

Přivítali nás rodiče, pejsek, zahrada a krásné počasí. Prostě super. Kontrakce jsem měla po 20 minutách asi 10 vteřin dlouhé, když jsem chodila, tak po 10 až 5 minutách. Táta (děda) šel po společné snídani do práce, mamka odešla na chvilku se psem na procházku a já šla do bazénu plavat. Sluníčko pálilo. Tak jsem chodila po zahradě, soused vedle sekal zahradu. Tento chlap mi opravdu nevadil. Muž plnil vířivku teplou vodou. Prostě taková všední pohodička. Nikdo příliš nemluvil, nikdo mne nerušil a na nic se mě neptal. To mi vyhovovalo. Čas jsem trávila na matraci u bazénu, chozením po zahradě, hopsáním na míči. Pila jsem, co jsem chtěla, šla jsem, kam jsem chtěla a dělala jsem, co jsem jen chtěla, a k tomu super prostředí. Cítila jsem se dobře a vůbec mi nepřišlo na mysl, že by něco třeba nemělo probíhat dobře. To bych vycítila. Během dopoledne mi odešla hlenová zátka a stihla jsem napsat ženám, které mne podporovaly. Stále mi neodtékala plodová voda ani v náznaku, tak jsem byla ráda, že miminko je stále chráněno a tak to má být. Možná by se porod urychlil, kdyby mi někdo vodu píchnul, ale to bylo pro mne nepředstavitelné. Proč vyhánět miminko dříve, než samo chce? Proč riskovat infekci? Jaký to má smysl?

Chvíle jsme trávili s mužem jen spolu a bylo zajímavé, že když mě třeba hladil nebo dělal masáže, tak se kontrakce spíše opožďovaly. Bylo mi to příjemné, ale myslím, že tělo chtělo být samo, i když mě to zpětně mrzí, bylo to tak.

Později jsem už nesnesla žádné dotyky ani komunikaci. Bylo mi dobře, když si každý dělal to svoje a já si mezi nimi jen tak chodila. Vtipná situace nastala, když mi manžel našel klíště na zadku a jak mi ho vyndával mezi kontrakcemi 🙂

Lehce k poledni už kontrakce zesilovaly a já už jsem přestala vnímat realitu. Vlezla jsem do teplé vířivky a u mě seděl muž. Mamča mi přinesla měsíční kámen a matně si vzpomínám, že řekla něco o tom, jak telefonovala s tetou a prý se s tím nemám prdět. Prodýchávala jsem kontrakce, jemně jsem mručela a koukala jsem na krásný výhled do údolí. Sluníčko pálilo. Voda pomáhala utlumit ten tlak na konečník, který mi dělal hlavně neporušený vak blan. U prvního porodu tlak na konečník nebyl vůbec a musím říct, že je to hodně silné.

Kolem půl jedné přijela PA. Byla jsem už hodně mimo v porodním obláčku, což je super a neumím si představit, že by se mi to podařilo někde v prostředí, kde by mě někdo bez vyzvání rušil, nutil do něčeho a já se musela obhajovat či bránit a navíc v prostředí, kde je slyšet všechno okolo. Opravdu nemyslitelné k porodu, jaký jsem chtěla. Z mého pohledu bezpečného porodu zdravé ženy je tohle prostě důležité, aby se porod nezastavoval a nenastaly třeba komplikace.

PA mi zkontrolovala ozvy, ale až po nějaké znakové komunikaci s tím, že jsme tak byly domluvené a kdykoliv mohu naznačit teď ne. Všechno bylo v pořádku. Přesunuly jsme se do ložnice do pelíšku a chráněného místa – porodního hnízda za zavřenými dveřmi a zataženými závěsy kvůli přítmí. PA ještě zkontrolovala, zda vše odpovídá průběhu porodu a mohla dobře odhadnout v jaké fázi to je. Já to vědět nechtěla, ale viděla jsem její totální klid, takže to bylo přesně to, co jsem do finále potřebovala. Maminka, pes a muž byli v kuchyni a hádám, že muž a pes hodně nervozní.

Po nějakém čase v pelíšku mi při jedné silnější kontrakci praskla voda (cca 1 litr). Krásně čirá bez krve, zápachu, což mi dalo naprostou jistotu, že to bude úžasné a že je čas …

PA seděla opodál a místo pletení koukala do mobilu a zapisovala si kontrakce. Vlny sílily, a když se hlavička po asi 15 minutách od prasknutí drala ven, tak tělo tlačilo úplně samo. Byl to veliký tlak. PA mi chránila hráz a musím říct, že velmi oceňuji to, že v tomto okamžiku na mě šahal někdo, koho znám a od koho mi to přijde tak přirozené, jako se milovat s mužem. Žádné zábrany a stud, totální intimita. Hlavně respekt a nikdo do mě nešahal jako do krávy. V tu chvilku mi porodní asistentka připadala spíše jako milenka, což vedlo k uvolnění a naprostého oddání se tomu tlaku a porodu. Tělo při každé kontrakci křičelo za mě a tlačilo miminko ven. Tlačit jsem já vůbec nemusela a moc nerozumím tomu, proč bych měla tlačit dříve, než když už silně tlačí tělo samo a jen tomu možná trochu pomoci, což byly tak 3-4 zatlačení na konci. Je to jako se zvracením. Také nemusím tlačit, aby šel obsah ven. Je to reflex, který opravdu v tuto chvíli už neovlivním. V hlavě jsem děkovala, že moje PA nemá ten protivný hlas, který by mne komandoval, jak a kdy mám tlačit a dýchat.  Bylo naopak příjemné, když mi třeba řekla, že bude dobré se trošku naklonit, abych  se uvolnila a usnadnila průchod miminečku.

Asi jsem byla hodně hlasitá, protože přišel muž, co se děje. Já jsem ale cítila potřebu, aby neviděl mojí bolest (i když to pro mě bylo krásné, pro něj by nemuselo být), tak jsem ho vyhodila. Vlastně už podruhé. Mamča byla v kuchyni a připravovala hovězí vývar, pes za dveřmi hlídal.

Moje finální poloha byla v pololehu na boku. Nebyla jsem schopna jít do stoje nebo do kleku, byl to příliš veliký tlak. Hlavička vyšla asi na 4 obří tlakové vlny asi 2 minuty po sobě jdoucí. Byla jsem v takovém transu, že jsem se nedokázala hnout a ani hlavičku nahmatat a byla úžasná podpora PA, která mne jemně napolohovala tak, aby se mohla dobře dorotovat ramínka. Poslední silná vlna na ramínka prošla tak za půl minuty po hlavičce a byl venku. 16.23. Pohlaví jsem nevěděla, a když mi ho podávala, viděla jsem jen ty velké kouličky. Hurá kluk. Nemůžu říct, že neplakal, ale jen chvilku. Přikryly jsme ho dekou. Pupečník samozřejmě tepal, a tak jsme zavolaly muže a mamku. Mamka udělala pár fotek, jak se jí vnuk narodil v její posteli. Pak se přišel přivítat i pejsek a my jsme zkoušeli, jestli se Jonas sám doplazí k bradavce. Asi po půl hodině to zvládl a při přisátí jsem cítila, jak se stahuje děloha. Venku bylo 38 stupňů. Vedro bylo nesnesitelné. Studil mne pouze dotepaný pupečník. PA kontrolovala ztrátu krve a utrousila něco, že jsme strašně roztomilí. Pak mi ještě změřila tlak, teplotu a i Jonasovi teplotu a nechala nás zase v klidu. Akorát přišel táta (děda) z práce. Škoda, že si tyhle okamžiky prvospatření pamatuji jen matně. Prvorozenou jsme měli toho času na dovolené v Řecku, což mne mrzí. Ideální by bylo, kdyby u toho mohla být a jeli by až druhý den.

Tak jsme se celá rodina těšila bez obav s takovou samozřejmostí. Tyto okamžiky bych přála každé ženě.

Porod placenty

Dvě hodiny nerušeného bondingu se samopřisátím jsme zakončili porodem dávno odloučené placenty. Stoupla jsem si do podřepu, muž držel mimčo na pupečníku, uvolnila jsem se a ona celá bezbolestně vyklouzla. Kontrolovali jsme celistvost, cévy. Byla přesně akorát na vrcholu své funkce, což se pozná podle kalcifikace. Osobně myslím, že v porodnici se placentě nijak nevěnují a člověk musí leckde bojovat, aby ji vůbec dostal, pakliže ji chce na zpracování. My jsme na ní s pupečníkem nechali Jonase cca 9 hodin a pak jsme ji zakopali v našem minilesíku u zahrady. Zaslouží si úctu, vyživovala ho spoustu měsíců, nepatří mezi biologický odpad, ten pocit, že bych ji vyhodila, mi nebyl příjemný. Navíc může pomoci při krvácení přírodním způsobem tak, že se kousek zkonzumuje.

(Pupečník jsem nechala usušit ve tvaru srdíčka. Ani v tom vedru vůbec nezapáchal a to ani další dny).

PA zkontrolovala poporodní poranění. Šít jsem se nenechala, nebylo to třeba. Dala jsem si sprchu a mamča mi uvařila odvar z dubové kůry na sedací koupele. Od minuty, kdy Jonas přišel na svět, jsem necítila žádnou bolest, co se poporodního poranění týče.

Zbytek dne jsme se celá rodina kochala. Přijela prababička. Sedělo se na terase, svíčky, vínko (já tedy ne, já jsem si dala hovězí vývar domácí s láskou vařený) a pařilo se ve vířivce, bylo to prostě super. Jonas téměř nebrečel a neměl ani žloutenku. Zkoušeli jsme kojit a všechno bylo krásné. Nikdo neprudil, nekoukal se špatně a hlavně nestrašil, což nikdy ničemu nepřispěje.

První noc

Muž usnul jako špalek a já nabuzená od endorfinů a oxytocinu jsem spát nemohla. Celou noc jsem se koukala a poslouchala, jestli mimi dýchá – prostě mateřský pud. Do toho chrápal manžel, takže to nebylo vůbec slyšet. 🙂

První den

Mazlení, tulení, kojení … žádné koupání, jen otírání a ošetřování pupíčku lihem, protože v tom vedru mu začal červenat. Bolí mě nalívající se prsa, krvácení přiměřené. Bohužel opět mě bolí kostrč a to jsem nerodila na zádech, ale v pololehu na boku (což jediné mi bylo příjemné). Den byl strávený na zahradě v krásném počasí s rozkojováním.

Druhý den

Pěkně se rozkojujeme. Miminko má žaludek jako třešínku, tak není třeba dokrmovat, než se rozkojíme. Ošetřujeme pupíček, nekoupeme, jen mažeme kokosovým bio máslem. Já se ošetřuji dubovou kůrou.

První vyšetření po 3 dnech na neonatologii v TP (není to pěkné čtení)

Děti, které se narodí doma, již v porodnici neošetří a ani neudělají screening vrozených vad. Prostě ženy musí se žádankou na specializovaná pracoviště nebo si test musí koupit a provede ho PA. My jsme měli známou, která je pediatra na neonatologii v Teplicích. Musím říct, že toto byl pro mne ohromně traumatizující zážitek. Zaprvé zaparkovat u porodnice je nad lidské síly tedy. Pak to odporné prostředí. Výtah počmáraný, smradlavý. Chodby jako v ruském lágru. Otřesné. Přišli jsme tam a akorát bylo vidět, jak tam nějaká žena je sama v odporné kobce a když si zavolala sestru, tak přišla se slovy:  „No co je?“ Pak zvonek a paní s kontrakcemi, tu poslali někam vedle. Přístup a prostředí katastrofa. Zlaté Ústí a to je na prostředí a intimitu dost propadák. Já bych tam neporodila, já bych utekla. Už jen ta myšlenka by mi porod zastavila. Naštěstí jsme nečekali dlouho a malého si vzala, udělala mu screening. Já to obrečela, protože jsem ho chtěla uchránit od všeho stresu. Muž mě musel podpírat, protože mi bylo mdlo. Navíc tam zase jelo takové to … dál nesmíte. Naštěstí domluvená pediatra nás pustila s ním, jinak bych ho z ruky nedala v žádném případě.

Ultrazvuk ledvin dopadl dobře, ale museli jsme do odporné místnosti se starou gynekologickou kozou, velkým světlem a bílými dlaždičkami, kde k tomu ležela nějaká žena na monitoru a pravděpodobně z odposlechu jí plánovali císařský řez, bůh ví proč.

Zážitek natolik otřesný, že to ve mně zanechalo trauma. Někomu to může připadat, že přeháním, ale běžte se tam podívat po nádherném wellness porodu doma. Kdo to má jinak nastavené, tomu už to nejde vrátit zpět. Pak pochopíte. Příště bych postupovala raději tak, že bych utratila 500 Kč za sadu na screening a udělala by to PA.

Pahýlek z pupíčku jsem zakopala taktéž na zahradě.

Historka s pediatričkou

Věděla jsem, že nejspíš budu rodit doma. To jsem jí ale neřekla, protože bych se také mohla dočkat toho, že mi řekne, že takové miminko do péče nechce (což ale nesmí). A pak bych stěží obvolávala další pediatry a slyšela jen odmítnutí. Takže jsem to dopředu vymyslela tak, že jsem si písemně nechala potvrdit, že nás bere a má pro nás kapacitu. Když jsme tam pak po týdnu šli a ona zjistila, že šlo o domácí porod, tak mi řekla, že by nás odmítla, kdyby věděla, že to bylo plánované. Používám diktafon, abych protiprávní a diskriminační jednání kohokoliv z prostředí péče o děti natočila pro případnou stížnost. Tady se to vyřešilo jednoduše. Věděla, že mi napsala, že nás bere, tak už cuknout nemohla. Kdyby to udělala, bylo by velice zle. Takové věci nenechávám jen tak.

Výhodou bylo, že i když screeningy nejsou povinné, tak jsme je měli včetně stejné průkazky, jakou dávají v porodnici. Pokud někdo toto vyšetření nechce a rodí v porodnici, je třeba to dát do porodního přání, jinak to udělají bez ptaní rovnou automaticky.

BONUSOVÝ MATERIÁL JEN PRO ZVĚDAVÉ

Vydání rodného listu

Naštěstí máme na matrice známé, tak to proběhlo v klidu. V podstatě se spíše všichni vyptávali.

Bylo třeba čestné prohlášení třetí osoby s údaji o narození: adresa, čas, pohlaví, zdravotní stav a něco o té situaci. Nám to dělala PA, protože je již známá a dělá to pod určitou firmou. Dále si vzali těhotenskou průkazku, kde jsem jim dovolila pouze první stranu okopírovat a víc nic. Nic víc nebylo potřeba (ani od pediatra, ani žádné jiné potvrzení). Rodný list vydali na počkání. Máme tam adresu domu mých rodičů a jsme druzí v této oblasti, kdo porodil mimo nemocnici.

Bohužel jedna mladá těhotná zaměstnankyně, co to učila nějakou další utrousila, že porody doma nesnáší, protože je s tím více práce. No to holka neví, co jí čeká  porodnici. Nechala jsem jí tam brožurku od HAM a ponechala jsem to bez komentáře, ale musela jsem se hodně držet.

Rady ohledně matriky zde.

Další odkazy

Článek – rozhovor o mém porodu na netu.

Seznam věcí k porodu doma

Můj porodní plán/přání pro mojí PA.

Koho zajímá moje historka a stížnost na gynekoložku, u které jsem odmítla vaginální vyšetření v těhotenství.

Můj porodní plán/přání do porodnice.

Hodně štěstí Petra Rebelka Langová

 

Příběh prvního porodu: A 20. Prvorozená v porodnici aneb jak to být nemělo