Moje cesta k přirozenému porodu vedla přes můj první, z mého pohledu nevydařený, nemocniční porod. Tenkrát jsem se porodu moc bála a jak se blížil, tak rostl i můj strach. Odmalička mám takovou vlastnost, že věci, které neumím, se nerada učím před cizími lidmi. Neumím se pak soustředit, jsem trémista. Myslím, že můj strach z porodu vyplýval i z tohoto. Bála jsem se, že to budu dělat špatně, bála jsem se bolesti a měla jsem neskutečnou trému. Následovalo vyšetření v bolestech, nepříjemná porodní asistentka. Když došlo na samotné tlačení, zpanikařila jsem definitivně, nebyla jsem se schopna hnout, ležela jsem na boku na porodním lůžku, PA chtěla, abych se otočila, a když to nešlo, vyčítala mi, že dítě nemám ráda. Když to celé skončilo, těšila jsem se už jen na to, až budu s dítětem sama (tedy doma). Pobyt na šestinedělí byl utrpení, kdy jsem vlastně ani neměla o syna zájem, jen jsem chtěla domů. Ještě mi to prodloužili, byli arogantní. Po návratu domů jsem nejdřív jen brečela. Trvalo mi dlouho, než jsem se vzpamatovala, a to asi jen díky kamarádce, která k porodu měla úplně jiný vztah než já. Ona rodila doma s Ivanou Königsmarkovou a byla naprosto vyrovnaná a porod popisovala jako nevšedně nádherný zážitek. Já oproti tomu přemýšlela o tom, jak zvládnu mít další dítě. Ale touha byla silnější, otěhotněla jsem a zmíněná kamarádka mi doporučila přednášku paní Ivany v rámci Světového týdne respektu k porodu. Moc se mi nikam nechtělo, ale nakonec jsem šla. Měla jsem již o přirozených porodech něco načteno a také jsem již pochopila, co bylo tak špatně na mém prvním porodu. Na přednášce bylo veliké množství dalších těhotných žen, které kladly paní Ivaně spousty otázek. Ona nás postupně provedla celým porodem a působila tak mateřsky uklidňujícím dojmem. Najednou jsem se na porod začala těšit. Dokázala nám dát pocit, že porod je něco tak přirozeného, že není důvod, proč by to žena neměla zvládnout. Najednou to bylo tak jednoduché. Zároveň nám poskytla spoustu praktických informací, které je dobré vědět, aby se jimi člověk nemusel stresovat. A nakonec doporučila porodnice, kde jsou ochotni takovýto porod respektovat. Vlastně díky této přednášce jsem si pro svůj druhý porod vybrala porodnici v Hořovicích. Chvíli jsem sice koketovala s myšlenkou zkusit to doma, ale ne, já pro to nejsem ta pravá, pro mě je porodnice lepší. Vytvořila jsem si porodní plán a opravdu se těšila na porod, nemohla jsem se dočkat a nikdo mi to nevěřil. Jak se porod blížil, začala jsem mít strach, že zase dostanu strach. Využila jsem tedy kontaktu na paní Ivanu a navštívila ji v její poradně. Byla jsem hrozně nervózní, ale ona mě uklidnila a slíbila, že se můžu ozvat, kdyby mě strach přepadl. Byla jsem ráda. Musím říct, že byla velmi profesionální a v podstatě mě velmi přesně odhadla. Je dobrý psycholog. Nakonec jsem toho ale využít nemusela, můj porod proběhl krásně. Sice jsem se zase setkala i s nepříjemným jednáním, ale porodní plán respektovali a s prvním porodem se to nedalo srovnat. A to hlavně také proto, že jsem měla celou dobu pocit, že to mám ve svých rukou. To bylo to nejdůležitější. Byla jsem si vědoma svých kompetencí. A myslím, že na získání tohoto pocitu se hodně podílela právě paní Ivana díky své přednášce a našemu setkání. Takže děkuji a přeji hodně sil!

Petra Márová